Cítila jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

11. KAPITOLA - Anděl Jared, anděl Jackson

Nakoukla jsem přes sklo dovnitř.

"To se nedělá," šeptl spiklenecky Jared a sám tam nakoukl. Ovšem ještě asi Jackson nedorazil, neviděla jsem ho ani já ani Jared. Vešli jsme tedy dovnitř a tentokrát už ho uviděli. Od premiéry se moc nezměnil, ale něco se na něm přece jen změnilo - nová přítelkyně. Vedle něj u stolu seděla zrzavá dívka, nutnou podotknout, že opravdu nádherná. Jakmile si nás všimli, usmáli se a my se posadili naproti nim.

"Moc díky, že jste přijali," začal Jackson. Jen jsem přikývla a přemýšlela nad tím, kdy nám svou přítelkyni představí. Konečně ta chvíle nastala.

"Ehm, to je Teri Lawson," pronesl po chvíli mého přemýšlení. Potřásla jsem si s ní rukou a Jared udělal to samé. Ze začátku mi připadala velmi nesympatická, ale po chvíli mi došlo, že je přece jen docela v pohodě. Skoro jsme ani neřešili Jacksonovu spolupráci na mém novém albu. Došlo mi, že tohle je jakási seznamovací schůzka. Práce jde stranou. Když jsme po hodině s Jaredem odcházeli, cítila jsem, že tohle je správná cesta k novým hitům.

"Tak jak se ti líbil?" zeptal se mě Jared s jistým úšklebkem. Zrovna mi otevíral dveře od mého bytu. Vešla jsem dovnitř a posadila se na sedačku.

"Přijde mi... sympatický. A jak tobě?" nadhodila jsem vesele.

"Super. Co říkáš jeho přítelkyni?" pokračoval v otázkách. Já ho ale rychle prokoukla.

"Já neříkám nic, ale ty určitě ano... spíše než říkáš, tak slintáš, že?" zasmála jsem se.

Hodil po mě vražedný pohled a z legrace mě shodil ze sedačky. Ležela jsem mu teď u nohou a zmítala se v křečích smíchu. Potom jsem ucítila jeho ruku na svém rameni. Přestala jsem se smát a dívala se mu zvědavě do očí. Jeho tvář byla příliš blízko té mé.

"Jarede, co to děláš?" zašeptala jsem. Chtěl mě políbit. Jeho rty se lačně natahovaly po těch mých, ale já včas uhnula a vstala jsem.

"Promiň," zamumlal a zčervenal rozpaky. Nijak jsem to nekomentovala a nemohla se z toho vzpamatovat. Jared chtěl políbit mě? Bylo to zvláštní... a taky má reakce. Nepřála jsem si tohle vždy? Proč jsem se teď tedy proti tomu vzepřela? Zachytila jsem jeho pohled a měkce se usmála. Úsměv mi rozpačitě oplatil a odešel se slovy, že se večer ještě objeví. Snad se ho mé odmítnutí nijak nedotklo. Je to přece Jared - může mít do dvou sekund další holku. Bude to v pohodě. Určitě ano.

* * *

Odpoledne jsem se šla projít po New Yorku. Potkala jsem pár svých přátel a rozhodla se zajít na kafe. Sama. Tohle už jsem dlouho neudělala... odkdy celebrita chodí sama na kafe, že? No jistě. Posadila jsem se k prázdnému stolku a přemýšlela nad spoustu věcmi. Uslyšela jsem něčí smích, ale nevěnovala mu pozornost. Když se zvonkový hlas ozval znovu, došlo mi, komu patří: Jacksonovi. Zmateně jsem se ohlédla za tím smíchem a uviděla ho v objetí s jeho přítelkyní Teri Lawson - snad si její jméno dobře pamatuju. Chtěla jsem se nenápadně vytratit ven, aby si mě nevšimli, ale bylo pozdě - zahlédli mě a zamířili směrem k mému stolu. Snažila jsem se tvářit tak, že mám vše pod palcem. Nedávat najevo rozrušení.

"Ahoj!" pozdravila jsem je zvesela a oni se posadili naproti mně.

"To je náhoda, že?" pronesla Teri.

Přikývla jsem a usmála se na ně.

"Jsi tady sama?" zeptal se mě Jackson a rozhlédl se po kavárně.

