26.

Celá naše rodina čekala napjatě na návrat Belly a Edwarda. Věděli jsme, že Bella nyní zažívá nejnepříjemnější okamžiky svého života. Musela citově ublížit svému otci, aby ochránila jeho život. Nesměla mu nic říct o své přeměně a Charlieho její mlčení jistě velmi raní..

Viděla jsem to. Ten výraz v Charlieho tváři, když Bella opustí svůj domov.. Bylo mi z toho hrozně smutno.. Chtěla bych umět vrátit čas. Mohla jsem se rozhodnout jinak a Bellu neproměnit, ale to by možná nikdo z nás nežil.. A Bella si vždy přála přeměnu..

Dveře od domu se otevřely. První, koho jsem uviděla byl můj bratr Edward. Tvářil se neurčitě, ale mě neoklamal. I bez Jasperovy schopnosti jsem z něho cítila smutek. Vyčítal si to.. Věřil, že je to jeho chyba..

Potom jsem uviděla Bellu. Její oči se leskly zadržovaným pláčem a výraz v její tváři se podobal výrazu člověka, který právě přišel o své nejbližší.

"Pojď se mnou nahoru, Bells. Ukážu ti tvůj pokoj.." řekla jsem Belle a zachránila ji tak před soustrastnými pohledy mé rodiny.

Vděčně se na mě usmála a následovala mě do patra. Šly jsme mlčky. Otevřela jsem dveře, které sousedily s Edwardovým pokojem.

"Tak tohle bude tvoje zašívárna. Je mi jasné, že tady budeš trávit minimum času.. Edward tě jistě bude držet u sebe v pokoji, ale každý potřebujeme občas vypnout a být chvíli sami.."

"Děkuju Alice." řekla Bella. "Za všechno!!" zdůraznila to slovo všechno.

Věděla jsem, co tím přesně myslí. Nechtěla, abych se trápila, že jsem ji přeměnila.

"Viděla jsem, co se stalo. Dopadne to dobře Bello. Tvůj táta ti odpustí.. Miluje tě. Bylo nutné to udělat. Chráníš ho.."

Bella se na mě smutně usmála. Věřila mi, i když to nyní bolelo. Potom se však zamračila.

"Alice, zatím je všechno v pořádku, ale mám strach, že se zase něco strašného stane.. Charlie mi řekl, než jsem odešla, že mě sháněl Jacob.. Myslím, že netuší, že je ze mě upír, ale měli bychom se domluvit, co dál.."

Naprázdno jsem polkla. Už jak jsme přijeli zpátky do Forks jsem cítila to neviditelné chvění.. Cítila jsem nebezpečí, ale neviděla jsem ho. To mohlo znamenat jediné.. Vlkodlaci..

"Musíme o tom říct Carlisleovi. Nestihli jsme se ani otočit a ve dveřích stál Edward. Jeho obličej vypadal nervózně.

"Myslíš Alice, že neuvidíš, když budou vlkodlaci něco chystat?" zeptal se.

Pokrčila jsem rameny: "Obávám se, že je to přesně, jak říkáš. Když jsem viděla Bellu skočit z útesu, myslela jsem, že umře, protože jsem neviděla Jacoba jak ji zachrání.. Bojím se, že jsou vlkodlaci vůči mému daru imunní.."

"To není dobře.." reagoval na má slova můj bratr. Popadl Bellu za ruku a spěchal s ní dolů za ostatními.

"Carlisle. Bojím se, že máme problém." pronesl Edward, když vpochodoval do obývacího pokoje.

Všichni se na něho vylekaně podívali. Za poslední dny si prožili tolik hrůz a nyní jim Edward oznámil, že nebezpečí se na ně valí znovu..

"Nechci vás zneklidňovat, ale Bella mi právě oznámila, že se po ní sháněl Jacob." snažila jsem je zasvětit do situace. "Myslím, že netuší, co se s Bellou stalo, ale měli bychom se snažit, aby to tak zůstalo.."

