Čas ubíhal tady ve Forks vždycky nějak pomaleji a líně, ale toto místo
se stalo naším domovem. Věčně zatažené počasí nám dovolovalo vycházet i
ve dne a to byla velká úleva a potěšení po tolika letech skrývání před
sluncem.. Do školního kolektivu jsme zapadli rychle. Sice jsme se
spolužáků stranili, ale nikdo proti nám nic neměl a naše tajemství bylo
dobře ukryto..
Byl to právě měsíc, když se v okolí Forks začaly dít divné věci. Městem
se plíživě začaly šířit vzkazky o zvláštních setkáních v lese. Poprvé
s touto historkou přišel lesní správce. Na jedné ze svých pravidelných
obchůzek se před ním na cestě asi kilometr před rezervací La Push
zjevilo podivuhodně veliké zvíře. Napřed si myslel, že je to medvěd,
avšak když se k němu zvíře natočilo čelem, poznal, že je to abnormálně
veliký vlk. Jeho hnědočerná srst se nebezpečně ježila a z tlamy mu
vycházelo výhružné vrčení. Správci se podle jeho slov roztřásla kolena.
Než však stihl šáhnout pro pušku, zvíře zavětřilo nějaký pach a zmizelo
v neprostupných zelených křovinách.. Od té doby bylo zvíře minimálně
šestkrát viděno, vždy v blízkosti Quileutské rezervace. Šerif nechal po
okolí vyvěsit výstražné cedule, ale překvapivě se nikomu, kdo se s tímto
divným zvířetem setkal, nic nestalo..
Naše rodina se neměla čeho bát. Byli jsme nezničitelní. Zatím jsme
všechno sledovali z povzdálí a uvažovali, jestli se to zvíře nevydáme
lovit…
Mezitím v Quileutské rezervaci
Ephraim, Quil a Levi byli již od nejútlejšího dětství nejlepšími
přáteli. Všechno dělali společně. Poprvé společně vylezli na útes a
skočili do rozbouřených mořských vln, poprvé spolu kouřili, poprvé spolu
řídili auto,… Všechno dělali společně. Byli hrdí na to z jakého
indiánského kmene pocházejí.. Udržovali a ctili Quileutské zvyky a
tradice. Chránili své území.. Poslední dobou se však začaly dít divné
věci..
Ephraim byl ze všech tří přátel nejstarší a nejmužnější. Měřil téměř dva
metry. Jeho postava byla nepřehlédnutelná.. Avšak jeho dva přátelé
nebyli nijak pozadu. I oni ve svých sedmnácti letech měřili téměř 190 cm
a den ode dne byli ještě vyšší.. Ephraim býval poslední měsíc nějak
divný. Svým dvěma nejlepším kamarádům se vyhýbal a často pobýval mimi
domov. Dokonce i v noci. Jeho rodiče o něho začali mít strach.
Domlouvali mu, vyhrožovali, ale nic nepomáhalo. Jejich syn už nebyl jako
dřív.. Jakoby se v jeho nitru usadil smutek a zoufalství..
„Ephe!!!“ volal Levi z okna svého pokoje na kamaráda a spěchal po
schodech dolů, aby vyběhl před dům. Ephraim se tvářil, jako by neviděl,
neslyšel. Rychlou chůzí spěchal k lesu.
„Ephe, sakra, brácho, počkej na mě!!“ volal za ním Levi a utíkal, aby ho
dohonil. Po asi minutě se mu to podařilo. Ephraim se na místě zarazil a
zlobným pohledem sjel svého přítele: „Co chceš?“ štěkl na něho nevrle.
Levi se až lekl chladu v jeho hlase. Díval se na něho udivenýma očima:
„Co se to s tebou děje Ephe?? Tak strašně ses změnil.. Jako by tě
popadly divoké duše našich předků.. Víš, že mě můžeš říct cokoliv. Jsem
tvůj přítel. Se vším ti pomůžu..“
Ephraim se začal viditelně třást. Vypadalo to, že každou chvíli ho vztek
roztrhne na kousky.
„Mně nikdo nepomůže!! Nechej mě být!! Jdi za Quilem! Já už nejsem tvůj
přítel..“ ty slova odsekával jakoby z ledu. Levi se musel hodně držet,
aby se před ním nerozplakal jako malý kluk. Nic mu neudělal. Byl zmatený
Ephraimovým chování.
„Promiň.“ vydoloval ze sebe Ephraim, když viděl, jak svého přítele
ranil. „Musím jít..“ rychlým krokem se vydal k lesu. Levi se za ním
díval. Když jeho přítele pohltila temnota lesního porostu, měl pocit, že
zaslechl divný trhavý zvuk a zahlédl hnědočerné obří chlupaté tělo, ale
přičítal to pouze své rozjitřené mysli.. Otočil se na patě a spěchal
k nedalekému domu, kde bydlel jeho druhý přítel Quil. Byl čas si na
rovinu promluvit o Ephraimovi a domluvit se, co dál..
