4.

Pohled na obývací pokoj mě vyděsil. Nic nebylo na svém místě.. Bílá pohovka byla potrhaná, po celém pokoji ležely střepy a na zemi se leskly kalužinky krve..
"Rosalie!!? Esme!!?" zavolala jsem napjatě. Jmenované vyšly z kuchyně. Obě měly šrámy na obličejích a pažích, ale jinak byly v pořádku. Trochu se mi ulevilo. Objala jsem je: "Co se stalo? Nechápu, že jsem to neviděla!!"
"Nic si nevyčítej." chlácholila mě Esme. "Bylo jich moc a měli Aleca. On dokázal změnit tvá vidění, abychom na to nepřišli.."
"Co budeme dělat?" zeptala se chmurně Bella.
"Půjdeme si pro ně!!" řekla jsem okamžitě.
"Je to šílenství, ale souhlasím.." odpověděla temně Rosalie. "Potřebujeme posily.. Jenom my tři nemáme šanci..."
"Čtyři." přerušila jsem ji. Nechápavě se na mě podívaly.
"Bello, vím, že Edward tě zatím nechtěl proměnit, ale situace se změnila.. Potřebujeme tvoji pomoc.. Chci, abys věděla, že nás to asi bude stát život, ale co se týká mě.. Jestli Jasper nebude v pořádku, nechci žít!"
"Ty mě chceš proměnit, Alice?" zajíkla se Bella.
"Ano, a to co nejdřív. Nemáme moc času. Soud začne během několika dní.."
"Jaký je plán?" zeptala se Rosalie.
"Někdo musí zajet do Denali. Asi to odmítnou, ale za zeptání nic nedáme.. Potřebujeme jejich pomoc."
"Já tam zajedu." ozvala se Esme.
"Dobře. Vem si moje Porche. Klíčky by měly být na mém prádelníku."
Esme kývla a vyběhla do patra. Za chvíli se u domu ozvalo vrčení odjíždějícího auta..
"Rosi." otočila jsem se na svoji sestru. "Potřebuji, aby jsi zajistila soukromé letadlo. Bella bude čerstvě proměněná a nechci riskovat, že by někomu v normálním letadle ublížila.."
"Dobře. Zvládneš to?"
Věděla jsem, na co se ptá: "Myslím, že ano.."
Rosalie mě pohladila po ruce a zmizela. Zůstaly jsme s Bellou samy.
"Alice děkuju." prolomila ticho Bella. "Budu se snažit, abych byla prospěšná.."
Přikývla jsem: "Chceš ještě něco udělat, než..."
"Charlie!" vzpomněla si s hrůzou Bella. "Co mu řeknu?"
Bezmocně jsem pokrčila rameny. Se lhaním otci jsem neměla zkušenosti a Charlie za poslední dobu šílel z Belliných útěků dost. Byl zázrak, že spolknul tu poslední lež...
"Chci ho vidět. Vezmeš mě k nám?"
"Samozřejmě. Skoč mi na záda..."

Charlie seděl v kuchyni. Dojídal těstoviny a četl noviny. Bella stála venku u okna a pozorovala ho. Byl naprosto klidný. Jeho dcera se měla vrátit až za čtyři dny.. Netušil, že Bella už se nikdy nevrátí. Za tři dny zemře, aby se znovuzrodila do temnoty a nesmrtelnosti..
"Půjdeš dovnitř?" zašeptala jsem.
Bella zavrtěla hlavou. V očích se jí leskly slzy: "To mu nemůžu udělat! Nedokážu se mu podívat do očí.. Pojďme pryč!" Vyskočila mi znovu na záda a vrátily jsme se zpátky k nám domů.

"Jsi připravená?" ptala jsem se o půl hodiny později. Rosalie se vrátila chvíli po nás a teď jsme všechny tři stály v Edwardově pokoji.
"Myslím, že na to nikdy nebudu připravená, ale ano, začni.."
Bella byla bílá jako stěna. Položila jsem ji na Edwardův gauč. Chvíli jsem váhala, kam se zakousnout. Pak jsem zadržela dech a sklonila se k její šíji. Ostré zuby projely jemnou kůží, vykřikla. Rychle jsem se odtáhla a chytila ji za ruku: "Teď to začne pálit, uvolni se, dýchej.." Byla jsem vyděšenější než ona. Nikdy jsem to nedělala, bála jsem se, že se něco pokazí a přeměna se nepovede..
"To pálí!!! To tak strašně pálí!!! zmítala sebou Bella. Jed se začal šířit.
"Rosalie, pojď mi pomoct ji podržet, ať si neublíží."
Má sestra zadržovala dech. Věděla, že jestli se nadechne, neodolá, ale poslušně přišla a chytila Bellu za kopající nohy..
Trvalo to dlouho. Konečně se uklidnila. Její tělo bylo oslabené bolestí. Ležela v mdlobách. Jed se dále šířil a začal ji měnit. Bellina pleť zprůhledněla a získala jemný lesk. Pod očima se objevily tmavé stíny, tělo chladlo..
Uplynuly téměř tři dny, jed zasáhl vnitřní orgány a srdce se s trhnutím zastavilo.. Bella otevřela oči. Měly černou barvu. Byla žíznivá..

