Chuť věčnosti

Autorka: Hollis

20. Nezvaná návštěva

„ Ukaž ho,“ pobídla mě nadšeně Alice, hned jak jsem vešla do dveří. Pyšně jsem napřáhla ruku se zásnubním

prstenem.

„ Zklamal jsi mě brácho.“ Poklepal Jasper Edwardovi soucitně na rameno. „ Doufal jsem, že alespoň ty vydržíš.“

„ Bylo to silnější než já.“ Pokrčil rameny a zašklebil se, pak mě objal kolem pasu a hlavu mi položil na rameno.

Zamračila jsem se a ukázala na Jaspera prstem. „ Ty! K ničemu ho neponoukej, nebo si to ještě rozmyslí!“

Přepadla mě únava a ruka mi spadla zpátky dolů k tělu, Jasper se na mě pousmál a neznatelně zakýval hlavou.

„ To se nestane, neboj Christine,“ ozval se ode dveří Carlisle s širokým úsměvem.“ Pojďte, už na vás čekáme.“

Mám se bát? otočila jsem se na Edwarda.

„ Přijde na to,“ usmál se, políbil mě na krk a vedl do jídelny.

Byli tam všichni. Emmett s Rosalií seděli u okna, Esmé postávala u Edwardova piána a vedle ní se postavil Carlisle. Alice se posadila na stůl a Jasper se opřel s rukama křížem vedle ní.

Nad stolem byl připevněn velký transparent s nápisem: „ Blahopřejeme snoubencům,“ a pod ním menší - „ Všechno nejlepší k narozeninám, Chris.“

Bylo to sice trochu kýčovité, ale milé. „ Ach. Díky. Je to milé,“ hlesla jsem.

Esmé se objevil na tváři širokánský úsměv. Vypadala skoro tak šťastně, jak jsem se já cítila. Vzala z piána maličký balíček a přistoupila k nám.

„ To je pro tebe. Od nás všech, k narozeninám,“ řekla a podala mi ho.

„ Díky,“ zopakovala jsem a váhavě si dárek vzala. Nevím, kdy to stihli připravit, když já sama jsem si na své narozeniny vzpomněla až dnes. Edward, který mě držel celou dobu kolem pasu, mě odtáhl k nejbližší židli a posadil si mě na klín.

Nervózně jsem balíček otáčela v rukách. Emmett se zachichotal. Strhla jsem jedním pohybem balící papír a do dlaní se mi vykutálela tenká knížečka. Vytřeštila jsem oči a zírala na obal.

„ Kde jste to sehnali?“ divila jsem se a obracela Máchův Máj v originále, jako bych hledala na jeho obale odpověď.

„ Ne, že by nás to nestálo jisté úsilí, ale vždycky je dobré být připraven. Dnes se to skvěle hodilo,“ usmál se Carlisle.

„ Děkuju. Moc to pro mě znamená.“ Podívala jsem se vděčně na každého z nich.

„ Byl to Edwardův nápad,“ upřesnil Emmett a mrkl na mě. „ Tak co? Kdy bude svatba?“ zajímal se.

„ No totiž...,“ zaváhala jsem. Nebavili jsme se o datu. Otočila jsem se na Edwarda, jestli má nějaký plán.

„ Co takhle příští rok na jaře?“ navrhl Carlisle. „ Budete už podle papírů plnoletí, nebudeme to muset zbytečně komplikovat.“

„ Ale -“ začal protestovat Edward. Taky se mi nechtělo čekat rok.

„ Těch pár měsíců to snad vydržíte, ne?“ přerušil ho.

„ Bude kolem toho spousta zařizování,“ podpořila ho Alice. Naštvaně jsem se na ni zamračila.

„ Co chceš na svatbě, na kterou přijde všeho všudy osm upírů, zařizovat?“ zvedla jsem obočí.

„ Spoustu věcí.“ upřesnila mi. „ No tak Chris! Udělej mi radost,“ škemrala.

„ Nemáš náhodou, dělat radost ty mě?“ zeptala jsem se rezignovaně. Měli jsme před sebou s Edwardem celou věčnost, jeden rok nic neznamená.

„ Jo!“ zavýskla. „ Věř mi, nebudeš litovat.“

Povzdechla jsem si a přitiskla se k Edwardovi. Zavřela jsem oči a představovala si, že už ten rok máme za sebou.

