Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

19. KAPITOLA - Víra v srdce zastíní zdravý rozum

Obávala jsem se toho, že kolem pojede nějaké auto a naskytne se mu výhled na celou tuhle děsivou scénu.

"Nemusím odpovídat," promluvil tiše Jared. Stisk neznámého muže byl pevnější. Jared se zašklebil.

"Nechci odpovídat," opravil se a muž sevření upustil. Jared byl volný a to znamenalo jediné: schyluje se k boji. Odstoupila jsem o krok dál a podívala se na Roba. Mé myšlenky teď křičely: Nedovol jim, aby ho zabili... Prosím! Nechovala jsem se teď jako blázen, ale jako člověk. Nemůžu přece Jareda nechat jen tak zabít! I když on po mně poštval celou armádu upírů... je to Jared. Kdysi byl normální a skvělý. Je pořád má rodina.

"Nemáš pravdu," zašeptal Rob u mého ucha, "mýlíš se. Teď pořádně otevřel svou mysl. On tě chce zabít a nemá tě rád-" Divila jsem se, že Rob přestal mluvit. Pohlédla jsem na něj a naskytl se mi jeho šokovaný výraz.

"Co-" nadechla jsem se, ale on mě přerušil: "Přestaňme," zvolal a všichni sebou trhli včetně mě.

"Robe, je ti dobře? On ji chce zabít!" uchechtl se Edward a střelil po Jaredovi vražedný pohled.

"Ale Maybe nechce, aby zemřel. Je jen člověk," povzdechl si Rob dramaticky a měkce se na mě usmál. Vzhledem k mému šoku jsem mu úsměv oplatila.

"Máme ho snad nechat utéct?" zakřičel Carlisle a já sebou škubla. Bylo to vůbec poprvé, co jsem ho slyšela zvýšit hlas - na tož zakřičet.

"Nechte ho jít," zašeptala jsem a setřela si z tváře další slzu. Všichni na mě vrhli naštavný pohled, jen Rob se na mě díval s pochopením. Jsem mu za to vděčná. Potom neznámý muž pustil svou ruku ze sevření Jaredovy paže. A Jared byl rázem pryč. Oddychla jsem si a Rob mě chytil kolem ramen. Vlepil mi konejšivou pusu na čelo a a doprovodil mě do auta. Zachránila jsem další svou slzu před drtivým dopadem na zem.

* * *

"Slibuju, že se vrátím. Jen dalších 24 hodin nesmíš vyjít z domu, než přijdu," zašeptal mi Rob do ucha a uložil mě na postel ke spánku, který teď opravdu potřebuju. Uběhlo jen pár hodin od děsivé scény na pusté silnici. A já cítila neuvěřitelnou prázdnotu, i když jsem byla ráda, že vše dopadlo, jak dopadlo.

"Dobře," zamumlala jsem a sama se zakryla přikrývkou. Poté jsem upadla do snů. Utíkala jsem chodbou a chtěl se dostat k Edwardovi, který čekal na druhé straně. Utíkala jsem i s dalšími lidmi. Z chodby jsem vběhla na basketbalové hřiště. Vše bylo hodně zamotané. Nakonec jsem Edwarda nenašla, ale objevil se přede mnou Jared. Byla jsem zpět ve své ložnici. Stál u otevřeného okna a potutelně se usmíval. Bušilo mi srdce a mé tělo pohlcoval strach.

Teď mě určitě zabije, zněl hlas v mých uších. Probudila jsem se a posadila se. Nad New Yorkem vládla temná noc. Instinktivně jsem vzhlédla k oknu - bylo dokořán otevřené. Vstala jsem a s bouchnutím ho zavřela. "Ahoj," ozval se za mnou něčí hlas. Myslela jsem, že to říká jen má fantazie. Ale potom jsem se otočila a Jared tam opravdu stál - jako v mém snu.

"Co tady děláš?" zašeptala jsem a srdce mi divoce tlouklo. Rozsvítil světlo a posadil se na mou postel. Vypadal přesně jako před pár hodinami. Nesmí mě teď zabít... já ho přece ušetřila smrti... Potom zase vstal a plynule ke mně přišel. Stála jsem na stejném místě.

"Beru si to, co mi patří," zašeptal jen a položil mě do svých natažených paží. Chtěla jsem vzdorovat, ale jeho stisk byl železný.

"Nech mě!" zakřičela jsem, ale to už se mnou seskočil otevřeným oknem na cestu před domem. Divím se, že nás nikdo neviděl. U domu byla přistavěné jeho auto z dob, kdy byl ještě člověk. Posadil mě na místo spolujezdce a sám si sedl na místo řidiče.

"Tohle ti neprojde," zasyčela jsem.

Věnoval mi nevinný pohled: "Myslíš...?" A potom se rozjel po silnici... Bála jsem se a nevěděla, kam jedeme. Když zastavil u temné uličky, málem jsem strachy nedýchala. "Co tady?" zašeptala jsem a snažila se v téhle chvíli nebrečet. Jared jemně zapískl a rázem se kolem mě objevilo více než deset upírů. Byli všichni novorození. Bylo mi jasné, že snažit se o útěk, by bylo nadmíru zbytečné.

"Chceš mě zabít?" zeptala jsem se na stupidní otázku.

"To bych nemohl udělat! Chci s tebou být navždy," zachechtal se. Vytřeštila jsem oči a sledovala, jak se ke mně přibližuje.

"Chtěl jsem tě zabít předtím... A víš proč...? Nemohla bys patřit nikomu jinému! Chtěl jsem, abys byla jen má... Ale tys nechtěla. Kdybych tě zabil, nebyla bys ničí - ano, jsem sobec. Ale teď mám lepší plán..." Není sobec, je blázen. Měl by se léčit... Je chorobný blázen... Musím utéct. I když bych teď radši zemřela. Na co tady jsou všichni ostatní upíři?!

"Nenávidím tě, Jarede," zavrčela jsem na něj, "Z CELÉHO SVÉHO SRDCE!!!" Z jeho hrudi se vydral smích.

"Za chvíli žádné mát nebudeš," mrkl na mě a přistoupil ještě blíže. A potom se jeho zuby s křupnutím zakously do důlku mezi mou klíční kostí. Bolest která zaplavila mé tělo, byla neuvěřitelná. Přála jsem si jediné: aby nepřestal a zabil mě.