"Ehm, jo. To víš... chtěla jsem ochutnat... nové kafe," ukázala jsem na hrnek přede mnou a samou nešikovností do něj praštila rukou. S otřesným zvukem spadl na podlahu a rozbil se. Horká tekutina zmáčela mé nové boty. Ach to ne!

"Jejda, já se omlouvám... zaplatím to..." začala jsem vytahovat z peněženky kreditní kartu a podávala ji číšníkovi.

"V pořádku, stává se to všem," zamumlal a usmál se na mě. Potom sesbíral rozbité střípky hrnku a utřel jedním tahem podlahu zčernalou kafem.

"Asi bych už měla jít," zašeptala jsem si pro sebe a vstala ze židle.

Jackson se zasmál a prohodil hlavou. Úžasné vlasy se mu na chvíli zatřepotaly a potom si zase našly své dokonalé místo. No wow - tohle umí jen on. Jeho zelené oči se začaly vpíjet na mou kreditní kartu.

"Já to zaplatím," zamumlal a vytáhl svou kreditku.

Nechala jsem ho a s poděkováním odešla. Namířila jsem rovnou domů vzpamatovat se z toho trapasu. Jared na mě už čekal. S úšklebkem.

"Dobře, nemůžu za to!" zakřičela jsem na něj a přitom se smála.

"Jo... to ti věřím... v Jacksonově nepřítomnosti je asi každý nesvůj," vybuchl smíchy. Hodila jsem po něj naštvaně polštář a uraženě si sedla vedle něj.

"Však mě znáš," zamumlal a objal mě na usmířenou. Ovšem já se nemohla zbavit pocitu, že tohle obejmutí bylo jiné. Něco se tady děje. Když jsme v objetí přetrvávali trochu déle než kdykoli jindy, Jared si odkašlal a pustil mě.

"Už máš texty?" změnil téma.

Ach ne! Vůbec se mi teď nechce něco psát... a už vůbec ne songy. "Hele, nemohl by je napsat Jackson, když chce na mém albu spolupracovat...?" nadhodila jsem nenápadně.

Jared poznal můj úmysl. "Tobě by se to možná líbilo, ale tvým fanouškům ne... co se rovnou přejmenovat z Maybe na Jackmay?" zasmál se tomu.

Protočila jsem panenkami. Budu se muset co nejdříve pustit do psaní. Ale když mě se opravdu nechce. Padla na mě poslední dobou nějaká podzimí únava... Měla bych pít více kafe. Toho dnešního jsem si ani nelokla...

"Co bys řekla tomu, si dnes někam vyrazit? Nikki pořádá dnes večer párty ve svém domě a bude to velkolepé!" nabídl mi Jared a jiskřičky v jeho očích se nedaly přehlédnout.

"Myslíš Nikki Reed?" vykoktala jsem. Zuřivě přikývl a já vyskočila na nohy. Únava jde stranou, teď se budu bavit!

* * *

"Měla bys dát jasnou STOP alkoholu!" křičela mi do ucha Nikki. Ignorovala jsem ji a vypila další sklenku sektu. Bavit = opít. Celý večer jsem se snažila vyhýbat Jacksonovi a jeho nové přítelkyni, aby se mě nezačali vyptávat na texty k písním.

"Co ty a Rob?" uslyšela jsem Nikki po chvíli - zase mi křičela do ucha. Proč někdo nemůže ztlumit tu hudbu...?!

"Je přece v Londýně..." Stýská se mi po něm. To si ale radši nechám pro sebe.

"Řeknu ti tajemství, chceš?" mrkla na mě.

"Nemusíš... je to ztracené, Nikki..." Úsměv jí na chvíli pohasl, ale plamínky v jejích očích mi dávaly jasně najevo, že se nevzdává.

"Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme, Maybe." Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme. Má pravdu. Ale já se ho nevzdala - to on odešel "zpátky ke kořenům"...

"Ale není to žádné tajemství," zamumlala jsem rychle, když se hudba na chvíli vypla.

"Tak proč se toho citátu nemůže tvá hlava zbavit...?" pronesla záhadně a s vítězným úsměvem odkráčela. Koutkem oka jsem zahlédla Jacksona, jak se ke mně blíží. Ach ne. Bude se určitě ptát na texty... Můj mozek se možná toho citátu nedokáže zbavit, ale já se teď musím zbavit nejkrásnějšího muže na téhle párty!