Halloween ve Forks

Autorka: Soren

6.Útěk

   „Věnujte mi prosím svou pozornost. Nyní vyhlásíme vítězné masky. Některé se opravdu povedly a jiné zase ne. Porota z vybraných kantorů vybrala z vás všech tři vítězná umístění. Pak jste vy sami rozhodovali o masce, která se líbila vám v anketě. Tak tedy prosím paní Copeovou, aby vyhlásila třetí místo poroty.“vyhlásil ředitel a mírně zavalitá paní Copeová se vyškrábala na pódium. Měla na sobě obleček zdravotní sestřičky, který si vzala z práce.

„Takže třetí místo získává dvojice Mike Newton a Jessica Stanleyová, jež nás poctili svou přítomností jako James Bond a jeho Bondgirl. Gratulujeme!“řekla nadšeně a začala tleskat.

„Teda ty mají ránu. Odkud asi vylezli?“rozesmál jsem se, když Jessica vylezla rozcuchaná na pódium.

„Z kumbálu na míče.“odpověděl mi Edward. „Moc se jim nechtělo, ale Erik pro Mika doběhl. Jessica by si to nenechal ujít, i když se ztrapní.“zasmál se.

„Jak jinak.“přikývla Bella a všichni jsme sledovali Angelu s Benem, kteří získali druhé místo za své kostýmy obra a trpaslíka.

„Moc jim to sluší.“usmála se na ně Bella a pár prváku se od ní odtáhlo.

„No ne, ty jsi snad hrozivější než Edward.“začal jsem se smát ještě víc.

„A první místo získává medvěd a jeho družina upírů.“vyhlásil nadšeně ředitel na pódiu.

Bella zrudla jako rajče, když jsem ji táhnul na pódium. Vzpírala se mi, ale neměla šanci. Všichni šli za námi a já nesl Bellu raději přes rameno.

„Emmette, okamžitě mě pusť na zem!“vřískla mi do ucha a já ji držel stále silně. Teda ty holky by se už taky mohly zmoct i na jinou frázi. Tahle je už ohraná.

„Na Valentýna jsi mě odmítla, teď to nestihneš, než s tebou uteču.“zasmál jsem se.

Došli jsme na pódium, položil jsem ji na zem a zatvářil jsem se jako anděl. Věnovala mi vražedný pohled a odcupitala si k Edwardovi. Zářivě jsem se usmál a otočil se k řediteli.

„Gratuluji.“potřásl mi packou a já se přemáhal mu tu ruku opravdu zlomit, potom mi předal obálku.

„Díky.“zamručel jsem a ředitel raději pospíchal k ostatním. Těm potřásl rukama a nikomu už nic nedal. Muhahá, co jsem to asi dostal? Poukázku na vstup do safari asi ne, co?

„Hej Bells, kazíš nám image. Upíři nejsou tak rudí jako ty.“houkl jsem na ní.

„Já vím, upíři nejsou rudí, upíři jen září na slunci.“zašeptala ironicky, abychom ji slyšeli jen my.

„Přesně tak.“přisvědčil jsem jí.

„Tak a ještě společnou fotku.“usmál se ředitel.

Nasadil jsem si masku, vrátil jsem se na čtyrky a chtěl jsem se jakoby vrhnout na ostatní. Oni se skrčili do obranných pozic a čekali… A ono nic..

„Stoupněte si normálně!“zahřměl ředitel a my jsme se s povzdechem srovnali do lidských pozic. Mohli mít úžasnou akční fotku a oni svou šanci tak promrhají… Tupci…

„Tak a můžete jít. Jako další na řadě je vyhlášení ceny vás studentů.“vyhnal nás z pódia. Šel jsem jako první a Bella šla z pódia za mnou velmi ochotně, ale nebyla by to ona, kdyby nezakopla… Spadla mi na záda, chytil jsem ji a utekl s ní dál od Edwarda.

„Emmette!“výhružně za mnou vrčel.

„Pusť mě, ty pako!“přikázala mi Bella.

„Nepustím. Nechce se mi být v noci sám.“vzpomněl jsem si na Rose a pátý stupeň.

Vyběhl jsem s ní do noci do Forks. Sice jsem nemohl běžet upíří rychlostí, ale i tak jsem běžel rychle a při tom jsem i bručel jako medvěd, jímž jsem byl. Edward za mnou vrčel, ale nemohl mě předběhnout svou obvyklou rychlostí, aby nás neprozradil.

