5.

Letadlo svištělo temnou oblohou. Na palubě panovalo hrobové ticho. Každý byl ponořen do svých myšlenek. Tiché předení motorů mě znervózňovalo. V duchu jsem letadlo popoháněla k vyšší rychlosti. Bála jsem se, že nedorazíme včas. Ale věděla jsem, že i kdybychom nabrali rychlost světla, dostat se k vězňům a zachránit je, nebude vůbec snadné. Mé vize ukazovaly pouze tmu. To mohlo znamenat dvě věci. Zaprvé, Alec zase blokuje mé představy, nebo zadruhé, moje rodina je zavřená někde, kam nemůže světlo.. Na třetí možnost, že by už nežili jsem si zakázala myslet. Věřila jsem Bellině nové schopnosti..
Bella seděla strnule vedle mě. Hlavu si opírala o sedadlo, oči měla křečovitě zavřené. Neustále se soustředila na Edwarda. Cítila ho. Zatím musel být naživu a s ním i ostatní... "Japere..."
 

Dokonale kruhová místnost byla ozářená stovkami svící, připevněnými v obrovském těžkém železném lustru. Další velké bílé svíce byly rozestavěny u zdí, okolo celé místnosti. Vyvolávalo to tísnivý pocit. Místo posledního soudu, po kterém budou odsouzení vhozeni do pekelných plamenů..

Místnost se začala plnit upíry oblečenými v červených talárech. Pevná těžká látka splývala až k zemi. V naprosté tichosti se postavili na vyvýšené podium za pět židlí. Tři z nich připomínaly královské trůny. Zatím zůstávaly prázdné..
Carlisle, Emmett, Jasper a Edward byli spoutáni ocelovými pouty v podzemní kobce a hlídalo je deset statných upírů. Každý jejich pohyb byl stíhán nedůvěřivým pohledem. Edward se mračil jako sto čertů. Jako jediný rozuměl, co si upíři myslí a věděl, co je čeká. Jasper zarachotil pouty a upoutal tak jeho pozornost. Vyslal myšlenku: "Bude to trvat ještě dlouho?" Edward nenápadně zavrtěl hlavou. Ať soud dopadne jakkoliv, rozsudek bude vynesen ještě dnes..

Na schodech se ozvalo cinkot těžkého svazku klíčů. V druhém okamžiku před celou stála Jane. Andělsky se usmívala. "Je čas.."

Obžalovaní s řinčením okovů vstoupili do soudní síně. Jasper se snažil nasát atmosféru. To, co pocítil se mu nelíbilo. Všichni si přáli jejich smrt..
Aro tomu všemu předsedal. Napravo od něj seděl Marcus, nalevo Caius. Sedící pětici uzavíraly dvě tmavovlasé ženy. Všech pět hlavních soudců mělo zlaté taláry. Vše bylo dokanale velkolepé.. Jediný, kdo se trochu usmíval byl Aro. Ostatní připomínali kamenné sochy Bohů pomsty.

