Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

2. KAPITOLA - Setkání se Stephenie

Nervozita ve mně oživla. Jaké to je, setkat se s andělem? Setkat se se Stephenie Meyerovou, stvořitelkou báječného světa upírů a lidí? Po pravdě řečeno vůbec nevím, co jí říct. Nikde nepíšou, o čem začít mluvit, když se máte setkat s bohyní, která stvořila vaši vlastní bibli a přitom jste jejím fanouškem a umělcem podílejícím se na oficiálním soundtracku k filmovému ztvárnění posledního dílu ze ságy Twilight! Ovšem jste tu kvůli Rozbřesku, takže se ten rozhovor určitě nějak vyvrbí. Doufám.

Mezitím ta holka odešla a zůstal se mnou u stolu jen Jared. Před námi bylo volné místo pro Stephenie, která má právě dvě minuty zpoždění. Jared mě pod stolem chytil za ruku a já se na něj usmála.

A potom vešla. Na živo vypadala přesně tak, jak jsem si ji představovala - milá dáma, která září úsměvy na všechny strany. Jakmile nás uviděla, mávla nám a my se postavili ze židlí. První jsem si se Stephenie potřásla rukou já a poté Jared.

Když jsme se teď už všichni tři usadili na svá místa, Stephenie promluvila: "Omlouvám se, že jsem nedorazila na čas. Jak se máte?"

Nervózně jsem na Jareda pohlédla a on měl vše pod kontrolou: "Skvěle, právě jsem si chtěl objednat. Dáte si se mnou, Stephenie?"

Přikývla a zeptala se mě, jestli budu jíst i já. Potom zažertovala, jestli taky nedržím speciální dietu jako Cullenovi.

"Ne, já už tady byla před hodinou a jedla jsem."

Když si oba objednali, Stephenie se chvíli rozhlížela po restauraci. Až teď jsem si všimla, že má s sebou aktovku na notebook. Bude tady psát?

"Doufám, že ještě nemáte složenou písničku..." prohlásila poté. Zavrtěla jsem hlavou a čekala, zda bude pokračovat, což taky udělala.

"Mluvila jsem s režisérem a obě by se nám líbilo, kdyby jste mohla spojit své síly s Robem Pattinsonem. Nechce totiž dělat samostatnou píseň, ale má rád vaši hudbu... Myslím, že by společný song byl skvělý."

Srdce se mi rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. To nepůjde... určitě mi vyschne v krku a nezazpívám ani jeden jediný tón. Tohle bude katastrofa - ale musela jsem přece souhlasit. Šance se neodmítá. A tahle už vůbec ne.

"Bude to skvělé, kdy začneme?" zeptal se Jared Stephenie.

Ta se jemně usmála a začervenala. "No... vlastně už jsem vám domluvila schůzku v nahrávacím studiu... zítra. Čím dřív, tím líp. Chtějí dát vaši píseň do nejlepší části filmu."

Hlasitě jsem polkla. Už zítra. Zdálo se mi to, nebo mi opravdu stoupla teplota? Objednala jsem si sklenku vínka a naráz ji vypila. Jared na mě nenápadně mrkal a já měla co dělat, abych se na místě nesložila. Musím to zítra zvládnout a přežít.

"Slyšela jsem, že jste taky fanynka, Maybe?" promluvila na mě Stephenie.

"Ano, miluju vaši tvorbu. Podle mě jste úžasná spisovatelka a vaše knihy a postavy jsou nesmrtelné. Doslova," uchichtla jsem se při představě nesmrtelných postav alias upírů.

"Děkuju, to mě těší. Co říkáte na filmové ztvárnění?"

"Když legendy z knih ožívají, vždy je těžké hodit ten okamžik na plátno." To stačilo a ona zamyšleně přikývla. Bála jsem se, že jsem ji urazila - ale to určitě ne. Dále jsme mluvili o různých věcech a poté se vrátili k soundtracku.

"O čem přesně by song měl být? Ať to zítra s Robertem můžeme začít psát a skládat..." Naštěstí neslyšela, jak se mi hlas chvěje jen při tom pomyšlení. Objednala si další skleničku vody a vypila ji. Poté až odpověděla.

"O čemkoliv. Samozřejmě to musí mít spojitost s Rozbřeskem a hlavně okolo konce... ten song bude hrát na samém konci," pronesla vítězoslavně.

