Hra osudu

Autorka: Adushka9

7.část - Geny fungují

  Po té co odešla Bella, jsem šla za tetou..Ještě nespala..Zaklepala jsem na dveře.. „Můžu dál?“ zeptala jsem se.. „Jen pojď Julinko..Ráda bych si s tebou o něčem popovídala..“ to mě trošku zarazilo..O čem  by chtěla mluvit semnou? „Semnou o čem?“ „Julie, teď mě možná budeš mít za starou bábu, co neví co říká..“ chtěla jsem něco namítnout „NEPŘERUŠUJ MĚ!Naše městečko Forks je neobyčejné..Forks je město,kde se vyskytli hned 3 neobyčejné bytosti najednou!To se ještě nikdy nikde nestalo.“ V duchu jsme si opakovala, že ej to vtip..Teda jakoby mi četla myšlenky „Není to vtip..Žijí zde upíři, o kterých ví jen DVA lidé z Forks,tedy teď už tři.Neřeknu ti kdo to je..Kde jsou upíři, bývají i vlkodlaci-ti chrání obyvatele před upíry..Ti žijí v rezervaci La Push.A v naší rodině se už po několik staletí objevují magické schopnosti..V každé generaci, se vyskytne 1 čarodějka..V mé generaci jsem to byla JÁ..Generaci tvé mámy to pro mě z nevysvětlitelných důvodů přeskočilo,ale ve vaší generaci-v té nejmladší je jedna čarodějka..Jsi to TY.Na mě je zasvětit tě do tajů magie..“ tak tohle na mě bylo moc..Hrdlo jsme měla sevřené..Dýchala jsem nepravidelně..Myslela jsem, že mi srdce vyletí z hrudi..Byl to jenom vtip, nebo šálení mysli..Zavřela jsem oči a napočítala do 10.. „Této toho je na mě najednou nějak moc..Upíři,vlkodlaci a čarodějky?Vždyť tohle všechno jsou jen vymyšlené bytosti z knížek a filmů!“ „Pleteš se Julie..V našem rodu mám všechny nadpřirozenou moc,která se projeví v 18. roku života..V den tvých 18. narozenin přesně o půlnoci začne tvá moc fungovat..“ v den 18. narozenin..Já mám 18 za týden..Panebože..Že je to jen sen.. „Ale..Jaká moc..Co dokážu?“ zeptala jsem hláskem,který teta v nemohla slyšet..Řekla jsem to spíš pro sebe.. „Moc je u každého jiná,ale ty jsi něčím jiná..Ve tvé budouctnosti budou mít upíři a vlkodlaci zásadní roli..Má nadpřirozená schopnost je vidět budoucnost..Někteří upíři, mají také nadpřirozené schopnosti..Ti, kteří tu žijí, jsou“vegetariáni“ nepijí lidskou krev.Jedna z nich má moji schopnost…Další dva z nich mají také schopnosti,ale to vše už zjistíš sama..“ nestačila jsme se divit..Už jsem tomu,ale pomalu začínala věřit..Ne!To nemůže být pravda, nebo ano?Panebože pomoc.. „Jak to všechno víš?“ zeptala jsem se nakonec.. „Já vím spoustu věcí.O nadpřirozenu v tomto městě vím vše..Julie, Tvůj první úkol bude řijít na to, kdo jsou upíři a kdo vlkodlaci..S tím ti já pomoci nemůžu..To je úkol každé čarodějky..Oni o tobě neví.“ „Můžu jít?potřebuji si vše promyslet..Mám  na výběr,Můžu se té moci vzdát?“ „Julinko, ráda bych Ti řekla, že máš na výběr..Ale nemáš..Musíš se smířit s tím,co jsi.Teď běž.“

   Odešla jsem..Vylítla jsem z domu a nevěděla kam jít..Běžela jsem a běžela, až jsem si všimla, že už nejsem ve městě,ale v lese..tohle místo mi bylo tak známé, přitom jsem ho viděla poprvé..Moment..To je to místo z mého snu..Najednou se všechna zvířata stáhla..utíkala pryč..Kolem mě se mihlo něco, co jsme nedokázala určit..Najednou se přede mnou objevila ta postava z mého snu.