"Carlisle." promluvil Aro. "Rád tě vidím. Bohužel nebude to setkání příjemné.. Heidi, přednes obžalobu."
Krásná upírka předstoupila a zvučným hlasem začala předčítat z tlustého pergamenu.
"Obžaloba viní Carlislea Cullena, Emmetta Cullena, Edwarda Cullena a Jaspera Hale z úkladné vraždy nesmrtelného Jamese Forda. K vraždě došlo před rokem a půl na území Spojených Států Amerických. Jako svědek obžaloby předstoupí Victoria Ford, Jamesova partnerka..."
Těžké dubové dveře se otevřely a do místnosti vstoupila Victoria. Byla oblečená do bílého zářivého pláště. Své rudé vlasy měla spoutány stříbrnou sponou na temeni. Dokonalá nevinnost.. Na Cullenovi ani nepohlédla, přistoupila přímo k podiu, kde seděli soudci, a spustila líbezným hlasem, ve kterém byl ten nejtemnější smutek.
"Cestovala jsem s Jamesem a Laurentem na západní pobřeží, když jsme zaslechli přítomnost obžalovaných. Byli jsme zvědaví, a tak jsme se setkali. Obžalovaní měli u sebe živou dívku! James o ni projevil zájem. Obžalovaní mu nevyhověli a sprostě ho kvůli ní zavraždili..."
Místností to vzrušeně zašumělo. Aro zvedl ruku, aby si sjednal klid: "Zabili ho jen tak? Jen kvůli tomu, že se chtěl na té dívce nasytit?"
"Ano, přesně tak to bylo!" odpověděla Victoria.
V tu chvíli vykřikl Edward: "Tak to ale vůbec nebylo!!!"
Jeden ze strážců ho surově uhodil do hlavy a přirazil k zemi.
"Nepřerušujte soud, nebo vás nechám na místě popravit za maření vyšetřování!" sjela ho nenávistně Heidi.
Carlisle se postavil a naznačil Arovi, že by chtěl promluvit. Aro kývl. 
"Ctihodný soude. Nechci nijak zasahovat nebo ovlivňovat vyšetřování, ale to, co tady řekla svědkyně je jen z poloviny pravda... Přiznávám, že jsme Jamese zabili, ale bylo to v sebeobraně. James byl stopař a vybral si Isabellu Swan jako svůj terč za účelem ublížit Edwardovi. Kdyby ustoupil od svého plánu, byl by dnes ještě naživu.."
Místností to znovu divoce zašumělo. Tentokrát musel Aro zasyčet, aby se nervózní upíři uklidnili.
"Dobrá Carlisle. Pravdu můžeme jednoduše zjistit.. Victorie, pojď ke mně blíž.." Victorie se rozklepala. Netušila, co se bude dít. Aro ji něžně uchopil za dlaň a upřel na ni pronikavý pohled svých mléčných zorniček. Po chvilce se usmál a zvučným hlasem pronesl: "Carlisle měl pravdu. Bylo to přesně tak, jak řekl. Měním obžalobu na zabití v nutnosti sebeobrany.."
Marcus s Gaiem se nesouhlasně postavili. Carlisle, Edward, Jasper a Emmett se na sebe povzbudivě usmáli. Sál byl nyní k neutišení. Victoria se třásla strachem. Aro pustil její dlaň a nehezky se usmál: "Záměrně jsi nám lhala! Za to tě nemine trest.. Zůstaneš tady ve Votleře, dokud nevymyslíme, jak tě potrestáme. Teď běž, nechci tě vidět!"
Victoria svěsila poraženě hlavu a rychle se klidila z místnosti. Aro se otočil a vrátil na své místo.
Opět předstoupila Heidi. V jejích očích se smálo celé peklo.
"Ctihodný soude. To, že Cullenovi zabíjeli v sebeobraně, nic nemění na tom, že zemřel nesmrtelný.. Naše zákony mluví jasně! Smrt za smrt!"
Edward nenávistně zavrčel, Heidiny myšlenky se mu vůbec nelíbily. Carlisle ho musel zastavit pohledem, aby na ní neskočil a nepřivolal tak na sebe ještě větší problémy.
"Marcus, Caius a dvě ženy ve zlatých talárech se postavili a souhlasně přikývli. Marcus se ujal slova: Heidi má pravdu. Musíme ctít naše zákony!" Aro byl očividně rozčílený. Naštvaně si změřil své bratry. Pak se otočil na klečící Cullenovi a zamyslel se, než odpověděl.
"Ano, musíme ctít naše zákony. Avšak také musíme být spravedliví. Carlisle a jeho synové nechtěli Jamese zabít. Byla to nešťastná událost..." Caius nesouhlasně zasyčel.. Aro ho sjel nepříjemným pohledem: "Zatím jsem tady já hlavním soudcem a já mám hlavní slovo při vynesení rosudku! Obžalovaní budou odsouzeni k pěti stům letům žaláře! Zítra budou zazděni v podzemí hradu!"