Duše věrných

Autorka: Tera

3. kapitola – Táta

„Zlatíčko! Ani nevíš, jak rád tě vidím, Bells!“ zvolal táta.

„Vždyť já tebe taky, tati,“ řekla jsem a pevně ho objala.

Stála jsem s mámou, tátou, Hilem, Summer a Ianem v letištní hale na letišti v Houstonu. Měli jsme za sebou asi hodinový let v letadle a to nepočítám i vše ostatní, jako letištní kontrola…

„Kde jsou ostatní? Amy, Matt, a Lil?“ zeptala jsem se, když jsme s tátou v objetí mířili k východu z letiště přímo na parkoviště, kde už byla přistavená limuzína. Skepticky jsem se na ni podívala.

Táta si mého pohledu všiml. „No co, chci, aby moje holčička měla vše perfektní. Bude o tebe postaráno jako o princeznu, což mimochodem jsi,“ zasmál se, když jsem se na něho podívala s divným výrazem na tváři. „Ostatní čekají v Galvestonu. Matt, Amy a Lily se tě už nemůžou dočkat, oslavenče,“ usmál se na mě.

„Páni, to je něco,“ zašeptala vedle mě ohromená Summer, když uviděla limuzínu.

Limuzínou jsme dojeli až do Galvestonu – přístavu –, kde už na nás čekala nádherná výletní loď. Spousta lidí, které jsem ani neznala, už byla na palubě a čekala, až loď vypluje z přístavu.

Když jsem vystupovala z limuzíny, někdo mě zezadu uchopil kolem pasu a políbil mě do vlasů. Vylekaně jsem se otočila.

„Co – Matte! Tak ráda tě vidím!“ vykřikla jsem a vrhla se mu do otevřeného náručí. Matt byl vyšší a svalnatější za ten půlrok, co jsem ho neviděla. Že by za takovou dobu tolik vyrostl? Byla jsem u táty letos o prázdninách na celý červenec, ale Matt byl s přáteli v Evropě.

„No tak, vy dva. Nejsi sám Matte, kdo se chce přivítat!“ řekla mu naoko rozzlobeně Lily. Matt se zaculil, ale povolil sevření a pustil mě. Hned se na mě místo něj vrhla Lil.

„Chyběla jsi mi, Bells,“ řekla s trochou výčitky v hlase. Odtáhla jsem se a omluvně se usmála.

„Ty mě taky Lil, ale přece jenom jsme se neviděly jenom měsíc,“ zasmála jsem se. „A kde je Amy?“

„Tady, Bello.“ Otočila jsem se za původcem těch slov a naproti mně stála vysoká blondýna ve středních letech – Amanda.

„Ahoj, Amy. Chybělas‘  mi.“

„Ty mě taky, Bello,“ řekla Amanda a taktéž mě pevně objala.

„Měli bychom jít na loď, ostatní už jsou nedočkaví,“ zašklebil se Matt a ukázal dokonalé zuby. Strašně se změnil. Byl nejen vyšší a měl svalnatější tělo, ale taky mu porostly černé vlasy ovívající mu v lehkém vánku tvář, modré oči po Amy byly – jako vždy – jako dvě tůně. Ať se snažíš sebevíc, na dno nedohlédneš. Lily byla hodně podobná matce. Blond vlasy měla rozpuštěné, ovšem oči měla více do šeda než Matt. Vysoká byla také po matce. Vyla nádherná už teď, v patnácti. Kluci se o ni musí prát.

„Fajn. Vyprávěj, jak bylo v Evropě?“ zeptala jsem se a Matt mi vyprávěl o tom, jak ho v Paříži málem okradli, že se v Itálii málem utopil a jak nádherné město je Londýn.

„Vypadá to, že jsi tam zažil fakt dobrodružství,“ zazubila jsem se na něho.

„Jo, to jo. No, ale stáskalo se mi. Nechápu, jak se mi taková malá potvůrka jako ty mohla zarýt tak hluboko pod kůži,“ podotkl.

„To jsem já. Bella Stan, oficiální mrcha,“ zasmála jsem se.

„Ne. To jsi ty, Bella Stan, oficiální nejlepší starší ségra na světě. I když někdy lezeš na nervy.“ Matt mě políbil do vlasů.

„Nech toho nebo se začnu červenat,“ škádlila jsem ho.

„Vždyť to právě děláš,“ utahoval si ze mě.

„Vy dva už toho nechte a Bells, měla by sis asi vybalit,“ pobídla nás Amy. Vybalit? Amy na mě zase něco chystá, co?

Dostala jsem nádhernou prostornou kajutu s balkonem a vlastní koupelnou. I když tu budu jen chvíli. Asi v devět večer vyplujeme a plavba potrvá zhruba den. Pak budou jsen písčité pláže Cancúnu.

Pociťovala jsem vzrušení. Tahle cesta, tyhle narozeniny budou neobyčejné. Cítila jsem to.