11.

Utíkali jsme dlouhými klikatými chodbami. Někde byly stropy tak nízko, že i pro mě byl problém jimi projít, aniž bych se musela zohnout. Slyšela jsem, jak za mnou Eleazar tiše kleje. S jeho metrem osmdesát pět to musel být opravdu výkon.. Nikdo nás nesledoval. Vzduch však byl prosycen přítomností dalších upírů. Konečně se chodba začala stáčet směrem k zemskému povrchu a po několika stech metrech se před námi opět vynořilo nebe. S úlevou jsem se z plných plic nadechla čerstvého vzduchu. Až po nedobrovolném vězení, dokáže člověk, nebo upír ocenit volnost a vzduch. Hvězdy na nás shlížely z výšky a pozorovaly naše zvláštní konáni. Jane nás vedla okolo nízké zídky, která nám poskytovala úkryt. Kdyby se teď někdo podíval oknem ven, viděl by jen klidnou zahradu. Jane se zastavila. Okamžitě jsme udělali totéž a napjatě ji pozorovali. Jane naznačila, abychom zůstali na místě, a pak bleskově přeskočila zeď a řítila se zpátky k domu.

"Ona nás tady snad nechá.." postěžovala si tlumeně Rosalie.

"Ne nenechá!" ozval se jeden statný upír z Janiny skupiny. "Naše velitelka ví, co dělá! Naprosto jí věřím.." Všichni jsme se na něho překvapeně podívali, ale nikdo to dál nekomentoval. Uběhlo asi pět minut, když se přiřítila Jane zpátky. Hbitě přeskočila zeď a zavelela: "Rychle jdeme!!!" Upíří rychlostí se rozběhla pryč od domu. Byli jsme jí v patách. Sotva jsme doběhli ke vstupní bráně, když celý dům v obrovském ohnivém gejzíru explodoval. Tlaková vlna nás odhodila několik metrů daleko.

"Co to.." hleděla jsem vyjeveně na tu spoušť a zvedala se ze země.

Jane vypadala klidně: "To je moje práce. Jinak bychom se jich nezbavili. Teď už se smaží v pekle! Doufám, že si to Heidi užívá, protože jsem si při tom musela zlikvidovat i své auto.."

"Dobrá práce, Jane." ozval se pochvalně upír, který s námi předtím mluvil.

"Děkuji Gio. Ještě, že to sem nechal Aro namontovat.. Takový bezpečnostní systém se občas hodí.." poděkovala mu Jane. Potom se otočila na nás: "Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet první?" Nenapadala mě jediná dobrá zpráva, kterou bych teď chtěla slyšet. Kromě toho, že je Jasper a ostatní v pořádku.

"Raději napřed tu dobrou.." řekl opatrně Eleazar.

"Tak ta dobrá zpráva je, že ve Volterře máme podobný systém ochrany. A Marcus a ostatní o něm nevědí.. Můžeme toho využít. Dostaneme se do hradu podzemní chodbou, která je nejméně hlídaná a osvobodíme Ara a vaše lidi.. No a ta špatná zpráva.. Nevím, jak to udělat, abychom se z toho dostali v pořádku všichni. Systém spouštění výbušnin je ve Volterře rozdílný. Nelze použít dálkový odpal. Někdo to musí zpustit osobně.. Hlásí se nějaký dobrovolník?"

Dívali jsme se na ni, jakoby byla z jiné planety. Mávla nad tím rukou: "Nechme to být. To se vyřeší potom. Měli bychom si pospíšit, jestli chceme ještě za tmy dorazit do Volterry. Auta nemáme, ale myslím, že vám nebude vadit, když poběžíme, že?

Mezitím ve Volterře

Marcus přecházel ve svém pokoji ode zdi ke zdi. Nervózně se mračil a každou minutu pohlédl na nástěnné hodiny. Alec ho tiše sledoval z pohodlné lenošky. V jeho tváři byl ledový klid.

"Kde můžou být??!" nevydržel to ticho Marcus a prudce se zastavil. "Měli se mi hlásit hned, jak je zatknou! Heidin mobil je už několik hodin nedostupný.."

