Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

13. KAPITOLA - Nápad nehyne jako splněné přání

Ozvalo se klepání. Skvěle načasované. Utíkala jsem ke dveřím a otevřela je. Za nimi stál Edward.

"Tak jsem tady," usmál se na mě. Šťastně jsem ho objala a zavedla ho na sedačku. Už za chvíli by měl přijít Rob. Dala jsem si menší úkol - Edwarda a Roba seznámit. Snad se to povede. Další zaklepání. Konečně už přišel i Rob. Políbili jsme se a já ho zavedla k Edwardovi. Na tohle jsem se nejvíce těšila - totiž na Robův výraz. Na chvíli zkameněl a jen se s otevřenými ústy díval na sedačku, kde Edward seděl.

"To není možné... přesně odpovídáš popisu Stephenie..." koktal Rob a nevěděl co s rukama. Edward vstal a přišel k němu.

Potom mu energicky potřásl rukou: "Taky tě rád poznávám."

Potom jsme se všichni tři posadili a já koukala z jednoho na druhého.

"Takže je to pravda? Ty jsi opravdu skutečný Edward?" Edward vedle mě zuřivě přikývl a zasmál se. Tohle byla opravdu idylka. Herec se seznámil s osobou, kterou hrál ve filmu.

"Škoda že jsem tě nepotkal před natáčením... mohl bys mi pomoct," uchechtl se Rob a chytil mě za ruku. Zasmála jsem se tomu a pustila televizi. Ti dva si mezitím, co jsem hledala dobrý pořad, povídali o všem možném. Edwardova rodina sice byla zásadně proti, aby se o jejich tajemství dozvěděl někdo další, ale nakonec povolila - a zapřísahala se, že Rob je poslední člověk, který se o tajemství dozvěděl. Edward odešel kolem půlnoci a já s Robem jsme zůstali u mně doma.

"Jeho jsi nikdy nemilovala?" zeptal se mě, zrovna když jsem se vrátila z koupelny.

Skočila jsem na postel vedle něj a pro sebe se usmála. "Tebe jsem potkala dříve. On je sice skutečný, ale potřebuje najít svou Bellu - ne mě."

Viděla jsem, jak se jeho duhovky zúžily. Chvíli nic neříkal. Vypadalo to, že si pro sebe pobrukuje nějaký song a potom zašeptal: "Myslím, že už ji našel. V tobě."

Po zádech mi přeběhl mráz. Tím si nejsem tak jistá. Já a Edward jsme byli vždy jen nejlepší přátelé. I když - Bella přece taky milovala Jacoba a neuvědomila si to, až když bylo pozdě... To ale není můj případ. Nejsem totiž Bella.

"Edward říkal, že chce znovu studovat," změnil Rob téma, když jsem dlouho nijak nereagovala. Chytila jsem se toho.

"Jo, slyšela jsem... je to dobrý nápad. Konečně se zase dostane mezi lidi... Jde na vysokou?" zeptala jsem se ho, protože tohle mi jaksi unikalo.

"Hm, přesně tak. Chce studovat medicínu jako jeho otec. Prý v St. Louis. Až příliš to vše odpovídá knize, že?" zakřenil se.

"Je to hodně podobné," přikývla jsem.

Chvíli jsme se dívali na televizi a oba zřejmě přemýšleli o něčem jiném. Edward se na vysoké určitě ihned stane oblíbeným studentem - všechny holky po něm poletí. Třeba taky najde svou Bellu. Moc ráda bych poznala i ji. To ale není možné - ona je vymyšlená jako Jasper, Alice, Rosalie, Emmett a ostatní.

"Nechtěla jsi vždy být chirurg? Jednou jsi o tom mluvila," promluvil Rob zničehonic.

"Jo, chtěla jsem dělat všechny ty operace... viděla jsem to v televizi," přiznala jsem.

Zamrkal a posadil se: "Co chodit na vysokou s Edwardem? Můžu taky. Výšku udělanou nemám." Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Samozřejmě se mi ten nápad líbil - až moc. Bylo by to skvělé. Úžasné. Ale taky komplikované. Co naše kariéry? A St. Louis? Proboha, od New Yorku je to celkem dálka... Missouri.

"To tam chceš bydlet?" napadlo mě.

Přikývl a stále se usmíval. "Pokud nás tam všechny vezmou... tak dobře..." Rob mě políbil a prohlásil, že bude zábava na pár let zase studovat a přerušit kariéru. Snad má pravdu.

* * *

Jako zázrakem nás všechny tři přijali na stejný obor. Bylo to až těžce k uvěření. Nevím, jestli to vůbec zvládneme. Přece jen Roberta a Maybe zná skoro celý svět - jak budou studenti na škole reagovat? Edward si ostříhal vlasy na krátko. Mrzelo mě to, protože mu už nikdy nedorostou. Ale chápu ho - nechce někde potkat bláznivou fanynku, která rychle uvěří knihám. Změnil také styl oblékání. Vlastně se změnil k nepoznání. Teď už by nikdo nemohl říct, že je skutečný Edward. Já s Robem jsme se nijak nemaskovali. Budeme tím, kým jsme.

Přišel den odjezdu a já se rozhodla ještě naposledy navštívit Jareda. Je možné, že od té doby kdy mě zavezl za Robem, jsem ho neviděla? Neměla jsem ani šanci mu poděkovat. Změnil si telefonní číslo, takže jsem se mu neměla jak dovolat. Adresu má naštěstí pořád stejnou.

"Kdopak to ke mně zabloudil?" přivítal mě u dveří se širokým úsměvem. Objala jsem ho a vešla dovnitř. Neušlo mi, že jeho byt trochu změkl. Ženská ruka? Podívala jsem se na něj s otazníky v očích. Vtom se vedle mě objevila vysoká blondýna, tipovala bych ji na nějakou slavnou topmodelku, ale její tvář mi vůbec nic neříkala. Zato ona mě asi znala - a divoce mě objala. Šlehla jsem za jejími zády po Jaredovi nechápajícím pohledem.

"Maybe, to je má přítelkyně Nice." Nice - umělecký pseudonym...? Jen jsem se na ni usmála a přešla k věci. "Chtěla jsem se rozloučit... odjíždím do St. Louis studovat." Jared se zadusil vlastními slinami.

"C-cože?" koktal zděšeně a potom se rozesmál.

"Už to tak je. Já, Rob a Ed-kamarád," ušklíbla jsem se.

"No wow. Gratuluju k novému začátku... tvého konce! Přece se nechceš už navždy vzdát své kariéry? Jsi megasuperstar... nechápu to. Zničíš si život! Měla bys toho bláznovství nechat," vrtěl nepřítomně hlavou Jared a Nice přikyvovala, jakoby toho věděla tolik co já. Jsem si jistá, že má v hlavě ale totální chaos.

"Tak... sbohem, Jarede. A díky," řekla jsem upřímně. Je možné, že po mně tak hnusně vyjel? Místo aby se se mnou rozloučil, mi vše vyčítá... Je mi z toho do breku. On byl člověk, na kterém mi nejvíce záleželo. Odkopl mě a teď se mnou jedná takhle. Potom jsem se jen na Nice usmála a práskla za sebou dveřmi. Venku mě čekal Rob. Padla jsem mu do náruče a neudržela slzy.

"Co je, May?" šeptal mi do vlasů. Vše jsem mu mezi vzlyky převyprávěla a potom nastoupila do auta.

"Kašli na něj. Čeká nás lepší život. Uvidíš," přesvědčoval mě při řízení. Já mu v tu chvíli věřila. S Robem a Edwardem po boku to bude vždy lepší život.