Carlisle se zamračil: "Čekal jsem to.. Tahle situace musela nastat.. Byla porušena naše dohoda s Quileutskými indiány.. Kousli jsme člověka. Vlkodlaci sem do Forks nesmějí, ale na to nemůžeme spoléhat.. Budeme muset prodat dům a opustit Forks dřív, než se vlkodlaci dozvědí, co se stalo.. Jinak začne válka, která skončí až bude vyhlazen jeden z našich druhů.."

Všichni jsme se na sebe podívali a z očí nám vyzařovala panika.

"Budeme je muset nějak uklidnit.. Určitě se už rozneslo, že jsme zpátky a oni nesmějí přijít, aby zkontrolovali situaci.. Hlavně Jacoba musíme držet co nejdál od Belly.." pronesl Edward.

"Zavolám mu a řeknu, že jsem v pořádku. Řeknu mu, ať nechodí a tak. Snad mě poslechne. Ví, že nesmí chodit sem do Forks, když jste tady.." navrhla Bella.

"Ano, to je dobrý nápad." odpověděl Carlisle. "Tady je telefon.."

"Ano Jacobe. Nic mi není. Musela jsem s Alice odjet, ale všechno už je v pořádku. Nemusíš se o mě bát.. Ne rozhodně nejezdi!! Nezapomeň na dohodu.. Nebylo by to dobré. Je tady Edward a .. Ne Jacobe!! Edward mě rozhodně neomezuje!! Můžu si dělat co chci, ale vím, jak to vždycky skončí, když se vy dva potkáte.. Ano jsem si tím naprosto jistá!! ..Ne.. Ano, já vím, že to tak cítíš.. O tom se odmítám bavit.. Ano správně!! Je to můj život!! Sbohem Jacobe!!" práskla naštvaně Bella s telefonním sluchátkem.

"Vyřízeno! Snad mě poslechne.. Zase se se mnou hádal.. Tak myslím, že je uražený a nenapadne ho přijít.." oznámila potom Bella.

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí Edward a objal ji.

"Ano. Byl to nepříjemný rozhovor, ale snad to zapůsobilo.."

Edward kývl vážně hlavou: "Já vím, ale brzy odjedeme a na všechno zapomeneme.."

"A co Charlie? Uvidím ho ještě někdy? Bojím se o něho.."

"Bude tady v pořádku. Věř mi. Až se tohle všechno přežene, tak možná.."

"Ne Edwarde. Prosím nelži mi, abys mě utěšil. Já vím, že už ho neuvidím.. Je to příliš riskantní.."

Jacob položil sluchátko do vidlice telefonu. Byl z toho hovoru vytočený. Jeho tělo se nebezpečně třáslo. Měl problém se ovládnout..

Bella je v pořádku. Alespoň mu to tvrdila, ale byla s tou odpornou pijavicí Edwardem.. Jacob šílel.. Miloval Bellu víc než sám sebe a trápilo ho, že vše takhle dopadlo.. Nic však neměnilo nic na faktu, že se o Bellu bál.. Její hlas zněl v telefonu tak cize.. Ledově.. Jakoby to už nebyla ona. Sice ho uklidňovala, ale v nitru mu něco našeptávalo, že nemluví pravdu.. Něco se stalo a Jacob musel přijít na to co..

Bylo mu jedno, co na to Bella řekne, ale chtěl ji vidět a osobně se přesvědčit, že je v pořádku..

"Tady je nuda jako na pohřbu!" ohodnotil náladu v domě Emmett. "Já vím, že nám hrozí nebezpečí, ale přece kvůli tomu nebudeme sedět jako pecky a čekat, až Carlisle zařídí odjezd.. Pojďme něco podniknout.."

"Ne Emmette, nic podnikat nebudeme. Tady jsme v bezpečí! Musíme to vydržet.." odpověděla jsem mu a odložila časopis, do kterého jsem nepřítomně zírala. Emmett měl pravdu. Bylo to strašné sedět a čekat, ale bylo to to nejrozumnější, co se dalo v této situaci dělat. Podívala jsem se na ostatní. Rosalie seděla s Esme a obě si četli. Jasper měl na uších sluchátka a se zavřenýma očima poslouchal. Carlisle byl ve městě..

