Jed v krvi

Autorka: Lilluška

Ahojky lidi, mám tady svou první jednorázovku,tak třeba se vám zalíbí.Povídka je psána z pohledu Edwarda a odehrává se od té doby,kdy James kousl Bellu v baletním studiu.ALE. pokračování probíhá úplně jinak. Tak přeji příjemné čtení. :-)

Bella se zmítala v bolestech a já věděl,že nemůžu dělat nic jiného, než čekat než proměna proběhne a Bella bude jako já. Monstrum. Stane se z ní něco, co jsem z ní nikdy nechtěl. Zpropadený James. Ne, můžu za to já. Vím to. Já jsem ji nedokázal ochránit a ona teďka musí trpět. O Jamese se už postarali Jasper, Emmet a Alice, zatímco Carlisle se snažil zastavit tepenné krvácení moji milované Belli. Chtěl jsem Jamese zabít sám,ale Carlisle mě přemluvil,že mě Bella potřebuje. To určitě. Nebýt mě nikdy by se jí nic nestalo. Kdybych neexistoval nebo ,kdybych nikdy nebydlel ve Forks, nikdy bych se do ní nezamiloval a ona nemusela přijít o svou duši. Ano, věřím,že nás upíry nečeká po smrti už nic jiného.

„Edwarde?“ Carlisle mě vytrhl z mých myšlenek. Zajímavé, byl jsem tak ponořen do svých myšlenek,že těch jeho jsem si ani nevšímal. Nicméně i teď jsem nic neslyšel,teda spíš jsem Carlislovi myšlenky nevnímal.

„Ano?“ odpověděl jsem,ale stále jsem koukal na svou Bellu,která se už ani nesnažila křičet. Věděla,že je to k ničemu.

„Poslouchej. Co slyšíš?“ nechápal jsem o co se Carlisle snaží,vždyť Bella už ani nekřičela, jen ze sebe vydávala občasné vzdechy bolesti,ale nic víc. Dokonce i její srdce bilo, tak klidné, že tlouklo pomalu a tiše. Moment. Tohle není dobré. Začal jsem vzpomínat na svou přeměnu.

V celém těle jsem cítil nesnesitelný oheň, který teďka zažívá i má láska. Neuvěřitelně to bolelo a já se každou minutu modlil,abych zemřel. Oheň začínal na krku, tam kde mě Carlisle kousnul. Ale postupně se rozšířil do celého těla a zaměřoval se na srdce,které mi neuvěřitelně rychle a nahlas tlouklo.

V tom mi došlo, kde je chyba. Bellino srdce bylo pomaleji a tišeji, jako kdyby pomalu odcházelo. Ale takhle to být nemělo. Ona se má uzdravovat a přetvářet. Její kůže se má proměnit na hladný pevný a hlavně studený mramor. Oči změnit na rudé moře, ale to se po čase ztratí,pokud se bude živit krví zvířat. Bude mít neuvěřitelnou sílu, že bude schopna přeprat Emmeta.

Ale Bella nevykazovala známky toho, že by se něco z toho mělo skutečně stát. Proklínal jsem se, že nemůžu slyšet její myšlenky, protože v tuhle dobu se mnou nemohla mluvit a já nevěděl, co se děje. Proklínal jsem Jamese, že ji kousnul a z ní se teďka dělo něco, o čem jsem neměl ani ponětí. A nejhorší je ten pocit bezmoci, protože vím, že v tomhle stavu nemůžu nic udělat. Nemůžu ji nijak pomoct, ani zjistit , co se to kruci děje a proč mám sakra pocit,že z Belli se nestane monstrum, jako jsem já,ale že mi Bella odejde? Zemře?

„Carlisle, co se to s ní děje. Já myslím… Její srdce…Ona…Já…“ nebyl jsem schopen slova. Chtěl jsem mu prozradit své myšlenky,ale on poznal, že jsem příliš ochromený strachem, co se to děje, než abych mohl mluvit.

