Jiný svět
Autorky: Ol... a Zuz
11.
Zuz pojednou přestala plakat a začínala se usmívat. Úsměv byl čím dál
tím zářivější, až se to Ol již zdálo přihlouplé.
„No, hnedle zítra. Dneska ale bude zajímavý den.“ Pronesla tajemně a, s
mírným úšklebkem na rtech, odkráčela do koupelny, odkud se okamžitě
ozval zvuk otáčejícího se kohoutku a pak jen odkapávající voda. Ol,
jenom seděla na posteli a nechápavě hleděla za sestrou.
"Tak jo. Jak myslíš. No, jdu si číst." Pronesla a odkráčela k sobě. Tam
si lehla na postel, brajíc oblíbenou knihu. Po pár minutách ticha si
ještě vzala MP3 a zase se odporoučela do země snů. Ozvalo se opětovné
otočení kohoutkem a voda rázem přestala tryskat. Zuz však stále
zůstávala v koupelně sedící na kachlích. Přemýšlela o událostech, které
se staly a které se ještě stanou. Tohle ji velice rouhalo. Má říct své
sestře na co by se měly připravit? Měla přece právo to vědět. Okamžitě
tu myšlenku zavrhla. Ne, teď ještě ne. Konečně se po dlouhé chvíli
zvedla a odešla z koupelny směrem k šatní skříni, kde se začala okamžitě
prohrabávat věcmi. Hodila na postel zelené kostkované šusťákové
třičtvrťáky, zelené khaki tričko a černou volnější mikinu.
„Tak to je skvělé. Alexi, znám tě pár hodin, ale mám tě pod kůží!“ Tyto
slova se Ol objevily v mysli. Musela klapnout knihu, ale pořád ji měla
položenou na břichu. Oči se jí zavřely a ona zapomněla na okolní svět.
Zase si létala v oblacích. V mysli měla teď pouze jednu bytost. Zrovna
se ozvala pohybová písnička od T-pain. Ol se neudržela, pohybovala
nohama do rytmu. Zrovna kolem otevřených dveří procházela Zuz. Zahleděla
se s údivem na svou sestru, ale pak raději spolkla výčitku, kterou měla
na jazyku a vyšla ze dveří. Tam už jí čekal Josh, který stál u své
Shelbinky. Když uviděl Zuz, oči mu zazářily neskonalým štěstím a vyšel
jí okamžitě vstříc. Zuz mu skočila kolem krku a následovalo dlouhé
objímání a líbání. Když skončili s vítáním, napřáhl Josh ruku s klíčkama
od svého GT-čka a podal je Zuz. Ta si poskočila na místě jako prvňačka.
Vzala si od Joshe klíče a místo poděkování ho obdarovala zářivým úsměvem
a dalším polibkem. Za jejich zády se ozvalo drobné odkašlání. Otočili se
tedy a zpozorovali Alexe, jak mírně přešlapuje před vchodovými dveřmi.
„Ol je uvnitř. Klidně jdi, stejně mám strach, že se opět trochu
zasnila.“ Řekla usměvavě Zuz a již se opět otočila k Joshovi, který ji
již otevíral dveře pro řidiče. Zuz jen přiskočila, nasedla, zavřela
dveře a počkala, až si nasedne Josh.
„Zapni si raději pás.“ Připomněla mu. Josh jen protočil panenky, ale
okamžitě se zapnul.
„Buď hodná! Víš přeci, že je to starší dáma.“ Upozornil Zuz, která již
nastartovala s dupla na plyn.
„Ol?“ Zašeptal Alex, když vstoupil do domu. Žádná odezva, ale svým
sluchem mohl slyšet tlumenou hudbu. Musel se pousmát. Následoval muziku
až do rudovlásčina pokuje. Ta pořád ležela na posteli, knížku na břiše a
oči zavřené. Tuto scenérii doplňovala hudba vycházející ze sluchátek
v dívčiných uších. Alexův úsměv se teď rozšířil ještě víc. Neslyšně
přešel k posteli. Uvažoval, jak by nejlíp maličkou vrátil do reality.