Bella s Edwardem byli nahoře. Věděla jsem, co se bude dít.. Nechtěla jsem je rušit..

"A potom tě vezmu do Afriky a nebo jestli budeš chtít, tak třeba na Antarktidu.. Hlavně chci, abys byla šťastná.." líčil jejich budoucnost Edward. Bella mu ležela v náručí a s úsměvem poslouchala. Oba si hověli na kožené pohovce.

Bella se zvedla na loktu, aby viděla Edwardovi do očí. Chvíli se tak na sebe mlčky dívali, když Bella zašeptala: "Jsi to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat.. Ať se bude dít cokoliv a my se třeba dostaneme až na konec světa, nic se na tom nezmění.. Miluju tě. Víc než se dá slovy vůbec vyslovit.."

Edward vzal její obličej do dlaní a díval se jí zpříma do očí. Jejich dech se prolnul a jejich rty se spojily v dlouhém polibku.. Bella zavřela oči a vychutnávala si tu chvíli. Bylo to poprvé, co si ji po těch útrapách mohli dovolit..

"Bello.. Já, nevím jestli je to vhodný okamžik.." vydechl jí do obličeje Edward a z jeho hlasu byla cítit touha.

"Pst." dala mu Bella přes ústa ukazováček. "Mlč a jenom mě líbej.."

Znovu k sobě jejich rty přilnuly. Tentokrát byl ten polibek dravější. Edward propletl své prsty v Belliných vlasech. Bella se od něho trochu odtáhla, aby mohla rozepnout knoflíky jeho košile. Edward se posadil, aniž by Bellu pustil a jedním pohybem ze sebe košili sundal. Dopadla na zem. Bella zvedla ruce, aby jí mohl Edward sundat tričko. Oba byli udýchaní. Jejich pohledy a doteky mluvily samy za sebe.. Konečně poznali, jak krásné to může být....

Jacob pospíchal do Forks. Nikomu ze smečky nic neřekl. Nepustili by ho. U Swanů se svítilo. Jacob viděl, jak sedí Charlie u televize. Nehýbal se a jeho tvář neprozrazovala žádné emoce.. Jakoby byl vosková figurína.

Zazvonil na zvonek. Charlie se přišoural otevřít. V jeho obličeji bylo zklamání, když poznal, kdo přišel.

"Dobrý večer Charlie. Je tady Bella?" zeptal se slušně.

Charlie se zatvářil, jakoby ho někdo uhodil a odpověděl: "Jacobe, Bella odešla. Žije teď u Cullenů.."

"Cože??!" to Jacoba překvapilo. Bella by nenechala Charlieho samotného jen tak.. "Aha, tak to je něco jiného.. Promiňte Charlie, že jsem vás obtěžoval.."

Jacob byl překvapený a nevěděl, co dělat. Navštívit Bellu tady to byla jedna věc, ale odvážit se až ke Cullenovic domu... Věděl, že to není ani trochu dobrý nápad, ale nemohl si pomoct.. Musel Bellu vidět..

Temnota ho ukryla. Vítr vál od domu, to mu také nahrávalo do karet.. Nikdo ho neucítí.. Opatrně obešel dům. Všude se svítilo. Viděl Cullenovi, jak sedí v pokoji a povídají si. Bella s nimi nebyla.. Jeho pohled zabloudil nahoru do patra a jeho srdce se v tu chvíli zastavilo.. Viděl je.. Milovali se.. Jeho tělo se neovladatelně roztřáslo. Nemohl si pomoct, nedokázal od té scény odtrhnout zrak.. Jeho duše umírala, ale něco v něm ho varovalo.. Upozorňovalo.  A pak mu to došlo. Cítil, nebo spíš necítil to, co dřív.. Bellina vůně byla pryč.. Místo ní cítil nepříjemně sladký pach..........