Honička  - 1. část

Autorka: Gatsby

Představujte si honičku v autech. V prvním sedí Bella  a Jacob, pronásleduje je Edward, Carlisle, Jasper a Emmett.

,,Nemůžu pochopit, jak mu mohla takhle naletět.“ ,,Přestaň vyšilovat Edwarde, víš, že ji má rád, neublíží jí.“ ,,Emmette, můžu si přečíst co si myslíš a ty nevěříš tomu, že jí neublíží.“ Řekl Edward svým sametovým hlasem podbarveným zlostí, zlostí na Jacoba. Jak si mohl dovolit unést Bellu?  ,,Uklidni se Edwarde, radši mi řekni co si teď Jacob myslí.“            ,,Japere, už jsem ti říkal, že mi to u něj nejde.“ ,,Tak promiň, ale vždy ti to šlo tak proč ne teď?“ ,,To já nevím.“

,,Dobře Jacobe, teď zastav.“ Byla jsem na něj rozzlobená, ale dalo se čekat, že nepřipustí, aby mě Edward přeměnil. ,,Nikde stavět nebudu, odvezu tě daleko od něj a od jeho rodiny, od těch pijavic.“  ,,Ale já ho miluju a chci se stát členem téhle rodiny a pokud jim ještě jednou řekneš pijavice tak rozbiješ zbytek přátelství, které ve mně ještě zbylo.“ ,,Jak to myslíš zbytek, jsme víc než přátelé, a proto ti nemohu dovolit zůstat s ním.“ Tak tohle už bylo moc, on tady rozhoduje o mém životě. ,,Hele, každou chvíli tě Edward chytí a já nechci aby to skončilo tvojí smrtí.“ ,,Neboj, budu rychlejší…“ ,,Nechci aby si byl rychlejší, chci aby si zastavil a zdrhnul.“ ,,Já nikam zdrhat nebudu.“  ,,Ale jo budeš nebo hodláš pořádat mírové rozhovory? Jacobe otoč to a odvez mě domů.“ Prosila jsem. ,,Chceš abych to otočil tak teda dobře.“ Zapískaly brzdy a auto se otočilo, stříbrné Volvo se chvíli řítilo na nás a také zastavilo. ,,To nemůžeš myslet vážně.“ Byla jsem teď dost vyděšená, znala jsem Edwardovu povahu, až se auta rozjedou, Edward uhne, aby mě chránil a narazí do nějakého stromu. ,,Ne, Jacobe, to nemůžeš udělat, on se uhne a pak se rozmázne o nějakej strom, to ne.“ Měla jsem vztek a začala jsem skoro brečet, když jsem si představila Edwarda zaklíněného v autě. ,,Ano, a o to mi taky jde, když tě nemůžu tě mít já tak už vůbec ne ta pijavice.“  ,,Tak dost, tohle by snad stačilo, zbláznil ses? Já Edwarda miluju a to se nezmění, ty si nevzpomínáš, jak jsem na tom byla když odešel? A navíc Edward už všechno ví, přečetl si to v tvojí hlavě, ví co plánuješ a nedovolí aby si mi ublížil.“ Podíval se na mě něžnýma očima. ,,Já ti ale neublížím, zabiju ho, takže ti vlastně prokážu velkou službu a nic si u mě nepřečetl, objevili jsme se Samem novej lék, kterej blokuje myšlenky, takže on neslyší nic.“  Vytúroval motor. Rozjel se. Volvo se dalo do pohybu. ,,Ne Jacobe zastav, proboha zastav.“ Nevěděla jsem co dělat a auta se k sobě blížila… Skočila jsem po volantu a křičela nebo plakala a pak byla tma….

Narazili jsme, proběhlo mi hlavou, když jsem se probrala. ,,Edwarde…“ ,,Bello jsi v pořádku?“ Tohle nebyl Edward, byl to Jakob. ,,Proč jsi to sakra udělala, v tom stromu měl bejt on a ne my dva.“ Mluvil trochu zadýchaně. Usoudila jsem, že jeho zdravotní stav je asi tak stejnej jako můj. ,,Cítím krev…“ ,,Buď v klidu, není tvoje.“ ,,Lháři“ ,,No dobrá tak je tvoje, máš jen poraněnou ruku, musíme se odtud dostat, než sem přiběhnou pijavice, tak sebou hoď.“ ,,Ani mě nenapadne, ty uteč než se ti něco stane a já tady počkám na vyproštění.“ Neposlouchal mě a začal mě vytahovat z auta.       

