News

Edward Cullen

The Cullens

Bella Swan

Friends

Werewolfs

Vampires

Stephenie Meyer

Forum

 

 

 

 

 

 

Jeho zlaté oči

Autorka: Tracy.Hale

 

"Konečně nějaké vzrůšo," zamumlal Emmett a posadil se vedle mě. Jemně do mě šťouchl, ať pokračuju dál. Jo, zlomyslnej lovec medvědů. Alice se na mě povzbudivě usmála a já chtěla pokračovat ve vyprávění, když mě vyrušila Rosalie.

"To se ti po Edwardovi nestýskalo, že sis začala s Mattem?"

Věděla jsem, že se mě tahle královna krásy snaží naštvat. Ale to se jí jen tak nepovede.

"Samozřejmě že se jí po něm stýskalo! Dělala to kvůli Renée, že Bells?" podívala se na mě Alice a já přikývla.

Rosalie jen nasupeně protočila panenkami a vyhrabala odněkud další módní časopisy. Victoria´s Secret, z obálky se na mě smála  krásná modelka. Napadlo mě, že na Rosalie nemá.

 

5. ČÁST

Matt věnoval mým rtům další polibek. Kolikátý už dnes?

"Bello, neuvažovala jsi někdy... nad svatbou?" zašeptal mi do ucha a tajemně se usmál. Seděli jsme na terase  jeho domu ve Phoenixu a doléhal k nám teplý vzduch. Vsakovala jsem do své kůže teplo a rozmýšlela se, zda skočit do bazénu, který na mě už přes hodinu vesele mrkal. Zdálo se mi, že má na sobě ceduli: Skoč do mě.

A v tom mě Matt... požádá o ruku? Ach to ne. Je to opravdu žádost? Nezdá se mi to tak. A k té otázce... jistěže uvažovala. A uvažuju. Každou chvíli kdy myslím na Edwarda.

"Ehm... ani ne. Proč?" Lež. Ta mě teď obklopovala.

"Říkal jsem si, že přece jen už spolu chodíme půl roku. Tobě je dvaadvacet... Já tě miluju, jsi ta pravá."

Byla to žádost o ruku. Pohltilo mě horko, které nemělo co dělat s 90 % vlhkostí vzduchu ve Phoenixu. Nemůžu si přece Matta vzít. Nemiluju ho. Ne. Ne. Ne!

"Děti! To je úžasná novina! Vezmeme si svatbu pod palec... zařídíme vše! Slyšela jsem o úžasné kapli nedaleko.." Nadskočila jsem a v hrůze zjistila, že k nám přichází Mattova matka Meryl. Vidím, že nečekala na můj souhlas.

"Mami, co tady děláš?" zeptal se jí zmateně Matt a nervózně se na mě usmál.

"Mám klíče, synu. Takže svatba! Hurá, už bylo na čase! Jdu všechny obvolat... musím toho spoustu zařídit..." a vzápětí byla zase pryč.

Tohle je katastrofa. Meryl teď už zřejmě volá Renée a sděluje ji tu "úžasnou novinu". A nejhorší na tom je fakt, že já ani neřekla ano!

 

* * *

 

24. březen. To je den mé svatby s Mattem. Zbývá už pouhý týden. Co jsem měla dělat? Říct ne? Když už se vše začalo zařizovat? A proč bych taky říkala ne, když přece Matta miluju! Nenávidím teď samu sebe. Jsem hloupá husa... nechci je všechny zklamat, takže se radši podřídím. A přece jen je Edward mrtvý. Miluju ho a budu ho vždy milovat, ale už mi ho nic nevrátí. A truchlit pro něj celý život by nebylo fér pro ostatní. Hlavně pro Matta ne. Nechci, aby Matt trpěl za mě. Chci, aby byl šťastný. A pokud to znamená, že ke štěstí mu stačí si mě vzít, ať je po jeho. Je to úžasný člověk a tohle je to nejmenší, co pro něj můžu udělat.

"Co je s tebou?" zeptal se mě znenadání Matt a obmotal své ruce kolem mého pasu.

