Cesta osudu

Autorka: Sunny

32.Doma

Bella

     Cítila jsem jeho polibky na celém svém těle. Zakrýval jimi každý kousíček mé kůže. Tělem my pojížděla nesnesitelná touha. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem mnohem víc. Hbitě jsem mu rozepnula košili, tak aby mě nemohl zastavit. Stejně se na chvíli odtáhl.

“Jsi si jistá? Já můžu počkat.” Zeptal se mě a při tom se mi díval do očí. Místo odpovědi jsem si ho přitáhla k sobě a naléhavě políbila. Tohle byla věc, kterou jsem si byla stoprocentně jistá. Miluji ho a chci ho. Líbal mě se stejnou vášní jako já jeho. Pomalu zajel rukou pod mé tričko a jedním tahem ho roztrhl. Na chvíli sklouzl jeho pohled na mé tělo. Potom se vrátil na úroven mého obličeje a ještě naléhavěji mě políbil. Jeho rty putovaly po mém krku dolů až k dekoltu.

     Hladila jsem jeho pevnou hruď. Zajela jsem mu rukama do vlasů a přitáhla si ho co nejblíže k sobě. Překulila jsem se tak, abych byla nahoře já. Líbala jsem ho po celém těle a při tom se chvěla rozkoší z jeho doteků. Sundala jsem mu kalhoty a dál se věnovala jeho klíční jamce. Nečekaně mě překulil zpět pod sebe. Přitom se lehce zasmál. Projel mnou další záchvěv té touhy. Strhl ze mě legíny a tak jsme byli oba ve spodním prádle.

     Stále mě líbal a laskal po celém těle. Při tom mi šeptal sladká slova lásky. Naprosto jsem se poddala pocitům, které mnou zmítaly. Zdálo se, že můj anděl je na tom stejně. Servali jsme ze sebe zbytek oblečení a oddali se naší lásce. Už to nebyl on a já, ale byli jsme my. Jedno tělo, jedna duše. To co jsem zažívala v tuhle chvíli bylo něco naprosto úžasného. Prohýbala jsem se pod nápory rozkoše jako proutek. A tak to bylo celou noc. Nakonec jsme spokojeně leželi v náručí toho druhého. Nic jsme neříkali jen jsme si užívali pocit, který  dozníval ze společně strávené noci. Nikdy před tím jsme si nepřipadala úplnejší.

Vanessa Linwood

    Je to už týden co jsme se nastěhovali ke Cullenovým. Naší nové rodině. Samozřejmě jsme do školy museli jezdit zvlášť. O Edwardovi jsme řekli, že je to Willův bratranec, a že se tady potkali zcela náhodou. Podoba mezi nimi byla přeci jen nápadná. Vše bylo až příliš dokonalé. Začínala jsem se bát toho co nám to pokazí. Pokaždé, když měla Alice nějakou vizi jsem se strachovala co vidí. Nikdy to však nebylo něco co by ohrožovalo rodinu.

    S Alicí už jsme stihly dvakrát zaútočit na nákupní centra. Byly jsme se také podívat na návrh mých svatebních šatu. Derenovi se podařilo vytvořit něco naprosto úžasného. Svým návrhem mě okamžitě okouzlil a já se těšila, až si budu moct šaty obléct. Alice se vrhla na zařizování mé svatby. Pořád za mnou běhala se svatebními katalogy a svými návrhy. Podařilo se mi jí zakázat velkou svatbu. Chtěla jsem to mít jen v rodinném kruhu. Koho jiného bych taky měla zvát? Vše se mělo uskutečnit na vánoce.

    Zrovna jsme seděli v obýváku. Will hrál s Edwardem šachy, už deset hodin. Rosalie s Emmetem šli na lov. Carlisle byl v práci a Esme dělala něco na zahradě. Alice s Bellou si povídaly a Jasper sledoval nějaký sportovní přenos. Seděla jsem u Willa, hlavu jsem měla položenou u něj v klíně a sledovala jejich hru. Byla sranda je pozorovat Bella je totiž zastínila štítem, takže si navzájem nemohli číst myšlenky.

     Plnými doušky jsem si vychutnávala tuto rodinnou idylku. Edward často utíkal pohledem ke své druhé polovičce a Williem toho využíval. Možná právě proto nakonec vyhrál. To už k Edwardovi přistoupila Bells a položila si hlavu na jeho rameno.

