Jednoho dne zapomenu - 18+

Autorka: Arianrhod

Tato povídka je překladem z originálu One day, I’m gonna forget od flamingo1325. Autorka prohlašuje, že nevlastní žádný charakter ani nic jiného z Twilight universe a že vše je majetkem S. Meyer, dále pak, že nevlastní žádný z použitých textů písní.

Děj bude obsahovat sebeubližování, pokusy o sebevraždu, bezprostřední popis sexu. Nevhodné pro mladší 18. let. Povídku překládám s povolením autorky.

Vaše Arianrhod

Stručný obsah: Edward ji opustil a Bella se konečně dostala ze svého zombie stavu a zuří. Vkládá svůj hněv do hudby a založí kapelu.  Díky tomu, co se jí stalo se úplně změnila. Příběh je založen hodně na textech písní.

Kapitola 1.

Zlomená až do dne kdy zemřu

…Velká událost. Aspoň podle Charlieho a všech ostatních okolo mě. Mě je to jedno. Jaký význam má vzdělání, když život nemá smysl.

Jediná věc, která mě donutí každé ráno vstát z postele, tedy kromě průhledného představení pro ostatní s názvem ‚jsem v pohodě‘ , je psaní písní. Nic neposlouží jako múza líp, než být odmítnut, opuštěn a podveden někým komu jste dali všechno. Ano, nenávidím ho. Počkat, to není správný výraz. Jde spíše o pohrdání.

Bohužel ale nezáleží na tom jak moc jím pohrdám, protože ho taky stále miluji. Vždycky budu. Jsem rozbitá, zlomená a nikdy se neuzdravím.Byla jsem připravená vzdát se všeho jen abych mohla být s ním a on mě nechtěl.

Zatáhl mě do toho jeho malého fantazy světa, použil mě a potom odkopl a odkráčel pryč. A celou svou rodinu vzal sebou. Vzal sebou moji rodinu. Mou adoptivní matku a otce, mé bláznivé bratry a sestru, která mě sice úplně ráda neměla, ale i tak byla mou sestrou, a taky mou nejlepší kamarádku.

Alice mi opravdu chybí…někdy mám pocit, že mi chybí daleko víc než ten blbeček. Někdy. Ale pak, ona mě taky opustila. I kdyby to bylo z jeho důvodů, i tak odešla.

Nechápu proč mi to udělali. Proč mě takhle podvedli. Nic jsem neprovedla, kromě toho že jsem se přestěhovala do tohohle bohem zapomenutého města, abych učinila život mé matky lepším. Měl mě zabít a vzít si mou ‚úžasnou‘ krev tehdy, když měl možnost. Měl nechat Tylerovu dodávku, aby mě rozdrtila. 

Ale on mě držel naživu, aby si se mnou mohl hrát, abych ho zabavila, abych byla jedna z jeho úžasných rozptýlení. Tohle mu nikdy neodpustím. Zničil mě, vzal mi všechno, zavraždil mě.

Tohle všechno držím v sobě. Trávím čas s několika blízkými přáteli a dělám všechny ty správné věci kvůli Charliemu, takže si myslí že se vzpamatovávám. Nikdy nemluvíme o tom, co se stalo bezprostředně po tom co odešli.  Vím, že jsem Charliemu svou reakcí ublížila nebo spíž jejím nedostatkem. Pořád se snažím nabrat zpátky všechny ty kila, co jsem ztratila, ale pochybuji, že se mi to někdy povede.

Za pár týdnů se stěhuji do Seattlu kvůli mému očekávanému ‚univerzitnímu studiu‘. Angela mě přesvědčila, abych se s ní nastěhovala do bytu, zatímco ona bude chodit na místní univerzitu. Nevidím důvod proč studovat, ale Charlie si myslí, že budu.

Angela nemá tušení o co jde a stále se chová jako bych na vysokou šla taky. Ve skutečnosti se jen snažím vypadnout. Charlie mě chtěl poslat k Renee, ale já odmítla.

Tehdy jsem se prostě nedonutila odejít. Musela jsem tu být, abych věděla, že on opravdu existoval. Ale teď chci vypadnout. Už se ani nedokážu podívat Charliemu do očí. Jessica a Lauren se mi vysmívají a Jacob je stále přesvědčený, že skončíme spolu. Už to tady nedokážu vydržet. Sotva si dokážu poradit s bolestí i nadále. Potřebuji nový způsob jak se jí zbavit.

Asi před dvěma měsíci sem zjistila, že dokážu psát.  Jasně, trpím pro to každou noc, ale přece jen je to jediná věc, která mi,  kromě řezaní, pomáhá přežít den. Několik ran mám na ramennou, ale ty jsou díky mé nešikovnosti lehce vysvětlitelné.

Ovšem stav mého břicha, hrudníku, pánve a stehen lze na druhou stranu vysvětlit jen stěží. Naštěstí se tady díky počasí kraťasy a tílka moc neunosí. A když už je slunečno, prostě je nenosím. Jsem jediná, kdo mé rány vidí, takže na tom nezáleží. Jak už sem řekla, jsem zlomená.

