
		
		 
		
		
		Druhá volba
		
		
		Autor: Tom.Vlkodlak
		 
		6.část - Edward
		
		Bella, 
		Bella, Bella.
		
		
		Kamkoliv jsem se hnul, bylo něco, co mi jí připomínalo.
		
		Ani 
		rodina mi nepomáhala. Esme na Bellu myslela téměř nepřetržitě, Carlisle 
		o ní občas i mluvil.
		
		Vydal 
		jsem se na lov. Běžel jsem hrozně dlouho, než jsem narazila na stopu. 
		Byl to medvěd. Chudák Emmett, asi jsem mu snědl večeři. Ale nemohl jsem 
		riskovat. Blížila se škola, nová spolužačka.
		
		
		Naposledy, když přišla do školy nová dívka, tak jsem jí málem zabil.
		
		Praštil 
		jsem několikrát hlavou do stromu. Snad jsem doufal, že tak zaženu 
		myšlenky na ní, snad jsem si jí chtěl vytlouct z hlavy napořád.
		
		Ani 
		jedno nefungovalo.
		
		Nasedl 
		jsem do svého volva a počkal, až dolezou i ostatní. Pak jsme jeli do 
		školy.
		
		Bella 
		vypadala nádherně. Dokonce bych řekl že i sexy. Moc sexy. 
		
		
		
		Následovala biologie. Zrovna jsem mířil do třídy, když mě Alice chytila 
		za ruku a odtáhla mě ke své skříňce. 
		
		„Co se 
		děje? Někde hoří??“ zeptal jsem se otráveně. Nechtěl jsem přijít pozdě 
		na hodinu.
		
		„Měla 
		jsem vidění. Budoucnost. Bella“ zašeptala. Promítla mi svou vizi 
		v myšlenkách a já se zhrozil.
		
		Viděl 
		jsem Bellu, stála na útesech a dívala se na moře. Její tvář mě dokonale 
		šokovala. Byla bledá, s temnými kruhy pod očima, jako by několik dní 
		nespala, v očích slzy a bosé nohy měla rozedrané do krve.
		
		„Co? 
		Kdy? Proč?“ dožadoval jsem se okamžitě bližšího vysvětlení u Alice. Má 
		sestra však jen pokrčila rameny.
		
		„Nevím. 
		Ale nejspíš to souvisí s novou studentkou…“ odvětila. Pochopil jsem, že 
		má o Bellu starost. Ale rozhodně se nestrachovala tolik jako já.
		
		Do 
		třídy jsem přišel na poslední chvíli. Podíval jsem se na Bellu a hned 
		jsem nasadil nepřístupnou masku.
		
		„Dnes 
		vypadáš velice půvabně. Rozhodla ses, že mi to vrátíš i s úroky?“ 
		zašeptal jsem, přičemž jsem si zapisoval zadání dnešní práce. Snad abych 
		zahnal ty děsivé myšlenky. Bella mě ovšem jako obvykle ignorovala.
		
		Na oběd 
		jsem šel tentokrát sám. Sledoval jsem Bellu. Na něco upřeně zírala. 
		Vystopoval jsem její pohled a pak jsem pochopil.
		
		Vysoká, 
		hnědé vlasy k ramenům a velké modré oči. Obletovaná spoustou kluků. Pro 
		všechny obyčejná holka, nová studentka. 
		
		Pro mě však nepřítel číslo 
		jedna. Nebezpečí. Někdo, kdo ublíží Belle, a bylo mi jedno jak! Já byl 
		jediný, kdo tomu mohl zabránit. Jenže jak? Co se stane?