Těch zpropadených pět let, co jsem se bezcílně
potuloval po světě, považuji za své nejtemnější období. Něco v hlavě mi
neustále našeptávalo, abych okusil, jaké to je být na úrovni Boha...
Smět rozhodovat o něčím osudu.. Zastavit a zpřetrhat lidské životy. Bylo
to tak lákavé.. Carlisleův a Esmin vyčítavý pohled mě však následoval na
každém kroku. Zdráhal jsem se. Několikrát jsem toho v poslední chvíli
nechal, ale byl to marný boj s větrnými mlýny... Já jsem to chtěl
udělat. Byl jsem už tak daleko na své cestě k novému poznání, že se
nedalo vrátit zpátky. A potom přišel New York....
Pro upíra, který loví zvířata, není New York zrovna
ideální místo. Musíte putovat kilometry a kilometry daleko, abyste se
mohli nasytit. To všechno jsem věděl, a přesto jsem se tam vypravil.
Lidské mraveniště. Tolik špatností a nespravedlnosti. Mafie byla v té
době na vrcholu moci. Denně umírala spousta nevinných..
Jedné deštivé noci jsem byl nechtěným svědkem
chladnokrevné vraždy. Parta černě oblečených chlapíků s pistolemi vtrhla
do domu pětičlenné rodiny. Byli s nimi hotovi během několika málo minut.
Otec rodiny byl pravděpodobně také členem mafie, ale ti lidé zabili i
jeho manželku a tři malé nevinné děti.. Jedno z nich bylo dokonce
batole.. Nemohl jsem si pomoci. Musel jsem se jít podívat dovnitř.. Na
ten obraz bestiality nikdy nezapomenu. Tu noc se ve mě něco zlomilo..
Říkal jsem si, jak je možné, aby byli lidé tak krutí. Já, nesmrtelné
stvoření, jsem měl výčitky svědomí zato, že jsem uvažoval, jaké by to
bylo zabít a oni? Slyšel jsem jejich myšlenky. Brali to, jakoby se nic
nestalo.. Běžná součást jejich života.. Celou noc jsem se bezcílně
potuloval po městě a přemýšlel.. Ta mladá dívka se mi připletla do cesty
náhodou...
"Promiňte." omluvila se mi a uhlazovala si nervózně
sukni, která se jí pomačkala, když do mě vrazila. Málem spadla na zem,
ale zachytil jsem ji. Vyděšeným pohledem hnědých očí sledovala střídavě
okolní ztemnělé ulice a mou tvář. Její myšlenky byly zmatené a plné
nepojmenovatelného strachu.. Cítila, i když to netušila, že nejsem
smrtelník..
"Nic se nestalo, slečno. To já se omlouvám.. Vstoupil
jsem vám do cesty.." odpověděl jsem ji.
Z tónu mého hlasu byla nesvá.. Zkoumavě se na mě
podívala. Usmál jsem se se zavřenými ústy. Nesměle mi úsměv oplatila.
Držel jsem ji za ruku, za kterou jsem ji zachytil, když padala.
Uvědomila si to vzápětí a ruku z mé dlaně vytrhla.. Svěsil jsem svou
paži a díval se upřeně do jejích zmatených očí..
"Ještě jednou děkuji, ale spěchám.." odpověděla a
utíkala na druhou stranu opuštěné ulice. Za okamžik zmizela v temném
průchodu. Tiše jsem tam stál a díval se, jak se mi ztrácí z dohledu. Ve
vzduchu zůstala vůně její mladé krve. Nasál jsem ji a podržel chvíli v
plicích. Byl jsem hladový.. Do nosu mě však uhodil ještě jeden pach..
Byl agresivnější, čpavější.. bylo to aroma mužské krve smíšené s
adrenalinem. Rychle jsem se rozhlédl. A pak jsem ho uviděl.. Spěchal z
vedlejší ulice. Mířil rovnou do toho průchodu, kde před okamžikem
zmizela dívka. Ustoupil jsem o krok dozadu, aby mě ukryla temnota. Muž
se obezřetně rozhlédl. V ruce se mu zalesklo ostří nože.. Jeho myšlenky
byly v tu chvíli tak jasně.. Chtěl tu dívku. Chtěl jí způsobit tu
nejděsivější bolest. Ten nůž dnes nehodlal použít poprvé..
