Volterra - Itálie

V pokoji svítily zářivky měkkým žlutým světlem. Mezi přítomnými panovalo napjaté ticho. Kate, Irina a Tanya seděly ve vedlejší místnosti a tlumenými hlasy se bavily s Arem. Carmen, Bella a Rosalie seděly na pohovce a upřeně sledovaly dění na druhé straně pokoje. Carlisle, Eleazar a Esme stáli nad postelí jako tři sudičky. Jasper ležel bez hnutí. Měl zavřené oči. Vypadala jako mrtvý, ale při bližším pohledu bylo vidět, že mělce oddechuje. Byl už deset hodin v bezvědomí.. To nebylo normální. Esme se sklonila, aby svému "synovi" odhrnula pramen vlasů z obličeje. Bezmocně si při tom povzdechla a tázavě pohlédla na svého muže. Carlisleovi se v očích zrcadlily obavy. Bezmocně pokrčil rameny. Všichni tři odstoupili od postele a posadili se k ostatním na pohovky.

"Nevím, proč se neprobouzí.. Touhle dobou už měl být dávno vzhůru.." promluvil šeptem Carlisle. Eleazar se zatvářil provinile: "Je to má chyba. Neměl jsem na to přistoupit. Má schopnost je příliš nevyzpytatelná.." Carmen mu položila ruku na rameno a pohladila ho po tváři.

"Ne Eleazare. Není to ničí chyba! Jasper to potřeboval.. Kdybychom to neuděli, tak by teď někde vysával lidi a šílel zármutkem.. Bylo to nutné.." odpověděl mu Carlisle.

"Co se stane, jestli se neprobere?" zeptala se přiškrceně Bella. Carlisle zavrtěl hlavou: "Smrt mu určitě nehrozí, ale bojím se, že se to podobá kómatu... Čím déle se neprobudí, tím větší bude nebezpečí trvalého poškození mozku.. S ničím podobným jsem se za všechna ta století nesetkal.."

V místnosti se citelně ochladilo nervozitou...

TTRRR.. zazvonil budík na nočním stolku a probudil mě z tvrdého spánku. Nesnáším pondělní rána!! Pondělí je nejhorší den, protože vás čeká ještě celý školní týden, než zase přijde víkend.. A já školu opravdu nenávidím! Maturita na krku a v mozku pusto a prázdno.. Chtě nechtě jsem se vysoukala z teplé peřiny a spustila nohy na zem. Na chodidlech mě polechtal měkký koberec. Když ho sem matka nechala nastěhovat, říkala, že je to vzácná anatolská práce. To mi nic neříkalo. Na rozdíl od své matky mě bytové doplňky příliš nezajímaly. Nasoukala jsem na sebe první svršky, které jsem ve své šatně našla a seběhla dolů do jídelny. Rodiče byli v práci, tak jako každý den. Avšak o mě bylo královsky postaráno. Mária, naše hospodyně, původem z Mexika, byla excelentní kuchařka..

"Dobré ráno, slečno Sáro! Jak jste se vyspala?" uvítala mě mezi dveřmi a pokynula mi ke stolu.

"Dobré ráno Mário. Nic moc. Kdybych nemusela vstávat, bylo by to lepší.." odpověděla jsem a s chutí se zakousla do borůvkového lívance. Mária mi nalila pomerančový džus a černou kávu a řekla přesně to, co každý den: "Máte ohromné štěstí, že můžete studovat na tak prestižní škole!! Vzdělání je základ šťastného života!" Jenom jsem kývla a myslela si svoje. Má škola byla sice nejprestižnější střední školou na východním pobřeží USA, ale kdo to v ní má vydržet. Devadesát procent spolužáků je ve svých 18 letech multimilionáři, díky svému rodinnému zázemí. Jsou nesnesitelně namyšlení a hloupí. Studují jen díky vysokým peněžním darům škole.. A zbývajících deset procent? Uhrovatí poboši, členové matematického a kybernetického školního spolku..

