Druhá volba

Autorka: Aniqay

2.část - Bella

Tiskla jsem se k Jacobovi a měla jsem strach. Ačkoliv jsem byla moc šťastná, že je Jacob se mnou a že už nikam nemusím odjíždět, každou chvíli mi myšlenky utekly k Edwardovi.

Ten jeho bolestný výraz se mi vryl do podvědomí a teď mě každou chvíli přepadal. Bolelo mě z toho srdce, ani nevím proč. Vidět Edwarda takhle zranitelného bylo ojedinělé a kupodivu mi to nebylo jedno. Trpěl on, trpěla jsem i já. Stejně jako to bylo s Jacobem.

Ale já si vybrala, miluju je sice oba, ale moje srdce teď směřuje k Jacobovi.

A tak jsem se k němu nehorázně tiskla a nechala ho, aby mě líbal. Objížděl rty můj krk a šeptal při tom moje jméno. Bylo to skutečně nádherné a moje pocity nakonec porazily i vzpomínky na Edwardovu tvář. Zcela jsem se poddala Jacobovi, ačkoliv dál než k pettingu jsem se nedostali.

„Miluju tě, šíleně moc…“ šeptal mi Jacob do vlasů a já při zvuku jeho hrubého hlasu pomalu usínala. Ležela jsem v jeho náruči, hlavu položenou na jeho hrudníku.

A zdálo se mi o Edwardovi…

„Dobré ráno, sluníčko…“ zdravil mě jakmile jsem se probrala. Koukla jsem z okna a mrzutě podotkla: „Slunce dneska rozhodně nebude…“

„Moje slunce jsi ty…miluju tě…“ odvětil. Usmála jsem se na něj a pak jsme se políbili. Spontánně, jako bychom byli sami. Jenže jsme nebyli.

„Neruším?“ ozval se ode dveří Charlieho hlas. Prudce jsem sebou trhla. A zrudla jsem.

„Ne vůbec, jen mám pocit, že Bella potřebuje ranní sprchu…“ odpověděl Jacob pohotově a oba jsme se začali zvedat. Ranní sprchu jsem opravdu potřebovala.

„Kam zmizel?“ zeptala jsem se u snídaně Charlieho, jakmile jsem zjistila, že tu Jake není.

„Šel se domů osprchovat a připravit do školy… nemůžete být spolu dvacet čtyři hodin denně…“

Pochopila jsem, Charlie zase narážel na Jacobovy návštěvy, které se protáhly přes noc. Kdyby tak tušil, že tu Edward býval častěji. Při té vzpomínce mě píchlo u srdce, ale přešla jsem to zavrtěním hlavy.

Charlie se rozloučil a odjel do práce, chvíli na to jsem opouštěla dům i já. Popadla jsem batoh a vydala se ke svému náklaďáčku. Cítila jsem v zádech něčí pohled, ale když jsem se ohlédla nikdo tam nebyl. Teprve když jsem odbočovala v plné rychlosti na hlavní silnici, uviděla jsem mezi stromy Edwarda.

„Sakra!!“ zaklela jsem a doufala, že to slyšel. Jo, nejspíš jo, protože hned na to se ve zpětném zrcátku odrážely už jen stromy.

To jsem ale ještě netušila, co všechno mě čeká ve škole. Tedy krom šťastného setkání s Alicí a Emmettem. Na ty dva jsem se totiž ohromě těšila, stejně jako na Jaspera, který se vždycky držel dál.

Edward tam byl samozřejmě dřív než já. Zahlédla jsem ho ve chvíli, kdy jsem vystupovala z vozu a on si to namířil rovnou ke mně, v očích smutek a bolest.

Odvrátila jsem tvář a rozeběhla se za Mikem a Jessikou, které jsem uviděla kousek dál.

A samozřejmě jsem zakopla…