Edwardova družka

Autorka: Tracy.Hale

1.

Někdy v roce  1935

EDWARD CULLEN

Můj život... Život? Nedokážu lovit lidi. Kdyby neexistoval Carlisle, už tady nejsem. Jsem mu vděčný. Sedím na starém rozvrzaném křesle a čekám, až se vrátí. Beztak někam utíkal přeměňovat umírající lidi na upíry! Vtom uslyším jeho myšlenky. Musí už být blízko.

"Carlisle?" zavolám do ticha. Nic. Neboj, malá, za chvíli to přejde... Musíš to vydržet... Opravdu někoho přeměnil! Za okamžik uslyším, že se objevil v předsíni. Za vteřinu jsem vedle něj. Pohled mi utkví na dívce, kterou drží v náručí. Je... KRÁSNÁ. Ne, tohle je pro ni urážka. Je více než krásná. Svíjí se v strašných bolestech transformace, ale její krása je přehlušující.

"K-k-do to je?" vykoktám zmateně. "To nám za tři dny řekne sama. Nemohl jsem ji tam chudinku malou nechat. Představ si, co jí ti zlí muži udělali! Musíš ho znát, toho jejího manžela! Brr..." Pomohl jsem mu ji odnést do pokoje. Stále se svíjela v bolestech.

"Chci umřít! Zabte mě!" křičela. Zvedal se mi žaludek. Transformace je opravdu děsivá. Přesto jsem si nemohl pomoct a musel jsem se na ni dívat. Nešlo od ní odtrhnout oči. Její blond kadeře se divoce vlnily na polštáři.

"Jak se ti líbí tvoje družka?" usmál se nervózně Carlisle při pohledu na ni, divoce se kmitající na posteli.

"Moje družka?" vyjekl jsem. Stále jsem nepřestával věřit, že ten anděl na MÉ posteli není skutečný... a najednou má být MOJE? Carlisle spěšně přikývl. Ve skutečnosti JE nádherná, ale... vlastně neexistuje žádné "ale". "Edwarde? Upíři nespí, takže by ses měl probudit!" Odkašlal jsem si. Ach ta jeho ironie. Více ironické by bylo, kdyby tuhle dívku přinesl nahou - neodtrhl by od ní oči ani on...

Dívka, zjistili jsme že její celé jméno zní Rosalie Liliane Hale, se u nás rychle zabydlela. Dokonce ihned zorganizovala úžasnou pomstu pro svého manžela. Sblížil jsem se s ní. Ani ne tolik jakoby měla být má družka. Spíše jako nejlepší kamarádi.

"Edwarde?" oslovila mě jednou ráno hned poté co jsme se vrátili z lovu.

"Co, Rose?" A potom ke mně prostě přišla, aniž by odpověděla. Po cestě shodila stoličku, ze které spadla na zem váza a rozbila se. Napadlo mě, že bych jí měl naučit opatrnosti. Vylekaly mě její myšlenky. Udělám to, udělám to... Je sexy a krásný. Patříme k sobě. Celý napjatý jsem čekal co vlastně chce udělat. Jakmile ke mně opravdu došla, ve tváři zmatený výraz, neubránil jsem se úsměvu. Wow, usmívat se fakt umí. Ona ví, že slyším její myšlenky a přesto si to myslí... Prostě Rose. Když opravdu došla až ke mně, mrkl jsem po očku na tu spoušť, co za sebou nechala. Ale moc času jsem nedostal. Ihned mě totiž vášnivě políbila.