„ Zahraju ti, chceš?“ nabídl mi a než jsem stihla odpovědět, chytil mě pevně do náruče a donesl k piánu.

„ Kde jsou ostatní?“ pátrala jsem očima po prázdné místnosti.

„ Říkali si, že by nám možná mohli dopřát trošku soukromí.“ Pokrčil rameny a začal hrát tichou pomalou melodii, kterou jsem neznala.

Zachichotala jsem se a opřela se o jeho rameno.

Nechali nám výjimečně pro sebe celý zbytek večera.

Uběhlo deset měsíců ode dne, kdy jsem se stala Edwardovou snoubenkou a za celých těch dlouhých deset měsíců naše rodina dělala, co mohla, abychom spolu byli co nejméně. Alespoň mi to tak přišlo.

Datum naší svatby bylo naplánováno opět na moje narozeniny. Zbývaly už pouhé dva měsíce a já začínala být nervózní.

Alice si přípravy opravdu užívala. Celé hodiny seděla zavřená u sebe v pokoji a promýšlela různé možnosti. Jasper nakonec prohlásil, že už se nemůže dočkat, až se vezmeme, protože s ní není k vydržení. Dokonce nám nabídl, že nás sveze do Vegas. My jsme nadšeně souhlasili, ale Esmé nám to v poslední chvíli zatrhla.

Esmé teď často mizela v prázdném pokoji, který zůstával od té doby, co jsme se nastěhovali zamčený. Začala jsem přemýšlet, co je tam tak zajímavého, že se tam stále vrací.

Měla jsem krásné svatební šaty, které jsem zatím viděla jen na ramínku a které byly zamknuté u Alice v šatně. Ty šaty – to byla Rosaliina práce. Sama je navrhla a nechala ušít v tom nejlepším salonu v celých státech.

Vůbec celou rodinu pohltily přípravy na naši svatbu, kterých jsem se já ani Edward nemohli účastnit. Někdy jsem měla pocit, že jsme v celé té věci tak nějak přespočet. A ta věc – to bylo naše plánované manželství.

Seděla jsem společně se svými sourozenci ve školní jídelně a znuděně jsem si prohlížela stěny. V jednom rohu zahlédla zajímavého pavouka a tak jsem ho začala hypnotizovat.

Byla jsem dnes zvláště mrzutá. Lezlo mi na nervy neustálé Alicino štěbetání o svatbě, jako bych už tak nebyla dost nervózní, a ani pohled na Edwarda mě nedokázal rozveselit. Stejně jako mě ho celé tohle divadlo přestávalo bavit. Nemohla jsem se dočkat, až budeme manželé a všechno bude jako dřív.

Zamračila jsem se. ' Nic nebude jako dřív. Kam se vůbec poděla obyčejná holka z Moravy? Kam zmizely moje obyčejné lidské sny?' Edward mě pod stolem nenápadně vzal za ruku a začal si hrát s mými prsty. Povzbudivě se na mě usmál. Taky jsem se usmála. ' Obyčejné lidské sny byly nahrazeny lepšími neobyčejnými sny mého věčného života s ním.'

Začala jsem zase poslouchat, co Alice vykládá.

„ … já jsem tak nervózní! Už jen dva měsíce! Musím toho ještě tolik zařídit-“ štěbetala tiše a rukama drobila pečivo na tácu.

„ Alice?“ zvedla jsem obočí a zašklebila se. „ Až do teď jsem měla pocit, že se budu vdávat já. Pověz, byl to špatný pocit?“

„ Samozřejmě, že se vdáváš ty.“ zamračila se a na chvíli přerušila svůj příval slov. „ Ale bereš si mého bratra,“ upozornila mě.

Narovnala jsem a setřásla vlasy na záda. „ Pokud to bereš takhle... Edward je i můj bratr,“ mrkla jsem na ni. Všichni u stolu nás zaujatě poslouchali a skrývali úsměvy.

„ Pche! Není -“ zarazila se. Našponovala se jako struna, na tváři skelný výraz.

Uvolněná znuděná atmosféra kolem stolu se v setině vteřiny změnila ve zděšené očekávání. Alice měla vidění a podle jejího výrazu nešlo o nic pěkného.