Hrklo ve mně. Ach proboha! Konec je nejdůležitější část... a má tam hrát moje a Robertova písnička? Tohle zjištění mou nervozitu ještě více prohloubilo. Zřejmě se složím hned teď. Za pět minut se Stephenie omluvila, že už musí odejít. Chtěla zaplatit, ale Jared jí požádal, aby to nechala na něm. Kouzelně se na něj usmála, rozloučila se s námi a odešla. Ještě mi zítra popřála hodně štěstí. Kéž by mi to mohlo pomoct  - její slova.

* * *

"Bude to v pohodě," nadhodil Jared a dál telefonoval s lidmi od Roberta.

Neodpověděla jsem. Mé rudé vlasy se nebezpečně zmítaly na mých ramenou, když jsem kráčela k výtahu, který mě naštěstí dostane do mého bytu. Jared mě následoval a zmáčkl příslušné tlačítko. Zrovna jsem odemykala dveře, když konečně mobil zaklapl.

"Tak co?" vyhrkla jsem nedočkavě.

"Vše v pohodě. Robert zítra dorazí i se svým manažerem tak jako ty. Na danou adresu do studia nás odveze zítra ráno auto... Budete mít na složení songu spoustu času, takže hlavně klídek," vytasil vše jako bojovník svůj meč.

Přikývla jsem a vešla dovnitř. Zabouchla jsem se v koupelně a ještě jsem očima mihla Jareda, zapínajícího CNN. Za okamžik ke mně dolehl zvuk nudných "breaking news"...

Pustila jsem sprchu a snažila se pomocí vlažné vody uklidnit. Že by to pomohlo, to se fakt nedá vůbec říct. Raději jsem šance na uklidnění vzdala, oblékla si župan a vrátila se za Jaredem.

"V kolik ráno?" zeptala jsem se ho.

"V deset," zazněla v mžiku odpověď. Zhluboka jsem vydechla a padla vedle něj.

"Bojíš se?" pohlédl na mě.

"Ne, vůbec, Jarede. Jen se mám zítra setkat s hercem, který ztvárnil Edwarda Cullena! A mám s ním složit a nazpívat song! Vše v pohodě..." mlela jsem sarkasticky.

Zakřenil se a odešel k minibaru. Vzal si pivo a mně hodil colu. Nenápadně jsem zakoulela očima a napila se. Vrátil se vedle mě a vypil své pivo na ex.

"Klidni se s tím alkoholem, Jarede..." zabručela jsem a potom uslyšela vibrovat svůj mobil. Neznámé číslo. Zvedla jsem to.

"Tady Maybe, kdo tam?" Chvíli bylo ticho a potom se ozval ten nejúžasnější hlas na celém světě.

"Ehm, ahoj, tady Robert... Pattinson."

Hlasitě jsem polkla a snažila se uklidnit. Vyskočila jsem ze sedačky a chvíli skákala na místě. Jared se mohl počůrat smíchy.

"Ahoj," hekla jsem nakonec. "Chtěl jsem se jen ujistit, že ten zítřek platí. To víš, manažerům vždy nevěřím," uchichtl se ironicky.

Hodila jsem okem po Jaredovi a zasmála se. "Na tom něco bude...No vše doufám platí. Už máš nějaké nápady?"

Uslyšela jsem krátký povzdech Roberta. "Vůbec nic. Ty?"

"Absolutně žádné nápady." Chvíli jsme si povídali o nemožné inspiraci a já si s ním rozuměla, jako bychom se znali celý život. Jakmile jsme se rozloučili, už jsem ani nebyla nervózní z toho zítřka. Nějak to půjde. Robert možná nemá žádné hvězdné manýry.

"Je ti fajn?" zeptal se mě Jared s úsměvem a já až teď zpátky zaregistrovala realitu a jeho na mé sedačce s dalším pivem v ruce.

"Jo... už si asi půjdu lehnout, ok? Jsem unavená."

Přikývl a chystal se odejít. "Pochybuju, že teď usneš... to bude samé: ´´Robert Pattinson! Robert! Robert!´´ Sousedi nebudou zrovna nadšení..." v té části s Robertem napodobil dokonale můj užaslý křik.

Chtěla jsem se zasmát, ale naštval mě, takže jsem bez dalšího slova odešla do ložnice. Pokud se zítra ráno nevzbudím mrtvá, budu velmi zklamaná!