Jacob mě v psaní písní hodně podporuje, i když se stále diví, kde se to ve mně vzalo. Popravdě přišlo to ve chvíli, když mě řezání se přestalo úplně uklidňovat. Ale z jeho podhledu jsem najednou hudební genius.

Jacob a Sam hrají na kytaru, takže mě mohou doprovázet. Embry hraje na bicí a Quil na baskytaru. Ze začátku jsem byla vůči Samovi trochu ostražitá, ale nakonec jsem svou obranu vůči němu nechala padnout.

Jsem si jistá, že Jacob s ním mluvil, ale stále ho pronásleduje obraz noci, kdy mě našel v lese. Noci, kdy jsem byla opuštěna. Stále úplně nechápu, proč pro něj ta noc byla tak strašná, ale myslím si, že to má něco dočinění s Leah.

Nedokážu si představit, co by kluci ze smečky dělali kdyby zjistili, že se řežu. Sam má  podezření kvůli mým pažím, ale všichni ostatní to přehlížejí. Minulý týden mě málem nachytali, když Sam a Jacob přišli na neočekávanou návštěvu.

Byla jsem v koupelně a zrovna si zalepovala rány, když jsem slyšela klepání na dveře. Rychle jsem to dokončila a šla otevřít. Ucítili krev okamžitě jakmile jsem otevřela dveře a nebyli zrovna šťastní. Nakonec jsem je přesvědčila, že o nic nejde, ale jsou kvůli tomu pořád ostražití.

Většina ze smečky chtěla přijít na mojí maturitní slavnost, i když já tam opravdu nechci. Zoufale potřebuju vypadnout z tohohle pekla a snaha celý den předstírat, že jsem šťastná si vybere svou daň.

Věděla jsem, že se nemůžu pořezat před slavností. Sam a Jacob jeli se mnou a Charliem. To jsem nemohla riskovat, takže jsem se rozhodla místo toho psát. Dneska jsem se cítila obzvláště nenávistně a pomstychtivě. Měla bych jít přes pódium s tím kreténem a měla bych se připravovat strávit můj život, ne, změnu mého života, s ním.

Moje nálady byly vepsány v mých písních a publikum na těch několika vystoupeních ,co jsme odehráli, si je zdá se užívalo. Některé jsou chmurné a depresivní jiné plné nenávisti. Pořád tu dneska jsem a zůstanu zlomená až do dne kdy zemřu. Najednou mi múza začala zpívat a slova přicházela sama…

Nazdar, jsem tvůj mučedník, a ty budeš můj mučitel
cítíš mou ruku sunoucí se dolů po tvých zádech

Když se ukrýváš, schovej se uvnitř mého těla
ale pamatuj s,i že když se tě dotknu
čím víc se třeseš tím víc prozradíš

Chladná, ale jsem pořád tady, jsem slepá a nikdy neříkej: protože jsi tak slepá
tentokrát jsme daleko od uspokojení

Cladní, teď jsme tak chladní,jsi můj a nikdy neříkej že nejsi můj

Tentokrát jsem tak daleko od zřejmého

Počkej tu ještě další minutu, konec konců  čas nás stejně zabije
teď můžeš cítit tu druhou ruku ovinutou kolem tvého krku

Tak se utop v mých očích a mých lžích
ale nezapomeň
čím více se neodvracíš, tím víc chci abys zůstal

Chladná, ale jsem pořád tady, jsem slepá a nikdy neříkej: protože jsi tak slepá
tentokrát jsme daleko od uspokojení

Cladní, teď jsme tak chladní,jsi můj a nikdy neříkej že nejsi můj

Tentokrát jsem tak daleko od zřejmého

Jste tak roztomilí, jste tak nádherní

dobře, nevypadám jako oni a nemiluju jak oni milují

ale já nenenávidím tak jako oni

Myslíte vůbec někdy na mě?

Chladná, ale jsem pořád tady, jsem slepá a nikdy neříkej: protože jsi tak slepá
tentokrát jsme daleko od uspokojení

Cladní, teď jsme tak chladní,jsi můj a nikdy neříkej že nejsi můj

Tentokrát jsem tak daleko od zřejmého

Chladně jsi mě zlomil, už první noc

Budu tě milovat, až do dne kdy zemřu
tentokrát jsme daleko od uspokojení

Chladná, milovala jsem tě už od první noci

Zlomil jsi mě, až do dne kdy zemřu

Tentokrát jsem tak daleko od pochopení

(text Cold od Evans Blue)

Hned jak jsem měla text napsaný, schovala jsem jej do šuplíku a šla si dát sprchu. Každou chvíli mi začnou slzy svobodně stékat po tvářích a ve sprše je nikdo neuvidí. Musím se dát dohromady Jacob a Sam tu budou za míň než hodinu.