"Nic. Mělo by?" Zamračil se a trochu uvolnil své sevření.

"Jsi... smutná. Trápí tě něco?" Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. Možná si mě všímal více, než jsem si myslela. Když zbýval už jeden jediný den do svatby, začalo mi být špatně od žaludku. Bála jsem se. Zrady. Zradím Edwarda, ale je to opravdu pošetilé, protože já ho absolutně nezajímala. To jen já se do něj tenkrát zamilovala. Celou noc jsem strávila v koupelně a zvracela. Před očima se mi míhaly slova Charlieho tenkrát, když mi řekl, že Edward zemřel. Cullenovic rodina v nemocnici... Ach, Cullenovi. Zítra je konečně uvidím. Po dlouhém roce. Nemůžu se dočkat. Vím ale, že to bude ještě horší. Oni budou svědci mé pošetilé zrady. Budou svědky mého pádu. Budou svědky mého zničení života. Budou svědky toho, čím nechci být svědek ani já sama.

"Je ti už lépe?" zaklepal na dveře Matt.

"Jo, už se cítím lépe." Ve skutečnosti mi bylo ještě hůře, ale zvracení ustalo. Dala jsem si rychlou sprchu a vrátila se do ložnice. Matt na mě čekal, oči zeširoka otevřené, tvář zamračená.

"Z čeho to může být?" zamumlal otázku.

"Nejspíše jsem něco špatného snědla." Přikývl a svraštil obočí ještě více. Poté si mě k sobě přitáhl a začal mi hladit vlasy svou rukou.

"Příjemné," zamručela jsem a došlo mi, že na mě padá únava.

"A tohle?" políbil mě. Chvíli jsme nechaly naše rty hrát tajnou hru mezi sebou.

"Neměl by ses teď loučit se svobodou?" zeptala jsem se ho a nakrčila čelo.

Na chvíli mě přestal líbat. "To nepotřebuju... vůbec mi nevadí, že se jí vzdávám, když ta příčina jsi ty, Bells... A co tvá rozlučka?"

"Ne," vydechla jsem a znovu ho políbila. Rozlučka je pro mě totiž svatba. Ale to jsem si raději nechala pro sebe.

 

* * *

 

Prohlížela jsem si samu sebe ráno v zrcadle. Vizážistka, kadeřnice a stylistka odvedla skvělou práci. Je ze mě pěkná nevěsta. Ale za jakou cenu? Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepeání na dveře. A pocit štěstí, který mě zaplavil, když do mé ložnice nakoukla hlava Carlislea a Esme, byl neskutečný. Vrhla jsem se jim ihned kolem jejich studených hrudí a užívala si tuhle chvíli. Dokonce jsem se rozplakala štěstím a srdce mi divoce tlouklo.

"Děkuju, že jste tady," zašeptala jsem a zeptala se, zda přijeli i ostatní Cullenovi. Carlisle mi oznámil, že jen Alice a Jasper. Po pravdě řečeno jsem ani nečekala, že by přijela i královna Rosalie a její král Emmett. Znám je totiž nejméně ze všech Cullenů. Bylo mi trapné, ptát se na Edwarda. Za prvé, byl mrtvý. A žádné za druhé neexistuje.

"Jsi s ním šťastná?" zeptala se mě Esme a pořád si s úsměvem prohlížela mé svatební šaty. Příčilo se mi lhát mé druhé rodině. Tuhle otázku mi nikdo nepoložil. Teď to dopadlo tak, že roční trýznění na mě zapůsobilo - znovu jsem se rozbrečela.

Esme si mě ihned přitiskla zpátky ke své hrudi a utěšovala mě.

"Rozmažeš si make up, neplač... To bude dobrý," šeptala.