"Jak ti je?" promluvila jsem na ni. Posadila se a svým novým upířím pohledem sledovala celý pokoj. Všechno pro ni bylo nové. Předměty vydávaly různobarevnou záři. Připadala si jako Alenka v říši divů..
Prudká bolest jí stáhla útroby. Zakňučela.
"Neboj, za chvíli to přejde. Vezmu tě na lov.. Ross?!!!"
"Ano??!" přiběhla okamžitě má sestra, podívala se na Bellu. Pousmála se: "Vítej mezi námi.."
"Vezmu ji na lov.. Esme by se měla brzy vrátit. Připrav všechny věci k odjezdu.."
"Pojď Bello, všechno ti ukážu."

 
Nešly jsme daleko. V lese kousek od našeho domu bylo divoké zvěře vždy dostatek. Proti nám se vyřítilo několik daňků. Bella zavětřila a v jejích očích  to zajiskřilo. Vyrazila. Strhla první kus, na který dosáhla. Zvíře zkamenělo hrůzou. Noční tvor se sytil..

Vracely jsme se zpátky k domu, když jsem ucítila přítomnost cizího upíra.
"Co to je?" zeptala se Bella. Také poznala, že se něco děje. Učila se rychle..
"Někdo cizí.." zašeptala jsem co nejtišeji. K útěku bylo pozdě, vetřelec byl příliš blízko..
"Už jsem si myslel, že se tě nedočkám.." ozvalo se.
Zavrčela jsem: "Demetri!"
"Chyběl jsem ti?" smál se vesele. Pak si všiml Belly. Oči mu žhnuly překvapením. Bylo vidět, že to nečekal.
"Překvapený?" usmála jsem se tentokrát já.
Demetri se zamračil. Měly jsme přesilu a on to věděl. Byl si tak jistý sám sebou. Spoléhal na své schopnosti. Nečekal, že je Bella vůči nim imunní a on ji neucítí..
Toužila jsem se mu pomstít za všechno, co udělal mé rodině. Chtěla jsem po něm skočit, ale Bella mě předběhla. S divokým vrčením se na něj vrhla. Kousala ho a trhala na kusy. Překvapila mě její síla, ale překvapením ještě nebyl konec..
Demetri ležel v krvi. Umíral. Naskládaly jsme na jeho tělo suché větve. Vrátila jsem se do domu a přinesla benzín a zapalovač.
"Shnij v pekle!!!" rozloučila jsem se s ním a hodila zapalovač na hromadu. Plameny chtivě olízly Demetriho potrhané tělo...

Dívala jsem se do ohně a myslela na Jaspera, když mě Bella vzala za rameno.
"Nevím, co se děje, ale cítím Edwarda a ostatní. Jsou daleko, ale jsou v pořádku.."
Vytřeštila jsem na ni oči. Bella byla imunní už jako člověk, co se týkalo upířích schopností. Dokonce i Aro a Jane na ni byli krátcí, ale teď se u ní projevilo ještě něco...
"Ty cítíš jejich pach na takovou vzdálenost??! To je neuvěřitelné!! Bello, ty jsi získala Demetriho schopnost!! Nevím to přesně, ale asi tím, že jsi ochutnala jeho krev, přešla na tebe i jeho moc.. Toho můžeme využít!! Musíme to rychle říct ostatním!"

Doma na nás čekala nejen Rosalie, ale i Esme a upíři z Denali.
"Eleazare, Carmen, Tanyo, Irino, Kate! Jsem ráda, že vás vidím. Netroufla jsem si doufat, že přijdete.."
Eleazar se usmál a vyšel mi vstříc: "Alice, neměli bychom se do toho plést, ale vy jste naši přátelé. Carlisle je něco jako můj bratr. Můžete počítat s naší pomocí..."
"Děkuju vám." usmála jsem se dojatě. "Mám pro vás novinu. Bella má také zvláštní schopnost! To, že na ni neplatí schopnosti ostatních upírů, byl jen začátek. Zabila dnes Demetriho a získala jeho dar stopovat na dálku!! Bude se nám to hodit.."
Všichni se na Bellu fascinovaně podívali. Kdyby byla Bella ještě člověkem, červenala by se až za ušima. Teď jen stála a nervózně těkala očima po ostatních.
"To je úžasné Bello." promluvila Esme.
"Je všechno připravené?" zeptala jsem se.
Rose přikývla. Byl čas vyrazit.. Čekal nás boj o život....