Ephraim spěchal k lesu. Byl tak rozčílený, že i těch několik desítek
metrů pro něho bylo delších než přeplavat oceán. Jen co ho ukryl lesní
porost, proměnil se. Trhavá bolest ho roztrhla od páteře dolů. Z kůže mu
vyskočila hnědočerná srst a ruce a nohy se změnily v tlapy. Proměna byla
vždy nepříjemná. Když se to stalo poprvé, Ephraim byl v takovém šoku, že
málem zešílel. Naprosto neměl potuchy, co se to s ním stalo. Až později,
při čtení starých indiánských pověstí, pochopil.. Jedna prastará
Quileutská legenda povídala o zvláštní moci, která dokáže z mladých
chlapců udělat neohrožené bojovníky.. Vlkodlaky.. Ephraim tyto legendy
znal, ale nikdy jim nevěřil. Až do chvíle, kdy začal být hrozně unavený
a celé dny s ním cloumala horečka.. Horečka zůstala, ale jeho tělo se
začalo samovolně proměňovat.. Zprvu to nedokázal ovládat. Měnil se při
každém i sebemenším rozčílení.. Proto se vyhýbal své rodině i přátelům.
Byl zázrak, že to na něm zatím nikdo nepoznal.. Ephraim se každý den
ptal bohů, proč zrovna on. Proč musí procházet takovou zkouškou.. Bohové
však mlčeli. Staré pověsti mluvily jen v hádankách. Bojovníci se prý
proměňují pouze, když se nablízku objeví to nejděsivější nebezpečí..
Ephraim proto putoval po okolí a střežil stezky. Nebezpečí však
nepřicházelo.. Naopak si povšiml něčeho jiného. Jeho dva přátelé začali
stejně jako on před časem prudce růst a již na pohled jim z očí sálala
horečka. Ephraim tušil, co se s nimi děje. Děsil se chvíle, kdy se jim
stane to samé, co jemu…
„Nazdar brácho, tak zase viděli toho obřího vlka.“ přivítal se se mnou
Emmett na obědě. Přisedl si k mému stolu a jeho výraz prozrazoval, že je
nadšený až k prasknutí.
„Ahoj Edwarde.“ pozdravila mě Rosalie a posadila se vedle svého muže.
Měla dobrou náladu, ale rozprava o vlkovi ji nijak zvlášť nezajímala.
„Co kdybychom se tomu vlčkovi dneska zašli podívat na zoubek?“ zeptal se
Emmett radostně.
Rosalie zavrtěla hlavou: „Se mnou nepočítejte. Jedu s Esme do Port
Angeles na nákupy.“
Emmett zakoulel očima: „Nákupy.. Taková otrava. Ale ty mi košem nedáš,
viď Edwarde??“ otočil se na mě a udělal psí oči.
„Půjdu s tebou.“ ujistil jsem ho. Nechtěl jsem mu zkazit jeho nadšení,
ale také jsem byl na toho vlka upřímně zvědavý.. Nikdy jsem o ničem
podobném neslyšel a měl jsem rád výzvy. Mohla to být zábava.
„Tak to je skvělé!! Kdy vyrazíme?? Hned po škole, jo??“ radoval se
Emmett jako malé dítě, které má slíbenou novou hračku.
Musel jsem se pousmát: „Fajn. Půjdeme hned po škole. Zavezeme Rose domů
a vyrazíme..“
Quil s Levim byli venku a opravovali Leviho starého mopeda. Byli tak
zabraní do své práce, že si všimli svého starého přítele Ephraima až na
poslední chvíli. Právě zacházel do lesa.
„Vidíš?? Už zase někam jde. A ani nám neřekl ahoj.“ Promluvil Levi a
ukázal na mizející postavu. Quil sledoval směr, kterým ukazoval a jeho
výraz byl naprosto vážný..
„Co budeme dělat? On nám sám neřekne, co se děje. Budeme na to muset
přijít sami.. Navrhuju ho jít sledovat.. Sám nám ukáže, co se s ním
děje..“ navrhl Quil.
„Jsem pro.“ odpověděl Levi. Nechali moped mopedem a vydali se k lesu.
Jejich přítel nebyl nikde v dohledu, ale viděli ho sem zacházet, takže
tady musel někde být. Vydali se hlouběji do lesa a poslouchali, jestli
nezaslechnou kroky..
„Tak si to užijte kluci!“ rozloučila se s námi Rosalie. Políbila Emmetta
a zmizela v domě. Zaparkoval jsem své auto v garáži a společně s Emmettem
jsme se vydali na lov. Bez zábran jsme se rozběhli a užívali jsme si tu
neskutečnou rychlost.. Když nás pohltilo bezpečí lesa, popustili jsme
své běsy.. Náš mozek vypnul a začaly fungovat pouze lovecké instinkty.