Jen jsem přikyvovala a poté jsem konečně něco řekla: "Není to tak, že bych ho nemilovala. Miluju ho jako nejlepšího kamaráda. Ale doopravdy miluju jen jednoho jediného člověka na této planetě. Který už na této planetě ale není. Je to nejhorší pocit ze všech. Nemůžu se zbavit té beznaděje, že už ho nikdy neuvidím. Miluju ho více, než cokoli jiného. On je pro mě ten jediný na světě. Jediný. Já už na něj nikdy nezapomenu a celý život se budu těšit na okamžik, až ho jednou zase spatřím. V nebi."

Došlo mi až po chvíli, jak moc jsem se rozmluvila. Nepotřebovali znát jméno. Věděli, že jde samozřejmě o Edwarda. Srdce mi nepřestávalo zběsile tlouct.

"V tom případě... by ses neměla dnes vdávat za Matta. Ubližuješ tím jen sobě," zavrtěl nesouhlasně hlavou Carlisle a Esme mě pustila ze svého sevření, aby se mi mohla dívat do očí.

"Nedokážu mu říct ne. Nedokázala jsem to ani tehdy, když mě požádal o ruku. Nechci mu ublížit. A Edward už se nikdy nevrátí," šeptala jsem a byla si jistá, že Esme a Carlisle přesto slyší každé mé slovo.

Podívala jsem se na hodiny. Deset minut do začátku obřadu, který se koná v našem domě, který je obrovský, takže se sem sto hostů vejde v pohodě.

"Udělej, co pokládáš za správné. Ale hlavně teď nezapomínej na to, že vše je možné a že naděje umírá jako poslední. A tahle chvíle není zdaleka tou poslední," prohlásila Esme a já si její slova vzala k srdci.

Utřela jsem si slzy a dala rychle do pořádku make up. Potom jsem vyšla z mé ložnice, Carlisle a Esme mě předběhli, aby se mohli usadit na svá místa.

Jakmile jsem se objevila na schodišti, rozezněly se první tóny klavíru. Hosté vstali a s otevřenými ústy na mě zírali, na tvářích jim pohrávaly šťastné úsměvy. Matt stál na svém místě vedle oddávajícího a zářil. Nemohla jsem mu říct ne. Neudělám to. Radši zkazím život sobě než mu. A potom jsem zachytila pohled Esme. Hleděla na mě a výraz v její tváři byl nečitelný. Ovšem zašeptala na mě něco. Ať už to bylo cokoliv, bylo to důležité. Tušila jsem to. Srdce v mé hrudi už se zřejmě rozskočilo, ale to já nevnímala. Vnímala jsem jen pocit, že tímhle končí můj život. Že se řítím do pekel. Zrada. Svatba. Charlie předal mé rámě Mattovi. Postavili jsme se čelem k oddávajícímu a ten spustil svá slova.

První věty které z jeho úst zazněly, byly tyto dvě: "Jste dva a máte jedno srdce. A teprve když jste nalezli lásku, víte, co jste v životě postrádali."

Z očí mi začaly téct slzy. Nevnímala jsem absolutně nic. Celý život jsem to byla já, Bella Swan. A když jsem poznala Edwarda (byť na kratičkou chvíli), zjistila jsem, kdo jsem doopravdy - nejšťastnější člověk na světě který našel, co postrádal - lásku v podobě anděla který se snesl na zem.

Edward.

Ať už je kdekoliv, ať už mě miloval či nemiloval - zůstane v mém srdci napořád. Bude patři jenom jemu a já už své srdce nechci! Přece si ho odnesl s sebou, když ho pohltila smrt!

Poslední co jsem slyšela bylo "...nebo ať mlčí navždy" a potom jsem slyšela, jak židle hrkají. Otočila jsem se.

Všichni začala vstávat a natahovat krky jeden přes druhého, aby viděli, kdo vyslovil: "Přestaňte!"

Pohlédla jsem do uličky a musela si promnout oči, abych si byla jistá, že tohle není sen. Stál tam můj život a v rukou nesl mé srdce, které mi chtěl vrátit zpátky na své místo.

Edward.

A mně vzápětí došlo, co mi Esme zašeptala: "Naděje."

 
 

 

Hudba

Galerie

Top Videa

Videa

My Fiction

Fanfiction

Výzva

Kontakt

Other Webs