Druhá volba

Autorka: Aniqay

 Tato povídka navazuje na Nový měsíc ve chvíli, kdy jsou Edward a Bella propuštěni Volturiovými z podzemní místnosti a Bella zaslechla jekot lidí, které přivedla Heidi... Bavte se...

*  *  *

1. část - Bella

Jakmile jsme vystoupili z výtahu, vysmekla jsem se Edwardovi a přešla k Alici. Edward si mě vyděšeně změřil a pak se nechápavě podíval na svou sestru. Alice ke mě vrhla jeden tázavý pohled a já jen zavrtěla záporně hlavou. Nemohla jsem riskovat, že se Edward pokusí znovu přinutit Volturiovi, aby mu vzali život. Ačkoliv jsem teď nechtěla rozdmýchávat oheň, nedovolila jsem mu, aby se mě dotýkal. Chtěl, abych si sedla k němu na klín, ale já jsem odmítla. Posadila jsem se vedle Alice a čekala na západ slunce. Alice mě chytla za ruku a povzbudivě se na mě usmála.

Viděla jsem Edwarda, jak svěsil natažené ruce, dal si je do klína. Nervózní hra jeho prstů by neunikla ani slepému, a já věděla, že ho něco trápí.

Já ho trápím!!! Ten fakt mi utkvěl na mysli a nevypadalo to, že by chtěl zmizet.

Ještě štěstí, že Edward nemůže číst mé myšlenky, protože ty neustále odbíhaly k domovu. A k minulosti, ke dni, kdy popřel všechna svá “miluju tě“…

„Stěhujeme se zpět do Forks, Carlisle to rozhodl…máš se rozmyslet, jestli jdeš s námi nebo ne…“ prohodila Alice jako by nic. Trhla jsem sebou a Edward se zamyslel.

„Jistěže, chci se vrátit domů…za svou láskou…“ promluvil po chvíli tiše. Stále to bolelo, hlavně jeho důvod proč se chtěl vrátit.

Probudila jsem se těsně po přistání, takže jsem stihla včas zarazit Edwarda, který mě chtěl vzít do náruče. Po tváři mu přeletěl stín bolesti, ale snažila jsem se to ignorovat. Došli jsme do podzemních garáží, kde na nás čekala Esme se zbytkem jeho rodiny. Mojí kdysi vysněné rodiny. Esme se mi vrhla kolem krku a děkovala mi, že jsem šla zachránit jejího syna. V duchu jsem si odfrkla. Nebýt Aliciných nářků, nikdy bych neopustila území Spojených států amerických.

Byla jsem nucena znovu vidět Edwarda trpět a to ve chvíli, kdy jsem odpustila Rosalie její chybu a hned nato jí požádala, zda bych nemohla jet na sedadle spolujezdce, tedy vedle Emmetta, který odmítl Edwarda pustit za volant. A Rose souhlasila.

Dojeli jsme docela brzy, mohlo být kolem páté odpolední. Jela k nám celá jejich rodina, Carlisle chtěl mít jistotu, že se Edward bude chovat přijatelně, až se dozví pravdu. Vystoupili jsme všichni naráz, Charlie už čekal. Ale jeho jsem nehledala. Ve dveřích do domu se objevil Jacob. Ach, sakra…

Omluvně jsem se podívala na Edwarda a rozeběhla se k mladému indiánovi. Vlítla jsem mu do náruče a vzájemně jsme se políbili. 

Když jsem se od Jacoba odtrhla, uviděla jsem něco, čemu jsem se celou dobu bránila. Tolik bolesti jsem v Edwardově tváři nikdy neviděla. Moje srdce se rozlomilo už tehdy v lese, ale nyní bylo na tisíce střípků.

Jacob nejspíš vycítil moje zaváhání a tak si mě k sobe přitiskl ještě víc. Edwardovi přeběhl po tváři stín, a pak klesl na kolena. Plakal bez slz, jen zlomenými vzlyky.  Jacob se ušklíbl a pak mě odvedl domů, Charlie nás následoval.

Z předsíňky jsem se podívala naposledy ven. Edward ležel na zemi vedle Charlieho policejního auta, Carlisle a Esme nad ním byli sklonění a Rosalie zrovna něco říkala. Zřejmě to nebylo nic moc,  protože jeho tvář naplnila bolest. Alice mě zpozorovala a jednoduchým gestem mi naznačila, abych si nedělala starosti, že vše zvládnou…