Jeden pohled změní vše

Autorka: Teridarkness

POZNÁMKA: Tato povídka se odehrává po Breaking Dawn, je to asi odhadem šest a půl roku od narození Renesmee. Nessie už skoro dospěla, ale stále v Jakobovi vidí nejlepšího přítele, ochránce…jenže jednoho dne, se vše změní a ona pochopí, že už chce víc…že chce přítele, chce lásku.

Vystoupila jsem ze svého auta a zamířila si to k domu.

„ Baf!“ vyskočil doslova odnikud Jasper.

„ Kriste pane! Jaspere! Chceš mi přivodit infarkt?“ řekla jsem.

Usmál se. „ Promiň, Nessie…nemyslel jsem, že tě tak leknu.“

„ Ha ha… Alice ti řekla, kdy přijedu, že?“ zeptala jsem se nasupeně. „ Alice vylez!“

Najednou stále po Jasperově boku smějící se Alice.

„ Byl to můj nápad.“ řekl Jasper.

„ Jedete v tom společně, co máte za lubem?“ podezřívala jsem je.

Přiskočila ke mně Alice. „ Slib mi, že nebudeš vyvádět!“

Protočila jsem oči.

„ Dobře…ven s tím.“ pravila jsem.

Nadechla se. „ No, tak mě napadlo…víš…bude ti šest a půl, no a to znamená, že přestaneš růst a tak mě napadalo, že by jsme mohli udělat takovou upíro-vlkodlačí párty!“

„ Díky…to potěší, když ti někdo řekne, že máš šest a půl….“ povzdechla jsem si.

„ No co? Co myslíš?“ ptala se.

Našpulila jsem rty a dotkla se jí.

Ukázala jsem ji, že to nesmí být nic velkého a že chci aby tam byli i Zafrina, Tanya a další upíři, plus i vlkodlaci.

„ Dobře!“ zaradovala se Alice. „ Budou tam, pošlu jim pozvánky.“

Usmála jsem se.

Vešla jsem do domu, všichni byli dole. Rose seděla na gauči a četla si nějaký módní časopis, Esmé aranžovala kytky, Emmett se díval na televizi, ve které běžel nějaký zápas. V rohu seděl můj otec- Edward a hrál šachy s mým Jacobem, mamka tomu přihlížela a chránila Jacoba před čtením myšlenek od táty. Carlisle byl v práci a Alice s Jasperem se něčemu chichotali.

„ Nazdar, rodino.“ pozdravila jsem a odhodila jsem klíče od auta na stůl v hale.

„ Ahoj.“

„ Čauky.“

„ Ahoj, Nessie! Můžeš mi prosím tě poradit?“ zeptala se Rose a rukou ke mně mávla. Přišla jsem k ní a klekla si na zem.

Ukázala mi časopis s plavkami.

„ Co si myslíš? Které si mám koupit? Které mi budou více slušet?“ zeptala se.

Byla to směšná otázka, neboť Rose by to slušelo v pytli.

„ NO nevím…“ přemýšlela jsem a prohlížela si plavky.

„ Vybereš si ty černé.“ oznámila ji Alice vesele.

Povzdechla jsem si. „ Alice…“

„ Co? Rose to chtěla vědět, a já jsem ji viděla v těch černých.“ řekla klidně.

„ Díky.“ řekla Rose, vzala si časopis a mobil a šla si je objednat.

Sedla jsem si na gauč místo ní. Můj pohled zůstal stát na rohu místnosti. Dívala jsem se na Jacoba, jak se soustředí na šachy. Usmála jsem se.

Pozorně jsem si ho prohlížela. Jeho tmavé vlasy mu trochu spadali před obličej, na sobě měl džíny a černé triko s dlouhým rukávem a abych nezapomněla, bylo obtáhlé, takže mu šla vidět jeho skvělá svalnatá hruď. Zarazila jsem se.

Na co to myslím?