"Uklidni se Aro. Vše je určitě v pořádku. Heidi se asi rozbil mobil při potyčce s Jane, a proto ti nemohla dát vědět.. Uvidíš, že jistě každou chvíli dorazí.. Jestli mě nyní nepotřebuješ, půjdu. Musím si ještě něco zařídit.." omluvil se Alec. Marcus nereagoval. Zase upřeně sledoval ručičky hodin. Alec za sebou tiše zavřel dveře a zmizel na schodišti. Sešel do spodního patra, které sloužilo pro přijímání návštěv. Gianna stála na svém obvyklém místě a zapisovala něco neodkladného do diáře. Vzhlédla, a když poznala příchozího zářivě se na něj usmála.

"Alecu, co tě přivádí sem dolů?" zeptala se trochu překvapeně.

Alec jí věnoval jen vlažný pohled a rovnou se otočil na dva upíry, kteří stáli na stráži u výtahů: "Chci, abyste zvýšili počet stráží v podzemí. Hned!" zařval, když si všiml, jak neochotně se na sebe ti dva podívali. Ani jednomu z nich se dvakrát nechtělo jít až dolů a zase zpátky, ale neodvažovali si slovem postěžovat. Zmizeli. Alec sledoval vzorek na dveřích od výtahu. Byl si naprosto jistý, že Jane unikla. Vždycky spolu byli takto propojení. Navzájem se cítili. Pokud se dostane až sem, bude zle...

"Popravdě..dost mě překvapuje, že jsi ochotná kvůli Arovi riskovat svůj život. Co je mezi vámi?" nedalo mi to a musela jsem se Jane zeptat. Volterra už byla na dohled. Zpomalili jsme a teď jsme se přibližovali k tajnému vchodu do podzemí. Jane se na mě podívala tím svým baziliščím pohledem a vypadalo, že nepromluví, ale nakonec si povzdechla a odpověděla: "Aro je můj otec.. Totiž, je jako můj otec. Když jsem byla ještě člověk. Žili jsme s Alecem v sirotčinci. Naši rodiče nám zemřeli, když jsme byli batolata a vychovávaly nás jeptišky.. Nezažili jsme nic jiného než hlad, týrání a ponižování. A potom přišel Aro.. Přijel jako princ na bílém koni. Tak neuvěřitelný a záhadný. Odvezl si nás do Volterry. Tenkrát jsme netušili, že máme sloužit jako potrava, ale Aro v nás objevil něco, co upoutalo jeho pozornost a zachránilo nám to život. Po přeměně se ve mně probudila má schopnost mučit na dálku a Alec dokázal vyvolat iluze. Myslím, že to mělo něco společného s naším strádáním v dětství, ale nevím to jistě. Od té doby jsme pořád Arovi na blízku. To on nás vychoval a postaral se o nás.." ukončila svůj příběh Jane. Zjistila jsem, že jsme se všichni zastavili a nechali se unést Janiným vyprávěním. Ucítila jsem v sobě lítost. Jak si byly naše životní osudy podobné... Jane rychle nahodila svou neprostupnou masku: "Jen žádnou lítost. Kdybych mohla, nechala bych vás tam dole shnít.." Zase to byla ta známá Jane. Lítost okamžitě zmizela.

"Tak co teď?" zeptala se nedočkavě Bella. Byla na ní vidět netrpělivost a napětí...

"Už se dočkáš.." potvrdila jí Jane. "Tady pod tímto balvanem je vstup do podzemní chodby. Ale pozor! Asi po sto metrech jsou ocelové dveře, které vedou ke schodišti, kterým se pak dostaneme do místnosti, která sousedí s vězením. Tyto dveře budou hlídané. Jsou to všechno moji bývalí muži. Nemají žádné zvláštní schopnosti, ale vycvičila jsem tak, že se nikdy nevzdají, dokud nebudou mrtví..  Budeme je muset roztrhat.. Jste na to připravení?"

"Ano." ozvalo se ponuře ze všech úst.

Eleazar s pomocí muže, kterému Jane říkala Gio, odvalili obrovský kámen, pod kterým se obnažil vchod do podzemí.

"Jdeme zabíjet.." ušklíbla se Jane a skočila do jámy.