5.část - Škola

 Už zase se mi zdál sen o tom,že jsem byla v lese..Bylo to jako pokračování toho ze včerejška..Stála jsem tam s vytřeštěnýma očima a dívala se do očí tomu obrovskému vlkovi..Ty oči byli krásné..Jakoby mi chtěli něco říct,jen jsem nevěděla co..V tom jsem slyšela hnusné zvonění budíku a sen skončil stejně rychle,jako začal..

 Rozhodla jsem se, že si obléknu  nové černé džíny,top v barvě mích očí (modré) a přes to černou mikinu.Napřed jsem si dala ranní sprchu,vyčistila si zuby učesala se..Přemýšlela jsem nad tím snem..proč se mi pořád zobrazuje vlk? „Au!“ přemýšlení když si dávám řasenku je pro mě nebezpečné..

 „Dobré ráno“ řekla jsem rozespale když jsem uviděla mámu jak prostírá stůl. „Ahoj Jul“ odpověděla mi máma s milým,rozespalým úsměvem. „Tak jak se těšíš do nové školy?“ řekla tak nadšeně, že mi bylo do smíchu „Úplně stejně jako do té staré..“ řekla jsem nevzrušeně. „Dobré ráno“ řekla ospale právě přicházející Sára.. „Mami kde je teta?Už od včerejška jsem ji neviděla..“ řekla jsme když jsem si uvědomila kdo mi tu z našeho babince chybí. „Není jí teď nějak dobře..Včera skoro nevyšla z pokoje..“ řekla máma sklíčeně.. Asi ji to dělalo starosti..Přece jenom tetě je 73 let.. „Půjdu se na ni podívat a vezmi ji snídani,ano?ů „Chtěla jsem to udělat sama,ale jdi..Já se na ni půjdu podívat později.“ Vzala jsem tetě podnos s jídlem a šla do jejího pokoje.

 Zaklepala jsem. „Dále.“ Ozval se tetin hlas..Mluvila tišeji než obvykle..To mě zneklidnilo.. „Ehm dobré ráno této..Nevzbudila jsem Tě?“ „Julinko nevzbudila.Dobré ráno.“teta byla bledší než obvykle.. „Jak se cítíš?Jak ses vyspala?Tady ti nesu snídani.“ Položila jsem ji na noční stolek.. „Jak se cítím?Špatně..Vyspala jsem se..To mi stačí..Děkuji jsi hodná.“ Podívala jsem se na hodinky „Této už půjdu..Dnes mě čeká škola..“ nasadila jsem úsměv líbla tetu na čelo a ve dveřích jsem uslyšela „Hodně štěstí.“

  Dorazila jsem na školní parkoviště..Zahlédla jsem Bellu tak jsem se k ní vydala.. „Čauky Bells.“ „Ahoj Jul.Tak jak se těšíš do školy?Máš štěstí že za ty tři dny co jsi tady ještě nepršelo a je pouze pod mrakem..“ pousmála se. „Mno tak jak do staré školy..Těším se,že poznám něco nového..Pár kapek vody se nebojím..“ „Je vidět, že jsi nezažila déšť ve Forks“ ozval se zamnou pro zatím neznámí klučičí hlas.Chtěla jsme se otočit,ale to už ten kluk stál vedle mě. „Ahoj Bello.“ Bylo to zvláštní,ale měla jsem dojem, že tohle je určitě člen rodiny Cullenů.Stejně světlá pleť a stejné oči.. „Ahoj Emmete.“odpověděla mu Bella. Takže tohle jse Emmet,jak říkala Alice..Měla pravdu..podobal se mevědovi.. „Takže Jul, tohle je Emmet.Emmete to je Jul jak jsme vám s Alice říkali..“ „Ahoj Jul..Fakt jak Alice..“ podíval se na Bellu a začal se smát smíchem,který se podobal dusotu koní..Přitom to byl krásný smích..Smích od srdce.Zanedlouho už tam s námi stáli i ostatní Cullenovi.Jen ty blonďaté jsem neznala.Alice k nám přišla, tedy spíš přitančila ruku v ruce s blonďákem-Jasperem..A Emmet objal Rosalie-tak se museli ti dva jmenovat..Z vyprávění Alice o své rodině jsme se dozvěděla, že Rosalie je z nich všech nejkrásnější..Ale ona byla ve skutečnosti nadpozemsky krásná..Neměla jsem slov..

 „Ahoj..Já já jsem Jasper.“ Řekl ten blonďák..“Já jsem Rosalie.“ Řekla ta co vypadala jako bohyně krásy.. „Já jsem..Ju-..“ sakra to je trapas! „Julie si v pohodě?“ zasmála se Alice tou svou zvonkohrou.. „Jo v pohodě..Ja jsem Julie Locková..“ „My víme..Alice pořád básní o tom nakupování..“ řekla Rosalie..Mužská část našeho shromáždění vybuchla smíchy..Vsadím se, že každý na parkovišti se minimálně jednou otočil co se děje.. „Holky a nákupy-POMOOOC..“ řekl Emmet a začal se zase smát.Z jejich nezastavitelného smíchu nás vysvobodilo zvonění…Skoro všechny hodiny jsme měla s Alice.

 Hodiny školy utelkly překvapivě rychle..Oběd jsme strávila ve společnosti Cullenů a Belly..Celkem dost lidí se divilo tomu,že nová holka si sedla ke Cullenům..Usoudila jsem, že se asi nestává moc často,aby si Cullenovi brali někoho ke stolu..Pár lidí jsme zaslechla jak říkají něco o tom,že já a Alice bychom mohly být dvojčata..já si toho upřímně nevšimla..Ve Forks jsem se cítila víc než jen příjemně..Tohle byl můj ráj..Jen mi tu chyběl můj Bůh..Toho snad časem také objevím..