16.

"Kde je Alice?" zastavil se náhle Jasper a nervózně těkal po okolí. Hledal tvář své ženy. Dunivý rachot ho přinutil otočit se právě ve chvíli, aby viděl, jak se tříští zdivo hradní věže a padá k zemi. Celý Volterrský hrad se sesypal jako domeček z karet. Výbušnina byla důmyslně umístěna tak, aby zničila celou budovu, ale město zůstalo nezasaženo. Hluk vyděsil spící obyvatelstvo. Křik šokovaných hlasů se nesl až k místu, kde stáli upíři..

"To je v pořádku Jaspere. Šla sehnat odvoz.." uklidňovala ho Esme a fascinovaně sledovala obraz zkázy.

"Proč šla sama??! Měl jít někdo s ní!" Jasper byl nepochopitelně nervózní. Vždy se cítil špatně, když neměl na blízku svou lásku. Oheň ho znervózňoval.

"Chtěli jsme, ale nedala si říct, však ji znáš..." odpověděla mu Rosalie.

"Nechci vám skákat do řeči, ale je nejvyšší čas se ukrýt. Slunce tady na jihu vychází náhle. Nemáme moc času.." ozval se Gio a díval se při tom na jasnící se oblohu.

Carlisle pokýval hlavou: "Ano to je pravda. Edwarde najdi prosím tě Alice, ať můžeme odjet.. Nechci tady strávit už ani minutu.."

"Samozřejmě Carlisle." Edward zavřel oči a hledal proud Aliciných myšlenek. Trvalo mu to mnohem déle než obvykle. Jasper začal být netrpělivý. Přiskočil k Edwardovi a zacloumal s ním: "Tak co?? Kde je?! Edwarde mluv sakra!"

Edward otevřel oči a vyděšeně se podíval na svého bratra. Potom na ostatní a zase zpátky na Jaspera.

"Já nevím... neslyším ji..." v jeho hlase byla neskrývaná obava.

"COŽE???!! Jak je možné, že ji neslyšíš???" Jasper šílel strachy. V hlavě se mu střídaly děsivé vize. Snažil se je nevnímat.

Bella opatrně vzala Jaspera za ruku a podívala se mu do očí: "Jaspere, myslím, že je to moje vina. Neměla jsem ji nechat odejít samotnou... Víš, těsně než jste se objevili, měla vizi. Řekla nám, že viděla, jak se z toho dostanete, ale došlo mi, že musela vidět něco jiného.. Něco, co ji přinutilo zmizet.. Mám strach, že šla do hradu.."

"NEE!" zaskučel nevěřícně Jasper a křečovitě sevřel Bellinu ruku.

"Získala jsem dar.." pokračovala Bella a její oči se zaleskly slzami. "Dokážu stopovat. Celou dobu jsem Alice cítila.. Ale před chvílí, nevím, co se to stalo.. Jako když sfoukneš svíčku.. Ještě cítím její vůni, ale už nevidím světlo.. Mám strach, že je mrtvá....."

"Lžeš!! To nemůže být pravda!!!" Jasper se rozvzlykal. "Naše láska trvá navždy! Navždy!! Rozumíš??!" prudce od sebe Bellu odstrčil. Kdyby nebyl Edward tak pohotový a nechytil ji, skončila by na zemi. "Ona nemůže být mrtvá! Já to vím!! Cítím to.. Moje srdce mi říká, že žije!" umíněně přesvědčoval sám sebe.

Esme k němu opatrně přistoupila a chtěla ho obejmout. Zlostně na ni zavrčel. "Nesahej na mě!!" plivl na ni. "Byla jsi její matka a nechala ji odejít! Nesnáším tě!!!"

Esme se pod tónem jeho hlasu přikrčila, jako by ji švihl bičem a rozplakala se.

"Tak dost!!" zavelel Carlisle a uštědřil Jasperovi pořádnou facku. Trochu to pomohlo. Jasper se na něho podíval beznadějným pohledem a zakňučel: "Nedokážu bez ní žít.."

"Pojďme se schovat." ozval se mírně Aro. Jeho výraz byl vážný. "V bezpečí promyslíme, co dál, a až se setmí, můžeme jít hledat.."

"Ne půjdu hned!!" vykřikl Jasper. Carlisle ho chytil za ruce. Slunce už vycházelo a sluneční paprsky začaly olizovat krajinu.

"Proboha vzpamatuj se Jaspere!! Jsem ve stejném šoku jako ty, ale co chceš dělat? Nemůžeš chodit po městě! Prozradil by ses!!"

"Je mi to úplně jedno! Jestli nenajdu Alice..!!" Jasper se začal dostávat do hysterie. Pomyslel na útěk. O setinu vteřiny později na něm přistál Edward: "Emmette pomož mi! Chce utéct." zavolal na svého druhého bratra, který okamžitě zareagoval. Jasper se s nimi rval. Škrábal, kousal a oháněl se pěstmi.

"Carlisle dělej něco!" zakřičela vyděšeně Rosalie a vrhla se Edwardovi s Emmettem na pomoc.

Carlisle nerozhodně zavrtěl hlavou. Potom se s těžkým srdcem obrátil na svého přítele: "Eleazare, vím, že to nebudeš chtít, ale nutně teď potřebujeme tvoji schopnost.. Jasper.."

"Proboha Carlisle!" zhrozil se upír. "To mu přece nemůžu udělat! Je to příliš nebezpečné! Po tom prvním pokusu jsem to už nikdy neudělal.."

"O čem to tady mluvíte?" zeptala se nechápavě Bella.

Eleazar i Carlisle se na ni podívali. Carlisle promluvil: "Eleazar má také zvláštní schopnost. Podobnou jako Edward. Týká se myšlenek. Ale na rozdíl od Edwarda, Eleazar myšlenky nečte, dokáže je vymazat..."

Bella na oba vytřeštila oči a pochopila: "Vy chcete Jasperovi vymazat paměť??"

"To přece nemůžeme.." přistoupila vyděšená Esme ke Carlisleovi.

"Bojím se, že nemáme na výběr. Jasper je na Alice příliš fixovaný. Jestli je opravdu mrtvá, mohl by vyvést nějakou velkou hloupost..."

"Carlisle má pravdu!" promluvil s námahou Edward a svíral Jasperovo zmítající se tělo. "Jasper je neovladatelný.. Jeho myšlenky jsou plné krve.. Je hladový a nepříčetný žalem. Musíme to udělat!"

Elezar nerozhodně stál nad bojujícím Jasperem. Mračil se a bojoval sám se sebou.

"Dokážeš to miláčku." přistoupila k němu Carmen. "Musíme tomu chlapci pomoci.."

Eleazar ji pohladil po tváři. Povzbudivě se na něho usmála. Poklekl. Vzal Jasperovu žalem zničenou tvář a pohlédl mu do očí. Jasper se přestal bránit. Eleazarův přímý pohled ho přikoval k zemi. Cítil jak stříbrné ledové prsty pronikají do jeho mysli. Potom ho prostoupila nesnesitelná bolest a upadl do bezvědomí....