DRUHÁ GENERACE

Autorka: Belinne

ČÁST 3. - z pohledu Claire

„Já jí ukážu té Vancouverské Náně! Nikdo nebude stát v cestě Claire Conrádové.“ prskala jsem vzteky. Měla jsem chuť jí ty dokonalé ledové oči vyškrábat už v chemii, natož tak v jídelně.

„Claire vzdej to. Na tuhle nemáš ani ty. A všimla sis jak se na ni Cullen díval? Ten je v tom až po uši a ani ona nevypadala, že je jí lhostejný.“

„Snad mi nevěříš Betty? Nebo jsi snad na straně té holky? Neradím ti ani jedno. Víš přece, jak umím zatočit s lidmi, které nemám ráda ne?“ řekla jsem s výhružkou v hlase. Betty se očividně lekla.

„Ale tak jsem to nemyslela. Jen říkám, že je silná soupeřka.“ odfrkla  jsem si, ale přitom jsem věděla že má pravdu. Ta Jennifer byla vážně krásná. Zároveň z ní šel ale strach, stejně jako ze Steva.  Ač se mi to nelíbilo, vypadali jako kdyby byli pro sebe stvoření. „Cullen bude můj a ona s tím nic neudělá a od tebe čekám pomoc.“

„Samozřejmě. Se mnou můžeš vždycky počítat.“ přisvědčila chvatně Betty. A bylo to. Neměla skoro vlastní názor. Měla ze mě takový strach, že by kývla na cokoliv, a to bylo dobré.

„Už musím domů Claire, tak zatím se měj a hodně štěstí s Fordovou.“ Rozloučila se a já jí jen letmo mávla. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem poslouchala, co říká Steve u svého stolu a vůbec se mi to nelíbilo. Ten vysoký černovlasý se jí ptal jestli nechce navštívit jejich dům. Celé dva roky co tu byli se s nikým nepřátelili a teď přijde jedna holka a oni už ji zvou k sobě domů. Neuvěřitelné.

„No, domů tě může hodit Steve a ty pak přijedeš za námi, bereš?“ Co to zase slyším, je to horší než jsem si myslela! A on kývá? Ona taky. Ne počkat kam jdou?! Sakra sakra sakra! Aniž to uvědomuji zvedám se taky a nasedám do  svého mercedesu a jedu za nimi. Jenom sleduji Stevovo auto.

Když zastaví, odstavím auto o kousek dál a tiše se přikradu blíž, skrytá za stromy. Tak tady že bydlí ta slavná Jennifer?  Člověk by čekal málem vilu… Ona vystupuje a Steve taky. Záležitosti se svou matkou vyřizuje rychle. Opět jde k autu. Něčemu se smějí, ale ona se asi za pět sekund naštve a Steve se jí rychle omlouvá.

„Ccc. Jak povrchní“. Odjíždějí spolu k němu domů. Nemám náladu na další špiónské akce tak jdu k autu. Najednou ale slyším nějaké bzučení.

„Co to k čertu je?“ hloupá otázka. Pomalu sklopím zrak se svým nohám. „VOSY! Pomóc!“  Utíkám tak rychle jak jen to jde ale stejně už mám tři štípance. Když konečně doběhnu k autu je finální skóre asi 7:0 pro vosy. Sukni si nebudu moct obléct tak týden. Vážně super, a to všechno kvůli té holce. Bože ty nohy začínají otékat. Musím hned domů. 

„Proboha Claire co se ti stalo?“ ptala se hned máma. „Narazila jsem na vosy, když jsem se šla projít. Hrozně to bolí a otéká, musím si na to dát led.“

„Co led Claire, do nemocnice tě odvezu. Tam už ti pomůžou!“ nemocnice, to mi tak ještě scházelo.

„Ale mami, tak zlé to není vážně.“

„Žádné ale. Jedeme.“ A tak jsme jeli. V nemocnici jsme museli čekat, až dorazí doktor, jelikož dnes odešel dřív. „Tohle není nemocnice, tohle je holubník!“ mrmlala si matka. Roztála okamžitě, jak dorazil doktor.

„Dobrý den paní Conrádová. Jmenuji se Carlisle Cullen. Mohu se podívat na štípance vaší dcery?“ Vypadal jak nějaká slavná filmová hvězda, jen byl o hodně hezčí. Nemohlo mu být víc než dvacet osm.

„Ale jistě, proto jsem tady.“ zacvrlikala mamka. Následovaly jsem ho do ordinace. Tam mi píchl zklidňující injekci a bolest povolila. Řekl, že si na nohu mám dávat pár dní led a dal mi nějaké léky proti bolesti.

„Prosím, ale vyhněte se v nejbližší době dalším setkáním s podobnými potvůrkami ano?“ usmál se a málem jsem šla do kolen.

„Jistě.“ Odpověděla jsem.

„Tak nashledanou.“ rozloučil se s námi a my jsem odjeli. Doma jsem si na nohu dala led a na chvíli si zdřímla. Zdálo se mi o kom jiném než o Stevovi, ale teď tam byla i Jennifer. Podvědomě jsem zatnula ruce  v pěst.