„Emmette, vrať se s ní!“zařval na mě a pár oken se rozsvítilo.

„Medvěd! Medvěd! Rychle zavolej Swana!“křikl někdo v domě.

Super! Bude sranda!

„Emmette! Nedělej to!“křikl na mě.

„Co nemáš dělat?“zeptala se mě naštvaně Bella.

„Běžet tvýmu taťkovi naproti.“odpověděl jsem prostě.

Bella zalapala po dechu.

„Lidi ho na mě poslali, myslej si, že jsem medvěd. Jste naprosto bez fantazie.“prohodil jsem klidně.

„Emmette, jestli z toho dostane infarkt nebo mě zastřelí, jseš roztrhaný a zapálený kousíčky. Jasné?“vyhrožovala.

„Jasné.“zasmál jsem se.

Dobíhali jsme k Bellinu domu, když jsem viděl rozhlížejícího se Charlieho. Zabručel jsem a on se otočil na nás. Zalapal po dechu, když nás viděl.

„Bello!“zařval a namířil na mě brokovnici.

„Ne, Charlie!“zařval Edward.

„Tati, nestřílej! Prosím!“zakřičela Bella.

„Vždyť tě drží medvěd!“křikl zpátky Charlie a mířil na mě dál.

„To není medvěd, to je jen Emmett. Trošku se vžil do role.“snažila se to Bella vysvětlit.

„Já nejsem Emmett, já jsem medvěd grizzly.“prohlásil jsem.

„Tak to jseš masochista, když lovíš sám sebe.“pošeptala mi Bella.

„Hm, tak jsem Emmett, no.“rezignoval jsem a sundal jsem si masku. Charliemu spadla brada skoro až na zem, ani si nevšiml, že mi Edward sebral Bellu.

„Omlouvám se vám, Charlie, že jsem vás vzbudil, ale neuvědomil jsem si, že svou hrou někoho vyděsím. Chtěl jsem jen Belle udělat okružní jízdu po Forks.“pokrčil jsem rameny.

Charlie, když překonal prvotní šok, se začal smát.

„Mohl bys skončit v zoo, Emmette.“řekl mi.

„Tak mě tam klidně zavřete.“zasmál jsem se a dal ruce před sebe. Zauvažoval jsem na chvíli o možnostech zoo, pár medvědů tam podle mě mají a zbytek zvířat by mi taky postačil jako potrava. Až na tu nudu by to nemuselo být špatný…

„To není třeba, brzy na to všichni zapomenou, i když… Když teď zmizíte bez důkazů, nikdo jim nebude věřit. Budou to jen povídačky. Bello?“otočil se k ní.

„Ano?“zeptala se.

„Vracíš se k Alici?“zeptal se jí. Zajímavé, že neřekl k Edwardovi. Bylo by to reálnější.

„Vracím, jestli ti to nevadí.“usmála se na něj.

„Nevadí. Vrať se v neděli večer. Ráno jedu na ryby.“zářivě se usmál.

„Díky a užij si to.“usmála se a otočila se zpátky na Edwarda.

„Ty taky. Mějte se.“usmál se Charlie a zmizel v domě.

„Neuposlechl jsi rozkaz. Připrav se na trest.“zavrčel na mě.

„Neřekl jsi mi, že mi to přikazuješ!“zasmál jsem se.

„To snad bylo ze zabarvení mého hlasu jasné.“zavrčel znovu.

„Edwarde, nic se naštěstí nestalo, tak to nech plavat.“přimluvila se Bella.

„Nechat to plavat? Bello, právě tě málem zastřelil vlastní otec kvůli mému bratrovi a vlastně díky i mně. A já to mam nechat plavat.“zasmál se nevěřícně a podrážděně.

„Už to děláš zase.“vzdychla smutně Bella.

„Co dělám?“zeptal se jí.

„Už zase se obviňuješ. Nesnáším to.“zavrtěla hlavou.

„Hej vy dvě hrdličky, co takhle jít domů?“opatrně jsem jim navrhnul.

„Jdi napřed a spoléhej na to, že tohle si odneseš.“odsekl mi naštvaně Edward.

„Jasně, jasně.“kývnul jsem jim a odběhl jsem směrem domů. Tím večer skončil…

KONEC