25.

Letadlo se vznášelo 10 tisíc kilometrů nad zemí a mířilo zdárně k cíli své cesty. Vraceli jsme se do Forks. Vraceli jsme se domů...

Byla jsem šťastná. Seděla jsem v pohodlném sedadle, svírala Jasperovu dlaň a naše prsty byly mezi sebou propletené. Jasper se na mě celou cestu usmíval a šeptal mi do ucha lichotky. Byla to absolutní úleva po těch úděsných několika dnech. Užívala jsem si každou minutu, co jsem mohla sedět a vychutnávala jsem si pocit bezpečí po boku muže, kterého miluji..

Můj pohled zabloudil k protějším sedadlům. Viděla jsem Bellu a Edwarda. Stejně jako Jasper a já se k sobě zamilovaně nakláněli a Edward něco šeptal Belle do ucha. Ta se vesele chichotala a tiše odpovídala. Pak se zašklebila a něco pronesla. Edward se na ni usmál a políbil ji na rty. Odvrátila jsem svůj pohled. Nechtěla jsem je vyrušovat z jejich soukromé chvíle.

"... A pak bychom mohli zajet na plachetnici.. Už dlouho jsme takhle nikde nebyli. Co říkáš?" zeptal se mě Jasper a já jsem si uvědomila, že jsem ho chvíli vůbec nevnímala.

"C.. Co jsi říkal?" vykoktala jsem ze sebe provinile. Jasper se na mě usmál a zavrtěl hlavou.

"Alice, Alice.. Tak já ti tady vyznávám svou nehynoucí lásku a zvu tě na druhé líbánky a ty mě neposloucháš.. Jsem to ale zamilovaný chudák.."

Omluvně jsem se na něho usmála a políbila ho na krk, potom na klíční kost a ještě na nos.

"Ano, tak takové omlouvání si nechám líbit.." zavrněl, láskyplně mě objal a poslepu hledal mé rty, aby mě políbil.

"Za okamžik budeme přistávat na letišti v Seattlu." naklonila se nad nás Esme a mateřsky se usmála.

Úsměv jsme jí oplatili a zapnuli jsme si své bezpečnostní pásy.

Čím blíž jsme byli k Forks, tím nervózněji se Bella ošívala na svém sedadle. Edward ji hladil po ruce a snažil se jí svými slovy uklidnit. Přesně jsem věděla, co se jí honí hlavou. Vracela se domů k Charliemu. O několik dní později než slíbila... Ale hlavně jako upírka.. Všichni jsme se báli, jak setkání dopadne. Bella nebyla ještě zkušená a nevěděla, jak bude reagovat na vůni Charlieho krve..

Bedlivě jsem sledovala svá vidění, ale neviděla jsem nic závadného.. To znamenalo, že by to mělo dopadnout dobře..

"Isabello Swanová!!!!" křičel Charlie nepříčetně od vstupních dveří. "Co to má zase znamenat???!!!! Ty snad chceš, abych dostal infarkt.. Kde jsi zase byla??!!!!"

Bella se tvářila hrozně provinile. Stála na chodníku a bála se přiblížit.

"Char.. Totiž tati... Já..." snažila se nějak kloudně omluvit.

"DOST!!! Nechci slyšet žádné omluvy a výmluvy!!! Těch už jsem slyšel dost!! Rozluč se se svým přítelem a pojď dovnitř! Chci s tebou mluvit mezi čtyřma očima.."

"Klidně jdi." zašeptala jsem Belle. "Vidím to. Všechno dopadne dobře.."

Edward se na mě nepřesvědčeně podíval. Ale nic neřekl. Otočil se na Bellu.

"Budu na tebe čekat ve tvém pokoji.. Kdyby se cokoliv zvrtlo, budu tam a pomůžu ti.." sliboval jí.

Bella s vážnou tváří kývla a vydala se k domu. Charlie čekal, aby jí podržel dveře. Potom nás všechny sjel naštvaným pohledem a zmizel v domě. Dveře se s prásknutím zavřely.

"Jedeme domů." promluvil z místa řidiče Carlisle. Poslechli jsme ho. Edward se beze slova sebral a zmizel v Bellině domě. Bellu čekala ta nejtěžší zkouška..

