Dcera měsíce

Autorka: Malika

3.část - Život není peříčko

(Wolf Creek,Severní Karolína)

BELLA SWANOVÁ:

Hlava se mi pomalu sesunula na stůl.Ospale jsem se narovnala a šla si udělat další kafe.Všimla jsem si že Angela už usnula a tak jsem si opatrně zvedla a přenesla do našeho pokoje.Bylo to celkem v pohodě,moje mladší čtrnáctiletá sestřička byla lehká jako peříčko.A šíleně hubená.

Od té doby co jsme se museli přestěhovat a ona se už nevídala s Benem byla Angie ještě víc zamlklejší,moc nejedla a pořád se tvářila jako hromádka neštěstí.Naštěstí aspoň zůstala pořád stejně zodpovědná a poslušná,takže mi pomáhala s krocením Jaspera – náš šestnáctiletý bratr byl totiž absolutně nesnesitelný.

Pořád se na mě díval jako bych mohla za to,že máma umřela,jako bych mohla za to,že musíme bydlet tady na venkově,u babičky.

Náš otec vzal po narození Angely do zaječích – sice to už zamýšlel u mě,ale máma ho nějak přesvědčila.Jenže tři řvoucí děti,to už na něj asi bylo moc.Kdykoliv o něm máma mluvila,netvářila se že by jí nějak moc vadilo,že odešel.

Po tváři mi stekla slza a skápla do kafe.Máma.

Měla jsem ji pořád tak živě vrytou do paměti.Tu scénu kdy umírala v nemocnici jako by mi někdo vypálil do mysli.Před rokem a půl se jí zjistila rakovina.Rostlinka.Operace nepomohly,chemoterapie a radioterapie byly k ničemu.Bojovala,ale nemoc byla silnější.

A tak nám před třemi měsíci odešla.

Museli jsme se přestěhovat k babičce na venkov,pokud jsme teda nechtěli do děcáku.Babi nás sice přivítala s otevřenou náručí,ale už byla stará a z jejího důchodu bychom všichni nepřežili.

Příští rok jsem měla maturovat.Byla jsem jedna z nejlepších v ročníku a už jsem si předběžně vybrala několik vysokých,na které bych chtěla jít,když máma umřela.Musela jsem přestat chodit do školy a babička mi s mnoha omluvami našla práci na zdejší farmě.Takže místo abych šla na vejšku, se starám o krávy,ovce a koně.Paráda.

Jaspera s Angelou ale do školy nutím chodit.Angela teď chodí do devítky a jelikož je velmi chytrá,půjde na střední i kdyby nechtěla.A potom i na vysokou,když jsem já nemohla.Jasper je zase trochu něco jiného.Kdybych ho nedonutila chodit do školy,nevím co by z něj vyrostlo.Asi by se pěšky vypravil do Anglie;do Soha.

Jazz byl také důvod,proč jsem byla ještě pořád vzhůru,i když už bylo půl čtvrté a na východě by měla každou chvíli zblednout obloha.Včera večer mi oznámil,že jdou pařit s kámošama a od té doby o něm nemám žádné zprávy,i když mi tvrdil že přijde nejpozději ve dvanáct.Byl pátek,a Angela se rozhodla,že se mnou počká,dokud se Jasper nevrátí.Znala jeho opilecké nálady,takže mě nechtěla nechávat samotnou.Senzační sestřička.Byla jsem tak ráda že ji mám.

Konečně jsem z louky zaslechla přibližující se hlasy.Ulevilo se mi,že se mu nic nestalo,ale zároveň  se ve mně začala vařit zlost.

Někdo zabušil na dveře. „Héééj,vodefřte!“Poznala jsem hlas Jasperova „kamaráda“ George.

Měla jsem chuť popadnout kuchyňský nůž,ale ovládla jsem se.

Otevřela jsem dveře. „Dobré ráno,“pozdravila jsem je chladně.

