Druhá volba

Autorka: Aniqay

4.část - Bella

„Musím se jít proběhnout…“ řekl Jacob, když odcházel. Souhlasila jsem, na tohle jsem si zvykla už dávno. Bylo to stejné, jako když musel Edward na lov.

Edward…už jen pomyšlení na jeho jméno ve mně vyvolávalo explozi emocí.

Věděla jsem, že bude Jacob pryč celé odpoledne a celou noc a tak jsem se předem domluvila s Angelou. Hned ve škole jsem se k ní připojila a vyrazily jsme k nim domů.

Tohle odpoledne nemělo chybu. Angela je jako společnice výborná. A taky je skvělá kuchařka. Upekly jsme společně jeden obrovský dort pro Bena, kterému se kvapem blížily narozeniny. Povídaly jsme si o všem možném a já se cítila v pohodě.

Jen když jsme na verandě popíjely čaj, který jsme samy vytvořily, měla jsem takový zvláštní pocit. Pomalu se smrákalo a tak to bylo ještě horší. Jako bychom tam nebyly samy. Docela jasně jsem na sobě cítila něčí pohled, někdo mě určitě sledoval. Při téhle myšlence mě napadlo jediné jméno – Edward.

Rozloučila jsem se s Angelou a vydala se na cestu domů. Ulice byly opuštěné a temné, tma jako uprostřed noci. Přesto jsem nemohla přehlédnout stříbrné Volvo stojící napříč silnicí a blokující oba dva pruhy.

Zaklela jsem, tomuhle se nadalo vyhnout. Zastavila jsem náklaďáček a čekala. Z Volva vystoupil Edward a šel ke mně. Se samozřejmostí sobě vlastní otevřel dveře mého vozítka a pokynutím mi naznačil, abych vystoupila. Zamračila jsem se.

„Proč bych měla vystupovat??“ odsekla jsem po další mlčenlivé výzvě.

„Protože si musíme promluvit…tak bude to??“ odvětil mechanicky.

Co mi zbývalo?? Opustila jsem pohodlí a bezpečí svého náklaďáčku. Jakmile jsme stála na vozovce, Edward už na nic nečekal, objal mě kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. Mezi krátkými pauzami šeptal moje jméno.

Stála jsem tam jako socha a čekala, až přestane. Stálo mě to všechny síly, abych mu nezačala polibky oplácet. Došlo mi to, zjistila jsem tu nejhroznější věc, jaká existovala.

Já ho stále miluju!! 

Snažila jsem se od něj odtáhnout, ale jeho ocelový stisk mi to nedovolil. Tak jsem se aspoň proměnila v sochu a čekala, až s tím proboha přestane.

Uvědomil si mou strnulost a konečně přestal. Odtáhl se ode mě a s bolestným výrazem v očích do mě zabodl svůj pohled. Málem se mi při tom podlomily nohy, udržela mě jen představa Jacobovy tváře.

„Miluješ ho?“ vypálil Edward rozzuřeně.

„Jistěže!!“ vyjela jsem stejně prudce.

Celý se napjal, jak vstřebával tu informaci. Abych mu oplatila všechny jeho křivdy, abych mu způsobila aspoň z části takovou bolest jako on mě, jsem pokračovala.

„On mě totiž skutečně miluje!! Nikdy by mě neopustil, nikdy by nedovolil, aby se moje srdce roztříštilo na tisíce kousků!! A i kdyby, měl by k tomu dost dobrý důvod!!“ prskla jsem.

„Vím, že jsem ti ublížil, ale-“

„Ublížil??! To je slabé slovo Edwarde, tys mě zabil!! Doslova! Co sis sakra myslel? Že se vrátíš a já tady na tebe budu čekat s otevřenou náručí?!! Po tom, jak moc jsi mě ranil?!!“ doslova jsem křičela.

Pak jsem sklapla, Edward se válel na zemi a marně se snažil tlumit bolestné vzlyky.

Chtěla jsem, strašně moc jsem ho chtěla obejmout a utěšit, políbit ho…jenže tu byl taky Jacob.

Tehdy učinil Edward rozhodnutí, teď se bude muset vypořádat s jeho následky.

Nasedla jsem do svého náklaďáčku a odjela. Ani nevím jak se mi podařilo vyhnout se Edwardovu Volvu bez úhony…