Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

3. KAPITOLA - Robert versus Edward 

Slavnostně pasuji svá poslední dvě rána na nejhorší vůbec! Setkání s legendami... mám těch stresů po krk. Jared samozřejmě dorazil přesně jako vždy, aby mě mohl popohánět, protože já měla zpoždění jako vždy. Typická manažerksá idylka.

"Jo, to je v pohodě," brblal Jared do mobilu a mezitím mi ukazoval, co si mám vzít. Jelikož nejdu na maškarní ples, raději jsem jeho nápady odmítala. Z mého bytu jsme se dostali do auta až po půl hodině a Jared ihned volal Robertovi, že se omlouvá, ale byla dopravní zácpa. Výmluvy musí být.

Těsně před vchodem do nahrávacího studia mě musel Jared podpírat, abych se na místě nesložila. Bylo tak těžké projít těmi dveřmi!

"Bude to v pohodě," zašeptal mi Jared do ucha a vedl mě. Zhluboka jsem dýchala a snažila se nevnímat přítomnost Roberta. A potom jsem ho poprvé uviděla na vlastní oči. Ladně se opíral o sedačku a v ruce držel papíry. Když si všiml našeho příchodu, obličej se mu rozzářil a přišel nás uvítat. Byl tak úžasný jako na fotkách. Nejlepší Edward na světě. Jeho rozcuchané vlasy, které po stranách jemně padaly do čela a ten smyslný obličej, mluvily za vše. On je prostě dokonalý. Už vím, proč s nikým nechodí. Lidstvo musí stvořit ještě dokonalou dívku pro něj.

"Ahoj, jak je?" potřásl mi zuřivě rukou, až jsem měla pocit, že se mi vykloubí.

"Ahoj, fajn a co ty?" zamumlala jsem rychle, protože mezitím už se natahoval k Jaredovi.

"Super," usmál se na mě a potom prohodil pár slov s ním. Já se mezitím seznámila s Robertovým manažere. Nikdo kromě nás v nahrávacím studiu nebyl - jasný důkaz že ještě nemáme, co bychom nahráli. Jared s Robovým manažerem si sedli na sedačku, o kterou se Rob před chvílí opíral a já zamířila k jednomu ze dvou křesel na druhé straně místnosti.

"Chcete pivo?" zeptal se nás Robert. Jared samozřejmě přikývl a já zavrtěla hlavou s otázkou, zda nemá colu. Další úsměv a hodil po mně jednu plechovku. Potom se posadil vedle mně.

"Začneme sepisovat nápady?" zeptal se a ukázal na papíry, které pořád držel v ruce.

"Jo, můžeme... mluvil jsi taky se Stephenie?" Přikývl a mně byla jasná stupidnost té otázky. Jak by s ní mohl nemluvit? "Je úžasné, že nám všichni tak důvěřují a chtějí, aby náš song hrál v nejdůležitější části filmu, víš," usmál se a hlasitě polkl.

Souhlasila jsem s ním a nervozita už si našla cestičku pryč. Chovala jsem se jako profesionál, který má mít duet s profesionálem. Čistě obchodní vztah. No a, že je můj největší idol? No a, že jsem pro něj jako malá holka bláznila? Je teď tady vedle mě a já vedle něj. Za stejným účelem. Soundtracková písnička k filmu Rozbřesk. Začali jsme si pohrávat s nápady. Robovi skládání docela jde. Ale zatím jsme měli napsánu jen první sloku songu, která zněla následovně:

I know a thing, or two (Vím jednu věc nebo dvě)

I learned from you (Naučil jsem se od tebe)

I really learned a lot (Naučil jsem se opravdu hodně)

Love is like a flame (Láska je jako plamen)

It burns you when it's hot (Pálí tě, když je žhavá)

Like your skin and blood before (Jako tvá kůže a krev předtím)

It was like drug to me (Bylo to pro mě jako droga)

Postupem dne nám docházela inspirace. Naši manažeři to vzdali a šli zařizovat jiné věci. Zůstala jsem tedy s Robem ve studiu sama. O tomhle sní přece miliony dívek po celém světě. A já to prožívám a je mi to už jedno. Jak už jsem řekla - profesionální vztah.

"Nezajdeme na jídlo a potom se vrátíme? Mám strašnej hlad," povzdechl si.

"Jasně," zamumlala jsem a vyskočila z křesla. Kdo by jeho "prosbě" odolal? A taky už jsem začínala mít hlad. Našli jsme restauraci dva bloky od studia a tam se najedli. Robert si dal steak s brambory a já pořádný nášup kuřecího salátu. Po cestě zpátky jsme si nakoupili u StarBucks kafe.

"Je to zvláštní, že?" prohodil najednou Rob.

Koukla jsem na něj. Tvářil se zamyšleně. Už jsme byli skoro u vchodu do nahrávacího studia.

"Co tím myslíš?" opáčila jsem zmateně.

"No... ty jako fanynka. Song. Vše."

Těžce jsem si povzdechla. Je to zvláštní a namáhavé.

"O tomhle jsi někdy snila?" zeptal se mě.

"Snila jsem vždy o tom, o čem Bella - že budu navždy se svým Edwardem," odpověděla jsem po pravdě a vzpomněla si na to období. Bylo to bláznivé a kouzelné. Milovala jsem ten pocit, milovat neexistující postavu. Milovat upíra, který žije jen v knize. Ale potom jsem vše vzdala - když jsem postupem času z fanouškovských pokřiků vyrostla. Ale Twilight sága? Z té nevyrostu nikdy. A taky nikdy nepřestanu snít o mém vlastním Edwardu Cullenovi.

"A zemřela bys pro něj jako ona?"

Došli jsme už ke vchodu. Otevřel mi dveře a já prošla dovnitř.

"Tenkrát zřejmě ano," připustila jsem.

"A teď?" nedal si pokoj s otázkami. A bylo těžké právě na tuhle odpovědět. Zemřela bych pro něj teď? Vzdala bych se všeho pro lásku?

"Zřejmě ne," zamumlala jsem a sedla si na sedačku. Posadil se vedle mě a zhluboka se napil kafe. Udělala jsem to samé.

"Měli bychom pokračovat ve skládání, Robe," připustila jsem a ta představa se mi zalíbila. Skládání mi během večeře chybělo.

"Máš pravdu. Po cestě mě vlastně pár dalších řádků napadlo. Chceš je slyšet?" usmál se a vyčkával mé odpovědi.

"Jistě," zaznělo z mých úst téměř okamžitě.

Když jsem tam tak seděla a poslouchala jeho nové verše, napadlo mě, že v tuhle chvíli bych souhlasila se vším.