„Jazzi,seš doma,“postrčil polospícího bráchu někdo dovnitř.Jasper udělal pár potácivých kroků do předsíně a málem sebou sekl na podlahu,ale nakonec to ustál.

Práskla jsem vztekle dveřmi a sledovala ten zjev,který byl bohužel můj bratr.

Rozsáhlé tetování přes záda,jakýsi nerozluštitelný vzor na ruce,had na lýtku.Dále pak piercingy v jazyku,nosu,obočí a bradě.Ucho měl taktéž celé propíchané.Z původních světlých vlasů mu už nezbylo nic - oranžovo-fialové bodliny je nahradily už před nějakou dobou.

Jakmile jsem zabouchla dveře za zbytkem tlupy,obrátila jsem se k němu. „Kdes do prdele byl?!“zařvala jsem a jednu mu vrazila.Zapotácel se a chytil stolu,aby nespadl.

Popadla jsem ho za ruku a táhla ven.

„Eee???Bello,co to děláš?“

Nevnímala jsem jeho otázky a ni protesty a vlekla ho směrem k lesu.Ať si blbeček zvyká,protože tohle ho bude čekat pokaždé,když udělá něco podobného.

„Hééj,ségra brzdi…“blekotal,ale já pokračovala dál.Zastavila jsem se u potoka.

„Pěkné koupání,“popřála jsem mu rozzuřeně a strčila ho do vody.S ohlušujícím šplouchnutím spadl do potoka,a voda se rozstříkla všude kolem.

„Ááá,“zaječel když se vynořil.Potok byl v těchto místech celkem hluboký – Ang si tu udělala přehradu – ale přesto mu voda sahala sotva po pas.

 „Seš úplně blbá?“vřískal a prskal kolem sebe vodu.

„Možná,“odvětila jsem ledově, „ale rozhodně ne víc než ty.A pamatuj si,že tohle tě čeká pokaždé,když se vrátíš takhle pozdě a takhle ztřískanej,“zasyčela jsem na něj a konečně odcházela spát.

„Bello!“zaječel na mě a i přes svůj značně podroušený stav se kostrbatě rozběhl. „Stůj ty mrcho!Zničilas mi úplně novou bundu!!“

Měla jsem v plánu ho ignorovat,ale jako obvykle,brácha mě dokázal přivést k nepříčetnosti.Prudce jsem se otočila a jak to nečekal,vrazil do mě a pocákal mě.

„Když si tu bundu necháš usušit,zase bude v pohodě.A upozorňuji tě,že pokud se zítra nedostavíš za mnou do práce,“nakrčila jsem nos, „tak ti přestanu dávat kapesné,zabavím ti mobil,piercingy ti klidně servu,pokud se budeš bránit a jestli budeš pokračovat v chlastání a kouření,to tetování ti sloupu i s kůží.Jo,a abych nezapomněla – ty peníze,které jsi dneska ukradl z obálky byly na ten notebook,který sis přál v narozeninám,“dodala jsem a nechala ho tam ohromeně stát.

„Chováš se jak moje matka!“zařval za mnou nakvašeně.

Tentokrát jsem se k němu neotočila a rázovala dál do domu.Nechtěla jsem aby viděl slzy,které se mi nahrnuly do očí.Ani zdaleka jsem nebyla tak silná,jak si on,babička i Ang mysleli.To jen před nimi jsem hrála divadýlko,aby se cítili jako že je všechno ok.Jazz měl pravdu.Chovala jsem se jako jeho matka.Ale copak jsem se mohla dívat na to,jak z něj roste budoucí kriminálník?

Navzdory mé únavě jsem sena spánek vykašlala,převlékla se do „pracovního oděvu“ a zamířila přes louku k farmě.

Bylo brzo,a tak jsem si udělala mou zacházku a šla si pobrečet k vodopádu.Místo,kam jsem chodívala,když jsem měla depku.Hodila jsem do tůně pár kamínků a pozorovala probouzející se les.Nakonec jsem si lehla do trávy a cachtala si prsty ve vodě.Bylo tu nádherně,i když ještě bylo přítmí.