“Zahraješ mi na klavír lásko?” Zeptala se ho. Bylo mi jasné, že bude souhlasit. Nikdy jí nic neodepřel. Přešel ke klavíru a Bella si sedla vedle něho. Pomalu začal hrát její ukolébavku. Williem si mě přitiskl víc k sobě a políbil na čelo. Alice s Jasperem se taky stulili k sobě. Vše bylo dokonalé. A pak to přišlo. Zatmělo se mi před očima.

     Já a celá moje rodina jsme stáli na nějaké louce. Naproti nám bylo asi třicet upírů v černých pláštích. Ti co měli nejtmavší plášť, byli tři, stáli vepředu. Byli to zřejmě vůdci. Kolem nich byli další ve světlejších pláštích. Šel z nich docela strach. Další osoba, která mě zaujala byla žena za jejich zády. Ohnivě rudé vlasy jí vlály ve větru a nenávistným pohledem propalovala Bellu. Pohledy těch tří těkaly po mé rodině. Nejudivenější byli, když spatřili Williema.

“Zdravím Willieme. Tebe bych tady vážně nečekal.” Promluvil jeden úlisným hlasem a já v něm poznala Ara Volturiho. Takže to jsou Volturiovi.

“To samé bych mohl říct já o vás.” Odpověděl suše můj anděl.

“Proč jste přišli Aro?” Ptal se Carlisle tónem,, jako že odpověď mu je naprosto jasná.

“Drahý příteli.” Spustil Aro. “Přišla za námi tady Victoria a řekla nám něco velmi znepokojivého.” Při jejím jméně většina rodiny zavrčela. “Prý jste dovolili, aby se jistá dívka dozvěděla o naší existenci dokonce kvůli ní zabili jednoho z nás a nakonec jste ji nechali jen tak odejít.”

“Jestli jde o toto, tak Bella už je upír. Musí střežit naše tajemství stejně jako my.” Snažil se vysvětlit Carlisle. Victoria se lehce napjala.

“Ano to vidím, ale jde o to, že jste vůbec něco takového dovolili. Nemůžete si měnit pravidla Carlisle.” Říkal Aro s úlisným úsmevem. Začala jsem tušit, že je mu vůbec nejde o to, že o nich Bella věděla. Oni chtějí Cullenovi zničit.

“Mohl bych vám, ale odpustit. Pokud byste se přidali k nám. Rád bych vás ve svých řadách uvítal. Zvláště pak Edwarda, Alice a Jaspera.” Dokončil s vítězným úšklebkem. Celá rodina automaticky zavrčela.

“Beru to tedy jako nesouhlas. Ani ty se k nám nevrátíš Willieme? Samozřejmě můžeš i se svojí družkou. Což mě vede k otázce kdy jsi ji poznal?”  Sklouzl Arův pohled na mě. Will si mně k sobě ještě pevněji přitáhl. “Je skutečně okouzlující.”

“Ne nepřidám se.” Odpověděl Will rozhodně.

“V tom případě budete muset zemřít všichni.”

“O tom silně pochybuji.” Odsekl Williem. V tom se sesul k zemi a řval bolestí. Bella vyjekla a  najednou to přestalo. Podívala jsem se směrem k Volturiům a všimla si malé holky, které ztuhl úsmev na rtech stejně tak jako všem ostatním. Ale u ní to bylo jiné. Propalovala mého anděla pohledem a silně se na něj soustředila. To ona mu způsobila tu bolest. Ovládl mě neuvěřitelný vztek.

     Několikrát jsem zamrkala očima. Williem si mě hned přitáhl k sobě. Rozhlédla jsem se po místnosti. Alice se zrovna taky probírala. Bella s Jasperem netrpělivě těkali pohledem z jedné na druhou. Esme se tvářila velice ustaraně. Edward a Will se snažili skrýt zděšené obličeje. Oni díky svým darům věděli co se stane.

“Co jsi viděla Alice?” Vyhrkla jsem hned. Ta se na mě smutně koukla.

“Myslím, že je důležitější co jsi viděla ty.” Odpověděla mi zlomeným hlasem.

“Volturiovi.” Hlesla jsem.

“Taky jsem je viděla.”

“Proč přijdou?” Zeptala se Bella. Nevěděla jsem jestli jí to mám říkat. Edward k ní přistoupil a pevně ji objal. Potom na mě lehce kývl.

“Nějaká Victoria jim řekla o tom, že víš co jsou. Myslela si, ale že jsi ještě člověk.”

