Cítil jsem naději

Autorka: Tracy.Hale

Doufám, že jste nezapomněli na povídku Cítila jsem naději, která byla psána z pohledu Maybe =) Rozhodla jsem se totiž udělat povídku Cítil jsem naději, která bude z pohledu Jareda - díky tomu třeba pochopíte pár důležitých věcí a taky to jak dokážete být osud bolestivý... =) Přeju příjemné čtení =)

1. KAPITOLA - Její splněný sen

Spěchal jsem nahoru do bytu Maybe, mé milované svěřenkyně. Budu jí muset koupit byt v domě, kde je výtah... Celý udýchaný jsem si dám odemkl dveře a vešel do obýváku. Napadlo mě, že když není tady, bude v ložnici - dospávat včerejší úžasný koncert. Jsem na ni pyšný.

Vejdu do ložnice a ona se roztahuje na své posteli... s knihou v ruce. Ani se nemusím dívat na obálku, aby mi bylo více než jasné, že je to Rozbřesk. O to více ji zřejmě potěší má novinka...

"Po kolikáté už to čteš?" snažím se ji poškádlit. Těžce si povzdechne a položí knihu na noční stolek.

"Jako kdyby tě to zajímalo," odfrkne si k tomu všemu. Rozhodnu se vykouzlit zářivý úsměv a trochu ji pomoct, aby pochopila, o co jde.

"Stop... slavíme!" zvolám nadšeně a čekám, jak bude reagovat. Usměje se taky; to znamená, že už jsem za vodou.

"Doufám, že tvoji smrt Jarede," pronese. Miluju její humor. To mě přiměje se ještě více usmát.

"Sice nerad, ale zklamu tě, ještě jsem totiž živ a zdráv," vytasím za zády láhev šampaňského. Měl jsem co dělat, aby mi na schodech nevypadla z ruky. Snad mou snahu ocení. Ovšem Maybe vstane z postele a rázně mi láhev z ruky vytrhne. Místo abych její reakci bral vážně, zatahám ji za culík.

"Řekneš mi už konečně, o co jde?" vyštěkne a já se skoro leknu. Nepochopila. Ale budu se snažit dál. Přejdu tedy k nočnímu stolku, ignorující její tiché výhrůžky. Uchopím Rozbřesk do ruky a krátce v něm zalistuji. Pevná vazba v perfektním stavu.

"Budeš mít song na oficiálním soundtracku k filmovému ztvárnění Rozbřesku," řeknu to nakonec. Nadšeně sleduju její výraz. Vytřeští oči a rty se jí začnou chvět. Položím knihu zpátky na stoleček a využiju téhle "posvátné" chvíle, abych ji mohl obejmout. Cítím její vůni. Zřejmě si tahle dívka ani neuvědomuje svoji dokonalost. 

"Gratuluju...za dva dny máme sraz se Sarah Meyerovou, aby nám prozradila, co přesně by si představovala ona a tvůrci filmu," informoval jsem ji a znovu očekával její reakci.

"Je to Stephenie, ne Sarah," zamumlá a odtrhne se ode mě. Když zaleze zpět do svojí postele, tváří se šťastně. Kéž bych ji mohl udělat šťastnou já a ne nějaká kniha... Vyklidím pole a odejdu z jejího bytu. Ani jsme si na to nepřipili, tak jí láhev sektu nechám na stolku vedle knížky.

Schody dolů beru po dvou a potom naskočím do svého nového autíčka. Musím se přemáhat, abych znovu nepolíbil jeho kapotu... Při řízení mi ale Maybe zase začne chybět, musím na ni neustále myslet. Tohle je snad nějaká posedlost! Vtom mi přijde na mobil sms. Od režiséra filmu, že Stephenie přesunula schůzka už na zítra. Výborně, mám záminku, jak zase Maybe slyšet! Vytočím její číslo a přepnu si hovor do sluchátek.

"Tady Maybe, kdo tam?" ozve se po chvíli zvonění její sametový hlas.

"Nevidíš mé jméno na displeji?" zeptám se jí na oko uraženě.

"Nejsi můj osobní strážce, ale manažer. Co chceš?" povzdechne si. I když je naštvaná, zní dokonale. Tohle vůbec není fér.

"Setkání se Sarah je už zítra. Stavím se pro tebe ve dvě odpoledne," oznámím jí tu novinku. Minutu nepromluví. Mračím se do čelního skla a přemýšlím, jestli se náhodou nesesypala. "Jsi tam, Maybe?" zeptám se nakonec. Zabručí jen že jo a potom hovor ukončí, že se z toho musí vzpamatovat. Nadšen tím, že ji zase zítra uvidím a uslyším, vyjíždím do své garáže. Přece jen se zdá být tenhle den krásnější.

* * *

Ráno se provudím a jediné co mě napadne je, že Maybe bude dnes potřebovat pomoc. Mě zřejmě moc ráda neuvidí, měl bych k ní poslat nějakou ženu. Rozhodnu se zavolat své kamarádce Wendesday. Ta dokáže vždy zaskočit. Požádám jí, jestli by se nemohla hned stavit za Maybe a trochu ji pomoct a hlavně ji vzít na oběd. Souhlasí a přidá, že si s sebou vezme její CD na podpis. Jen se nad tím musím pousmát. Když jsem před pěti lety jako manažer Maybe začínal, nebyla ještě vůbec slavná. Vlastně po ní ani pes neštěkl. Byla to malá puberťačka s křivou ofinou, která se chtěla stát zpívající superstar. Naštěstí měla dost bohaté rodiče, kteří jí sehnali manažera - mě. Předtím jsem dělal jen pro nějakou rockovou kapelu, kteří měli vyšlapanou cestičku leda tak do hrobu. Nabídku jsem tedy nadšeně přijal a rád se stal manažerem Maybe. Viděl jsem něco v jejích očích. Jakoby jiskru, která mi říkala, že takhle to má být. Že to je osud. A nakonec jsem to s ní daleko dotáhl - je největší supestar v USA. A je z ní taky pěkná holka... po pravdě moc pěkná... z ošklivého káčátka se stala labuť, do které jsem se zamiloval. Ale taky jsem se smířil s tím, že pro ni jsem jen "Jared, manažer". Ona čeká na svého Edwarda, tím pádem u ní nemám šanci. Tohle přemýšlení nad situací mi zabralo pár minut, takže jsem nakonec převlékl a došel si pro kafe a snídani do bufetu. Už se nemůžu dočkat, až dnes zase Maybe uvidím. My už to nějak společně zvládneme. Vše.