Edward ji soustředěně pozoroval a víc a víc se mračil. Alice se nakonec uklidnila, zavřela oči a položila si hlavu na stůl. Jasper ji starostlivě objal kolem ramen a podíval se zvědavě na Edwarda. Stikla jsem pevněji jeho ruku. Sklopil oči na stůl a neochotně zamručel: „ Budeme mít návštěvu.“

„ Kdy?“ zajímal se Emmett.

„ Dnes. Zachytila náš pach a rozhodla se nás najít.“ Nešťastně pohlédl na Alici a pak sklouzl pohledem na mě. Nechápala jsem to a byla jsem vystrašená.

„ Ona?“ divila se Rosalie.

„ Tanya,“ zavrčel. Unaveně zavřel oči a začal si třít kořen nosu.

' Tanya?' uvolnila jsem se. To byla jejich přítelkyně z Denali, Edward mi o ní vyprávěl. Všichni kolem stolu na mě nejistě pohlédli.

„ Co se tu zase děje?“ vypálila jsem ostře. Nelíbily se mi jejich pohledy.

„ Nic Chris. Nech to plavat,“ vzdychl Edward a zuřivě pohlédl na ostatní. Rychle vstal a táhl mě za sebou ven. Otočila jsem se naposledy na náš stůl, ale všichni už měli obličeje srovnané do naprosto stejné neproniknutelné masky.

' Dělají to zas! Nechtějí mi nic říct.' Cítila jsem se zrazená a odstrčená. 'Proč mě neberou mezi sebe? Myslela jsem, že jsme rodina.' Edward mě zatáhl do tmavé nepoužívané uličky.

„ Pusť mě, Edwarde!“ vyštěkla jsem a vzápětí toho litovala. Pustil moji ruku a ustoupil ode mě na krok daleko, ve tváři zmučený ztrhaný, ale odevzdaný výraz. Jako počítal s tím, že na něj vyjedu. „ Promiň,“ přistoupila jsem k němu a objala ho kolem pasu. Chodba byla liduprázdná a nešlo sem z hlavní chodby vidět, nehrozilo, že nás někdo načapá. „ To jsem nechtěla. Odpusť mi to.“

Pevně si mě k sobě přitiskl. „ Miluji tě. Vždycky jsem miloval jen tebe. Věř mi to, prosím,“ šeptal mi do vlasů.

„ Věřím ti, ale proč mi to říkáš?“

„ Chci... Potřebuji, abys to věděla,“ zamumlal.

Začalo zvonit. „ Musíme jít na hodinu,“ odstoupila jsem od něj. „ Uvidíme se na parkovišti, ano?“ líbla jsem ho krátce na tvář a utíkala do třídy.

Ani tento rok jsem neměla s Edwardem jedinou hodinu společnou. A to taky díky tomu otrapovi Shelleymu, který si hned druhý den, po našem výstupu stěžoval u ředitelky. Od té doby jsme s Edwardem dávali velmi dobrý pozor, abychom působili jako sourozenci a ne jako pár.

Celou hodinu jsem myslela na podivné chování mých sourozenců a snoubence. Myslela jsem na to, i když jsem pomalu kráčela k jeho Volvu.

„ Nemrač se. Budeš z toho mít vrásky,“ ozval se kousek ode mě Edwardův veselý hlas. Zvedla jsem k němu oči. Otvíral mi dveře, na tváři dokonalý úsměv, který ale nedokázal skrýt jeho napětí. Usmála jsem se na něj úplně stejným způsobem a s povzdechem nasedla.

Už z dálky jsem cítila neznámý pach té ženy. Nelíbil se mi. Byl takový příliš divoký, nevím jak to jinak popsat. Když jsme vjeli na příjezdovou cestu uslyšela jsem i afektovaný neupřímný smích a Esmin klidný hlas.

Edward začal zuřivě drtit volant. Vjel do garáže a vypnul motor, ale nevystoupil. Zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru.

„ … Ach Esmé! Máš to tu moc hezké,“ švitořila ta neznámá. „ Proč jste se tak dlouho neozvali? Kde jsou vůbec ostatní?“

„ Měli jsme hodně práce, Tanyo,“ omlouvala se Esmé a ani mě ta výmluva nepřišla moc věrohodná. „ Carlisle je v nemocnici a ostatní ve škole, budou tu každou chvíli.“

„ Alice už o mě určitě ví,“ zachichotala se. „ Určitě dnes budou pospíchat. Tolik se těším, až zas uvidím Edwarda -“ Smála se stále a její hlas zněl najednou tak sladce, zasněně. Zamilovaně!

