Duše věrných

Autorka: Tera

1. kapitola - Nový začátek?

Byl krásný, slunečný den. Jak jinak taky, když jsem se probudila ve své posteli ve Phoenixu. Sluneční paprsky mě hladily po tváři a budík drnčel o život.

„Nechte mě být,“ zamumlala jsem rozmrzele a snažila se zacvaknout budík na nočním stolku. Ovšem s mou koordinací jsem na tom byla špatně nejen po ránu. Zase jsem šátrala se zavřenýma očima a zase budík shodila na zem, kam dopadl se strašlivým rachotem. Po kolikáté už letos? Potřetí, počtvrté? Zase budu muset vyslechnout Renéeiny stížnosti na mou osobu. Zasténala jsem, posadila se na posteli a zamžourala do světla. Alespoň ten budík splnil svůj úkol – donutil mě vstát z postele.

Podívala jsem se na zem a s povzdechem jsem zvedla pozůstatky budíku.

„Sloužil jsi dobře, ale stejně poletíš do koše. Omlouvám se,“ řekla jsem kajícně směrem k budíku v mých rukou. V posledních pár letech mám neustále tendenci mluvit sama se sebou a neživými věcmi kolem. Není to tak, že bych snad byla blázen, ale spíše proto, že jsem se někdy cítila osamělá. Mí rodiče se rozvedli, když mi byl rok a asi před rokem si Renée, moje matka, našla Phila, docela fajn chlápka se smyslem pro humor. Měla jsem jeho i Renée ráda, ale nějak jsem si s nimi nedokázala povídat. Pořád se na sebe zamilovaně dívali a já jim nechtěla dělat křena. Radši jsem je nechávala o samotě a snažila se jim nebýt na obtíž.

Ve škole jsem taky moc přátel neměla. Buď si o mě mysleli, že jsem divná, protože jsem se nikdy nedokázala opálit, byla jsem částečná albína, a asi se mě báli. Já to nechápala. Nebo se se mnou někdy bavili, prohodili pár slov ze zdvořilosti a rychle se vypařili. Uvažovala jsem nad tím, že to možná bude tím, že můj táta Charlie je milionář. Vlastnil nějakou velice výdělečnou počítačovou firmu, spousty hotelů ve Státech i v Karibiku a na Havaji.

Charlie se asi rok po rozvodu zamiloval a vzal si Amandu. Neměla jsem ji ráda a když si ji vzal, dělala jsem jí různé naschvály, když jsem u nich byla, ale po čase jsme se spřátelily. Zasvěcovala mě do ženských záležitostí jako šminky, vhodný výběr oblečení a tak. Měla jsem ji ráda, stejně jako jejich dvě děti. Matta, který byl o rok a půl mladší než já a Lily, mladší o čtyři roky ode mě. Ty dva lumpy jsem naprosto zbožňovala. A, dovolím si tvrdit, i oni mě měli rádi. Rozuměli jsme si spolu a vždy, když jsem byla u otce v New Yorku nebo na dovolené s ním a jeho novou rodinou, jsem se svými sourozenci pěkně blbla. Jednou jsme na Kajmanech málem potopili loď – jachtu našeho otce. Bylo mi osm a snažili jsme se něco uvařit, jenomže malá Lily nechala utěrku na sporáku vedle ohně a ta začala hořet. Hodili jsme ji přes palubu, ale Matt vzal hasicí přístroj a snažil se tu utěrku uhasit, a pak přes palubu hodil i ten hasicí přístroj, a tím do boku udělal díru, kterou ihned začala přitékat voda do podpalubí. Naštěstí ji nějací lidé ucpali, ale od otce jsme si vyslechli dlouhou přednášku…

Budík jsem hodila do koše a snažila se zahnat vzpomínku na tátův výraz, když viděl zalepenou díru na pravoboku jeho drahé luxusní jachty, ze kterého se mi chtělo neustále smát, kdykoliv jsem si na ten incident vzpomněla. Podívala jsem se na hodiny na stěně. Hlásaly, že je právě sedm hodin ráno. A kalendář pod nimi? Je 1.září. dnes je první den školy. Můj první den v maturitním ročníku. Jen co jsem na to pomyslela, žaludek se mi nebezpečně zhoupl.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Dala jsem si sprchu a podívala se na sebe do zrcadla. Tmavě hnědé dlouhé vlasy jsem měla rozpuštěné, kontrastovaly s mou bledou pokožkou a s čokoládově hnědými očními duhovkami měly skoro stejnou barvu, jen o něco tmavší než oči. Nanesla jsem si make-up – jen řasenku - a šla se převléknout do pokoje. Měla jsem svou vlastní koupelnu, takže jsem se nemusela bát, že potkám Phila na chodbě obalená pouze ručníkem. Oblékla jsem si pohodlné černé minikraťasy a fialový topík a šla se nasnídat do kuchyně. Máma s Philem už seděli u stolu. Phil četl noviny a máma listovala módním časopisem.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem. Vzala jsem si misku, nasypala do ní müsli a zalila ho mlékem.

„Dobré,“ odpověděl Phil a povytáhl jedno obočí.

„Zlatíčko, zase jsi rozbila budík?“ zeptala se mě máma. Ne, už je to tu zas.

„Hm,“ zamumlala jsem neurčitě a snažila se tvářit kajícně.

Naštěstí Renée už musela jít do práce, tak se jenom rychle rozloučila a já zůstala sama s Philem, který se ihned po jejích odchodu nekontrolovatelně rozesmál.

„Bello, proboha, cos zase dělala?“ dostával ze sebe mezi záchvaty smíchu. „Jako obvykle?“ dodal, když jsem se k odpovědi neměla.

„Jo. Moje nešikovnost hraničí až s postižením, takže je to dobrý důvod k smíchu,“ odsekla jsem kousavě.

Zatvářil se ublíženě. „Kdy se konečně naučíš, že máš nejdřív otevřít oči? Ach, Bello,“ povzdechl si, složil noviny, které měl stále rozložené na stole a odešel na trénink. Fotbalový trénink, je to fotbalista.

Po snídani jsem vyšla z domu a zamířila ke svému autu, černému kabrioletu BMW od táty a rozjela se do školy. Stejnou cestou, kterou jsem jezdívala už několik let.