Druhá volba

Autor: Tom.Vlkodlak

4.část - Edward

Dlouho jsem přemýšlel o svém dávném rozhodnutí. Tehdy mě to hodně bolelo a každý další den bez Belly přinášel novou, silnější vlnu utrpení. Bez ní jsem trpěl. Chtěl jsem zemřít, protože jsem si myslel, že je ona mrtvá.

A zatím, je šťastná po boku vlkodlaka. Po boku mého úhlavního nepřítele. On jí může objímat, líbat, může jí zachraňovat život…On může všechno to, po čem já tak šíleně toužím.

Myšlenky Alice byly nesnesitelné! Stále viděla Bellu, snažila se sledovat její budoucnost. Ale jelikož byla Bella teď spojená s vlkodlakem, viděla Alice jen černo. A neuvěřitelně jí to štvalo. Pousmál jsem se, po delší době.

Ve škole jsem odposlouchával myšlenky všech, se kterými Bella mluvila. Nikdy nevyslovila moje jméno, čímž u mě vyvolávala naprosto logicky otázku - proč?

Vyhýbala se mi, odcházela z místnosti, do které jsem přišel, uhýbala pohledem, dávala si pozor, aby se mě nedotkla…

Rosalie se mnou cítila, na rozdíl od Alice. Moje sestry si prohodily role, Alice mi schválně svými myšlenkami způsobovala bolest, zatímco Rosalie mě utěšovala. Často jsem se svou blonďatou sestrou sedával v mém pokoji a ona mě držela za ruku nebo mě hladila po zádech. Trávili jsme takhle i hodiny.  

Šance se naskytla docela brzy, Bella se dohodla na společném odpoledni s Angelou. Jacob si musel údajně něco zařídit a tak byla Bella sama.

Plán jsem vymyslel během dopoledne, kdy jsem pečlivě sledoval Angeliny myšlenky, aby si to nakonec Bella nerozmyslela. Nestalo se, a tak mi nezbývalo než vydržet do chvíle, kdy bude Bella Angelu opouštět. Ani to jsem nedokázal a tak jsem se v pozdním odpoledni odhodlal ke sledování. Viděl jsem Bellu. Byla stejně krásná, červenala se, usmívala se…

V jednu chvíli se nejistě podívala směrem ke křoví, kde jsem byl skrytý. Myslím, že tušila, že tam jsem. Díval jsem se do jejích nádherných očí, topil jsem se v nich a toužil jsem…tolik jsem toužil být vedle ní, dát jí najevo svou lásku.

Pomalu se stmívalo, když se s Angelou konečně rozloučila a vydala se na cestu domů. Rozeběhl jsem se k místu, kde jsem nechal své auto a rychle jsem do něj nasedl. Bellin náklaďáček se objevil po deseti minutách. Jakmile zjistila, že moje auto blokuje oba pruhy vozovky, zaklela a rozvážně zastavila.

Vystoupil jsem z Volva a šel k ní, otevřel jsem dveře jejího vozítka a pokynul jí, aby vystoupila. Podívala se na mě chladnýma očima.

„Proč bych měla vystupovat??“ odsekla prudce.

„Protože si musíme promluvit…tak bude to??“ odvětil jsem a dával si pozor, aby můj hlas neprozradil jakékoliv emoce nebo mé záměry.

S povzdechem vystoupila a já se už neudržel. Popadl jsem jí, přitáhl jsem si jí k sobě a začal jí líbat. Líbal jsem jí a bylo mi skvěle, svíral jsem jí znovu ve své náruči, cítil jsem její blízkost, její vůni. Nemohl jsem se toho pocitu nabažit, takže chvíli trvalo, než jsem si uvědomil její strnulost. Držela jako socha a já cítil, že se něčemu brání. Jakoby mě chtěla taky líbat, ale zároveň nechtěla.

„Miluješ ho?“ zeptal jsem se rozzuřeně.

„Jistěže!!“ vyjela na mě.

Zarazil jsem se, tohle bolelo. Chvíli mi trvalo, než jsem byl schopen novou informaci přijmout. Ale Bella ještě neskončila.

„On mě totiž skutečně miluje!! Nikdy by mě neopustil, nikdy by nedovolil, aby se moje srdce roztříštilo na tisíce kousků!! A i kdyby, měl by k tomu dost dobrý důvod!!“ prskla.

„Vím, že jsem ti ublížil, ale-“ pokusil jsem se jí vysvětlit, ale nedovolila mi to.

„Ublížil??! To je slabé slovo Edwarde, tys mě zabil!! Doslova! Co sis sakra myslel? Že se vrátíš a já tady na tebe budu čekat s otevřenou náručí?!! Po tom, jak moc jsi mě ranil?!!“ křičela.

Každé další slovo se do mě zařezávalo s větší razancí, bolest byla nesnesitelná. Já jí zabil. To já jsem byl důvod její bolesti. Najednou jsem cítil na tváři chladný asfalt, bolest mě srazila k zemi. Nemohl jsem to vydržet.

Bella tam ještě chvíli stála a o něčem přemýšlela. Pak nasedla do náklaďáčku a odjela, mému autu se nějak vyhnula. Zmizela mi z dohledu, ale já stále nebyl schopen vstát. Během hodiny se u mě objevila Alice…