Ztuhla jsem a zalapala po dechu. Přikryla jsem si zděšeně ústa rukou a zírala přes přední sklo auta na stěnu před sebou. Zoufalství mi svíralo útroby a já jsem nebyla schopná jediného slova.

' Řekněte mi někdo, že to není pravda,' žadonila jsem v duchu. ' Neberte mi moje štěstí.' Ruku, na které se vyjímal zásnubní prstýnek, jsem instinktivně stiskla do pěsti.

„ Ne,“ dostala jsem ze sebe.

„ Promiň,“ hlesl Edward a opřel se čelem o volant.

„ To ne,“ kroutila jsem zuřivě hlavou.

„ Kristýno, prosím, věř mi.“ Chytil se váhavě mojí ruky.

„ Proč?“ zeptala jsem. Nechala jsem ruku spadnout zpátky do klína, opřela jsem se hlavou a sedadlo a zavřela oči. ' Tohle je jen zlý sen. Brzy se probudím a všechno bude v pořádku. Budeme se s Edwardem brát. On mě miluje. Nikdy by mi něco takového neudělal,' přesvědčovala jsem se, ale pak mi došlo, že já nemůžu spát a taky nemůžu mít žádné sny. Tohle je pravda!

„ Měl jsem ti to říct,“ zašeptal.

' Říct, že mně opouští?' Cítila jsem, jak se všechno kolem mě rozpadá a nemohla jsem tomu zabránit. Studená ocelová ruka mi sevřela plíce a já jsem nemohla dýchat.

„ Ono vlastně, ani není co říct.“ Zasmál se nervózně po chvíli. Podívala jsem na něj s mírně znechuceným pohledem. „ Tanya mě celou dobu v Denali otravovala, proto jsme se odstěhovali do Forks,“ vysvětloval.

Najednou se mi pod nohama opět objevila pevná zem a já se mohla znovu nadechnout. Napětí v mém nitru zmizelo a tělo se mi uvolnilo. Složila jsem hlavu do dlaní a začala se smát. Bláznivá reakce.

' Jak jsem mohla jen na malinkou chviličku uvěřit, že by byl něčeho takového schopen?' divila jsem se a stále se smála. „ Tohle už mi nikdy nedělej! Vyděsil jsi mě.“ Natáhla jsem se a chytila jeho obličej do dlaní. „ Nikdy rozumíš?“

Začal se smát společně se mnou. „ Říkal jsem ti, že tě miluji?“ naklonil se ke mně.

„ Možná jsem to už slyšela,“ laškovala jsem a dělala, že horečně vzpomínám.

„ Je tu ještě někdo!“ pronikl k nám Tanyin vysoký nesympatický hlas.

„ Ano, to je,“ uslyšela jsem Alici, která nezněla vůbec přátelsky.

„ To bude problém.“ Zavřel Edward znovu oči s obličejem jen pár palců od toho mého.

„ Eh. Asi... Asi by jsme měli jít,“ zamumlala jsem. Vůbec jsem tu ženu nechtěla poznat, ale asi by bylo nezdvořilé požádat Edwarda, abychom odjeli a nevraceli se, dokud nezmizí. Určitě by to bylo nezdvořilé, ale vypadalo to, že Edward by velice rád souhlasil, když vystupoval.

„ Pojď,“ chytil mě za ruku a vyšel se mnou do domu.

„ Ale jak to?“ divila se Tanya.

„ Je to vcelku jednoduché...,“ odpovídal jí zrovna klidným hlasem Jasper, když jsme s Edwardem ruku v ruce vešli do obývacího pokoje.

Všichni ztichli a otočili se na nás, včetně jediné osoby v místnosti, kterou jsem neznala.

Seděla tam na sedačce, dlouhé nohy v botách na vysokém podpatku elegantně stočené na stranu. Oblečená byla v uplém vyzývavém černém kostýmku s velikým výstřihem. Do půlky zad se jí vlnily prameny rezavě blonďatých vlasů. Byla moc hezká. Ne. Byla nádherná. Mohla by se téměř rovnat s Rosalií. Připadala jsem si naproti ní ve žlutavé školní uniformě jako Ošklivé káčátko.