“Viktoria? Takže oni přijdou kvůli mně?” Ptala se zděšeně.

“Spíš je to jen záminka. Přišlo mi, že by to udělali tak jako tak.” Trochu se uklidnila a Williem se zamyslel.

“Je to pravda. Přijde jim vhod, že na vás něco mají. Jste pro ně příliš velké nebezpečí. Zvláště pak, když jsme se k vám přidali my, o tom naštěstí ještě nevědí.” Williem se nejspíš zrovna hrabal Arovi v hlavě.

“Nemohl bys jim změnit rozhodnutí?” Zeptal se Jasper.

“Takhle na dálku to nejde. Navíc, když už to Vanessa viděla tak se to stane.”

“Musíme vymyslet nějaký plán a říct to ostatním. Kdy přijdou?” Dál zjišťoval Jasper.

“Zítra.” Odpověděla Alice.

“Kdo je ta Viktoria?” Zeptala jsem se.

“Zabil jsem jejího druha, když se pokoušel zabít Bellu.” Odpověděl mi Edward.

“Takže se chce pomstít.” Konstatovala jsem. “Měli bychom si zajít na lov ať máme dost sil.” Vstala jsem z gauče. Už vím co udělám. Budu na to, ale potřebovat hodně energie stejně tak i Bella.

Mám plán. Poslala  jsem jí myšlenku. Tázavě na mě koukla.

Budeme potřebovat hodně energie, ale my to zvládneme. Ty budeš chránit rodinu štítem a já je zlikviduji.

Zabiješ je všechny? Ptala se mě.

Nevím. Nechci, aby po tom zavládl chaos. Spíš bych je  jen postrašila. Ani si nejsem jistá jestli bych byla dost silná.

Dobře jsem pro, ale slib, že na sebe dáš pozor.

Slibuji. Rozlil se jí po tváři úsmev stejně jako mně. Ostatní nás nechápavě sledovali.

“Co máte v plánu?” Zeptal se Williem.

“Ochránit rodinu.” Odpověděla Bella. “Tak jdeme na lov?” Tázala se nadšeně. Ostatní jen přikývli.

“Já počkám na Carlisleho za hodinu by se měl vrátit z práce. Půjdu potom s ním.”  Řekla Esme a sedla si k počítači. Edward ještě zavolal Rosalii a obeznámil ji se situací. To už jsme vyrazili do nejbližší rezervace. Bella s Edwardem se po chvíli odpojili a vydali se na pumy i já s Willem jsme se rozhodli pro kočkovité šelmy. Nějaké jsme ucítili na jihu. Alice a Jasper šli za svou kořistí.

     Dala jsem si dvě pumy a jednoho pantera. Byla jsem absolutně napitá, už by se do mě nevešla ani kapička. Spokojeně jsem nechala zmizet těla. A otočila se na Willa. Starostlivě mě sledoval.

“Řekneš mi co máte v plánu?” Zkusil to znova.

“Jen použít naši moc.” Odpověděla jsem nevině.

“Víš, že je to nebezpečné? Nikdy jsi to v tak velké míře nezkoušela.”

“Já vím, ale je to jediné řešení. Věřím tomu, že to dobře dopadne. Tak mi trochu věř lásko.” Dodala jsem trochu dotčeně. Věděla jsem, že je to nebezpečné, ale proto abych ochránila rodinu udělám cokoliv.

“Já ti věřím princezno jen se o tebe bojím. Nechci o tebe přijít.”

“Nepřijdeš. Slibuji, že se nikomu nic nestane.” Políbila jsem ho na ústa. Neváhal a polibek  mi opětoval.

“Miluji tě.” Zašeptal mi do ucha.

“A já tebe.” Odpověděla jsem hned. Sedli jsme si do trávy a já se zády opřela o Willovu hruď.

“Jsi štastná?” Zeptal se najednou.

“Samozřejmě, že jsem štastná, když jsi tu se mnou. Proč se ptáš?”

“Jen tak.” Pokrčil rameny. “Nechci abys byla smutná.”

“Nemám proč být smutná mám tebe a celou tuhle úžasnou rodinu. Nikdy jsem nebyla štastnejší.” Víc jsem se přitulila k jeho hrudi a on mě pevněji objal.

“Ani já ne.” Zašeptal a políbil mě do vlasů. Tiše jsem zavrněla a plnými doušky vdechovala jeho vůni. Na zítřek jsem nemyslela.