DRUHÁ GENERACE

Autorka: Belinne

ČÁST 8. - z pohledu Edwarda

Připadal jsem si jako tehdy, když mi Alice proměnila Bellu. Měl jsem chuť ji uškrtit holýma rukama, taky jsem to skoro udělal, kdyby mi v tom ostatní nezabránili. Teď to ale udělat nemůžu, protože vím, že to Emmett neudělal schválně, nevěděl jaké to bude mít následky. Naštěstí to nevadilo Stevovi. Měl jiné starosti. S tím Blackovic potomkem. Opravdu si nemohl vybrat lepšího soka. Bella bude stoprocentně trvat na tom, ať nechá rozhodnout Jenny, potomka mých dalších nepřátel. Máme to ale štěstí. Jestli se teď někdy Trent ukáže před Stevem,  Steve ho zabije. A teď už nebude ten slabší on. 

„Lásko? Nezlobíš se na něho že ne?“ Bella přišla.

„Nejdřív ano, ale teď už jsem k tomu víceméně apatický.“

„To jsem ráda.“ Usmála se. Připomněla mi tím ten den, kdy se Steve narodil. I tehdy se takhle usmívala. Nechtěl jsem si to přiznat, ale byl jsem Alici vždycky vděčný za to, že nám dala možnost být spolu navěky. Už bych tu asi nebyl, kdyby to neudělala, teda možná že by Bella překvapila, a možná že se i té stovky dožila, ale dál už je to trochu nemyslitelné.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se a sedla si mi na klín.

„Nad tím, že jsem nejšťastnější upír na světě. Díky tobě.“

Obrátila oči v sloup. „To mi říkáš už sto let. A víš co ti odpovím.“

„Jsi jediný člověk kterému nemůžu číst myšlenky.“ Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Už ne, od té doby co je tady Steve. A od té doby co má i Jennifer tu svoji ochranu.“

„Ale i u ní je můžu číst když má staženou obranu a Steve se nepočítá, protože to má po tobě.“

„No dobrá.“ Začala mi rukama uhlazovat vlasy.

Miloval jsem to. „Bello ona mi nevadí, ale kdyby tě tehdy v baletním studiu zabil, nenáviděl bych ji. I kdybych nevěděl jaká je a nikdy ji nepotkal. Nedal bych mu pokoj dokud bych ho nezabil a celou jeho no rodina se tomu říct nedá nebo ano?  

A pak bych šel za tebou.“

„ Vím co by bylo, kdyby bylo.“smutně sklonila hlavu

„Edwarde já vím jak se cítíš, byla by pro Steva dokonalá  a stane se tohle. Ale nemůžeme jim v tom bránit. Oni jsou druhá generace do které my nesmíme zasahovat.“

„Už se tím nebudeme trápit ano?“ zašeptal jsem jí do ucha.

„Ne.“

„Ale to budete muset, Steve si zadělal na pěkný průser. Budete muset jít. Je tam s ním Ron a Jenny, ale nevím, jak dlouho ho udrží.“ Vletěla do dveří udýchaná Eli.

„Co se stalo?“ Vyděšeně jsem se s Bellou zvedli.

„On byl někde s jednou holkou, no a dostal hlad. Ron je slyšel a Jenny je stopovala tak už u nich jsou a mě poslali za vámi. Ta dívka je v bezvědomí a má pár tržných ran a ty to jenom zhoršují. Steve se vůbec neovládá.“ skoro brečela, byla mnohem vyděšenější než my. Zažila tohle poprvé.

„Okamžitě tam jedeme. Kde jste je nechali?“

„Někde poblíž restaurace Night Sky.“

„Dobrá.“

Cesta proběhla víceméně mlčky. Jestli ho neudrží, bude to velký problém. Musí to tu chvilku vydržet! Stevovi jsem sice do hlavy neviděl, ale Ronovi ano. Podle toho jsme je taky našli. Nebyl to moc hezký pohled. Steva drželi u zdi a ten se hladově sápal po nějaké blondýnce ležící ne zemi.