Vedle ní seděla Esmé a nevěděla kam s očima. Alice stála kus od ní s rukama zkříženýma na prsou. Jen svým pohledem dávala jasně najevo, které z nás dvou dává jako švagrové přednost. Povzbudilo mě to. Jasper, Emmett a Rose stáli u dveří a my dva se zrovna postavili k nim.

„ Ahoj, Tanyo,“ pozdravil ji strohým tónem Edward.

Zírala jsem na ni a dávala pozor na každý její pohyb. Žárlila jsem a žárlila jsem hodně.

„ Edwarde!“ předvedla nám svoje sněhobílé zuby, roztáhla svoje pěstěné ruce a vstala, jako by ho chtěla obejmout, pak padly její oči na mě a na naše spojené ruce. Edward stiskl moji ruku pevněji. „ Zdá se, že mi něco uniklo,“ zasmála se nepříjemným smíchem, při kterém mi vstávaly vlasy na zátylku. „ Nepředstavíš mi svoji novou sestru?“ Dala velký důraz na slovo sestru a provrtávala mě nenávistným pohledem, který jsem se stejnou intenzitou oplácela.

Nikdo se k ničemu neměl. Koukali na nás a náš oční souboj.

„ Tanyo, to je Christine...“ začala tiše Esmé a hlas jí odumřel.

„ … Edwardova snoubenka,“ doplnila ji Alice klidným hlasem, ale ve tváři ji bylo vidět ohromné zadostiučinění, když viděla, jak Tanyin úsměv ztuhl. „ Chris, to je Tanya.“ Mávla ledabyle rukou, jako by odháněla obtížný hmyz.

„ Snou -. Cože?“ vyjekla Tanya.

„ Snoubenka.“ ujistil ji Edward, že slyšela dobře a pevně mi obmotal paže kolem pasu, jako by se bál, že na ni zaútočím. Opravdu jsem neměla daleko k tomu, abych jí vyškrábala ty její kočičí oči. „ Budeme se v dubnu brát.“

„ Nerozumím tomu!“ vykřikla. „ Ne! To není možné.“

„ Rozumíš tomu velmi dobře,“ zchladil ji Edward. „ Myslím, že bude pro všechny lepší, když tuhle scénu ukončíme. Rád jsem tě zase jednou viděl, Tanyo,“ usmál se neupřímně, kývl na ni hlavou a táhl mě ven z obýváku.

Vyběhli jsme z domu a zmizeli mezi stromu. Utíkali jsme stále dál a naše stopy se sotva otiskly do hlubokého sněhu.

Najednou se Edward zastavil a silou setrvačnosti mě srazil na svou hruď. Podíval se na mně svýma nádhernýma očima a pohladil mě hřbetem ruky po tváři. Vypadal ustaraně. „ Omlouvám se.“

„ Nemáš za co,“ usmála jsem se a něžně jsem chytila do dlaně jeho ruku na mé tváři. Bylo to, jako držet lehounkého motýla. „Akorát... Co budeme dělat? Když nesmíme domů?“ zamrkala jsem na něj.

„ Pár nápadů bych měl,“ zkroutil rty do pokřiveného úsměvu a políbil mě.

Zdálo se, že má stejné nápady, jako já

Začala jsem couvat k nejbližšímu stromu a opřela se o něj zády, chytila jsem ho za krkem a pevně ho k sobě přitiskla.

Váhavě jsem mu rukou přejela po hrudi. Nesoustředil se. Byl myšlenkami někde jinde. Spustila jsem ruku dolů a podívala se na špičky bot.

„ Slyšíš je, viď?“ zamumlala jsem a zvedla oči zpátky k němu.

„ Nezlob se.“ Svěsil hlavu, jeho hlas zněl kajícně.

„ Chápu to.“ Natáčela jsem pod ním hlavu, abych ho donutila se na mě podívat. „ Můžeme tu jen tak sedět a poslouchat, co říkáš?“ navrhla jsem.

Stáhla jsem ho dolů na zem. Zády se opřel o strom a já o něj.

„ Jsi poklad.“ řekl a od té doby nepromluvil. Plně se ponořil do myšlenek, které nebyly jeho.

Zavřela jsem oči a myslela na svou rodinu, tam daleko doma, na Moravě. ' Ani neví, že se budu vdávat.'