Cesta osudu

Autorka: Sunny

28.Minulost

Vanessa

     Zrovna jsem Alice a Rose ukazovala jak dokážu rozkládat na prach, když jsem uslyšela ten nejnádhernější hlas na světě ve své mysli. Jak moc mi chyběl. To ovšem znamená, že už je tady.

“Proč jsi mi to neřekla?” Osopila jsem se na Alice. Ta se jen potutelně usmála a pokrčila rameny. Dál už jsem jí nevěnovala pozornost a rozběhla se domů. Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla, přesto mi připadalo, že se vleču jako slimák. Už jen pár okamžiků mě dělí od náručí mého anděla. Konečně jsem spatřila náš dům a vletěla do obýváku. Přistála jsem v jeho připravené náručí a pevně jsem se k němu přitiskla.

     Zvedla jsem k němu oči a naše pohledy se konečně setkaly. Tolik mi chyběl pohled do jeho topazových duhovek. Déle už jsem nevydržela a zničila poslední prostor mezi námi. Líbali jsme se vášnivěji nežli kdy jindy. Do toho polibku jsme oba dali všechno to zoufalství, které nás zaplňovalo, když jsme nebyli spolu. Nakonec se náš polibek stával mnohem něžnější a procítěnější. Celá jsem se chvěla pod jeho rukama.

Lásko tolik se mi stýskalo. Ani nevíš jak moc jsi mi chyběl. Miluji tě.

Taky jsi mi chyběla princezno. Neměl jsem chuť na nic. Miluji tě víc nežli svůj život.

Musím ti toho tolik říct.  Tolik věcí se přihodilo. A já mu během našeho polibku začala přemítat vše co se stalo. Teda kromě prvního týdne, kdy jsem se chovala tak příšerně. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, protože jsme zaslechli Bells.

    Vběhla do pokoje stejně teatrálně jako já. Will mě na chvíli pustil, aby se přivítal i s ní a za chvíli už byl zpět u mě. Jemně mě hladil ve vlasech a občas do nich políbil. Chvíli jsme se všichni tři povídali pak se však Bells omluvila, že ještě někam jde. S Willem jsme se na sebe významně podívali, na což se ona zaksichtila a vyběhla z domu.

    V tu chvíli mě Williem popadl do náručí a odnášel do našeho pokoje. Pomalu mě položil na postel a začal líbat. V tom jsem si na něco vzpomněla.

“Počkej minutku lásko.” Políbila jsem ho na nos a odběhla do šatny. Vytáhla jsem si to sexy prádélko, které jsem si nedávno koupila a zhodnotila svůj vzhled v zrcadle. Černá krajka úžasne ladila s mou bledou pokožkou. Prohrábla jsem si ještě vlasy a ladnou chůzí se vydala do ložnice.

     Williem okamžitě zpozorněl a posadil se na posteli. Na prázdno polkl a skenoval mě pohledem. Otočila jsem se kolem své osy, abych se mu ukázala ze všech stran. To už však stál u mě a pevně mě svíral v náručí. Hrubě líbal mé rty, až se mi z toho podlamovala kolena. Pevněji si mě přitiskl k sobě. Zajela jsem mu rukama pod tričko a přejížděla kontury jeho svalů. Nakonec jsem to nevydržela a triko z něj strhla. Trochu se poodtáhl a usmál se. Viděla jsem v jeho očích tu stejnou touhu jakou jsem pociťovala já.

     Znovu se přisál na mé rty a vyzdvihl mě do vzduchu. Obmotala jsem mu nohy kolem boků. Zaslechla jsem zvuk trhající se látky a potom ucítila jeho rty na mých ňadrech. Odnesl mě k posteli a položil na ní. Tentokrát se věnoval mému krku. Touha co ve mně kolovala byla tak veliká. Prohýbala jsem se jako proutek pod každým jeho dotekem. Hbitě jsem ho zbavila kalhot i zbytku oblečení. Najednou jsme byli oba nahý.

“Miluji tě princezno.” Vydechl a vnikl do mě. Milovali jsme se celou noc. Než byl čas jít opět do školy.

Bella

     Běžela jsem na louku s tím, že tam asi budu o něco dřív a budu mít čas si pročistit hlavu. Edward už tu, ale byl a čekal na mě. Zastavila jsem se těsně u něj a sedla si na kmen vedle něho. Opřela jsem se o strom tak, abych na něj viděla. Zamyšleně si mě prohlížel stejně tak já jeho. Vůbec jsem nevěděla jak mám začít. Přesto jsem toužila po jediné věci. A to po jeho polibcích. Přisunul se ke mně blíž a pohladil mě po tváři. Opět jsem slastně přivřela oči. Ucítila jsem jeho sladký dech na tváři.

“Miluji tě Bells.” Zašeptal mi do ucha. Překvapeně jsem otevřela oči. Slyšela jsem dobře? Odtáhl se ode mě a nadechoval se, že chtěl ještě něco říct. To už jsem mu však nedovolila a vrhla se na něj. Okamžitě mi začal polibky oplácet a já se topila v záplavě štestí. Po nějaké bolesti nebylo ani známky. A pak se to stalo.