Nikdy jsem takhle na něho nemyslela! Byl to stále pro mě nejlepší kamarád, ochránce… Sklopila jsem pohled, ale ne na moc dlouho. Znovu jsem na něho pochvíli hleděla. Měl tak krásnou pokožku, tak jemnou…hebkou a určitě teplou. Jeho krásné oči se upínaly na šachovnici a jeho pravá ruka kroužila nad figurkami, jak se nemohl rozhodnout, levou ruku měl položenou na stole. Jemně si kousal ret, jak urputně přemýšlel…měl krásné rty, tak moc jsem se jich chtěla dotknout, či možná líbat je?

Co se to se mnou dělo?

Chtěla jsem ho obejmout, políbit…to nebylo přátelství, co jsem k němu cítila. Už ne. Něco se změnilo, změnil se můj pohled. Už jsem ho neviděla, jak před tím…chtěla jsem víc. Chtěla jsem jeho, ne jako kamaráda či ochránce, ale jako milence, přítele…

„ Nessie?“ řekl šokovaně Edward. Všichni se na mě dívali včetně Jacoba.

Zakroutila jsem hlavou.

„ Je to pravda?“ zeptal se mě.

Usmála jsem se. „ Nerozumím tomu…ale ano tati, je to pravda…tak to cítím, tak to vidím.“

„ Může mi někdo říct, co se děje?“ zeptala se Bella, má matka.

Podívala jsem se na ni. „ Já….“ spolkla jsem slova.

„Nessie si jen něco uvědomila…. něco co jsme my věděli už dávno…věděli jsme, že se stane.“ řekl klidně. „Jeden pohled změní vše…“ usmál se sám pro sebe.

Jacob se na mě nechápavě podíval. „ Nessie? Co se stalo?“

„ Nechte mě být!“ zakřičela jsem a rozběhla se do pokoje. Praštila jsem za sebou dveřmi a lehla si do postele.

Co se to stalo? Ptala jsem se sama sebe…

Dveře se otevřeli a do pokoje vešel Jacob. Povzdechla jsem si. Sedl si na kraj postele.

Pohladil mě po zádech. „ Nessie, řekni mi, co se stalo?“

„ Ach, Jaku…“ měla jsem mu to říct, možná si stále myslel, že je pro mě jen nejlepší kamarád, ale při tom já na něj myslela úplně jinak…zastyděla jsem se.

Posadila jsem se na postel, takže jsem se mu dívala do očí.

„ Víš, že mi to můžeš říct…“ pravil.

Nadechla jsem se. „A nebo ti to můžu ukázat…“

Dotkla jsem se dlaní jeho tváře. Ukázala jsem mu vše, to co jsem si myslela, co jsem cítila tam dole…

Když jsem skončila, dala jsem ruku pryč a čekala na reakci.

Byl šokovaný. Díval se na mě a mlčel. Pochvíli pravil: „ Nessie…je to možné? Je to pravda? Miluješ mě?“

Sklopila jsem hlavu.

„ Ano.“ zamumlala jsem, chytl mě za bradu a zvedl můj obličej.

„ Konečně…nemohu uvěřit, že mě konečně vidíš, tak jak já vidím tebe…“ pravil.

Zamrkala jsem. „ Miluješ mě?“

„ Miluji tě, zbožňuji tě…“ odpověděl.

Usmála jsem se. „ Jsem tak šťastná!“

„ Já taky…já taky…Nessie…můžu něco zkusit?“ zeptal se opatrně.

„ Můžeš, Jaku. Můžeš.“ souhlasila jsem.

Chytl můj obličej a jemně ho přitáhl ke svému. Pak se to stalo, poprvé jsme se políbili…bylo to úžasně! Celé mě tělo se chvělo a srdce mi radostí skákalo v hrudi. Nemohla jsme uvěřit. Edward měl pravdu, jeden pohled může změnit vše…