Dcera měsíce

Autorka: Malika

6.část - Důvěra

ALICE BRANDONOVÁ:

Nedočkavě jsem rázovala po prázdné maštali a co chvíli se podívala na hodinky.Pan McCarty s Emmetem a Benem měli dorazit sice až odpoledne,ale přesto jsem je už od rána netrpělivě vyhlížela.

Věděla jsem že je to zbytečné,poněvadž jsem celou jejich cestu sledovala ve svých vizích a zrovna teď se zastavovali na benzínce asi padesát kilometrů odsud,takže jim bude trvat nejmíň třičtvrtě hodiny,než sem dorazí.

Máma s koňmi jela na dostihy do Kentucky a předala mi to tu na starost.Kromě mě tu totiž už zůstaly jen Katty a Andy (pravým jménem Andrea,ale nesnášela svoje jméno,protože se tak jmenovala její zlá babička) a jelikož to byly obě začátečnice,máma neměla na výběr a musela celou farmu svěřit do péče mě.

Od našeho posledního výstupu už uplynul celý týden a situace mezi námi se zase začala vyhrocovat,protože jsem jí řekla,že jestli okamžitě nevyndá z Irisčina boxu ty nenamočené řepné řízky,které tam pohodil někdo,koho jsem nebyla schopná vypátrat,dostane Iris pořádnou koliku a není mi jasné,jestli to přežije.

Máma mě samozřejmě,jak už bylo tradiční při jakémkoliv varování,které se jí ode mě dostalo,neposlechla a tak jsem musela volat veterináře.Naštěstí to Iris přežila.

Máma po mě zase hodila jeden ze svých pohledů v nichž se odráželo šílenství a řekla mi,že to vyřešíme až se vrátí z Kentucky.

A jelikož tam zůstávají celé čtyři dny,mám aspoň trochu času na odpočinek od jejích vypoulených očí.

Jinak tu byla kromě nás ještě paní Stephensová z nedaleké vesnice,kterou si máma najala,aby se o nás starala zatímco ona bude v Kentucky.To bylo celkem v pohodě – paní Stephensová byla tlustá obstarožní dáma,která nám uvařila a potom se svalila do křesla před televizi.

Taky se bála tmy,takže trvala na tom,aby bylo v noci rozsvíceno téměř všude.Viděla jsem jak se máma bude tvářit až uvidí učet za elektriku…

Z koní tu zůstali jen čtyři – Moje nejoblíbenější kobylka Wild Fire,potom čerstvě březí White Snowflake (originální jméno,co?:D),šestiletá kobylka Swift Spring a nutno říct,že byla opravdu Velice rychlá,a jako poslední valach Black Ebony,koník černější než noc.

Využila jsem toho a hned jak máma zmizela ze kopcem jsem poručila Katty a Andy aby dávaly pozor na koně,vzala si Wild Fire a vyjela ven.Vyrazili jsme volným krokem po polní cestě,a na rozcestí jsem zamířila k lesu.Pochybovala jsem,že po tolika měsících žádného tréninku budu schopná zase normálně jezdit,takže jsme si dala „zahřívací kolo“,abych potom mohla jezdit na vyjížďky s Emmetem a Benem…

Jakžtakž jsem to zvládla,jen v pracovním klusu jsem v sedle lítala,že by se styděl i mrtvej.Po dvou hodinách jsem se vrátila domů a málem mi upadly nohy – odvykla jsem tolika času v sedle.

Tolik jsem se zabrala do myšlenek,že mě vize,kde pan McCarty vjíždí do dvora zastihla naprosto nepřipravenou.Seskočila jsem ze sena,vytřepala si ho z vlasů a rozběhla se k bráně.

Konečně byli tady!!!

* * *

S Emmetem a Benem jsem si užila úžasné čtyři dny svobody.Velice rychle jsme se spřátelili,hlavně díky vtipálkovi Emmetovi.Oba kluci jakžtakž uměli jezdit,takže jsme spolu vyráželi do kopců a ve středu jsme dokonce naplánovali celodenní výlet až k Apalačům.Ben byl sice dost zamlklý,Emmet mi jednou v noci vysvětlil proč to tak je.Chyběla mu Angela,jeho holka,která se odstěhovala a od té doby spolu akorát jednou mluvili po telefonu,jinak nic.Ve vizích jsme se snažila přijít na to jak ho udělat šťastnějším,ale marně.Andy na něj dělala oči,a tak jsem ji okřikla aby toho nechala.Uraženě nakrčila nos a odešla v půlce dne pryč.Od té doby se tu ještě neukázala.

Jinak bylo ale všecko fajn,spolehlivě se mi dařilo hrát úplně normální holku,když jsem viděla že některý z nich spadne,prostě jsem zvolila jinou trasu nebo jsme si prohodili koně….Jenže dneska se měla vrátit máma.

Emmet si všiml mojí nervozity- „Hééj,brý ráno elfko,co to s tebou dneska je??“Elfka byla jeho pitomá přezdívka,kterou si vymyslel hned jak vystoupil z auta.Spolehlivě věděl jak mě naštvat.

„Dneska se vrátí máma,“povzdechla jsem si a ani jsem mu ničím neoplatila jeho vytáčku.

Emmet nad tím mávl rukou a zakřenil se.„Na to hoď bobek,Elfie.“

I když mi řekl Elfie,neudržela jsem se a rozesmála se.Ještě nikdy jsem neslyšela od sedmnáctiletého kluka,aby mi řekl ´ať na to hodím bobek´.To byl prostě celý Emmet.

„Tak hele,Velká šéfko,ty se budeš smát Mě??“zvedl mě Emmet se sena,do kterého jsem se smíchy svalila.

