Cullenovi se chystali k odjezdu. Soukromé letadlo
bylo zajištěno. Odvoz na letiště také. Byl čas loučení..
"Děkujeme Aro za všechno.." děkoval Carlisle a
kývl na něho hlavou. Aro nastavil svou ruku. Carlisle se pousmál. "Na
tento trik ti neskočím.. Mé myšlenky si nepřečteš.."
Aro se zatvářil nevinně, ale ruku svěsil: "Šťastný
let. A snad se někdy setkáme za poněkud příjemnějších okolností.. Kdyby
se změnil váš názor, tak se ozvěte. Rád vás uvítám ve své rodině.."
"Jsi laskav, Aro, ale naše rozhodnutí je neměnné.
Opatruj se.."
"Edwarde, Emmette, jdeme." otočil se na své
syny. Upíři se chopili nosítek, na kterých ležel Jasper a odnesly je
do auta. Cesta na letiště jim rychle uběhla. Esme hladila Jasperovu
mramorovou tvář a neustále mu něco šeptala do ucha. Když si všimla, že
se na ni ostatní dívají, odpověděla jednou větou: "Já vím, že on mě
slyší.."
Let probíhal klidně.. Až do doby, kdy se letadlo
dostalo do prudké turbulence..
"Co se to sakra děje?" ptal se Emmett a díval se
okénkem ven. Kolem letadla svištěly blesky a ozývalo se dunivé hřmění..
Vzdušné proudy třepaly trupem malého soukromého letadla a pohrávaly si s
ním jako s plastovou hračkou.. Carlisle se postavil a stylem "serfař" se
snažil dostat k pilotnímu kokpitu. Po několika vteřinách a
po dvou zaškobrtnutích se mu to podařilo. Otevřel dveře a
promluvil na pilota: "Co se děje?"
Pilot křečovitě svíral řídící páky a nervózně
odpověděl: "Turbulence, pane. Je to vážné.. Takovou prudkou bouři
jsem už dlouhá léta nezažil. Vzdušný proud nám pochroumal levé křídlo..
Budeme muset nouzově přistát.. Právě jsem informoval New Yorkské
letiště. Jsou připravení, kdyby byly nějaké komplikace.. Běžte se
připoutat. Za okamžik začneme klesat.."
Carlisle vážně pokýval hlavou, že rozumí a co
nejrychleji se vrátil k ostatním.
Dívali se na něho vytřeštěnýma očima plnýma obav.
Snažil se tvářit klidně, ale i on cítil nepříjemné svírání u žaludku:
"Všechno bude v pořádku. Akorát teď budeme muset udělat mezipřistání v
New Yorku.."
"V New Yorku??" zeptal se Edward přiškrceně. Bella se
na něho zkoumavě podívala. Neměl vůbec radost, že musí přistát v
největším americkém městě, ale netušila proč.. Letadlo se nepříjemně
zhouplo a propadlo se o desítky metrů níž. Kdyby byl kdokoliv z
přítomných člověk, jeho zažívací systém by to nevydržel a znečistil by
své okolí.. Upírům to problémy nedělalo.. Pilot manévroval na správnou
ranvej. Letadlo konečně dosedlo na zem. Byla to úleva pro všechny.
Vylodili se. Prostory New Yorkského letiště je přívětivě přijaly. Jasper
se na svých nosítkách pohnul..
"Jasper!!" zakřičela Bella, která si toho nepatrného
pohybu všimla. Všechny páry upířích očí se stočily jedním směrem. Jasper
se znovu pohnul a potom pomalu otevřel oči..
Pokusil se artikulovat. Moc se mu to nedařilo v krku
měl vyprahlo a cítil se příšerně unavený..
"Tiše. Nemluv." zašeptala na něho Esme a pohladila ho
po čele. Jasper na ni vytřeštil oči a nervózně těkal i po ostatních.
Všichni se usmívali, i když ty úsměvy byly dost strojené. Jasper se svým
darem musel poznat napětí, kterým byl prosáknut každý milimetr
místnosti. Snažil se posadit. Carlisle mu přispěchal na pomoc a společně
s Esme ho natočili tak, aby dobře viděl. Jasper se díval a díval a
díval.. Zamračil se, jak se snažil soustředit. Konečně se mu podařilo
promluvit. Sice chraplavě, ale bylo mu rozumět.
"Kdo jste??"
Esme střelila pohledem na Carlislea. Ten rychle
pohlédl na Eleazara. Všichni byli v šoku.
"To jsme přece my.. Tvoje rodina, Jaspere.. Copak si
nevzpomínáš???" promluvila na něho Esme a pokusila se ho pohladit.
Jasper sebou škubl, jakoby se ho dotkla něčím slizkým.
"Nedotýkejte se mě!!! Neznám vás a tahle hra mě
nebaví!! Nechejte mě být!!" začal být nervózní. Jako plaché zvíře lapené
v pasti..
"Jaspere, uklidni se. Tady jsi mezi svými." snažil se
ho Carlisle uklidnit. Jasper hluboce zavrčel a vrhl se vpřed. Nikdo to
nečekal. Podařilo se mu povalit Bellu i Rosalii, když utíkal ke dveřím.
Zmizel dřív než se ostatní zmohli nato, aby nějak zareagovali..
"Nee." křičela Esme a vzlykala. "Musíme rychle za
ním!..." Edward s Emmettem spěchali ke dveřím. Zastavil je Carlisleův
hlas: "Počkejte!" přikázal. "Jasper je momentálně zmatený.. Pokud za ním
půjdeme, bude to pro něho ještě větší šok než doposud.. Necháme ho jít..
Zatím. Až se trochu vzpamatuje, půjdeme ho hledat.. Díky Belle nebude
problém ho rychle najít.."
"A co když mezitím někomu ublíží?" zeptal se Edward
temně. Carlisle zavrtěl hlavou: "Je sice hladový, ale věřím, že jeho
lidskost se z něj nevytratila.. On to zvládne!" snažil přesvědčit i sám
sebe.
Jasper se konečně nadechl čerstvého vzduchu. Byl na
svobodě. Rychle si pospíšil, aby zmizel co nejdříve. Cítil, že není
sledován, ale byl opatrný.. Dostal se do klidnější části města.
Daleko od letiště..
Jeho oči měly barvu temného nebe bez hvězd
zavětřil... Ucítil příjemnou vůni horké mladé lidské krve. Vyrazil.....
