Jiný svět
		
		Autorky: Ol... a Zuz
		 
		 
		
		11.
		
		 
		
		Zuz pojednou přestala plakat a začínala se usmívat. Úsměv byl čím dál 
		tím zářivější, až se to Ol již zdálo přihlouplé. 
		
		„No, hnedle zítra. Dneska ale bude zajímavý den.“ Pronesla tajemně a, s 
		mírným úšklebkem na rtech, odkráčela do koupelny, odkud se okamžitě 
		ozval zvuk otáčejícího se kohoutku a pak jen odkapávající voda. Ol, 
		jenom seděla na posteli a nechápavě hleděla za sestrou. 
		
		"Tak jo. Jak myslíš. No, jdu si číst." Pronesla a odkráčela k sobě. Tam 
		si lehla na postel, brajíc oblíbenou knihu. Po pár minutách ticha si 
		ještě vzala MP3 a zase se odporoučela do země snů. Ozvalo se opětovné 
		otočení kohoutkem a voda rázem přestala tryskat. Zuz však stále 
		zůstávala v koupelně sedící na kachlích. Přemýšlela o událostech, které 
		se staly a které se ještě stanou. Tohle ji velice rouhalo. Má říct své 
		sestře na co by se měly připravit? Měla přece právo to vědět. Okamžitě 
		tu myšlenku zavrhla. Ne, teď ještě ne. Konečně se po dlouhé chvíli 
		zvedla a odešla z koupelny směrem k šatní skříni, kde se začala okamžitě 
		prohrabávat věcmi. Hodila na postel zelené kostkované šusťákové 
		třičtvrťáky, zelené khaki tričko a černou volnější mikinu.
		
		„Tak to je skvělé. Alexi, znám tě pár hodin, ale mám tě pod kůží!“ Tyto 
		slova se Ol objevily v mysli. Musela klapnout knihu, ale pořád ji měla 
		položenou na břichu. Oči se jí zavřely a ona zapomněla na okolní svět. 
		Zase si létala v oblacích. V mysli měla teď pouze jednu bytost. Zrovna 
		se ozvala pohybová písnička od T-pain. Ol se neudržela, pohybovala 
		nohama do rytmu. Zrovna kolem otevřených dveří procházela Zuz. Zahleděla 
		se s údivem na svou sestru, ale pak raději spolkla výčitku, kterou měla 
		na jazyku a vyšla ze dveří. Tam už jí čekal Josh, který stál u své 
		Shelbinky. Když uviděl Zuz, oči mu zazářily neskonalým štěstím a vyšel 
		jí okamžitě vstříc. Zuz mu skočila kolem krku a následovalo dlouhé 
		objímání a líbání. Když skončili s vítáním, napřáhl Josh ruku s klíčkama 
		od svého GT-čka a podal je Zuz. Ta si poskočila na místě jako prvňačka. 
		Vzala si od Joshe klíče a místo poděkování ho obdarovala zářivým úsměvem 
		a dalším polibkem. Za jejich zády se ozvalo drobné odkašlání. Otočili se 
		tedy a zpozorovali Alexe, jak mírně přešlapuje před vchodovými dveřmi.
		
		
		„Ol je uvnitř. Klidně jdi, stejně mám strach, že se opět trochu 
		zasnila.“ Řekla usměvavě Zuz a již se opět otočila k Joshovi, který ji 
		již otevíral dveře pro řidiče. Zuz jen přiskočila, nasedla, zavřela 
		dveře a počkala, až si nasedne Josh.
		
		„Zapni si raději pás.“ Připomněla mu. Josh jen protočil panenky, ale 
		okamžitě se zapnul. 
		
		„Buď hodná! Víš přeci, že je to starší dáma.“ Upozornil Zuz, která již 
		nastartovala s dupla na plyn.
		
		„Ol?“ Zašeptal Alex, když vstoupil do domu. Žádná odezva, ale svým 
		sluchem mohl slyšet tlumenou hudbu. Musel se pousmát. Následoval muziku 
		až do rudovlásčina pokuje. Ta pořád ležela na posteli, knížku na břiše a 
		oči zavřené. Tuto scenérii doplňovala hudba vycházející ze sluchátek 
		v dívčiných uších. Alexův úsměv se teď rozšířil ještě víc. Neslyšně 
		přešel k posteli. Uvažoval, jak by nejlíp maličkou vrátil do reality. 
		Nakonec zvolil jemné pohlazení po vlasech. Ol prudce otevřela oči, 
		ztuhla, ale kniha, kterou držela v ruce, vylétla do vzduchu. Příchozí se 
		lekl této reakce, ale dostal menší trest v podobě letící knihy, ta ho 
		udeřila do hlavy, ale Alex to ani necítil. Ol se už stihla trochu 
		vzpamatovat, přesto pořád nechápavě hleděla.
		
