Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

25. KAPITOLA - Spálené knihy osvítily svět

Ve svém životě jsem prožila mnoho bolesti. Většinou to byla bolest čistě z lásky. Mužská část této planety je totiž pěkně padlá na hlavu. Někdy mi dochází inspirace. Nedokáže napsat ani jediný řádek písně, proto si volám textaře. Někdy se mi nedaří a kdo za to může? Samozřejmě mužská populace... A nejhorší na tom bylo, že se stále opakovaly ty sny! Už jsem si sice na ně zvykla, ale někdy mě děsily. Jakoby lidé v nich nebyli lidé... ani já jako bych nebyla člověk. Jak je to možné? Musím to zjistit. Ale jak, že?

"Maybe, úsměv proboha!" zasyčel mi Jared nenápadně do ucha. Hned jsem ho poslechla a ukazovala zářivé zuby na všechny strany. Jsme na červeném koberci k přehlídce Barvy podzimu od nejvlivnějších návrhářů desetiletí. Je to velká akce. Pozváni jsou jen VIP - naštěstí jsem na seznamu hostů. Po červeném koberci jsme se přemístili na přehlídku. Snažila jsem se nevnímat přítomnost všech těch krásných modelek, které každé ženě v tomhle sále strhávaly sebevědomí. Mě nevyjímajíc.

Když konečně módní show skončila a já se dostala domů, měla jsem chuť si jít rovnou lehnout do postele a dopřát si dlouhý spánek. Ovšem někdo se rozhodl mě vyrušit. Klepáním. Rudá vzteky jsem šla pozdnímu návštěvníkovi otevřít a jak mě překvapilo, kdo se jím stal. Rob.

"Jak víš, kde bydlím?" vykulila jsem na něj oči.

"Můžu?" zeptal se. Jen jsem přikývla a pustila ho dovnitř. Posadil se na sedačku a chvíli ji zkoumal očima. Potom celou místnost. Co to dělá? Hodnotí nábytek?

"Je to pravda..." zamumlal a věnoval pozornost křeslu.

"Můžeš mi říct, o co tady jde?" nechápala jsem a dveře stále nechávala otevřené.

"Jen... to nic... Promiň..." začal koktat a vstal. Měl se zase k odchodu. Ale potom se ještě zarazil a pronesl svou otázku: "Tenkrát v kavárně, tvůj pohled... proč?"

Přibouchla jsem dveře. Tohle bude nadlouho. Pokynula jsem mu, ať se znovu posadí a on to udělal. Sedla jsem si do křesla, které před chvílí tak zkoumal.

"No víš, zdálo se mi o tobě," vydechla jsem.

"Mě o tobě taky." odpověděl okamžitě. Nakrčila jsem čelo a snažila se skrýt vlnu tajemna a děsu. Něco se prostě děje.

"Nebyly to obyčejné sny... A zdají se mi pořád - skoro každou noc." řekla jsem po pravdě a čekala jeho reakci. Mohl mě teď klidně odsoudit, že jsem blázen a odejít, ale on to neudělal. Naštěstí nebo naneštěstí...?

"To jsme na tom stejně. Znám to město - St. Louis. Hlavně tam se ty sny odehrávají. A potom i tady v New Yorku a v tomhle bytě..." rozhlédl se znovu kolem a jemně se zachvěl. Rty se mu hýbaly, jakoby něco říkal, ale neslyšela jsem ani slovo.

"Myslím, že bychom... že bychom se tím neměli zabývat. Žít dál své životy a zvyknout si na ty sny," pronesla jsem verdikt. Pravdivý. Byla jsem v St. Louis a nic se nestalo. Prostě je to jen náhoda.

"To přece ne... Není to jen tak." odporoval.

"Věř mi, Robe. Já jela do St. Louis a výsledek žádný. Zapomeň na to." Po tomhle jen zavrtěl nesouhlasně hlavou a odešel sám.