Nakonec zvolil jemné pohlazení po vlasech. Ol prudce otevřela oči,
ztuhla, ale kniha, kterou držela v ruce, vylétla do vzduchu. Příchozí se
lekl této reakce, ale dostal menší trest v podobě letící knihy, ta ho
udeřila do hlavy, ale Alex to ani necítil. Ol se už stihla trochu
vzpamatovat, přesto pořád nechápavě hleděla.
„Co tady děláš?“ Zeptala se rudovláska vyjeveně.
„Je půl osmé a já jsem tě chtěl vyzvednout.“ Vysvětloval upír, mnouc si
naoko bolestné místo.
„Cože? Po půl osmé?“ Zděsila se maličká, vyšvihla se rychle na nohy.
Trochu se jí zatočila hlava, ale Alex spěšně natáhl paži, chytajíc Ol.
Maličká srovnala svůj výraz, hlava se dokonce taky srovnala, ale Alex jí
nechtěl pustit. Rudovláska se zasmála, oči natočila ke svému zachránci.
„Díky za připomenutí.“ Zašeptala a sedla si mu na klín. „Moc děkuju. Za
přidržení, za to,že jsi mě probral ze snění.“ Dál se nedostala, neboť
její rty navštívily ty jeho.
„Měli bychom jít.“ Špitla po nesčetné chvíli líbání. Alex jenom přikývl
a nechal Ol volnost. Ta se vyšvihla na nohy a zamířila ke skříni.
Popadla volnější kapsáčové džíny, oranžové triko a modrou mikinu
s klokaní kapsou. Odběhla do koupelny a za dvě minuty byla zpátky. Vlasy
si stahovala do ohonu bez použití hřebene. Koukla na Alexe.
„Můžeme?“ Optala se, popadla mobil ze stolku a i se svým společníkem
vyšla před dům.
„Víš, že by jsi již měla začít brzdit? Jsme jen asi dvacet metrů od
parkoviště. Podle mě, takhle nemůžeš zastavit ani náhodou.“ Koukl Josh
na Zuz a z očí mu čišela hrůza a děs. Zuz se jen pousmála a jen tak tak
rádoby koukla na tachometr, který ukazoval 150-ku.
„Pche.
Kdo mluvil o zastavování? Já budu parkovat.“ Řekla s andělským úsměvem
na rtech. Když stejnou rychlostí dojeli až na parkoviště, kde Zuz
zprudka dupla na plyn a škubla volantem do leva. Autu prudce zapískaly
gumy a celé se otočilo o 180° k obrubníku parkoviště. Zuz spokojeně
vytáhla klíčky ze zapalování a konečně pohlédla na Joshe, který ze sebe
vysoukal jen „Wau“.
„Tohle jsem se naučila v Tokiu. Tak to žije.“ Pousmála se nad vlastními
vzpomínkami.
„Musíš mě to taky naučit. No, myslím, že už raději vylezeme z auta. Už
tak jsme přitáhli víc pozornosti než bychom měli.“ Mrkl Josh směrem na
hlouček lidí, který se utvářel u parkoviště.
To
už se na místo přiřítil modrý kabriolet. Alex jenom zalapal po dechu a
přidušeně ze sebe vysoukal: „Ať je nepřejedeš!“ Ol se uličnicky usmála.
„Neboj! Mám to vypočítané.“ Zašklebila se maličká a zaparkovala přesně
po vzoru své sestry. Alex jenom nechápavě hleděl.
„V
pohodě? Myslela jsem, že máš rád rychlost.“ Pronesla sarkasticky Ol. Pak
se rozhlídla.
„Jde sem Josh se Zuz.“ Vyhrkla, vystupujíc z Babyho. Oslovený vteřinu
ohromeně seděl, ale hned se pomocí zakroucení hlavy vzpamatoval. To už
k autu přistoupili zmiňovaní. Ol se zašklebila na sestru.
„To všichni věděli, že budu řídit a čekali až přijedeme?“ Prohodila
s úsměvem rudovláska.
"Jen si nefandi sestřičko. Jsou tady kvůli
nám oběma a taky myslím, že je uchvátilo ještě něco jiného." Prohodila
Zuz a upřela svůj pohled na hlouček lidí, který zrovna probíral jak ji a
Ol, tak taky Joshe a Alexe.