„J-Jo,budu,Strašlivý Emmete.Chceš ještě něco podniknout než se vrátí skutečná ´šéfka´?“ptala jsem se ho.

„Jo,mohli bychom si ještě někam vyrazit.Jdu to říct Benovi a za dvě minuty sraz v maštali!“zakřičel a už běžel k domu.

Podívala jsem se do budoucnosti,abych viděla jak nám mám rozdělit koně.Vypadalo to,že Wild Fire nás shodí,ať už na ní pojedeme kdokoliv a tak jsem si ji vzala já,abych ušetřila Emmetovi s Benem pár modřin. 

Nic proti mému rozdělení koní nenamítali a tak jsme se vrhli na čistění.Rychle jsme si připravili koně a vyvedli je ven,když v tom jsem uslyšela na příjezdové cestě tření pneumatik o štěrk.Všechno nadšení ze mě spadlo – vrací se máma,dny bezstarostnosti skončily.

Achjo.Vrazila jsem Emmetovi do ruky Fireiny otěže a šla se přivítat s mámou.

Vystoupila z auta a kritickým okem se rozhlížela kolem sebe.Mě si nechala až nakonec a obličej se jí zkřivil špatně skrývaným odporem když na mě pohlédla.Bylo mi z toho hrozně smutno – když vás vlastní máma nenávidí..

„Ahoj mami,“pozdravila jsem ji a sklesle se usmála.

„Ahoj,“kývla a ani se nesnažila usmát.

Bez dalšího protahování nepříjemného ticha došla k mým dvěma hostům a věnovala jim upřímný,vřelý úsměv,až mi do očí vhrkly slzy smutku.Na cizí děti se usměje,ale svoji dceru přehlíží…

„Proč jedeš na Wild Fire TY?“probodla mě máma nepřátelským pohledem.

„Je dneska nějaká neklidná,tak jsem ji nechtěla dávat klukům – nejsou ještě tak dobří jezdci…“vymýšlela jsem si. 

„Mm..ale já si myslím že ty bys ji zvládnul,“ukázala na Emmeta. „Vyměňte si koně.“

Polkla jsem. „Mami,to vážně není třeba…“

„Řekla jsem vyměnit!“ 

„Ne Emmete!“zarazila jsem ho ostře,když začal slízat ze Swift Spring. „Nedělej to!“

„Okamžitě se vyměňte!“

„Ne!“

„Drž hubu ty malá drzá couro!“zařvala na mě.Tak to mě ranilo.Já a coura..

„Emmet na Fire nepojede!“hádala jsem se.

„Emmete,ihned z té kobyly slez!“vřískala máma.Zase ji popadl amok,jinak jsem si její chování nedokázala vysvětlit.

Zadržela jsem ho.„Ne,zůstaň v sedle.“

Lítal pohledem z jedné na druhou a zdálo se že nevěří vlastním očím.

„Tak jo,“vyhrkla jsem najednou. „Pojedeš na Fire.“Předala jsem mu kobylu a sama se vyhoupla na Spring.

„Jedeme,“zavelela jsem a předstírala že si nevšímám ani máminých zuřivých,ani Emmetových a Benových ohromených pohledů.

Vedla jsem je krokem a když jsme přejeli první lesní zatáčku,odkud nikdo z farmy neměl šanci nás zahlédnout,zavelela jsem: „Stát.“

Poslušně zastavili a já předala Emmetovi Spring. „Jeď na ní,a před návratem se zase vyměníme.“

Poslechl mě,v očích otázku. „Alice?“

„Co je?!“vyjela jsem na něj až příliš ostře.

„Promiň…jen mě zajímalo proč.“

„Počkej až nacváláme a uvidíš,“zavrčela jsem a pobídla Fire do klusu.

Na louce jsem si povzdechla a nacválala.Hned po pár metrech se stalo nevyhnutelné – Fire začala házet hrby a zároveň se vzpínat,pořád dokola..tak jsem skončila na zemi.Odkulila jsem se klukům z cesty a s dalším povzdechem vstala a promnula si naražené rameno.

Emmet se tryskem rozjel za Fire a tvářil se u toho jako v sedmém nebi.Neměla jsem to srdce mu kazit radost a zařvat na něj,že je to zbytečné,že koně jsou od přírody soutěživí a tímto způsobem Fire nikdy nechytí.Navíc si myslím že už by se stejně nezastavil.

Naopak Ben zamířil ke mně a starostlivě volal: „Alice,jsi v pořádku??“

„Jo,nic mi není,“uklidňovala jsem ho.Doklusal ke mně a seskočil. „Vážně se ti nic nestalo?Nemáš nic zlomeného?“

„Ne,neboj se.“Dojala mě jeho starost.To máma by se nikdy nezajímala o to jak mi je.Spíš by doufala že se zabiju.

Ben si všiml smutku v mých očích. „Alice..je mi tě líto.Tvá máma je zvláštní…ale jsem zvědavý..“odmlčel se.

„Na co jsi zvědavý?“

„Jak jsi mohla vědět že Fire bude zlobit?Když jsme byli ve dvoře,nebyla neklidná – až teď ji to chytlo.Umíš…předvídat katastrofy?“

Ohromeně jsem zalapala po dechu.Byl první kdo odhalil moje tajemství sám,bez vnějších podnětů.

Co mu ale mám proboha říct:Bude si taky myslet že jsem blázen?

„Nejen katastrofy.Vidím..všechno možné.Máma si myslí že jsem cvok,“zamumlala jsem.

Sklopila jsem hlavu a raději se na něj nedívala.Chci si ho zapamatovat jako kamaráda a ne jako dalšího nepřítele.

„Alice,já ti věřím,“zašeptal a chytil mě pod bradou,abych viděla jeho upřímné oči.A pak se dostavila ta divná vize.