ROB PATTINSON

Sny se opakovaly. Tentokrát opravdovější. A nejhorší z nich byla scéna na nějaké dálnici. Vím, že jsme chtěli někoho zabít, ale Maybe odporovala. Ten někdo byl Jared - její manažer, znám ho. Bylo tam i pár dalších neskutečně dokonalých lidí. Všichni stejně krásně řezané rysy a měli bledou kůži. Včetně mě, ale Maybe ještě ne. Tahle scéna se odehrála mnohem dříve než ta nejděsivější vůbec - v jejím bytě. Tam už Maybe byla jako ostatní... Něco to musí znamenat. Musí to přece dávat nějaký smysl, tohle se jen tak neděje.

"Jsme tady!" zakřičel mi do ucha můj manažer. Podíval jsem se před sebe - největší knihkupectví v New Yorku. Chci zkusit najít v knihách, proč se děje, co se děje. Třeba nějaký astrální svět nebo něco - odpověď musí být.

"Počkej tady, hned jsem zpět." zamumlal jsem a vešel dovnitř. Dopadla na mě vůně knih. Nikdy jsem je nečetl - ale teď budu muset začít. Musím totiž odhalit pravdu. Uvnitř bylo jen pár lidí. Přecházel jsem mezi regály a hledal nějaké potřebné téma knih.

"Chcete pomoct?" ozval se za mnou hlas prodavačky.

"Ne, díky, jen se rozhlížím," zašeptal jsem a přešel k regálu novinek. Prodavačka mě okukovala mezi vyčnívajícími knihami. Přejížděl jsem knihy očima  hledal nějakou nápovědu. Nic. Poslední kniha v regálu se jmenovala Stmívání. Líbil se mi její obal, takže jsem ji vzal do ruky - přece jen v mém životě teď taky nastává jakési stmívání. Potřebuju svítání. Třeba je tato kniha ta, kterou potřebuju. Autorka: S. Meyer. To mi něco říká... Jako bych to už někde slyšel...

"Tuhle doporučuju." ozvala se zase za mnou prodavačka. Otočil jsem knihu a začetl se do obálky.

"Bella se přistěhuje do městečka Forks, kde se na škole seznámí s tajemnou rodinou Cullenů a zvláště ji zaujme jeden z nich... Postupem času zjišťuje, že nejsou tak obyčejní jako ostatní." informovala mě.

Na obálce stálo něco podobného. Takže tahle kniha mi asi moc nepomůže.

"Četla jste ji?" zeptal jsem se zdvořile a dal ji zpátky do regálu.

"Ano, hned jak přišla... Autorce ji nikdo nechtěl vydat... Zkoušela to dlouhé roky a teď to konečně klaplo. Myslím, že bude slavná. Je to úžasná kniha." Přikývl jsem a dál se začal věnovat jiným regálům.

"Takové knihy mě moc nezajímají..." zamumlal jsem a vytáhl nějakou z astrálního světa - tohle potřebuju.

"Nemáte rád upíří romance? Tahle je úžasná," nedala se prodavačka odbýt. Takže ta kniha je o upírech? No bezva. Tohle mě teda fakt nezajímá.

"Každá holka bude snít o svém Edwardovi... A každá bude chtít mít schopnosti jako Alice..." zašeptala zasněně. Alice? Edward? Ta jména mi něco říkají. Jistě, musím jich znát... tolik Alicí a Edwardů.... ale přesto jsem se nemohl soustředit na ostatní knihy. Vrátil jsem se tedy k regálu novinek a Stmívání znovu vytáhl.

"Kdo jsou ti Cullenovi?" zeptal jsem se a věnoval pozornost úžasné obálce knihy.

"Nebesky krásní, s dokonale řezanými rysy a bledou kůži... Vegetariánští upíři." zamrkala a skoro se zasmála. Ovšem já se nedokázal ani pohnout. Přesně takhle nějak vypadali lidé v mých snech. I já.

"Vezmu si ji." zamumlal jsem a nečekal, až ji tipne na pokladně. Zaplatil jsem jí více než kniha stála a uháněl z knihkupectví pryč. Možná jsem našel to, co jsem hledal.