		„Co tady děláš?“ Zeptala se rudovláska vyjeveně.
		
		„Je půl osmé a já jsem tě chtěl vyzvednout.“ Vysvětloval upír, mnouc si 
		naoko bolestné místo.
		
		„Cože? Po půl osmé?“ Zděsila se maličká, vyšvihla se rychle na nohy. 
		Trochu se jí zatočila hlava, ale Alex spěšně natáhl paži, chytajíc Ol. 
		Maličká srovnala svůj výraz, hlava se dokonce taky srovnala, ale Alex jí 
		nechtěl pustit. Rudovláska se zasmála, oči natočila ke svému zachránci.
		
		„Díky za připomenutí.“ Zašeptala a sedla si mu na klín. „Moc děkuju. Za 
		přidržení, za to,že jsi mě probral ze snění.“ Dál se nedostala, neboť 
		její rty navštívily ty jeho.
		
		„Měli bychom jít.“ Špitla po nesčetné chvíli líbání. Alex jenom přikývl 
		a nechal Ol volnost. Ta se vyšvihla na nohy a zamířila ke skříni. 
		Popadla volnější kapsáčové džíny, oranžové triko a modrou mikinu 
		s klokaní kapsou. Odběhla do koupelny a za dvě minuty byla zpátky. Vlasy 
		si stahovala do ohonu bez použití hřebene. Koukla na Alexe.
		
		„Můžeme?“ Optala se, popadla mobil ze stolku a i se svým společníkem 
		vyšla před dům.
		 
		
		„Víš, že by jsi již měla začít brzdit? Jsme jen asi dvacet metrů od 
		parkoviště. Podle mě, takhle nemůžeš zastavit ani náhodou.“ Koukl Josh 
		na Zuz a z očí mu čišela hrůza a děs. Zuz se jen pousmála a jen tak tak 
		rádoby koukla na tachometr, který ukazoval 150-ku. 
		„Pche. 
		Kdo mluvil o zastavování? Já budu parkovat.“ Řekla s andělským úsměvem 
		na rtech. Když stejnou rychlostí dojeli až na parkoviště, kde Zuz 
		zprudka dupla na plyn a škubla volantem do leva. Autu prudce zapískaly 
		gumy a celé se otočilo o 180° k obrubníku parkoviště. Zuz spokojeně 
		vytáhla klíčky ze zapalování a konečně pohlédla na Joshe, který ze sebe 
		vysoukal jen „Wau“.
		
		„Tohle jsem se naučila v Tokiu. Tak to žije.“ Pousmála se nad vlastními 
		vzpomínkami. 
		
		„Musíš mě to taky naučit. No, myslím, že už raději vylezeme z auta. Už 
		tak jsme přitáhli víc pozornosti než bychom měli.“ Mrkl Josh směrem na 
		hlouček lidí, který se utvářel u parkoviště.
		To 
		už se na místo přiřítil modrý kabriolet. Alex jenom zalapal po dechu a 
		přidušeně ze sebe vysoukal: „Ať je nepřejedeš!“ Ol se uličnicky usmála.
		
		„Neboj! Mám to vypočítané.“ Zašklebila se maličká a zaparkovala přesně 
		po vzoru své sestry. Alex jenom nechápavě hleděl.
		„V 
		pohodě? Myslela jsem, že máš rád rychlost.“ Pronesla sarkasticky Ol. Pak 
		se rozhlídla.
		
		„Jde sem Josh se Zuz.“ Vyhrkla, vystupujíc z Babyho. Oslovený vteřinu 
		ohromeně seděl, ale hned se pomocí zakroucení hlavy vzpamatoval. To už 
		k autu přistoupili zmiňovaní. Ol se zašklebila na sestru.
		
		„To všichni věděli, že budu řídit a čekali až přijedeme?“ Prohodila 
		s úsměvem rudovláska.
		
		"Jen si nefandi sestřičko. Jsou tady kvůli 
		nám oběma a taky myslím, že je uchvátilo ještě něco jiného." Prohodila 
		Zuz a upřela svůj pohled na hlouček lidí, který zrovna probíral jak ji a 
		Ol, tak taky Joshe a Alexe.