„Steve prosím! Vzpamatuj se! Když už to nechceš udělat pro sebe, udělej to pro svou rodinu! Nevíš jaké to bude mít následky?“ křičela Jenny.

„Tobě to stejně může být jedno. Vykašlala jsi se na mě. Tak mě nech být, nebo mám pokousat i tebe? Pak už by jsi nemohla být s tím psem.“

„Okamžitě toho nech. Udělal ti někdy něco?“

„Ano. A za to taky jednou zaplatí. Proč jsi za ním chtěla jít?“

„Ty to nechápeš?  On se do mě otiskl, kdybych mohla já tak se do něj otisknu taky. Já ho miluji!“

„Pak tedy udělám to co musím.“

Blesku rychle se k ní naklonil a už ji chtěl kousnout, ale Bella okamžitě vystartovala, aby kryla Jenny Steve se lekl a jeho zuby scvakly na prázdno. Nenávistně si všechny měřil rudýma očima.

„Proč jsi mě nenechala?“ syčel.

„Nenechám tě zničit jí život, a ty by ses měl taky vzpamatovat! Steve co to s tebou je? Tu dívku jsi mohl zabít!“

„A no o co?“ To už se moje láska neudržela a vrazila mu facku. strhla ho na zem (má celkem sílu od té doby co je upír to mi věřte.).

„Ty se začneš chovat jako můj syn, nebo se dostaneš do hodně velkého průšvihu! Tímhle ti dávám domácí vězení do té doby, než se začneš chovat tak, jak se patří.“

Pak se stalo něco zvláštního. Jeho oči opět získaly zlatou barvu.

„Mami? Co to děláš? A jak jsem se sem dostal já?“

„Teď jsem na tebe křičela, nedělej si ze mě srandu, nebo si to uděláš ještě horší!“

Podíval jsem se mu do hlavy. Opravdu nic nevěděl. Nechápal jsem to.

„Bells on ti říká pravdu, netuší co se dělo.“ Překvapeně vzhlédla a pustila ho.

Steve rychle vstal. „Proč jsem tady s Claire?“

„Skoro jsi ji zabil, kdyby tě Ron a Jenny nenašli už by bylo po ní. Teď jsi chtěl pokousat i Jennifer, ale Bella ti v tom zabránila. Ty jsi to vážně nepamatuješ?“

„Vůbec ne tati.“ odpověděl mi. „Já...“ doříct nestačil protože mu zase zrudly oči.

„Steve ty radši mlč!“ A pak zase zezlátly.

„Kdo jsi?“ ptal se vyděšeně. Nikdo do toho nezasahoval, jen jsme sledovali co se děje. Jenny k němu chtěla jít ale Ron ji zadržel a zavrtěl hlavou. Oči se mu pořád měnily.

„Já jsem tvůj dar Steve. Byl jsem s tebou pořád, jako tvé svědomí, ale teď, po tvé proměně už můžu ven, a být nejenom s tebou, ale i místo tebe. Já jsem Jerry, silnější část tvého já.“

„Nepotřebuji tě, zůstaneš tam kde jsi byl doteď.“

„To se mýlíš, už budeme takoví napořád. Steve a Jerry. Budeme sice za blázny, ale když se nebudeš hádat, bude to v pohodě.“

„Myslíš si že ti přenechám svůj život nebo co?“

„Náš život Steve. Byl jsem v tobě zavřený 17 let..“

„ A taky ještě dlouhou dobu zůstaneš!“

„Nemyslím si to, už jsem silnější než ty.“

„Když jsi tak silný proč tady ještě jsem?“

„Malá chybička se vloudila..“

„Malá? Teď potáhneš tam odkud jsi přišel je ti to jasné?“

Odpovědi se nedočkal a zůstal už jen Steve se zlatýma očima. „Co to bylo?“

„Myslím, že tvůj dar. Máš v sobě dvě osoby, a myslím že jen ta jedna se hodlá zříct lidské krve.“ řekl jsem.

