DRUHÁ GENERACE

Autorka: Belinne

ČÁST 9 - z pohledu Jennifer 

S Trentem jsem byla domluvená, že se sejdeme tak v půli cesty k Forks, někde u hranic. Pak už jsme se měli vystopovat. Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně vtipné. Jenže pak jsem přišla na to, že za mnou jde Jerry (Steve?). Sama bych si s ním ani v nejmenším neporadila. Na plánech jsem proto neměnila nic a zavolala Cullenovi. Ti už si s ním poradili jednou. Rodičům jsem řekla, že jedeme někam se školou, byli zvyklí, že stále někam mizím. Jsou to ti nejlepší rodiče na světě a ani v nejmenším si je nezasloužím.

Cestu jsem zvládala buď pěšky, nebo vlakem. Musela jsem pro tyhle účely vybrakovat své prasátko =). Vyrazila jsem téměř okamžitě potom, co Steve začal vyvádět. Musela jsem Trenta varovat. A jen tak po telefonu to nešlo. Byla jsem si jistá, že za sebou nemám jenom Steva/Jerryho, zase jsem cítila ten podivně známý pach. Pořád jsem nevěděla odkud ho znám. Ale zatím se ten neznámý držel dál, a tak jsem to neřešila. Uvažovala jsem, proč bych se měla měnit, když už teď dosahuje můj běh celkem slušné rychlosti. Nedovedla jsem si představit. že bych měla ještě přidat. Pomalu už jsem začínala cítit vlkodlačí pach, ale soudě podle rozsahu mého daru klidně mohl být stovky kilometrů ode mě. Zaměřila jsem se tedy na Trentovu mysl a pach. Opravdu už jsme od sebe nebyli daleko.

Po pár dalších hodinách jsem začala cítit únavu, a proto bylo štěstí, že už jsem se našli.

„Jenny? Jsi to ty?“ vynořil se z křoví.

„Potlučená ale ano.“ radostně jsem ho objala.

„Nedělal ti ten Steve nebo rodiče problémy?“ otázal se.

„Rodiče jsou zvyklí že skoro nejsem doma a Steve? Jde za mnou od začátku, ale Cullenovi se o něho prý postarají. Neuhádneš co se stalo! Už je oficiální upír. Ale je spíš jako dva v jednom.“

„Jak to myslíš dva v jednom?“ nechápavě zvedl obočí.

„Jeho dar spočívá v rozdvojené osobnosti a ne vždy je on silnější než jeho druhé já. A to po nás jde.“ Přitiskl si mě k sobě trochu silněji.

„Já nikdy nedovolím, aby ti ublížil.“ jemně mi zašeptal do vlasů.

„Já se o sebe umím postarat.“ zamumlala jsem.

„Jen jednou se prosím nehádej.“ řekl a políbil mě.

Polibek jsem mu opětovala. Stáli jsme tam a líbali se. Mě se pomalu začala podlamovat kolena. Pomalu jsem se přesunula na zem. Nikdo, kdo nezažil otisk neví, jak moc krásné to je. Začal se přesouvat na můj krk a já jsem tam jenom seděla neschopná pohybu.

„Nějak jsem tušil, že vás najdu spolu.“ Ozval se škodolibý hlas.

„Tohle není Steve.“ řekla jsem. A sledovala dospělého vlkodlaka.

„Ne to není.“ přisvědčil.

„Tati co tu děláš?“

„Sledoval jsem vás. Myslíš, že tě nechám tahat se s pijavicí? Probuď se Trente! Nemůžete s spolu být. O tom otisku vím, ale to se dá nějak zvládnout.“ Dořekl a začal se nebezpečně přibližovat.

„Jdi mi z cesty Trente.“ zavrčel.

„K ní se dostaneš jen přes moji mrtvolu.“

„Tak snadné to nebude.“ odvětil.

Oba dva se proměnili. Trent byl menší a tím měl jasnou nevýhodu. Zanedlouho ho omráčil.

„A teď se ti konečně můžu věnovat.“ pořád na mě vrčel. Pud sebezáchovy mě donutil zaujmout obranou pozici. Taky jsem na něho zavrčela. Ozvalo se mnohem hlubší zavrčení než jsem čekala. Můj soupeř udělal krok vzad. Tak asi nejsem tak slabá, pomyslela jsem si. Něčí chladná ruka mě odstrčila. Rychle jsem se otočila.

„To není možné. Ty jsi mrtvý.“ Dívala jsem se do chladných očí svého otce, který pro mě neexistoval.

„Nech moji dceru na pokoji.“

„Pijavice přece nemůžou mít děti.“ řekl zmateně Trentův otec. 

„Jak vidíš tak ano.“ odvětil.  „Ale povídat si nebudeme, že ne?“

„Ne.“ jen co to dořekl, tak se Black proměnil.

Ne že bych o otce měla strach, stále jsem nějak nevěřila, že tu je, ale věděla jsem, že na tom záleží i moje přežití. Sledoval jsem jejich boj trochu s hrůzou. Bylo to jako sledovat zrychlený film. Jejich pohyby nebyly skoro rozeznatelné. Moc mě neuklidňovalo ani to, že můj otec měl navrch. Možná, že by bylo i horší, kdyby vlkodlaka porazil. Přece nevím jak se ke mně bude chovat ke mně a Trentovi. Když jsem si na něj vzpomněla, okamžitě jsem šla za ním. Ležel v bezvědomí na trávě. Nijak vážně poraněný nevypadal, tedy aspoň jeho zevnějšek. Podvědomě jsem mu sáhla na čela a skoro jsem se spálila. Úplně hořel. Zkusila jsem s ním lehce zatřepat. Zachvěla se mu víčka a pomalu otevřel oči.