Prostě moje oblíbené místo na přemýšlení.

Někdy jsem si říkala,že bych potřebovala někoho,kdo by mi pomohl.Ale neměla jsem žádného přítele,jen pár kamarádů z farmy.A …oni byli…prostě jen kamarádi,venkovští kluci,sice fajn,ale nic pro mě.Nebyla jsem feministka nebo tak.Jen jsem prostě ještě nenašla svou spřízněnou duši.

Sluníčko konečně vylezlo.Nechala jsem ho,aby mě paprsky hladilo po tváři a když se z dálky ozvalo první zabučení,okamžitě jsem se zvedla a vykročila ke statku.

ANGELA SWANOVÁ:

Chtěla jsem s Bellou počkat až se Jasper vrátí,ale nakonec jsem asi usnula,protože když jsem otevřela oči,okny sem prosvítaly paprsky teplého letního slunce.Líně jsem se protáhla a došlo mi,že je sobota.Trochu provinile jsem se oblékla a vyrazila – podle budíku asi s tříhodinovým zpožděním – na místní farmu.

Slíbila jsem Belle,že jí půjdu pomoct,protože pan Walter (majitel farmy) jel dnes s koňmi kamsi na veřejný trénink a jeho stájníci s ním,takže celá farma připadla na starost mé sestře.Jako by už tak neměla dost starostí.

Cesta od našeho domu ke statku vedla přes louku,kolem lesa a potom kousíček po polňačce.Babičce taková samota vyhovovala,ale já si občas připadala nepříjemně.Hlavně v noci,když nikde nebylo ani živáčka  a hned za okny se tyčil vysoký tmavý les…

Jasper to tady nesnášel.Pořád nadával,jak se mu stýská po městě,nočních klubech,divokých večírcích…

Mě to tady sice nevadilo,ale mnohem raději bych se vrátila do města,protože jsem tam měla Bena.Ben Cheney a Angela Swanová,dřív nerozlučná dvojka kamarádů a v určitém věku se z našeho kamarádství stalo něco víc,jenže potom máma umřela a my museli jít bydlet k babičce.Tak dlouho jsem s ním nemluvila.A ještě dýl ho neviděla…

Hrozně jsem se bála,že si našel jinou.

Zdejší příroda byla ale uklidňující.Příjemná,veselé barvy,i když převládala zelená.Babiččin dům stála kousek za Wolf Creek,u Apalačského pohoří.Kdybych jen tušila,jak moc je ten název ‘Wolf‘ trefný…

Bez problémů jsem dorazila k farmě.Bella zrovna vyvážela kolečko plné hnoje,když jsem došla.Unaveně mi zamávala: „Ahoj Ang,díky žes přišla!“

Rychle jsem se převlékla do oblečení,které si můžu zašpinit a mazala pomoct Belle.Vykydal a podestlaly jsme celou maštal,nanosily čerstvou vodu,zametly a polomrtvé se svalily na lavičku,odkud jsme pozorovaly jak se koně pasou ve výběhu a poslouchaly občasné bučení krav a cinkání ovčích zvonečků.

Něco málo jsme pojedly a šli opravit ohradník u severního výběhu.K večeru jsme hodily zvířata domů a nakrmili je.Když jsme v devět skončily,ještě jsme musely čekat až se pan Walter vrátí.Bella seděla za stolem a snažila se radši ani nemrkat,aby neusnula,ale potom se prostě sesunula na stůl a než jsem se stačila začít bát,že se jí něco stallo,už spokojeně pochrupovala.Zamyšleně jsem upíjela čaj a přemýšlela,proč to moje sestřička musí mít tak těžké,vždyť je tak hodná,starostlivá,neudělala nikdy nic zlého..a přesto ji Bůh trestá.

Všechen dobytek už spal.Farma se ponořila do ticha,jen občasné kopnutí do boxu nebo Bellino pochrupnutí přerušilo noční klid.

A tehdy jsem ten zvuk uslyšela poprvé.