„Co budeme dělat? On je opravdu silný, co když ho příště nezvládnu?“ Bella ho objala.

„Něco už s tím uděláme, neboj. Hlavní je to, že vím že tohle neudělal můj malý Steve.“

Otočil se na Jennifer. „Zlobíš se? Mohl jsem tě proměnit.“

Pomalu k němu přišla. „Nebyl jsi to ty. Tenhle dar je spíš prokletím. Ale doufám, že to zvládneš.“ řekla a taky ho objala.

„Myslím, že už asi vím, co je on zač.“ zašeptal jí.

Pohlédla mu do očí. „A co tedy je?“

„Můj hlad, moje žízeň po lidské krvi. Odráží se v něm všechno, co chci udělat a nikdy neudělám. Je to můj pan Hyde.“

„Tohle je tedy tvůj dar? Zkus převzít něčí dar.“ Chvíli se soustředil. A pak zase. Vzdychl.. To není dobré.

„Bohužel asi ano. Nedokážu to. Můj bývalý dar mě opustil. Je tady jen on.“

„Jdeme domů, musíme pomoct i Claire. Carlisle už bude vědět co s ní.“ řekl jsem a tak jsme šli.

Vzal jsem tu dívku do náručí. Její zranění nevypadalo vážně. Bude stačit jen pár stehů, doufám. Jenny zamířila domů. Se Stevem se rozloučila letmým polibkem při kterém se mu zase na chvíli v očích rozsvítilo rudě. Ale byla to jen sekunda. Zase se sebral a šel s námi. Doma se zhroutil a s nikým nemluvil. Claiřiny rodiče jsme informovali o nehodě. Opravdu stačilo pár stehů. Domů jsme ji odvezli velice brzy po „zákroku“. Naštěstí si nic nepamatovala a uvěřila naši verzi s menší havárkou.

Steve s nikým nechtěl mluvit. Seděl celou noc sám před zrcadlem a nemluvil. Aspoň s námi ne. ráno nevypadal vůbec dobře tak zůstal doma. Já jsem musel do další školy spolu s Rosalií, Emmettem, Jasperem, Alicí a Bellou. Doma zůstala jen Esme a ta slíbila, že na něj dohlídne. Stejně jsme si o něj celý den dělali starosti, takže když Belle zvonil mobil, málem jsem vyletěl z kůže. Emmett se rozesmál a jelikož pil, byli jsme všichni poprskaní od hlavy až k patě. Ale nikdo si toho nevšímal, až na Rosaliin znechucený pohled.

„Haló? Jenny? Co tím myslíš, že nejsi ve městě? Co Tě to napadlo jezdit do Forks? On jel za tebou? Mluv pomalu prosím. Jistě že tam za tebou přijedeme. Musíš mít jen chvíli strpení. Samozřejmě, že si pospíšíme.“

„Tak co se stalo?“ zeptal jsem se unaveně.

„Jenny jela sama do Forks, a prý jede Steve za ní. Prý ho cítí. Je prý pořád velký kus za ní ale stále se její náskok zkracuje. Máme jí pomoct ho dostat zpátky sem.“

„Okamžitě jedeme za ní!“

„A jak to asi chceš udělat, jsme ve škole a máme před sebou ještě několik hodin! Odsud se nedostaneme!“ řekl Jasper.

„Má pravdu.“ přisvědčila Alice. „A navíc máme ještě čas, potkají se až za celkem dlouhou dobu.“

„Alice zavolej Carlislemu, ať nás tady vyzvedne a omluví. Musíme jít i pro Rona s Eli, když už Stevovi ani Jenny  nedokážu číst myšlenky. Nějak je najít musíme.“ Alice kývla a uskutečnila rychlý hovor.

„Přijede pro nás do pěti minut. Esme je  docela zřízená, od toho jak se přes ní snažil utéct, ale prý se z toho dostane.“

„Ježiš co je to za cvoka?“

„Můj syn Emmette.“ řekl jsem tiše. „Ty víš, že to není Steve.“ odfrknul.