Dojela jsem výtahem do svého pokoje a zřítila se do postele. Bylo mi naprosto jedno, že mám na sobě mokré plavky. Zavřela jsem oči a snažila se vybavit si každou sekundu dnešního nečekaného setkání v zahradním domku. Ten kluk byl tak... úžasný. Jiskřivý a neskutečný. Chvílemi jsem měla obavu, jestli se mi to všechno jenom nezdálo. Byl to tak nutkavý pocit, že jsem musela vstát a jít si to ověřit. Vyběhla jsem k otcově šatně a nahlédla do jeho botníku. Místo, na kterém ležely tmavě šedé boty bylo prázdné. Nemohl to být jen sen...

"Slečno Sáro?? Kdepak jste? Mám tady pro vás to kakao.." ozvalo se od mého pokoje. Rychle jsem za sebou zabouchla dveře a řítila se zpátky, než si Mária všimne, že se ochomítám okolo otcovy šatny a začne se ptát.

"Díky, Mário. Jsem unavená. Půjdu si hned lehnout. Hrnek odnesu do kuchyně až ráno.."

"Dobře slečno. Hezky se vyspěte.." odpověděla mi s úsměvem a zavřela za sebou dveře. Skočila jsem si do sprchy a konečně jsem se převlékla z plavek do měkkých kalhot a trička, které jsem používala místo pyžama. Zhasla jsem světlo v pokoji a vyplížila jsem se na terasu, abych se naposledy podívala na místo činu.. Bazén svítil do noci a ozařoval temnou zahradu. Všechno vypadalo tak normálně, ale i tak jsem měla pocit, že se ve vzduchu vznáší takové neviditelné jiskření.. Bylo mi hezky, ale měla jsem i nepříjemný pocit u srdce.

Co když se s ním už nikdy neuvidím?" pomyslela jsem si a sevřel se mi nepříjemně žaludek. Vzpomněla jsem si na jeden film, co jsem viděla. Tam se také holka setkala s klukem u bazénu. Zamilovala se do něj a on do ní.. Skončilo to smrtí obou.. Romeo + Juliette. Podle Shakespearova Romea a Julie.. Akorát v moderní době..

"Jasper." zašeptala jsem si pro sebe. To jméno bylo tak zvláštní.. Podobné jsem ještě neslyšela. Jasper.. Neřekl mi, jak se jmenuje dál. Říkal, že není odtud. Jak dlouho se zdrží??

Zachvěla jsem se zimou. Objala jsem si kolena pažemi, jak jsem tam seděla na chladné dlažbě, abych se zahřála, ale začal foukat vítr. Chtě nechtě jsem se zvedla a vrátila se do tepla svého pokoje. Zahrabala jsem se do peřin a zavřela oči. Zdál se mi podivný sen. Byla jsem někde v cizině. Byly tam historické budovy, které tady v New Yorku, ani v Americe nejsou. Bloumala jsem křivolakými uličkami a volala k sobě Jaspera. Byla jsem si jistá, že tam někde je, ale neozýval se. Když jsem se nad ránem napolo probudila, měla jsem tváře i polštář zmáčený od slz...

Jasper spěchal ke zdi. Dveře od výtahu se zavřely, ale nebyla jistota, jestli se někdo nedívá z okna. Rychle zkontroloval, jestli je dole u zdi klid. Když nikoho nezahlédl, přelezl zeď a skočil zpátky na ulici. Vrazil si ruce do kapes a vykročil opačným směrem, než prvně přišel. Šel a šel. Bylo mu jedno, kam ho nohy donesou.. Dostal se do velkého městského parku. Lehnul si na kovovou lavičku a podložil si hlavu paží. Nebylo tady žádné umělé osvětlení. Viděl na hvězdné nebe. Cítil se tak zvláštně. To nečekané setkání s obyvatelkou toho domu ho příjemně překvapilo. Voněla mu. Její vůně byla taková svěží. Květinová. Normálně by asi měl velký problém jí odolat, ale žíznivá šelma v její přítomnosti jenom spokojeně vrněla. Neměl potřebu jí ublížit. Nepamatoval si, že by to už někdy zažil. Vždy to bylo stejné.. Silná potřeba pít..

"Sára.. S jako Slunce, A jako ametyst, R jako radost, A absolutno.." říkal si Jasper v duchu a usmíval se. "Jestlipak se s ní ještě někdy setkám?" uvažoval. "Asi ne.. Není rozumné ji vystavovat tomu riziku.. Ale co kdyby nevěděla, že ji pozoruji? Ne! Rozhodně to není dobrý nápad.."

