Železnými dveřmi jsme se dostali ke schodišti, které nás vyvedlo o patro výš do větší místnosti. Vypadala trochu více jako místnost na hradě. Ze zdí trčely hořící louče, které se však při bližším pohledu ukázaly jako dokonalé elektrické imitace. U zdí bylo několik dřevěných starožitných židlí a naproti nám stála dokonce veliká knihovna. Vedly odtud pouze jedny dřevěné dveře..

"Tato místnost maskuje vchod do spojovací chodby," přistoupila Jane ke knihovně," která vede přímo k místnostem, do kterých byli vaši lidé zazděni. Aro je pak uvězněn o patro výš.. Tam půjdeme hned potom.." Odtáhla knihovnu bokem. Na prázdném místě se objevily titanové dveře s kódovacím systémem.

"Doufejme, že nezměnili přístupový kód.." pronesla temně Jane a nacvakala  několikamístné číslo. K naší velké úlevě číselník zezelenal a dveře se neslyšně otevřely. Chtěli jsme projít, když jsme za sebou zaznamenali pohyb.

"To jsem si mohl myslet Jane.." ozval se za námi chlapecký hlásek. Nemusela jsem se otáčet, abych poznala Aleca. Jane se na nezvanou návštěvu zamračila a sykla: "Gio! Odveď ostatní! Já to tady vyřídím.."

"Ale Jane.." snažil se protestovat upír.

"Běž Gio!! Hned!!" zavrčela nervózně Jane. Alec se jen nepříjemně usmíval. Nechal nás odejít..

Gio za námi zavřel dveře a rychle nás vedl chodbou. Bella ho předběhla a utíkala. "Edwarde! Už jsme tady Edwarde!" narazila na titanovou stěnu a bušila do ní holými pěstmi. Srdce jsem měla až v krku. Teď už jsem to cítila i já. Od Jaspera mě dělila jen jedna tlustá titanová stěna..

"Ty se nikdy nezměníš Jane." promluvil dětským hláskem Alec a obcházel ji ve velkém kruhu. "Měla jsi šanci utéct, ale ty ne.. Aro umře. Už je to jisté. Nezachráníš ho.. Caius je mrtvý! Marcus to zařídil tak, aby vina padla na Ara a Victorii. Oba budou popraveni."

"Divím se, kde se v tobě bere tolik zášti Alecu. Aro je přece tvůj otec.."

"Pche!" odfrkl si znechuceně upír. "Nikdy nebyl mým otcem! Vždycky mě ignoroval. Existovala jsi pro něho jen ty! Vždy tě měl radši.. Já jsem mu nestál ani za pohled.."

"To není pravda Alecu! Arovi na tobě záleželo! To ty jsi ho zklamal, když jsi začal donášet Marcusovi!"

Alec se nespokojeně zamračil. Zastavil se na místě: "To už je teď jedno. Za necelou hodinu chcípne a půjde do pekla! Ty tam však na něho už budeš čekat.." Zavrčel a vrhl se na Jane. Ta byla připravená, takže celkem snadno jeho útok odrazila. Alec dopadl na stěnu a rozbil přitom dvě židle. Jen co se trochu vzpamatoval, zaútočil znovu. Tentokrát s větší razancí. Podařilo se mu nepěkně natrhnout Janino rameno. "Jaké to je cítit bolest?? Vždycky jsi ji působila ostatním.. Na mě to naštěstí nikdy nefungovalo.."

Jane sykla bolestí a chytila si krvácející ránu: "Alecu, vždyť jsi můj bratr.. Já tě nechci zabít.."

"Ale já tebe ano!!" zavrčel se vší záští Alec a srazil ji k zemi...

"Otevřete to!! Rychle!!" zakřičela jsem a vrhla se pomoct Belle. Gio nacvakal na dotykové obrazovce nějaká hesla a pevné titanové pláty se pomalu daly do pohybu. Pod nimi se obnažilo zdivo. Nedalo nám žádnou námahu ho rozbít. Pod ním byla ještě jedna vrstva titanu, která však po napsání několika dalších kódů odjela také. Zahlédla jsem Jasperův vyhladovělý obličej. Nestihla jsem se však k němu dostat. S hrozivým vrčením se na mě vrhl Edward. Přirazil mě na protější stěnu, až to hlasitě zadunělo a nenávistně mi sykl do obličeje: "Jak jsi mohla Alice?!! Bella se do toho vůbec neměla zaplést!!"

Všichni byli zkamenělí šokem. První se vzpamatovala Bella: "Nech toho Edwarde! Alice za nic nemůže! Stejně bych se dřív, nebo později stala upírem.. Museli jsme to udělat! Ničeho nelituju!!"

Edward se na ni podíval černým pohledem a jeho stisk na mém těle povolil. Vypadala nešťastně. To ho muselo obměkčit, protože mě v zápětí pustil a s vášnivou silou Bellu utopil ve svém objetí.

"Bello, ty blázne.. Neměla jsi sem jezdit.. Miluju tě." chytil její obličej do dlaní a hladově ji políbil. "Když jsem se od Ara dozvěděl, že sem jedeš, myslel jsem, že na místě umřu. Sice to vyčítám Alice, ale já vím, že je to moje chyba! To já jsem přijel do Volterry a přivolal tak na tebe tohle všechno.."

"Nezapomeň, že jsem magnet na potíže.. Jistě by se to stalo i bez tvého přičinění... Hlavní je, že jste všichni v pořádku." odpověděla mu s úlevou Bella.

"Promiň Edwarde." promluvila jsem opatrně.

"Nechci, abys cokoliv Alice vyčítal Edwarde!" zavrčel Jasper a chytil mě do náruče. "Přijela sem proto, aby nás dostala ven, takže by si od tebe zasloužila spíš poděkování, ne?"

"Nechte toho!" vložila se do výměny názorů Esme. Nesnášela, když jsme se hádali. "Promluvíte si, až budeme v bezpečí. Co se stalo, stalo se a vaše řeči to nezmění!"

"Esme má pravdu." promluvil Carlisle. Vypadal stejně žalostně jako Jasper, Edward a Emmett, ale jeho slovo bylo zase to hlavní. Jasper i Edward se uklidnili..

"Promiň Alice. Nechtěl jsem na tebe tak vyjet. Mluví ze mě hlad.." omluvil se pokorně Edward.

S úlevou jsem se na něho usmála: "Nic se nestalo Edwarde."