Já, upír

Autorka: Elisse

Ruka s tužkou , která byla upevněná mezi mým palcem a ukazováčkem - někdy i prostředníčkem , se třásla , jak nevěděla co na bílý papír napsat. Oni , ti v blázinci jak se tomu tady říká , mi nařídili , abych svůj příběh zapsala a pak ho odevzdala na recepci. Jenže já neumím popsat ty pocity , které se mnou minulý týden hýbaly. Byl to nepopsatelný strach a zároveň i bolest. Nakonec se moje ruka uklidnila a spustila tužku na papír.

Moje přeměna proběhla minulý týden. Každý den jsem pociťovala jiné změny , které se pak seskupily do jedné velké změny , která změnila můj životní styl. Tomuto stylu se říká upírství , ale to je jedno. Popíšu vám každý den , ve kterém se mé proměny uskutečňovaly.

Pondělí : Už zase jsem seděla na posteli , v rukou jsem střídala knížky o upírech a neustále jsem si pročítala již tak známé stránky. Nevnímala jsem nic okolo sebe , kromě písma , sotva čitelného , takže jsem přeslechla i vrznutí dveří , které následovalo matčiným výbuchem vzteku.
,, Už zase čteš ," obviňovala mě , očima lpícíma na názvu knížky.
,, Sama jsi říkala , že čtení je zdravé ." Její tváře se nafoukly ještě větším přívalem zlosti. ,, A navíc ," pokračovala jsem defenzivním tónem ,, mě vtom otec podporuje."
,, Tvůj otec. Ten blázen taky skončil na čtení knížek o upírech. A kam to dotáhl ?" Zlost v jejích očích se nedala přehlédnout a tak jsem polevila.
,, K dělníkovi ," zabouchla jsem knížku a odhodila ji na noční stolek , který se nebezpečně zakymácel.
,, Teď mi pojď pomoci , než se naštvu." Jako by nebyla naštvaná už teď. Moje nohy byly rychlejší než mé myšlení a tak jsem se pohotově vyhoupla na podlahu a rychlým tempem prošla okolo mé mámi. Na tváři se jí objevil úsměv , jak si všimla mé ochoty. Ve skutečnosti jsem nebyla vůbec ochotná , jen nepřirozeně rychlá. Divné. Zbytek dne jsem trávila tak , že jsem sledovala moje rychlé ruce , nohy a reflexy. Všechno bylo najednou tak nějak pomalé. 1. krok proměny - rychlost.

Úterý : Probudilo mě zvonění budíku. Zlostně jsem ho popadla a mrštila o zem. Nepříjemný zvuk zmizel ,ale vzápětí se ozval zezdola křik. Matčin. Ta žena , moje výbušná matka , je vážně zvláštní , zvlášť když se jedná o mě.
,, Ukliď to , Pojď mi pomoc , neštvi mě" její věčné peskování neznalo konce. Táta se s ní rozešel a pokud bych měla stejné možnost , udělala bych to taky. Její křik nepřestával a tak jsem vyskočila z postele jedním z mých rychlých pohybů a šla se převléknout ke skříni. Ve vzduchu vysela divná vůně , na kterou se mi sbíhaly sliny v puse.
,, Mami , ty něco pečeš ?" zeptala jsem se jí , když jsem seděla u stolu , na kterém se nacházela moje snídaně.
,, Ne , měla jsem ?" tón jejího hlasu byl zase naštvaný. Zakroutila jsem hlavou a se vzdychnutím se zakousla do snídaně. Toust byl opravdu nechutný , měla jsem chuť ho vyplivnout , ale to bych pak schytala facky od mámy. Tomu se říká dětská šikana. Vůně okolo mě nemizela ani , když jsem byla ve škole. Naopak , ještě zesílila. Měla jsem chuť začít pátrat po zdroji této vůně. Když jsem se zeptala Katky , jestli něco necítí , jen pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. 2. krok proměny - vůně a styl stravování.

Středa : Po příchodu ze školy jsem se letěla převléci abych stihla doběhnout na trénink. Zalekla jsem se své rychlosti , jako v úterý nebo pondělí. Na trénink jsem přiběhla s 5-ti minutovým předstihem. Trenér byl šťastný , že jsem tu jednou včas a tak mě trénoval i těch 5 minut napřed. Bylo zajímavé , jakou sílu jsem dnes měla. Karate mám každou středu a pátek , ale nikdy jsem se nevytrénovala na takovou sílu.
,, Holka , dnes ti to jde ," pochválil mě trenér a poplácal mě po zádech.
,, Děkuji pane ," otočila jsem se směrem , kde se nacházel můj poražený útočník a šťastně na něho mrkla. Oplatil mi to úsměvem. Snad se mu nic nestalo , pomyslela jsem si , když jsem viděla , jak si přidržuje ruku. 3. krok proměny - síla.

