Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

18. KAPITOLA - Za co se mi mstíš...?

Po probuzení mi došlo, že se stalo něco důležitého. Rob nervózně chodil po mém pokoji a upínal oči na mobil, který svíral v ruce.

"Konečně ses vzbudila!" zvolal s úsměvem, když si mě všiml. Protáhla jsem se a koukla na hodiny - deset hodin ráno.

"Mohl jsi mě probudit... co se děje?" odtušila jsem.

"Už ho našli." Hrklo mi u srdce. Takže je vše v pořádku... V čem je tedy problém? Je to v pohodě. Konečně můžu vyjít ven. Nikdo není už v nebezpečí... Nebo...

"Ale...?" pobídla jsem.

"Edward chce, aby ses s ním setkala, než ho zabijí. Dnes," dokončil. Vstala jsem z postele a zatočila se mi hlava. Trochu jsem zavrávorala a Rob mě ihned přidržel, abych se neskácela k zemi.

"Proč?" vyrazila jsem ze sebe bez nadechnutí.

"To brzy oba zjistíme..." nakrčil čelo a vtom se ozvalo zaklepání. Běžela jsem ke dveřím - za nimi stál jen Edward. Povzdechla jsem si úlevou, že je v pořádku. A potom jsem ho popadla a táhla dovnitř.

"Mluv," přikázala jsem mu a připadala si jako kriminalista. Nakrčil čelo a povzdechl si. Cítila jsem, že Rob vedle mě napjal tělo - chce znát taky pravdu.

"Ten upír, který vše zavinil... máme ho... a... je to někdo, koho znáš. Moc dobře. Je to až neuvěřitelné. Tolikrát jsi mi o něm říkala, viděl jsem ho... Jde mi z toho mráz po zádech."

"Ach vyklop to!" zakřičela jsem odevzdaně a plácla sebou na postel. Myslím, že se z toho čekání co nejdříve zblázním. Leze to z něj jak z chlupaté deky.

"Radši ti ho ukážu. Jdeme."  

* * *

Snažila jsem se vnímat, kudy jedeme, ale Edward řídil tak rychle, že to nebylo možné. Vše se kolem nás jen míhalo a já měla pocit, že budu brzy zvracet.

"Kdy už tam budeme?" zavrčela jsem a zavřela oči - bylo to lepší.

"Už jsme tady." uslyšela jsem Edwardův tichý zvonkový hlas. Odvážila jsem se otevřít oči - opravdu jsme už zastavili. Tohle nebyl New York. Odhaduju, že jsme ujeli pár stovek kilometrů. Nikde nic, jen pustá dálnice. Tady by mě klidně někdo mohl zabít. Otřásla jsem se strachem a odvážila se následovat Roba a Edwarda ven. V dálce jsem viděla přijíždět auto. Velký rodinný jeep Edwardovy rodiny. Zachvátil mě pocit úlevy.

"Jako hodinky." zamručel spokojeně Edward a významně se na mě a na Roba podíval. Jen jsem se na něj zamračil a sledovala, jak auto zastavilo vedle nás. Z místa řidiče vystoupil Carlisle, z místa spolujezdce Esme. Očekávala jsem i Alici - ta vzápětí vystoupila také. A potom ji následoval nějaký vysoký a urostlý muž. Držel někoho... držel něčí paži. A potom jsem uviděla tvář toho, koho držel. Byla jsem si jistá, že to je on. Zbledl a měl ostřejší rysy, ale... ano, je to opravdu tak: Je to Jared.

Můj bývalý manažer. Má rodina. Hnusně mě odkopl, když jsem se stěhovala do St. Louis. Není možné, aby... on byl ten... který za vše může! Všech pět přistoupilo k nám.

"Rád vás zase vidíme," promluvil Carlisle a Alice, Esme a neznámý muž přikývli. Jared sebou trochu cukl a zavrčel. Všimla jsem si, že ten neznámý muž mu stiskl paži pevněji.

"Jak... jak je to... možné?" vykoktala jsem a cítila, že mi slzy tečou po tváři. Tahle chvíle by se dala považovat za nejhorší v mém životě.