„Přeměna neprobíhá tak, jak má.“oznámil mi Carlisle něco, na co jsem už přišel. „Nevím čím to je, ale její tělo a krev nepřijímá upíří jed, tak jak by mělo. Vlastně ho nepřijímá vůbec. Bojuje s ním. Její buňky se brání, místo aby podlehly větší síle. Nikdy jsem nic podobného neviděl,ale Edwarde, já mám strach,že to není dobré.“poprvé jsem odtrhl zrak od Belli a podíval se do Carlislových vystrašených očí. Děsilo mě to, tak jsem se začal soustředit,abych slyšel jeho myšlenky. Ale Carlisle si je hlídal a říkal si nějakou říkanku v cizím jazyce.

„Carlisle co se to s ní děje. A…a bude v pořádku? Její tělo sice odmítá jed,ale nakonec podlehne, viď? Bella bude v pořádku. Teda ne v pořádku,ale bude jako my, ano?“ byl jsem vyděšený. Ten neodbytný pocit, že mě Bella tady v baletním studiu opustí, byl příšerný. Nechtěl jsem ani pomyslet na to, že bych musel žít bez své Belli.

„Já nevím Edwarde. Můžeme jen čekat a doufat.“v tu chvíli Bellino srdce vynechalo jeden úder, ale vzápětí se opět rozbušilo. Ještě pomaleji a tišeji. Začalo vynechávat dokud se neozval poslední úder. Poslední úder jejího srdce v mém i jejím životě. V té chvíli, jako by se ve mně něco zlomilo. Má Bella je pryč. Nezvládla to. Nikdy se z ní neměla stát upírka. Alice viděla špatně. Nemohl jsem uvěřit, že jsem ji ztratil. Proč? Proč zrovna ona. Proč její tělo muselo odmítnout jed?

Zavřel sem oči a snažil se ovládnout vzlyky. Kdybych byl člověk a mohl bych plakat, moje tvář by už dávno byla zmáčená slzami. Ale já jsem upír a ve stejné stvoření se měla přeměnit Bella. Teďka by měla otevřít oči. Jejich čokoládovou barvu měla nahradit rudá. Měla být neuvěřitelně rychlá, silná a krásnější (i když to už víc nejde). Měla by mi říct, že teďka spolu budeme už navěky. Políbili by jsme se a já už bych se nemusel bát, že ji ublížím. Byli by jsme šťastní.

Ale Bella se neprobudila. Nestala se z ní upírka a nebyli jsme spolu do konce naší dlouhé existence. Tak nějak jsem vnímal,že je vedle mě Carlisle,ale nemohl jsem se na něj ani podívat. Mým tělem už otřásali vzlyky a já tomu nemohl zabránit.

„Je mi to moc líto Edwarde.“Carlisle mě objal a držel dokud jsem se o trošku neuklidnil. Bylo mi, jako bych nemohl dýchat, i když vlastně ani nepotřebuji. Potom se mě zeptal jestli se můžeme vrátit, že to musíme říct ostatním. Nechal jsem to na něj. Vzal Bellu do náruče a pomalým krokem jsem s ní odcházel ven.

Už je to pár měsíců a já jsem pořád jako tělo bez duše. Je to pravda. Jsem bez lásky svého života. Trápím celou svou rodinu, tím že nevycházím z pokoje, nemluvím a jen vzpomínám na svou Bellu a tím se sám vědomě trápím. Přemýšlel jsem o tom, že se dobrovolně zabiju, i když by to bylo těžké a musel bych podniknout cestu do Itálie,ale Alice mé plány uviděla a zakázala mi to. Sledovala mě jako ostříž, neměl jsem šanci uniknout té bolesti. I když jsem ji přemlouval, ona zase přemlouvala mě. Vím, že ona taky trpí za to, že Bella zemřela. Byla to její nejlepší kamarádka, ale Alice neví, jaké to pro mě je. Ona nepřišla o Jaspera. Všichni trpí Bellinou ztrátou. Ubližuju jim i já. Vím, že vypadám strašně. Slyším to v jejich myšlenkách. Všichni mě litují a to mi ubližuje ještě víc.

Vím, že na Bellu nikdy nezapomenu. Nejde to. Byla to moje jediná láska. Budu trpět každý kousek dne mého života. Protože budu bez Belli po zbytek mé existence….

 KONEC