Druhá volba

Autor: Tom.Vlkodlak

3.část - Edward

Emmett vyrazil bleskovou rychlostí k Belle a zachytil jí právě včas. Bella na chvíli ztuhla a přestala dýchat, ale pak se podívala na Emmetta a došlo jí, že ledové ruce, které jí svírají, nejsou moje. Emmett se smál a něco jí řekl a ona se rozesmála taky. Její úsměv mě hypnotizoval. Viděl jsem, jak jí Emmett svírá a dal bych nevím co za to, abych mohl být na jeho místě. V tu chvíli jsem bratrovi neskrytě záviděl. Tolik jsem jí chtěl sevřít ve své náruči, cítit její vůni z bezprostřední blízkosti.

Ale nemohl jsem. A moc mě to mrzelo.

Bella se zatím vyhrabala na nohy a šla se pozdravit s Mikem a Jessicou, ke kterým předtím běžela, Emmett se, stále rozesmátý, vrátil k ostatním.

První hodinu jsem měl biologii a byl jsem hrozně rád, že mohu sedět na svém starém místě. Bella byla tak blízko. Celou hodinu jsem sledoval její tvář a nemohl jsem se toho pohledu nabažit.

Pak jsem se neudržel a dotkl se jí. Velmi opatrně jsem jí pohladil od spánku k lemu mikiny. Trhla sebou, jako by byla moje ruka nabitá elektřinou. Její reakce mě píchla u srdce, dávala mi jasně najevo, že své místo v jejím životě jsem ztratil.

Tehdy jsem neměl tušení, že moje jediné slovo mě může připravit o všechno, co miluji. A v tu chvíli jsem se rozhodl, budu o ní bojovat!! Budu čekat opodál, až udělá Jacob Black chybu, až dostanu šanci, abych jí získal zpět.

Na oběd jsem šel i nešel. Sledoval jsem Bellu od dveří jídelny. Seděla s mými sourozenci a bavila se s nimi, jako bychom nikdy neodjeli. Pravda, obviňovala z toho jen mě a mohl jsem za to jen já. Nikdo z nich si mě nevšímal, jen Rose. Sledovala mě a neustále myslela na spalující bolest, která mě ovládala. Nechápal jsem, jak právě ona může znát moje pocity, ale nakonec, to bylo jedno.

Na parkovišti na ní čekal Jacob. Díval jsem se jak šla k němu, jak jí řekl, že je sleduji, a pak jsem uslyšel to, co bych nejradši neslyšel.

„Tak ať!! Miluju tě, Jacobe…“ řekla Bella a pak se políbili.

V té chvíli jsem jasně slyšel, jak se moje dávno mrtvé srdce roztrhlo na ještě menší kousky.

Co to mělo být? Snažila se mi dokázat, že po mém odchodu trpěla a chtěla mi způsobit stejně velkou bolest?? Jinak jsem si její chování skutečně nedokázal vysvětlit. Věděl jsem, že si tu bolest zasloužím, že jsem tehdy neměl odcházet, ale jinak to nešlo. Bella s Jacobem nasedli do velmi podezřelé plechové krabičky, která měla snad být auto, a vyjeli k La Push.

„Srovnej se s tím. Hodně si vytrpěla a když jí budeš neustále sledovat, tak zničíš její štěstí s Jacobem. Sám jsi jí řekl, ať si najde někoho jiného, tehdy, když jsme odcházeli…“

Trhl jsem sebou. Myslel jsem, že právě Alice by mě mohla pochopit, ale škodolibost v jejím hlase, kterou jsem očekával u Rosalie, mě ujistila o opaku.

Alice měla Bellu hodně ráda a nikdy mi neodpustila, že jsme museli odejít a nechat jí tu samotnou a zlomenou.