"Zítra, až se setmí, půjdeme pro Jaspera. Měl dost času, aby se uklidnil a vzpomenul si.." promluvil Carlisle. "Edwarde, Bello, Emmette, Rose. Přivedete ho sem. My ostatní zařídíme vše k odjezdu.." Všichni kývli, že rozumí.

"Půjdeš dneska na otevření toho nového klubu poblíž Central parku?" zeptala se mě má sousedka v lavici při hodině chemie.

"Jakého klubu?" zeptala jsem se a snažila se, aby se mi v hlase objevil alespoň náznak zájmu. Mé tělo sedělo ve škole, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde než u chemie..

"Jmenuje se Sweetdream." odpověděla mi.

"Děsný název." pomyslela jsem si. "A co tam bude tak suprového, že to stojí za návštěvu?" zašeptala jsem, aby mě učitelka neslyšela.

Má sousedka na mě vykulila oči: "Ty to nevíš???? Budou tam vystupovat Within Temptation!!!"

"Opravdu?" tentokrát jsem svůj zájem hrát nemusela. Tu kapelu jsem měla ráda a vždycky jsem na ně chtěla jít.

"Takže půjdeš?" zeptala se mě sousedka a zářivě se usmála.

"Tak fajn, Kelly. Půjdu. Dáme si sraz před klubem v osm večer, jo?" Představa, že budu trávit večer ve společnosti až přehnaně upovídané Kelly Moore mě moc netěšil, ale co bych neudělala pro to, abych slyšela svou oblíbenou kapelu...

Uvažovala jsem, jestli si budu sebou brát auto. Potom jsem si řekla, že by to asi nebyl dobrý nápad, protože bude určitě problém, kde zaparkovat. Vyšla jsem před dům a mávla na taxík.

Před klubem bylo narváno. Každý mladý v New York toužil po tom, dostat se alespoň jednou za život do nějakého takového klubu.. Kelly stála na kraji chodníku a vesele mávala a hnala se ke mě, ještě než můj taxík úplně zastavil.

"Ahoj Sáro!! Je tu vážně živo!! Představ si koho jsem tady viděla?!! spustila na mě, když jsem vysedala a platila.

"Koho jsi viděla?" zeptala jsem se, abych ji hned ze začátku večera neurazila nezájmem.

"Před chvílí do klubu přišel Henry Cavill s Haydenem Christensenem!!! Něco tady ve městě točí, tak se stavili.. Není to skvělé??? Co kdybychom se s nimi šly seznámit?"

Představila jsem si, jak by se asi oba herci tvářili, že se za nimi s Kelly řítíme. Odpověděla jsem jen neutrálně: "Uvidíme.."

Ochranka hlídající u vchodu se tvářila drsně a nepřístupně. Když však zahlédli mou tvář, odstoupili a pokynuli nám, abychom šly dál.. Jedna z výhod "zlaté mládeže". Váš známý obličej a rodičovské konto vám otevřou kdejaké dveře. Kývla jsem na ně a vešla. Klub byl udělaný v extravagantním stylu. Kombinace černé a sytě růžové. Trochu až moc, ale nebyla jsem tady kvůli hodnocení interiéru. Na pódiu byl zatím klid. Koncert měl začít až za patnáct minut. Se zájmem jsem projela návštěvníky. Sama bych si to nepřiznala, ale doufala jsem, že uvidím jednu konkrétní osobu. K mému zklamání tady nebyl..

"Co tady ve městě asi dělá?" uvažovala jsem.

"Promiňte, neznáme se odněkud?" ozval se za mnou povědomý hlas. Otočila jsem se a překvapeně zírala do obličeje, který jsem detailně znala z kina. Mile se na mě usmíval a držel v ruce sklenku se zlatým obsahem.

"Já vás znám určitě. Z filmu, ale pochybuju, že vy znáte mě.. Pokud ovšem také neobchodujete s akciemi jako můj otec a nepotkali jsme se na nějakém nudném burzovním večírku.. "

Henry se zasmál: "Dostala jste mě. V životě jsem vás neviděl, ale je to tady zatím trochu nudné a vy jste vypadala, že jste na tom stejně jako já.. Nesnáším tyhle monstrózní akce plné lidí, co neví kam s penězi. Jsem Henry." trochu zbytečně se představil, ale byl galantní. Usmála jsem se na něho.

"Dáte si něco na pití?" nabídl mi.