„Jenny.. Jsi v pořádku? A kde je můj otec?“ zeptal se tiše.

„Klid prosím tě. Celý hoříš a možná jsi zraněný, tak se momentálně o naše rodiče nestarej dokud nemusíš.“

„Naši rodiče?“

„Ukázal se i můj otec. A teď musíme vymyslet, jak srazíme tu teplotu.“ Obrátil oči v sloup.

„Já mám takovou teplotu normálně. A se zraněními si taky nelam hlavu, my vlkodlaci se hojíme mnohem rychleji než lidé.“

„Tak to jsem ráda.“

Přejel mi prstem po tváři. „Proč máme zrovna my takové štěstí na všechny potíže při našich schůzkách?“ smutně se usmál.

„A tohle není ani náhodou všechno, to si představ až do toho přijde i Steve a ostatní Cullenovi, kteří mimochodem nenávidí oba mé rodiče, ale i jeden jim podle mě bude stačit.“

„Tak si musíme užít aspoň tu chvilku, kterou teď máme.“ usmál se a umlčel mě polibkem.

Nechtěla jsem už nic namítat, tak jsem mu polibek oplatila. Trochu jsem se k němu posunula, takže jsme na sobě prakticky leželi.

„Auuuuuu.“ vykřikl.

Hrozně jsem se lekla a vyletěla jsem na nohy. „Neboj, jen jsi mi lehla na jedno ještě nezahojené místo a to zabolelo.“

„Díky bohu, myslela jsem že už třeba Steve? Je teď nebezpečný, když je s ním Jerry. “

„Tady mě máš lásko.“ ozvalo se. Ten uštěpačný hlas.

„Jerry, nech mě být. Prosím, ubližuješ lidem kolem sebe, své rodině i sám sobě.. Steve se brání jestli ti to ještě nedošlo!“ Jen se krutě zasmál.

„Já jsem taky Stevovi odporoval celých sedmnáct let a nebylo mi to k ničemu platné.. Sledoval jsem jak mrhá naším talentem a životem.. Pak jsem uviděl tebe a okamžitě mi blesklo, že jestli nesmím nechat udělat toho pitomce další chybu, a to vzdát se tebe, musím jednat. Jeho proměna v upíra bylo to co mi dovolilo se ho na nějakou dobu zbavit.. Měnil se, a tak jsem mohl napovrch já. Ani náhodou nejsem sám, každý má své druhé já, ale jenom moje maličkost si toho byla vědoma. Takže se ty, ani ti dva druzí nemusíte bát, že by se s vámi stalo něco podobného, jako s naším společným přítelem Stevem. A tomu bych vlastně měl poděkovat. A ty taky protože ti teď nedovolím udělat největší chybu ve tvém životě kotě.“

„Nechápeš, že takhle je mi nejlíp? S Trentem? Že vás, jako Cullenovi, a i tebe dokud budu vědět, že je tam kde Steve, budu mít pořád ráda? Prostě jen nechci být jako rodiče.. Vím, že jakmile se proměním ze mě můj dar udělá stvůru? Já mám čich mnohem lepší než vy všichni dohromady a tím bych ohrozila moc lidí! Nejsem schopna to ovládat skoro už ani teď, a nevím co s tím dělat. Tak mě nech prosím.“ skoro jsem se zhroutila a chytil mě Trent.

Jerry sebou jenom cuknul, ale ovládl se, což vypadalo jako pokrok. Pak se dostavili Cullenovi. Emmett jenom zůstal zírat s pusou do kořán.

„To je nějaká rodinná sešlost Jenny?“

Už jsem otvírala pusu, ale jiný příslušník mojí rodiny to stihl dříve.

„Nápodobně.“ Otočil se na Bellu.

„Ahoj Bells. Tak vidím, že úsilí Edwarda tehdy v baletním studiu bylo celkem na nic nebo ne? Neříkám, že bys přežila, kdyby nepřišel, ale aspoň mohl nechat proměnu dokončit.“   

Edward začal hrozně vrčet a v očích se mu vzteky blýskalo. „Ty, jak se vůbec opovažuješ takhle mluvit? Jsi monstrum co si neváží života.“

„Děláš, jako bychom byli tak odlišní, jen neříkej, že před proměnou Belly jsi nemusel bojovat s tím tichým hláskem v tvé hlavě, který ti stále říkal, abys jí zabil. Každou minutu byla v ohrožení života a mně budeš něco vyčítat? Já jsem jenom vybral svou kořist, jako jsi to dělal i ty.“

„Přestaňte oba dva!“ vyjela na ně Bella. „Teď už se hádat nebudeme je po všem. Už nejsem člověk a myslím, že to ani nikdo tady.“ všichni se ironicky zasmáli.

„Ne to asi ne.“ potvrdila jsem.

„Někteří ale z půlky.“ připomněl mi Ron.

„Takže nejsi jediná?“ podíval se na mě James. Z pohledu jeho krvavě rudých očí mi bylo zle.

„Ne, nejsem otče.“