Vrátil se mi do mysli otřesný pohled na rozstřílená
dětská tělíčka. Má mysl se zahalila do rudého pláště. Probudil se ve mě
dosud nevyzkoušený instinkt..
Muž zmizel v průjezdu. Tiše jsem se rozběhl za ním..
Jeho kroky byly tiché, avšak mým uším připadaly jako výstřely z děla.
Slyšel jsem jeho rychle bijící srdce a cítil jsem tu horkou tekutinu,
která mu proudila žilami.. Dívka mohla být tak sto metrů před námi.
Kdyby se otočila, možná by nás zahlédla, ale ona spěchala. Sukni
vyhrnutou ke kolenům, aby se jí lépe šlo.
Vrhl jsem se vpřed jako šelma, která číhá na svou
oběť, a pak ji jedním skokem zabije.. Muž vyděšeně vyhekl. Má dlaň však
byla rychlejší. Přikryl jsem mu ústa a ze vzdálenosti několika
centimetrů jsem mu sykl do obličeje.
"Tak mladé holky se ti zachtělo, ty nechutná žumpo.."
můj hlas byl ledově chladný. Muž se vyděšeně zachvěl a díval se na moji
tvář. Ušklíbl jsem se a ukázal mu své zuby. Muž se konečně trochu
vzpamatoval a pokusil se mně setřást. Nesouhlasně jsem na něho zavrčel:
"Snaž se jak chceš, ale mně neutečeš.." promluvil jsem na něho pohrdavě
a zase jsem se pousmál. Potom jsem mu z ruky vypáčil jeho nůž..
"Tak tohle je tvůj nejlepší přítel? Tím jsi už
tolikrát ubližoval? A co jsi těm všem ženám dělal?" nenuceně jsem
konverzoval. Muži vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. V jeho myšlenkách
vypluly vzpomínky na předchozí vraždy..
"Aha." řekl jsem. "Tak třeba tohle.." nožem jsem ho
řízl na tváři. Z rány se vyřinulo několik rudých perliček. Vonělo to tak
úžasně.. Řízl jsem ho na krku. Bolestně zachrčel a omdlel. Vůně čerstvé
krve byla čím dál intenzivnější. Díval jsem se na to rudé perlení a
těžce jsem oddechoval. Můj mozek v tu chvíli přestal pracovat. Byla jen
ta tekutina a můj hlad.. Sklonil jsem se nad krvácející ránu na krku a
ochutnal jsem.. V hlavě mi v tu chvíli vybuchl gejzír nepopsatelné
radosti a euforie. S každým douškem do mě proudil mužův život. Jeho
vzpomínky.. Radosti, strasti i pocity, které prožíval, když zabíjel..
Jeho mrtvolu jsem tam nechal ležet. Neměl jsem chuť
se s ním někam tahat a zakopávat ho do země. Jediné, co jsem udělal
bylo, že jsem mu prořízl krk tak, aby ani ten nejlepší patolog nepoznal,
že na krku jsou kromě řezných ran i otisky mých zubů...
Vrátil jsem se do svého přechodného útočiště.
Pronajal jsem si malý pokoj v té nejšpinavější části města.. Tady se
nikdo na nic neptal a o nic se nezajímal. To mi dokonale vyhovovalo.
Studenou vodou jsem ze sebe smíval stopy po lovu a snažil jsem se zbavit
toho nepříjemného odéru mužského potu, který na mě zanechala má oběť.
Dřel jsem své ruce pořád dokola, jako smyslu zbavený.. z hrdla se mi
vydralo zakňučení. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Dívala se na mě
cizí tvář.. Můj obličej se v tu chvíli podobal více zvířeti než
člověku.. Ale to, co mě vyděsilo, byly mé oči.. Tak pichlavé a chladné..
Mé duhovky měly barvu krve........
Konec 4. části
