7.

Letadlo s jemným zaškobrtnutím dosedlo na italskou půdu. Každou chvíli mělo svítat. Byl nejvyšší čas rychle sehnat automobily a ukrýt se před slunečními paprsky. Naše totožnost nesměla být prozrazena. Nasála jsem příjemnou vůni italského ovzduší. Cítila jsem moře, piniové háje... a upíra. To mě naprosto vrátilo do reality. Nebyla jsem sama, kdo to zpozoroval. I ostatní nervózně krčili nosy. Jediná Bella věděla přesně proč.

"Jane.." ozvala se. Překvapila mě. Ještě jsem si nezvykla na její nové schopnosti. Bella se však dívala směrem k letištní budově. Následovala jsem její pohled. Na kraji ranveje stály dvě dlouhé černé limuzíny. Kouřovými skly nebylo vidět dovnitř.
"Odvoz pro filmovou star.." pomyslela jsem si. Chyběly jen červené koberce.. Dveře té první se otevřely. Napřed se objevila drobná nožka obutá v černých lesklých botkách. Hned v zápětí vykoukla i hnědovlasá hlava. Přesně jak Bella řekla, byla to Jane. Její drobné tělo obepínal černý rolák a tmavě modré jeansy. Andělské oči schované pod tmavými slunečními brýlemi. Dokonalá filmová diva.. Letištní zřízenci fascinovaně sledovali dění na ranveji. Takové představení tady často neviděli..
Nemohli jsme utéct a Jane to věděla. Ladně k nám přišla a zašklebila se: "To vám to teda trvalo! Čekám na vás celou noc.."
Její slova nás naprosto šokovala. Museli jsme být prozrazeni ještě dřív, než jsme vzlétli.
"Sakra co tady děláš Jane?!" vyletělo mi z pusy dřív, než jsem si to stihla promyslet.
Jane se naštvaně zamračila: "Pozor na pusu, Alice. Víš, co dokážu.. Mohlo by tě to pěkně bolet! Nejsem tady proto, abych vás zajala.. I když bych to ráda udělala. Jste mi protivní s těmi svými zvyky.. Posílá mě Aro. Věděl, že budete takoví blázni a přijedete. Domluvil se s Carlislem, že vás odvezu pryč, než uděláte nějakou hloupost.. Nastupte si." mávla dětskou ručkou k autům.
"S Carlislem?" Esme byla dokonale zmatená. A nejen ona. Všichni jsme si Jane nedůvěřivě prohlíželi. Přemýšlela jsem nad tím, co to všechno má znamenat.
"Jestli je tohle nějaká léčka, tak je pěkně hloupá. My s tebou nikam nepojedeme!" promluvila jsem.
Jane se nehezky usmála: "Ale pojedete. Nemáte na výběr. Chcete se dozvědět víc.. Za chvíli vyjde slunce. Budete prozrazeni, jestli okamžitě nenastoupíte. A jestli se tak stane, nepovezu vás do bezpečí, ale před soudní tribunál a budete všichni popraveni. Přemýšlejte rychle.."
"Má pravdu." promluvil Eleazar. "Pojedeme s ní. Nic jiného nám nezbývá.."
Připadala jsem si jako v nějakém gansterském filmu. Pašování kokainu, nebo ruského carského zlata.. Chyběla už jenom nějaká hodně napínavá hudba a bylo by to dokonalé..
Jane nás měla v hrsti. Zabíjela jsem ji pohledem, když jsem nasedala do první limuzíny. Jane se jen zašklebila a nasedla za mnou.
Cesta trvala slabé dvě hodiny. V autě panovalo napjaté ticho Seděla jsem vedle Belly a Rosalie. Esme seděla naproti vedle Jane. Odtahovaly se od sebe, co nejdál to šlo a každou chvíli  se oblažily nepřátelským pohledem. Střídavě jsem sledovala ubíhající italskou krajinu, střídavě jsem pozorovala Jane. Na jazyku mě pálila otázka. Snažila jsem se ji spolknout, ale nešlo to.
"Jak to, že jsem neviděla, že na nás čekáš?"
Jane se pousmála: "To jsem vymyslela já. Nechtěla jsem, abyste mi utekli, tak jsem napovídala Alecovi, že by měl ještě alespoň několik dní blokovat tvá vidění. Dovolil ti vidět pouze rozhodnutí soudu, aby vás trochu potěšil.. Ale neboj řeknu mu a od zítřka budeš mít své schopnosti zpět.."
"Ďábelské.." ozvala se Rosalie.
"Děkuji za pochvalu." zasmála se Jane. "Jsme tady!"

Auto v příštím okamžiku zastavilo na štěrkové příjezdové cestě. Stáli jsme u malého záměčku uprostřed vinic. Místo bylo tak krásné a poklidné. Slunce ozařovalo bílý stavební kámen.
"Vítejte v mém domě!" ozvalo se ze stínu vchodových dveří. Aro vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatovala z loňské návštěvy Itálie. Papírová pokožka, dlouhé černé vlasy.. Jen černý hábit vyměnil za bílý oblek poněkud zastaralého střihu.
"Aro." pozdravila jsem ho.
Vesele se na mě usmál, a pak si všiml mé kamarádky: "Bello! To je příjemné překvapení! Tak nakonec ses konečně dočkala.. To jsem rád. Ale a kohopak to tady vidím.. Je příjemné se setkat se starými známými. Katrino, Tanyo, Irino.. My jsme si spolu užili..." Chlípně se pousmál. Nechápala jsem, co to mělo znamenat.
"A tohle musí být Eleazar a Carmen.. My jsme se ještě nesetkali Esme, Rosalie, ale řekl bych, že Carlisle a Emmett mají dobrý vkus.." Rosalie s Esme se na sebe překvapeně podívaly. Neznali Arovu věčně dobrou náladu.
"Pojďte dál. Máme si toho tolik co říct.."
Jane vtančila dovnitř. My ostatní jsme vešli s obavami. Dům byl prázdný, ale bylo znát, že se o něj někdo stará.
"Nečekala jsem, že ti tento dům bude ještě patřit.." ozvala se Irina. Očividně věděla něco, co nám ostatním unikalo.
"Ano drahá. Mám k němu citový vztah. Vyrostl jsem zde. Nedokázal jsem se ho vzdát.. Dům byl sice zbourán, ale podzemí zůstalo neporušené. Však uvidíte.."
Vytřeštili jsme překvapením oči. Tak tady Aro bydlel, když byl člověk.. Je zvláštní, že i po tolika letech se tohoto domu nevzdal..