"Já jsem Sára. Ne děkuju. Zatím nemám žízeň. Čekám na koncert. Kdyby tady nebyli Within, tak by mě sem dneska nikdo nedostal.. Jsem tady s jednou spolužačkou.." řekla jsem a zatvářila se, jak jsem z toho na větvi.

Pobaveně se usmál a kývl: "Tak v tom případě jsme na tom stejně. Mám taky rád tuhle skupinu. Sem na party mě vytáhl Hayden. Baví ho chodit na tyhle akce.." ukázal kolem sebe. Jeho herecký kolega stál u baru a živě si povídal s jednou velmi dobře vypadající slečnou.

Najednou se všechna světla zhasla a mě obklopila neprostupná tma. Z reproduktorů se ozvaly první tóny. Nadšeně jsem zavýskla a otočila se k pódiu. Show začala.. Bylo to úžasné. Naprosto jsem nelitovala, že jsem šla. Bavila jsem se. Henry skandoval vedle mě. Musela jsem se usmát. O některých hvězdách se říká, jak jsou namyšlené, ale on byl tak normální.. Byl to fajn večer.

Kelly se podařilo zaujmout nějakého kalifornského filmového producenta, takže měla na celý večer zábavu a já zase svůj pokoj. Koncert trval dvě hodiny. Tleskali jsme, aby se přidávalo, ale všechno jednou musí skončit. Dohrály poslední tóny a kapela zmizela v zákulisí.

Už půjdu." řekla jsem Henrymu. Zatvářil se lítostně: "Tak brzy? Nechceš ještě chvíli zůstat?"

"Ráda bych, ale musím. Jsem unavená.. Ráda jsem tě poznala." řekla jsem mu. Usmál se na mě a vtiskl mi do ruky kartičku s telefonním číslem: "Když budeš mít chuť, tak mi zavolej. Můžeme někam zajít.. Budu tady ještě dva měsíce.."

"Díky. Slibuju, ozvu se."poděkovala jsem mu a vykročila z klubu.

Na ulici jsem se zhluboka nadechla. Bylo to příjemné po tom vydýchaném a zakouřeném vzduchu v baru. Měla jsem chuť se projít. Strčila jsem si ruce do kapes a vydala se ztichlou ulicí kolem parku. Poslouchala jsem, jak se dunění z klubu vzdaluje a mě obklopuje ticho..

Bylo překvapující, že jsem nikoho už několik minut nepotkala. New York je takové velké mraveniště. Nikdy v něm nejste sami, ale jakoby mi bylo zrovna dnes dovoleno si užít trochu samoty. Podívala jsem se na nebe. Zatahovalo se k bouřce. Asi nebyl dobrý nápad vydat se na procházku. Slíbila jsem si, že mávnu na první taxík, který pojede okolo. Ale jako na potvoru se žádný neukazoval. Na chodníku se zaleskly první dešťové kapky. Rychle jsem přidala do kroku a vrazila hlavu mezi ramena. Zaslechla jsem za sebou kroky. Nenápadně jsem se otočila, abych zkontrolovala situaci. Byl to nějaký muž. Taktéž spěchal a díval se do země. Asi měl ten samý nápad jako já. Přidala jsem ještě víc do kroku...

Ucítila jsem silný náraz, jak do mě někdo ze zadu prudce narazil. Upadla jsem na chodník. Ten dotyčný mě surově otočil a zasyčel mi do obličeje: "Naval prachy a šperky, nebo tě tady na místě podříznu!!!"

"Byla jsem v šoku, neschopná slova. Vytáhla jsem svoji peněženku a podala mu ji.

"Ještě ty naušnice a prsten! Dělej!!" křičel na mě. Bylo mi špatně od žaludku, když mi ke krku přidělal ostří nože, aby mě popohnal. Najednou jsem za tím mužem uviděla tvář, kterou bych poznala mezi milióny..

Jasper jednou rukou chytil zloděje za krk a odvlekl ho do temnoty parku. Zaslechla jsem divné zasténání, chrčení a dutou ránu.. Vystrašeně jsem se postavila: "Jaspere?" zavolala jsem do temnoty. K mé úlevě můj zachránce vyšel zpátky na chodník. Byl v pořádku. Radostně jsem se mu vrhla do náruče.

"Ani nevíš, jak ráda tě vidím.." řekla jsem mu a svírala ho, jak nejpevněji jsem dokázala. Napřed byl překvapený mým činem, potom se však uvolnil a pohladil mě po zádech. Z nebe se spustily husté provazce deště a smáčely naše postavy od hlavy až k patě....