Ucítili jsme čerstvou stopu. Vyrazili jsme…
Ephraim spěchal lesem. Čenichal a větřil. Po proměně ve vlkodlaka byl
ohromně rychlý a mrštný. Cítil tu dravou sílu v sobě. Všechno se zdálo
normální, jako vždycky. Až do chvíle, než ucítil povědomou stopu.
„Levi a Quil!!“ rozsvítilo se mu v hlavě varovné světýlko. Zahlédl je
dříve, než oni jeho. Stálo ho to všechny síly, ale proměnil se zpátky.
Byl bos a na jeho těle vysely žalostné zbytky oblečení. Jeho dva přátelé
si ho všimli. Přispěchali k němu a překvapeně se dívali na jeho ošacení.
Vypadal, jakoby ho potrhal medvěd.
„Co se ti stalo??“ zeptal se Levi šokovaně.
Ephraim vypadal překvapeně: „Nic! Co tady sakra děláte??“
„Stopujeme tě.“ odpověděl Quil. „Nechceš nám říct, co se s tebou děje,
tak jsme se rozhodli, že to zjistíme sami..“
„Ale tady teď nesmíte být!!“ Ephraimův hlas se nervózně zajíkl. Jeho
tělo se začalo viditelně chvět.
Ať se s tebou děje cokoliv, my tě v tom nenecháme!“ oznámil mu Levi.
Ephraim chtěl něco odpovědět, ale do jeho nosu se dostal neznámý pach.
Byl nepříjemně sladký, až se mu z něho udělalo špatně. Jeho vlčí
instinkty ho varovali.. „To je to nebezpečí..“ S hrůzou pohlédl na své
dva kamarády: „Utečte!! Hned teď!! Na nic se neptejte a jděte!!“
přikazoval jim. Quil s Levim se na něho nechápavě podívali.
„Jděte sakra!!!“ zakřičel na ně Ephraim a začal se neovladatelně třást.
Každou chvíli se měl proměnit. Ten pach se blížil.. Levi a Quil neustále
stáli a šokovaně sledovali svého přítele.. Za nimi se ozval svištivý
zvuk. Asi padesát metrů od nich se prudce zastavily dvě postavy..
„Sakra!“ zaklel Emmett. Já jsem nechápavě zíral na trojici mladíků. Moc
dobře se mi vybavily jejich tváře. Ty samé jsem viděl před časem na
pláži. Dvě z nich byly překvapené, jedna zděšená. V první chvíli jsem
byl zmámený lovem. Snažil jsem se srovnat si myšlenky. Ti tři nás viděli
přibíhat. Nechápali, jak jsme to udělali, ale viděli nás. Jejich mluvčí
byl mnohem vyšší, než jsem si ho pamatoval. Jeho výraz byl takový divoký
a ještě jedna věc byla jiná.. Nepříjemně smrděl. Takový pach jsem ještě
neznal.. Rychle jsem střelil pohledem na Emmetta. Byl stejně napjatý
jako já. Křečovitě svíral ruce v pěst a těkal z jedné tváře na druhou..
A pak se to stalo. Ten hlavní kluk se s hlasitým prásknutím proměnil
v huňatého obřího vlka. Jediným mrštným skokem se vrhl na Emmetta a
zakousl se mu do ruky. Emmett překvapeně zaskučel a snažil se ze sebe
zvíře setřást. Zahlédl jsem krev, která Emmettovi začala vytékat
z rány.. To bylo zlé.. Nikdy nám nic nedokázalo ublížit. Vrhl jsem se
svému bratrovi na pomoc. S námahou se nám společnými silami podařilo
šelmu zkrotit. Emmett ležel na vlčím těle a snažil se ho znehybnět.
Nevěděl si rady. Mohl ho zabít, ale věděl, že šelma je ten kluk. Rychle
jsem se podíval po těch druhých. Byli v šoku. Jejich těla se nepřirozeně
chvěla. Bylo to tak podobné těm záškubům, které předcházely první
přeměně.. Slyšel jsem jejich myšlenky. Nebylo to dobré..
„Emmette, okamžitě musíme vypadnout!!“ přikázal jsem svému bratrovi.
Okamžitě mě poslechl. Bolestivě praštil vlka do čenichu a na okamžik ho
tím omámil. Vyskočil a rozběhl se, jak nejrychleji dokázal. Oba jsme
utíkali pryč. Po chvíli jsme za sebou zaslechli dva trhavé zvuky. Řítili
se za námi.. Naštěstí jsme měli náskok a dokázali jsme kličkovat.
Dostali jsme se až na tu dobře známou pláž. Vlci byli téměř za námi.
Byli rychlejší než my. Cítil jsme jejich nepříjemný pach. Neváhali jsme
ani minutu. Vrhli jsme se do vln a plavali. Daleko od pobřeží.. Až po
několika dlouhých sekundách jsem se odvážil otočit. Ti tři stáli na
břehu a vztekle se za námi dívali.. Ani jeden se však za námi nevrhnul..
Unikli jsme. Alespoň prozatím…….
Konec 7. části