"Rychle slečno! Nebo přijdete pozdě!!" vyrušila mě Mária z neveselých myšlenek. Vůbec mě nepotěšila. Nasoukala jsem do sebe zbytek lívance a hrkla do sebe horké kafe, až jsem si opařila jazyk. Rychle jsem ho chladila džusem, ale moc to nepomohlo. Shrábla jsem v hale klíče od auta a seběhla do podzemní garáže...

New York je betonová džungle plná lidí a aut. Věděla jsem, kterým ulicím se mám vyhnout, abych na dlouhé hodiny neuvízla v koloně, ale i tak mi cesta do školy trvala skoro padesát minut. Budova Dalton High School byla středně velká, historická budova v klidnější části New Yorku. Školné tady stálo 425 000 dolarů za rok, takže školní zázemí nabízelo studentům všechny možné vymoženosti, až na prostorné parkoviště.. Zaparkovala jsem přímo před budovou. Věděla, jsem, že se tady parkovat nesmí, ale nechtělo se mi zajíždět jinam a hledat volné místo.. Vystoupila jsem a zapnula alarm.

"Slečno, tady nesmíte parkovat!!" zavolal na mě z protější ulice policista. Ani jsem se po něm neohlédla. Jen jsem mávla rukou, že mě to nezajímá a prošla jsem vstupními dveřmi. Ať mi napaří pokutu, jestli chce..

Volterra - Itálie

Dveře tiše vrzly a v otvoru se objevila Arova hlava. "Jak mu je?" zašeptal.

"Žádná změna." odpověděl mu Carlisle a jeho pohled zabloudil k Jasperovu nehybnému tělu.

"Můžu s vámi všemi mluvit vedle v pokoji?" zeptal se Aro a otevřel dveře dokořán. Sice se zeptal, ale nedával jim na výběr. Carlisle se zatvářil nesouhlasně, ale poslechl a šel. Ve vedlejší místnosti seděly Kate, Tanya a Irina. Usmály se na příchozí.

"Prosím, posaďte se.." pokynul Aro k volným židlím. Ve stejnou chvíli druhými dveřmi vešel Edward s Emmettem. Bella s Rose k nim rychle přispěchaly s otázkou v očích. Edwardův a Emmettův nešťastný obličej jim odpověděl.

"Nic." vyslovil to Edward nahlas. "Nenašli jsme ani jednu stopu.. Jako by se vypařila.."

"Přišli jste právě včas. Chtěl jsem se všemi projednat jednu důležitou věc.. Jak jistě všichni víte, hrad byl zcela zničen. Naštěstí mám prostředky, abych ho nechal vybudovat znovu. Ale jenom budova nestačí, aby byl nastolen zase nesmrtelný pořádek a vláda rodu Volturi. V boji jsem přišel o tu nejschopnější členku své rodiny.. Jane. Bude mi velmi chybět, ale čas plyne a já musím myslet na budoucnost upířího společenství. Nemůžu vládnout sám. To by vyvolalo nepokoje. Potřebuji opět vytvořit skupinu mocných upírů, radu, která bude spolurozhodovat.. A proto se dostávám k tomu hlavnímu.. Chtěl bych vám nabídnout, abyste zůstali ve Volterře a vládli společně se mnou.."

Aro všem přítomným vyrazil dech. Carlisle rychle pohlédl na Edwarda a vyslal k němu své myšlenky. Edward zavrtěl hlavou.

"Jsi příliš laskav Aro, ale musím odmítnout. Naše rodina není vhodná pro vládu. Nevím, jak na tom Jasper bude.. Musíme se vrátit do Ameriky." ujal se Carlisle slova.

Aro chápavě pokýval hlavou a otočil se na Eleazara a Carmen: "A vy?"

Eleazar se usmál, ale také odpověděl záporně. Zbyly už jen tři sestry. Kate se podívala na Eleazara a po chvíli se pousmála. Potom stočila svůj pohled zpátky na Ara: "Mluvím i za sestry. Přijímáme tvou nabídku. Zůstaneme..."