"To ti vysvětlí Jared sám," procedil skrz zuby Edward. Všimla jsem si, že Rob zaťal dlaně v pěst.

"Mluv," poručila Jaredovi Alice a postrčila ho dopředu. Neznámý muž mu stále svíral paži.

"Ne!" odsekl Jared a nechal se od Alice udeřit pěstí. Znělo to, jakoby do sebe narazily dvě skály.

"Chceš odejít?" zašeptal mi do ucha Rob. Až teď mi došlo, že mě podpírá. Setřela jsem si slzy z tváře a jemně přikývla. Vzal mě bez dalšího slova do náruče a odnesl mě do auta, kterým jsme přijeli.

"Za tohle zaplatí, neboj," ujistil mě.

"Chci vědět, proč... to dělal... a chtěl mě zabít... proč?" koktala jsem a hlas se mi třásl, jako bych měla zimnici.

"To neřekl nikomu z nás..." zamračil se Rob.

"Jak to víš?" zavzlykala jsem.

Na chvíli váhal. Prolétl očima celé auto a nakonec se zastavil u mého obličeje. Zdálo se, že je pro něj těžké pohlédnout mi do očí, ale když se k tomuto činu odvážil, odpověděl mi taky na otázku: "Mám talent knižního Edwarda."

Ach to ne! Slyšela jsem, jak mi začalo nepravidelně tlouct srdce. Rob čte myšlenky. Celou tu dobu... vše. To je jako zlý sen.

"Takže bys měl vědět, proč to Jared udělal," snažila jsem se zůstat v klidu.

"Vyčetl jsem z jeho mysli jen to, že ví, co umím. A že..." na chvíli se zajíkl. Přikrčila jsem se a chtěla uchopit jeho tvář. Dotknout se ho, abych věděla, že jsme oba zase spolu a klidní. Že už nic nehrozí.

"A že co, Robe?" pobídla jsem ho místo toho.

"Nejraději by tě viděl mrtvou," zašeptal nakonec a z jeho hrudi se ozval tichý vzlyk. Tahle chvíle se stala rázem velmi smutnou.

"Nechápu proč..." zašeptala jsem také.

"To neví nikdo. A zřejmě se to ani nedozvíme. Za chvíli už bude po všem - zrůda bude zabita," uslyšela jsem za sebou Edwardův hlas a s trhnutím jsem se otočila. Vylekal mě.

"Promiň," omluvně sklopil oči. Jen jsem nad tím mávla rukou a dramaticky povzdechla. Je možné, že po tom všem - i když jsem se dozvěděla celou pravdu - nechci, aby Jared zemřel?! Vím, že on si mou smrt z celého srdce přeje... ale je to Jared. A já nejsem mrtvá.

"Nechej toho... zaslouží si to," zavrčel na mě Rob. Vzhlédla jsem. Jo, on umí číst myšlenky. Bude těžké si na to zvyknout.

Potom ke mně dolehl Alicin hlas: "Kdo chce vidět skvělou show?" Otřásla jsem se hrůzou. Mluvila o Jaredově smrti.

"Alice," sykl na ni Edward a ona to slyšela, i když skoro jen hýbal rty. Nakrčila čelo a její dokonalá kštice se zatřásla. Došlo mi, že nesouhlasně vrtí hlavou.

"Maybe?" zavolala na mě. Očima jsem jí dala najevo, že poslouchám.

"Půjdeš sem?" Beze slova jsem vystoupila z auta  šla směrem k ní, Carlisleovi, Esme, neznámému muži a samozřejmě Jaredovi. Slyšela jsem, že mě Edward a Rob následují.

"Chceš mu něco říct, než bude po všem?" zněla Alicina otázka. Pohlédla jsem do Jaredových očí a bodlo mě u srdce. Znovu a znovu. Napadla mě jedna jediná otázka, kterou bych na něj mohla směřovat a bylo mi skoro jasné, že neodpoví: "Za co se mstíš?"

Na chvíli se rozhostilo ticho. Šlo slyšet jen tiché vrčení a já si nebyla jistá, z které hrudi se ozývá. A potom mi došlo, že vrčí všichni. Jsou připraveni mě pomstít.