Tak moment, Edward by tady měl se svou upíří rychlostí už být. ,,Kde je Edward?“ Zamumla jsem spíš pro sebe. ,,Nemohlo to dopadnou líp.“ ,,Jak to myslíš, kde je Edward?“ Byla jsem na pokraji zhroucení, ale snažila jsem se zůstat při vědomí. ,,Zřítil se z útesu.“ Hráz přetekla… tma … ,,Edwarde?“  ,,Bello?“ Zase vedle, Jacob. Mojí hlavou proběhli obrázky a pak jsem si uvědomila co se stalo. ,,Jacobe, co jsi to sakra proved?“ Už jsem byla venku z auta a viděla jsem oheň, Jakob mě držel v náručí. ,,Bello!“ To byl hlas, který jsem chtěla slyšet, Edward. ,,Jsem v pořádku“ Můj hlas zněl trochu zajíkavě, ale to bylo to tím, že jsem stále byla přitisknuta na Jacobovu hruď. ,,Pusť ji ty pse.“ Emmett to řekl s pohrdáním a zavrčením. ,,Uklidněte se“ Carlisle? To se k tomu museli připojit všichni? ,,Edwarde, Jaspere nechte toho vrčení.“ Můj hlas byl zajíkavý. ,, Já nevrčím to je tvůj přítel.“ Jasper asi musel použít svůj dar, cítila jsem se trochu klidněji. ,,Jakobe polož mě na zem ať můžu odejít.“  Jacob mě teď držel jako štít, určitě to bylo jen abych neupadla, ale Edwardovi tekly nervy tak začal zuřivě vrčet. Proběhlo mnou zděšení, takhle nevrčel ani na Jamese. ,,Pusť ji ke mně nebo tě budu muset zabít i před Bellou.“ prohlásil Edward svým hlasem, který se teď podobal bouři. ,,Jacobe, prosím odejdi, nechci aby si umřel.“ ,,Neboj, mě nic nehrozí.“ Ztuhla jsem, za Edwardem, Carlislem, Jasperem a Emmettem se plížili vlci z Jacobovi smečky, než jsem stihla vykřiknout, vybuchly a skočili na ně. ,,Ne“ Zaječela jsem. ,,Přestaňte, prosím ne.“ Cítila jsem nevolnost, ale teď jsem si nemohla dovolit omdlít, teď ne, Cullenovi mě potřebují, nesmím je zklamat. Vytrhla jsem se z Jakova sevření a vykřikla: ,,Dost!“ Moc to nepomohlo, nikdo nepřestal bojovat. ,,Jacobe zastav je prosím.“ Ale Jakob jen sledoval a dokonce se snad usmíval. Nenáviděla jsem ho. Viděla jsem, že i přes svou sílu Cullenovi prohrávají, vlkodlaci jsou stvořeni k zabíjení upírů. Nenáviděla jsem je všechny. Edwardův hlas se ozval a vytrhl mě z toho hrozného pohledu na prohrávající Cullenovi. ,,Bello, okamžitě uteč, rychle…“

,,Pomoc, pomoc.“ Křičela jsem co nejvíc to šlo, zlomila mě panika, nikdo mě neposlouchal. Viděla jsem jak Sam odhodil Carlislea, který s ohromující ránou padl pod strom. ,,Rozeběhla jsem se k němu. Když ostatní viděli, jak vůdce Cullenů leží a nehýbe se přestali bojovat. Emmett, který si v boji vedl nejlíp byl u něj nejdřív, přiběhl i Jasper a kdyby Edward mohl ronit slzy, tak by vyplakal řeku, takhle to byly jen lomené vzlyky, podobné jako tenkrát ve Phoenixu. Emmett postavil Carlislea na nohy, nebyl mrtvý, ale kdyby pokračoval v boji, prohrál by. Vlci se přeměnili do lidské podoby. Sam, jako vůdce smečky vystoupil z řady jako mluvčí, my stáli jako opaření, Edward se na něj chtěl rozběhnout, naštěstí jsem ho včas zarazila. ,,Poslechneme si co po nás chce.“ Řekla jsem šeptem, hlas se mi třásl. Vidět Carlislea zraněného se mnou hodně zamávalo. ,,Jak vidíte, jsme silnější, takže pro vás máme dohodu.“ ,,Necháme vás přežít“ odmlčel se, asi něco zvažoval ,,když necháte Bellu na pokoji… s námi… Podlamovaly se mi kolena. ,,Tohle všechno bylo kvůli mně?“ Zeptala jsem se nevěřícně a podrážděně. Edward začal pomalu vrčet. ,,Radši zemřeme, než abychom vám ji nechali.“ prohlásil Jasper dřív, než stačil Edward vykřiknout nějakou nadávku. Představovala jsem si jak by se na tohle tvářila Alice. ,,Já půjdu.“ Řekla jsem šeptem. ,,Nikdy“ oplatil mi Edward. ,,Ne Edwarde, než začnete protestovat Emmette,  umíš si představit Rossalii, jak se bude tvářit až se já vrátím živá a vy budete mrtví, já za to nestojím, nechci, aby celá vaše rodina byla vyvražděná kvůli mně.“ Naklonila jsem se k Edwardovi, který něco říkal hrozně rychle, pochytila jsem slova jako nikdy, ne tak snadno a umřeme pro ni a tomu jsem chtěla za každou cenu zabránit ,,Prosím, nech mě odejít, prozatím, vím, že mě najdeš, ale nechci, aby někdo z vás umřel.“ ,,My už jsme mrtví, ale jak chceš, přijdu si pro tebe.“ ,,Nesleduj nás prosím, jestli se ti něco stane, nepřežiju to.“ ,,Dobrá, nedělej nic ukvapeného.“ Políbil mě, zašeptal mi ,,Miluji tě, tak na to nezapomeň.“ A já mu na oplátku vlepila polibek na rozloučenou a pošeptala jsem: ,,Utečte, dokud můžete.“ Obrátila jsem se s nuceným úsměvem na Carlislea: ,,Dohlídni mi na něj prosím.“  Edward se asi dohadoval v duchu s Emmettem a přesvědčoval ho, aby neútočil. Podívala jsem se na ně a vyšla k Jacobovi, když jsem se otočila už tam nestáli. ,,Doufám, že jste spokojeni, on se vrátí a pak všechny roztrhá na kusy a já neuroním ani slzu.“ Jacobovi po tváři přeběhl smutný výraz, ale pak opět ztvrdl do té masky, která se tak moc podobala Samovi. Nechala jsem svou mysl, abych si všechnu tu hrůzu uvědomila. Hlavou mi proběhli otázky jak dlouho se neuvidím s Edwardem, je Carlisle v pořádku, neudělá Edward něco ukvapeného? Když na mě to všechno dolehlo, podlomily se mi nohy, cítila jsem pod obličejem asfalt, v nose mě štípal pach benzinu a pak byla tma….