Duše věrných
Autorka: Tera
2. kapitola -
Škola
Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě,
vystoupila a rozhlédla se. Zahlédla jsem Summer, svou nejlepší kamarádku
na škole. Zvesela na mě mávala, ať se připojím k ní a jejímu klukovi
Ianovi. Vydala jsem se napříč parkovištěm směrem k nim.
„Ahoj, Bells. Tak ráda tě zase vidím!“ objala mě
Summer na místo pozdravu.
„Já tebe taky, Sum. Ahoj, Iane,“ kývla jsem na
chlapce v tříčtvrťácích a černém tílku stojícího vedle nás.
„Ahoj, Bello,“ odpověděl pouze. Ian byl jeden
z těch lidí, kteří se se mnou raději nebavili a zřejmě nevěděl, jak se
má v mé přítomnosti chovat. Kdysi mě pořád zval na rande a já ho
opakovaně odmítala. Stejně jako všechny kluky na škole, kteří mě zvali
na rande. Byli fakt neodbytní. Stokrát jste jim mohli říkat „ne“ a
vymýšlet si různé výmluvy, až vám žádné nezbyly a museli jste se jim
vyhýbat, pokud jste o ně nestáli. Já jsem o ně nestála. Ale nechápala
jsem, co na mě vidí. Jsem přece naprosto tuctová. Po dlouhé době je to
ale naštěstí přešlo a každý z nich mě teď dokonale ignoruje. A dívky
možná nenávidí?
Vydaly jsme se společně se Summer ke škole samy,
protože se Ian od nás chvilku po mém příchodu odpojil. Naštěstí Sum byla
velice výřečná, a tak stačilo pouze párkrát kývnout, říct „páni“ a
vyptávat se, jako by mě zajímalo, co o prázdninách dělala.
„Tys byla s tátou, že?“ zeptala se mě Sum.
„Jo, ale jenom v červenci. A Matt s námi na Havaji
nebyl. Jel na zkušenou do Evropy.“ A tak jsem musela Summer popsat celý
měsíc s Amy, tátou a Lil, jelikož Matt si jezdil po evropských
metropolích. Stýskalo se mi, ale myšlenka, že ho uvidím za necelé dva
týdny na mé narozeniny, mě hřála na srdci.
Škola nasadila hektické tempo, co jsme byli ve
čtvrťáku. Každý den hromada úkolů, testů, seminářů, pohovorů, přihlášek
na vysokou… Zatím jsem nijak nepřemýšlela, kam bych mohla jít. Snad
Dartmouth. V New Hampshire by se mi mohlo líbit. Nebo Yale, Harvard,
Brown či snad Princeton? Opravdu jsem nevěděla. Naši mě přinutili poslat
přihlášky na všechny Ivy League Colleges. Chtěli ze mě mít snad zapšklou
advokátku, nebo co? Jestli to takhle půjde dál, asi se jim jejich přání
i splní.
***
Každým dnem se blížily mé devatenácté narozeniny.
Táta pronajmul velkou loď a chtěl udělat oslavu na ní. Plán zněl asi
takhle: Pronajmout loď, uvolnit Bells a její kamarádky na týden ze
školy, zařídit velikou narozeninovou oslavu pro mou milovanou holčičku a
nezapomenout přivést klauna…Jako bych byla desetileté děcko. Ale
vroucně se modlím, aby ty klauny nechal doma, i když jsme si kvůli nim
s Mattem a Lil dělali srandu. Každý rok tátu škádlím tím, že napodobuji
jeho hlas a přednáším, co je potřeba udělat. A pak si z něho utahuji
stylem „A kdo vykoupe tatínkovu milovanou holčičku?“. Alespoň má Charlie
smysl pro humor.
Táta mi řekl, že mám pozvat co nejvíce svých
přátel. Nevěděla jsem, koho kromě Summer pozvat. Sum byla samozřejmě od
začátku nadšená z vidiny ulití se ze školy, týdnu stráveném na lodi a
hlavně na pobřeží Mexického zálivu v Cancúnu. Dovolila jsem jí, že může
pozvat pár svých přátel, ale nakonec s ní plánoval jet stejně jenom Ian.
Ostatní její přátelé nemohli a mě to ani nijak nevadilo. Stejnak jsem je
buď neznala, nebo by se se mnou – opět – nebavili.
„Já už se tak nemůžu dočkat,“ básnila v hodině
angličtiny Sum. Probírali jsme Shakespeara – toho už jsem stejnak znala
skoro nazpaměť. „Ty se netěšíš, Bells?“ zeptala se, když viděla můj
nepřítomný pohled.
„Ale jo, jenom se mi nelíbí, jak za mě táta
vyhazuje tolik peněz. Nechtěla jsem takhle velkou oslavu,“ pokrčila jsem
rameny.
„Možná tam někoho potkáš a pak budeš ráda, že ti
ji táta udělal,“ zamyslela se Summer.
„A koho? Mexického Batmana v tygrovaných tangách?
Tomu přece sama nevěříš,“ rozesmála jsem se. Mr. Shammerns se na mě
ošklivě podíval, když i Sum vyprskla smíchy.
„Tak si říkám, jestli si nemyslí, že mluvíš o
něm?“ řekla, když se dosmála a kývla hlavou směrem k učiteli.
„Fujtajbl, to nemyslíš vážně, Summy. Dokážeš si ho
představit v tygrovaných tangách?“ zašeptala jsem s předstíraným
znechucením v hlase.
„I bez nich,“ řekla Sum a spiklenecky na mě
s úsměvem mrkla. No, něco na tom bylo, Mr. Shammerns byl docela sexy.
Když vezmeme v úvahu ty jeho svaly, jantarové oči a byl blonďák… A navíc
mu bylo asi tak sedmadvacet, takže byl u děvčat oblíbený. Ale mě
neuniklo, že byl až nezvykle bledý s kruhy pod očima. Možná byl nemocný?
„Děvčata, laskavě se přestaňte bavit o mých
tygrovaných tangách a kdovíčem ještě a věnujte se probírané látce!“
uslyšela jsem nad sebou. Vůbec jsem si neuvědomila, že by profesor mohl
být tak blízko. Zrudla jsem a celá třída se začala smát. To mi tak
chybělo. Co všechno slyšel? Asi všechno. Vzhlédla jsem. Měřil si mě se
škádlivými jiskřičkami v očích a zřejmě čekal na nějakou odpověď.
Odvrátila jsem od něho pohled a zadívala se na
lavici a modlila se, ať jde pryč. On však nešel.
„Vy nemáte svou esej?“ zeptal se po chvíli ticha
ve třídě a já si vzpomněla, že jsme měli napsat esej a že o tom asi
musel mluvit, když jsme se Sum vedly „velice důležitý rozhovor“.
„Jistě. Tady,“ podala jsem mu ji a raději se na
něj ani nepodívala. Posbíral i práce od ostatních a pak naštěstí
zazvonilo, tak jsme se Sum co nejrychleji vystřelily ze třídy.
„Jak nás mohl slyšet?“ zeptala se Summer.
„To fakt nemám ponětí.“