Čtvrtek : ,, Jsi divná ?" vyjel na mě otec , když jsem k němu přijela na návštěvu.
,, Mě to tak vážně přijde ."
,, Z tebe ? A upír ?" zařehtal se a vzal si další sušenku.
,, Všechno tomu nasvědčuje ," předvedla jsem mu názorně svoji sílu tím , že jsem rozdrtila hrst sušenek.
,, Je fakt , že jsi nějaká bledá a taky jsi hezčí. A vůbec jsi se změnila. Jak se má máma ?" přivedl nás na jiné téma , ale já jsem se mu chtěla vyzpovídat. Máma by určitě vybuchla jak podivnou mám fantazii a dostala bych zaracha na knížky. To by mi ještě chybělo.
,, Ale teď tu jde o mě ," ukázala jsem na svůj hrudník ve snaze ukázat , že jde o mě. Zdálo se , že se vrátí ke mě.
,, Máš jen bujnou fantazii a taky jsi bledá. Na karate jsi asi hodně trénovala sílu a to je všechno."
,, A co ta divná vůně ?" odporovala jsem a nadechla se vzduchu. Zase tu byla , ta vůně. A s ní přibyla i další , taky velice lahodná. Jenže já nevěděla z čeho pochází.
,, Prostě jen vůně. Já cítím vůní. A teď jdi , než přijde Miriam." Jeho nová přítelkyně. Nasupeně jsem se zvedla a natáhla na sebe bundu. Bez rozloučení jsem práskla dveřmi a vylezla na ulici. Slunce zazářilo na mou pokožku a mě bylo podivně teplo a tak jsem si sundala bundu. Čekalo mě přivítání v podobě třpytící se bledé kůže. Okamžitě jsem přes sebe přehodila bundu i když jsem myslela , že se usmažím. Začínám bláznit. 4.krok přeměny - bledost ,třpytící se kůže , hezkost.

Pátek : Večer jsme s mámou seděli u televize a ona něco dělala a ovladačem.
,, Ukaž ," vzala jsem ji za ruku a vytrhla ji ovladač.
,, Jdi nějaká studená , není ti něco ?" měřila si mě ustaraným pohledem. Na chvíli byla všechna zlost pryč. ,, Ty to na mě hraješ , aby jsi nemusela ven a mohla jsi číst knihy ," obrátila zase na naštvanost a jí obličej zrudl.
,, Cože ?" vyjekla jsem a radši utekla do pokoje. Chtěla jsem brečet , ale jako by mi vyschly oči. Sedla jsem si na postel a čekala , až se mě zmocní únava.
Po 4 hodinovém čekání , které zahrnovalo i návštěvu matky , jestli už spím , se nedostavila žádná únava , ani mi nebylo na omdlení. Celou noc jsem probděla , s tím , že jsem se ani nenajedla. Musela jsem vypadat hrozně , protože jsem ani nepila. Žízeň jsem však nepociťovala , zato mě šíleně pálilo v krku. A tehdy jsem pochopila , co musím udělat , jinak se úplně složím. Všechno nasvědčovalo tomu , že jsem upír. A mě to nevadilo. Záhadou mi ale bylo , že mě nikdo nekousl. Nic. 5. krok proměny - nespavost , nemožnost brečet , studenost , pálení v krku , neutuchající chuť po krvi ...

Sobota : Jsem zrůda , musela jsem utéct z domova , protože já to udělala. Vysála jsem vlastní matku. Ještě teď vidím její vyděšené oči v nichž se odrážely mé , černé oči. Viděla jsem i dvě ranky na jejím krku , ze kterých se žádná krev neřinula. Všechna byla již ve mě. Zjistila jsem , že dokonce i lépe slyším a zase jsem nabyla síly. Netlouklo mi srdce , což mě vyděsilo , ale nebyl tam žádný strach , při kterém by jste začali křičet a utíkat , protože se bojíte sami sebe. Já se bála o ostatní. Že jim ublížím , když vím co jsem.
Skryla jsem se do sklepa jednoho domu , kde převládal puch výfuků , než pach krve , nebo lidí. 6. krok přeměny - oči , netluče mi srdce , lépe slyším ...

Neděle : Cítila jsem , že proměna byla hotová. Změnila mou povahu , můj život , moje stravování a podobně. Přestala jsem chodit do školy. Stranila jsem se lidí. Všechno pro dobro lidstva. Zatoužila jsem však po společnosti a tak jsem se vydala hledat někoho mého druhu. A pak mě chytili. Našli mě podle psů , měla jsem to tušit. Vzali mě sem , do blázince a já se snažím držet , abych nikoho nezabila. Párkrát mi však ujel chrup a já se napila. Hledala jsem blázny , které nemají budoucnost. Tak jako já ...

Takhle proběhla má proměna a já se teď bojím. O sebe !!!!!!!!!!

Papír jsem chtěla zmuchlat , ale dřív než jsem to stačila udělat , vytrhl mi ho jeden kluk. Spěšně ho přeběhl očima a pak se zasmál. V ústech se mu zablýsklo 32 bílých zubů. Musela jsem se usmát , protože mé hledání nakonec našlo to co hledalo. Mého kamaráda/partnera pro celou věčnost.

KONEC