15.

Jane zmizela dveřmi, kterými předtím přišel Alec. Čas se nám začal odpočítávat.. Gio seřadil své lidi..

"Edwarde, Emmette, Jaspere. Půjdeme jim pomoct osvobodit Ara. Už to tam nahoře známe. Budeme s tím rychle hotovi.." promluvil Carlisle a otočil se k Esme: "Esme odveď ostatní cestou, kterou jste sem přišli. Dorazíme za chvíli za vámi."

"Půjdu s vámi." ozval se Eleazar. Carlisle kývl na souhlas.

Esme vypadala nad míru nespokojeně. A nebyla sama.

"Edwarde já nechci, abys někam chodil sám!"  zaskučela nervózně Bella a pověsila se mu kolem krku.

"Přesně tak! Nenecháme vás jít samotné!" ozvala se Rosalie.

"Musíte být rozumné. Teď není čas na diskuze! Nahoře hlídá pouze několik stráží. Ty hravě zvládneme. Kdybychom šli všichni, trvalo by nám déle se odtud dostat. Chci mít jistotu, že budete v pořádku.. Slibuji, že se vrátíme!" promluvil naléhavě Carlisle.

"Bello, to bude v pořádku.. My to zvládneme! Slib mi, že neuděláš žádnou hloupost a odvedeš ostatní do bezpečí.. Slib mi to!" Edward byl naprosto neodolatelný, a tak krásný. Bella nedokázala vzdorovat jeho přímému pohledu: "Slibuju.." zašeptala.

Přitočila jsem se k ní a naléhavě se zeptala: "Cítíš, kolik jich tam je?"

Bella zavřela oči a zamyslela se. Nasála vzduch: "Deset stráží, Aro...a Victoria!" To poslední jméno zaskřípěla mezi zuby.

"Výborně, tak jdeme! Čas běží!!!" ozval se netrpělivě Gio. A otevřel dveře, které vedly ke schodišti do horních pater.

"Jaspere!" chytila jsem svého muže za ruku. Usmál se na mě a rychle mě políbil.

"Budeme v pořádku.." vdechl mi do obličeje a zmizel s ostatními na schodišti.

Dívala jsem se na prázdné schodiště, když mě Esme jemně poklepala na rameno: "Musíme jít Alice." řekla mateřsky. Jako bez vůle jsem se otočila a následovala ji. Znovu jsme museli projít místností plnou krve a kusů masa. Zadržela jsem dech a snažila se dívat pouze před sebe, ale i tak mě znovu vyděsil ten šílený pohled. Zrychlila jsem krok. Konečně jsme byli u díry, kterou jsme sem skočili. Pomohli jsme si navzájem nahoru. Vyškrábala jsem se nad zem jako poslední a pohlédla na nebe. Hvězdy sice ještě zářily, ale obloha viditelně zesvětlala. Blížilo se ráno.. Rychle jsem pohlédla na hodinky. Bylo za patnáct minut šest. Zbývalo deset minut...

Mezitím ve vězení

Stráže byly nepřipravené. Upíři znuděně seděli a občas něco prohodili.. Vpadli na ně jako mstící přízraky. Trvalo to jen několik minut a bylo po všem. Carlisle sebral veliteli stráží klíče a spěchal k celám..

"Carlisle?" přivítal ho překvapený Aro. "Jak se vám podařilo utéct??"

"To je na dlouhé povídání Aro." odpověděl jeho zachránce. Pojďme. Nemáme čas. Jane chce vyhodit hrad do povětří!"

Aro na něho vytřeštil oči: "Cože? Ale to přece.. Ach můj Bože.." Gio vběhl za Carlislem. Popadl Ara do náruče a rozběhl se.. Z vedlejší cely se ozvalo vzlykání. Carlisle se zastavil na místě a zamyslel se. Věděl, že by neměl.. Odemknul a nahlédl dovnitř. Victoria překvapeně zvedla hlavu.

"Pojď ven." promluvil na ni Carlisle. "Hrad za chvíli vyletí do povětří.."

"P..proč mi pomáháš?" vydolovala ze sebe Victoria.

Carlisle pokrčil rameny: "Vlastně sám nevím.. Ale tady v podzemí mi došlo, jaké to je být bez někoho, koho miluješ.."

Ve Victoriině pohledu se objevila bolestná vzpomínka: "Děkuju.. Ale nemůžu odejít.. Za chvíli se uvidím s Jamesem. Přijde za mnou.. Celý v bílém.." upírka se zasnila. "Každý den mě chodí navštěvovat..."