 Žena bílá jako křída,dlouhé černé vlasy a to co mě ve snu vylekalo-děsivě rudé oči..Teď bych se nejspíš měla bát,ale já se nebála..Mno dobře tak trošku ano,ale ne tolik jak bych měla.. „ Kdo jsi?Co ode mě chceš?!“ řekla jsme jí nakvašeným tónem.. „Ale,ale..Slečinka si hraje na hrdinku..Budu se tedy hrát na zdvořilou dámičku..Jsem Caima a mám žízeň..Nečekala jsem, že tady v tom zapadákově se mi nabídne taková kořist sama od sebe..“ ušklíbla se.. „Takže jsi..“ teta měla pravdu „….UPÍRKA“ to slovo mě děsilo..Tohle nebyl nikdo odsud a vegetarián už rozhodně ne! „Ale..ty jsi mi nějaká informovaná..“ mám jí to říct, nebo ne?Asi už je to stejně jedno.. „Mno jsi ve Forks..Tady je to plné nadpřirozených bytostí..“ mlžila jsem.. „To ej mi jedno!“ popadla mě a chtěla mě kousnout do krku, když v tom se tu objevil ten krásný vlk-teda spíš vlkodlak..Caima se dala na útěk..Vlk běžel za ní…A já tam stála stále ohromená a čekající na něco, co mě  probudí..Ale to pořád nepřicházelo…A tak jsme čekala na toho vlka..Něco mě pořád lákalo o něm něco zjistit..Najednou jsem uslyšela zvuky, jako když něco běží vysokou rychlostí..Praskaly větve..

  Zpoza stromů se vynořil ten krásný rudo-hnědý vlk na kterého jsem čekala..Zastavil se u mě a jakoby na něco čekal..Dlouze se mi podíval do očí a odběhl.. „Počkej!Neutíkej!“ volala jsme na něj..Vypadalo to, že marně..Když v tom s přede mnou objevil krásný,vysoký tmavovlasý kluk..Mohl mít víc jak dva metry..Ty oči bych poznala všude-byl o ten vlk.

  „Ahoj..“ řekla jsem nesměle..Tak trošku jsem se bála jeho reakce.. „Ahoj..Já..jsem Jacob..A ty?“ usmál se na mě a já mněla dojem, že se mi podlamují kolena..V břiše mi začali poletovat motýlci a já nevěděla kam s očima.. „Ehm..Já jsem Julie..“ snažila jsme se mu vrátit úsměv,ale  asi to tak nevypadalo.. „Ty jsi..vlkodlak,mám pravdu?“ řekla jsem..Přikývl. „ty nejsi upírka..Jsi člověk..Tak jak to, že o mě víš?“ řekl po krátkém zamyšlení.. „Oh….Mno..já..Nejsem tak úplně člověk..Já jsem..čarodějka..“ to poslední slovo..Bylo to horší než vyslovit upír nebo vlkodlak. „Čarodějka..?“ byl hodně překvapený..“ Já myslel, že tohle neexistuje…Mno fajn ani na naše Quilentské legendy jsme nevěřil,ale..“ přerušil ho můj smích. „Co je?“ řek nechápavě.. „Já nevěřila na nic z toho všeho..A vidíš..Teď tu přede mnou stojí vlkodlak, s tváří..“ jejda..radši sjem se zasekla.. „s tváří koho,“ zeptal se..Byl asi hodně zvědavý.. „S tváří Jacoba Blacka..“ řekla jsem a aby to nevypadalo tak trapně tak jsme vyplázla jazyk..bylo to asi ještě trapnější…Usmál se..Och ten úsměv… „Víš Jacobe..Už budu muset jít..potřebuju si ještě něco zařídit..“ otočila jsem se a chtěla jít,ale chytil mě za paži..Měl tak teplé ruce…Tak příjemně teplé..Otočila jsem se.. „Počkej..Dej mi na sebe aspoň číslo..“ wow..On chtěl číslo na MĚ? Jaké je moje číslo..Ehm... „Jo..moje číslo je 774609601..“ tentokrát jsme se usmála..Zavolá?Doufám že jo.. „Díky..Tak..se..Měj hezky..“ jeho hollywoodský úsměv už mi jde na mozek..Nejraději bych tu s ním ještě byla..Popovídala si s ním o všem možným..Zjistila co ho baví a co ne..Ale to musím nechat na později..Teď mě čeká něco náročnějšího..