V domě Charlieho Swana

Charlie křičel. Dlouho křičel. Pochodoval sem a tam po obývacím pokoji a každou chvíli sjel svou dceru káravým pohledem. Bella seděla na pohovce a mlčky přijímala výčitky. Od chvíle, co vystoupila z auta se nenadechla. Charlie si naštěstí přes své rozhořčení ničeho nevšiml.

Konečně ze sebe Charlie vychrlil všechno, co chtěl a vyčerpaně se zřítil do křesla. Smutně se podíval na Bellu. Chvíli ji mlčky pozoroval, a potom úplně tiše promluvil.

"Bells, co se to s tebou stalo? Když jsi sem za mnou přijela, byla jsi tichá bezkonfliktní dívka a teď? Utíkáš každou chvíli z domu a nechceš mi říct kam a proč.. A jsi tak bledá.. Tvé oči.. Bells řekni mi pravdu. Bereš nějaké drogy??"

Bella se na svého otce překvapeně podívala: "Proboha to ne!! Jak tě něco takového mohlo napadnout??"

Charlie vypadal, že úplně nevěří. Stoupl si a odešel pryč. Bellu to překvapilo, ale Charlie se za okamžik vrátil a v ruce držel zrcátko. Podal jí ho.

"Podívej se na sebe." řekl vážně.

Bella poslechla a podívala se na svůj odraz. Zděsila se. Díky tomu shonu kvůli záchraně se ještě nestihla pořádně podívat na svou novou podobu. Ten pohled ji dokonale vyděsil. Vypadala neduživě. Oči se leskly jako v horečce, stíny pod očima a její duhovky, které původně byly tmavě hnědé, dnes zářily karamelově..

"Bells, děťátko, kdo ti co provedl?? Jsem tvůj otec. Unesu cokoliv.."

Bella naprázdno polkla: "Tati, já ti to nemůžu říct, ale nemusíš se bát. Jsem v pořádku. Nikdy mi nebylo líp. Přísahám!!"

"Opravdu Bello?" zeptal se Charlie.

"Opravdu tati." odpověděla Bella a její hlas se ani trochu nezachvěl. Nyní přišla chvíle vyslovit, to co bylo kvůli Charlieho bezpečnosti nutné..

"Stěhuju se k Edwardovi tati. Bude to tak lepší. Nechci ti už víc přidávat starosti. Ale budu tě chodit pravidelně navštěvovat. Uvařím ti, vyperu, uklidím... Cokoliv budeš potřebovat.." snažila se Bella rozehnat chmury, které se usadily v Charlieho obličeji.

Dřív by jistě zuřil a nakázal jí domácí vězení až do 40 let, ale nyní mlčel. Belle bylo z toho pohledu špatně. Seděl před ní zlomený, ustaraný muž.. A za všechno mohla ona.. Chtěla ho nějak utěšit, ale věděla, že je to marná snaha. Mlčky vstala a vyšla do svého pokoje. Edward tam na ni čekal. Vyslechl jak rozhovor, tak Charlieho myšlenky... Chápavě Bellu objal a pohladil jí po vlasech.

"Proto jsem váhal s tvou proměnou.." zašeptal.

Bella si povzdechla a bylo jí do pláče. Sklonila se pro tašku a naskládala si do ní nejnutnější věci. Když procházela kolem obývacího pokoje zastavila se ve dveřích. Charlie seděl ve stejné pozici na křesle.

"Mrzí mě to tati." řekla Bella.

Charlie se na ni podíval. Vypadalo to, že nebude nijak reagovat. Bella se otočila a chtěla odejít.

"Sháněl tě tady Jacob." ozvalo se jí za zády. "Měla by ses mu ozvat, ať nemá strach. Vypadal dost špatně, když se dozvěděl, že ses nevrátila.."

Bella se otočila a v jejích očích se usadil strach. V hlavě jí vyplula vzpomínka na rozmluvu za domem, kdy Jacob varoval Edwarda a připomněl mu podmínky příměří: Jestli kousnete člověka... Nepříjemně se jí sevřely vnitřnosti...