Carlisleovi vstaly hrůzou vlasy na hlavě. Victoria se zbláznila. Nechal ji, kde byla a spěchal za ostatními..

S každou vteřinou jsem byla nervóznější. Měla jsem špatný pocit. Třásly se mi ruce..  Tlak v hlavě se objevil tak nečekaně, až jsem upadla na zem.. Viděla jsem zřetelně Jaspera a ostatní. Podařilo se jim osvobodit Ara. Směřovali do podzemí.. Když v tom se v mé představě objevil Marcus se svými muži a došlo na boj. A v tu chvíli všechno explodovalo v ohnivém žáru..."

Zakňučela jsem a vrátila se do reality. Esme s Bellou a Rosalií mě svíraly u země, abych si neublížila.. Vyděsila jsem je k smrti.

"Co jsi viděla??!" dožadovala se odpovědi Bella.

Nebyl čas něco vysvětlovat. Existovala jen jediná možnost, jak tohle všechno změnit.. Posadila jsem se a podívala se do jejich tváří: "Dostanou se z toho.." řekla jsem a snažila se, aby tomu uvěřily. Dokázala jsem být výborná herečka. Esme si oddechla a objala mě: "Zaplať Pánbůh.."

"Musím něco zařídit." řekla jsem. Esme si mě odtáhla a podezíravě se podívala. Rychle jsem se usmála, abych zaplašila její podezření: "Jdu sehnat odvoz." řekla jsem jak nejveseleji jsem dokázala.

"Půjdu s tebou." ozvala se Bella.

"Ne. Počkej tady na ostatní. Zvládnu to.. Už v tom mám praxi.." zašklebila jsem se na ni a rychle se postavila. Rozběhla jsem se, než mohla Bella nějak zareagovat.

Nezbývalo mi moc času. Podle mé vize měl Marcus dostat mou rodinu tak dvě minuty před výbuchem..

Mezitím uvnitř hradu

"Je čas zajít si pro odsouzené. Heidi se sice ještě nevrátila, ale i tak si myslím, že není proč to protahovat." Marcus byl nadšený očekávaným divadlem. Konečně se jednou provždy zbaví jediné překážky, která mu stála v cestě k absolutní moci. S úsměvem nastoupil do výtahu a sjel i se svými muži do přízemí. Gianna stála za svým pultíkem. Usmál se na ni. Úsměv mu ztuhl na rtech..

"To jsi nečekal, že?" promluvila jsem na něho a odhodila Giannu na zem. Praštila se při tom do hlavy a omdlela.

Marcus si byl vědom své převahy. Byla jsem sama a on měl kolem sebe dvacet mužů..

"Ale ale, kdopak to k nám dorazil? Přišla ses zúčastnit popravy? To jsem rád. Slibuji, že všechno uvidíš z první řady.." zasmál se svému vtipu.

"Možná, ale napřed si mě budeš muset chytit!" plivla jsem mu do obličeje a rozběhla se po schodišti nahoru. Marcus divoce zavrčel a vrhl se za mnou.. Počítala jsem v duchu vteřiny...

V tu samou chvíli venku

Edward se vyškrábal s díry a pomáhal ostatním. Zbývaly poslední vteřiny do výbuchu. Museli spěchat..

"Já tě dostanu mrcho!!" syčel za mnou nenávistně Marcus. Utíkala jsem co nejrychleji a házela za sebe kusy nábytku, abych ho zdržela. Dostala jsem se do dlouhé chodby, která končila francouzským oknem. Zbývaly poslední vteřiny.. To byla moje úniková cesta. Přidala jsem a chystala se ke skoku, abych rozbila okno a dostala se jím ven..

Venku

"Pět, čtyři, tři, dva, .." odpočítávala Kate. Gio se vyhoupnul nahoru. Carlisle s Jasperem přiklopili těžký kámen a rozběhli se pryč.

"Kde je Alice??" zkoprněl na místě Jasper.

Okno se blížilo. Už jsem viděla střechy okolních domů. Něco se mi připletlo pod nohy. Upadla jsem.

"Překvapení!" zařehtal se za mnou původce mého pádu.

"Výborně Felixi!" pochválil ho Marcus.

"Sakra.." proletělo mi hlavou. Ozvalo se dunění a země se začala chvět.

"Co to...?" nechápal Marcus.

Rychle jsem se vydrápala na nohy a otočila se k oknu. Strhnul mě rudý ničivý žár...

Myslela jsem, že je to konec, ale všechno tím teprve začalo........