Viděla jsem hnědovlasou dívenku. Jak postupně roste. Jak je nešikovná. Jak pomáhá mamince. Jak se její matka znovu vdává a jak se stěhuje ke svému otci. První den ve škole. Den kdy poprvé uviděla Edwarda. Společná hodina biologie. Jeho vražedný pohled. Jak zachraňuje dívku před smrtí, jak jí ignoruje. Jak se postupně spřátelí. Jak dívka zjistí, že on je upír. Jak se do sebe zamilují. Jak jsou spolu štastní. A potom ji opouští. Už ji nemiluje. Nechce ji.

     Znovu jsem ucítila tu bolest. Jak dlouho tohle trvalo? Připadalo mi to jako věčnost a při tom pouhá sekunda. Já si vzpomněla!!! Každičký detail mého života se mi znovu vybavil. Edward na mě překvapeně koukal. Byl ještě krásnější než ho pamatuji jako člověk. Ale moment!

“Ty…Ty jsi mě opustil.” Řekla jsem zničeně a rychle se postavila. “Už mě nechceš. tak co tu děláš? Přišel jsi mi znovu ublížit?” Rozkřikla jsem se na něj. Nechápu to. Jak mi mohl tohle udělat? Jak mi mohl lhát? Jak mi mohla Alice lhát? Proč mi chce znova ublížit? Nevydržela jsem to a sesypala se na zem. Nejnebezpečnější predátor na světě se tu otřásá beznadějnými vzlyky. Topila jsem se v té bolesti.

“Bells prosím nech si to vysvětlit.” Cítila jsem jeho paže na svém těle. Cukla jsem sebou, abych se mu vytrhla.

“Proč mi chceš ubližovat?” Zavzlykala jsem. Tolik jsem po něm toužila. Stále jsem ho šílene milovala, ale on mě už ne. Tak proč tu je?

“Byla to lež Bells.” Ozval se ten nádherný sametový hlas a mě zasáhla nová vlna bolesti. Bylo to horší nežli moje přeměna. Trhalo mě to na kusy. Cítila jsem jak se mi srdce rozpadá.

“Jasně, že to byla lež. To jsi říkal už v tom lese. Že mě nechceš.” Dostala jsem ze sebe nakonec. Jak mě mohl takhle zradit? Obětovala bych pro něj život.

“Ale já tě chci Bello. Miluji tě. To, že tě nechci byla ta největší lež na světě. Já to, ale musel udělat. Aspoň jsem si to myslel. Chtěl jsem tě před tímhle ochránit. Stejně jsem tím nic nedokázal jen jsem ti ublížil a vystavil tě nebezpečí. Musíš mi věřit já tě miluji. Jsi moje slunce, můj vzduch, můj vesmír, moje všechno.” Doléhal ke mně jeho zoufalý hlas. Může to být pravda? Mohl by mě skutečně milovat? Ne! Nesmím si dávat marné naděje. Jen si klade za vinu co se mi stalo.

“Nemusíš mě litovat ani tu se mnou z lítosti zůstávat. Nebyla tvoje vina co se mi stalo.” Řekla jsem mu tvrdým hlasem. Samotnou mě překvapilo, že jsem se při tom nerozpadla na kousíčky. Já chtěla, aby tu byl se mnou, aby už mě neopouštěl.

“Ale byla, kdybych nebyl tak hloupý. Kdybych poslechl Alice.” znovu mě objal. Už jsem neměla sílu odporovat. Jen jsem se tiše oddávala té bolesti.

“Já se, ale vrátil Bells. Jenže ty už jsi tam nebyla. Jediná stopa, kterou jsem našel byl ten dopis Charliemu. Hledal jsem tě. Pročesával jsem každou mysl v této zemi. Hledal jakoukoliv vzpomínku na tebe. Ani nevíš jak jsem byl štastný, když mi Alice zavolala, že jsi tu.”

     Zvedl mi obličej tak, abych se na něj musela podívat. Uvěznil mě ve svých očích. Jeho pohled byl tolik zoufalý. Zase mě přepadla ta touha obejmout ho a utěšit, jenže bolest co jsem pociťovala mi to nedovolila.

“Miluji tě. Bello prosím odpust mi to. Odpust mi jak moc jsem ti ublížil. Dovolil mi to napravit. Dovol mi dokázat ti jak moc tě miluji. Prosím.” Jak krásně se tohle poslouchalo. Viděla jsem bolest v jeho očích stejně tak jako smutek a lásku. Obrovskou lásku. Je vážně možné, aby mě miloval, aby tohle byla pravda. Začínal jsem tomu věřit, i když mi slabý hlásek v hlavě stále napovídal, abych mu nevěřila, že mi znovu ublíží. Zřejmě viděl, že o tom začínám uvažovat. Přisunul se o něco blíž. Klečeli jsme naproti sobě. Mezi námi byla jen několikacentimetrová vzdálenost.

“Říkáš pravdu?” Zeptala jsem se nedůvěřivě.

“Ano lásko. A když mi to dovolíš tak ti po zbytek věčnosti budu říkat a dokazovat jak moc tě miluji. Po zbytek věčnosti se ti budu omlouvat a milovat tě.” Nedokázala jsem už déle odolávat.

“Edwarde…” Vydechla jsem.

“Ach Bells.” Přitiskl své rty k těm mým. Byl to tak neuvěřitelně smutný a procítěný polibek. Plný zoufalství a bolesti. Přesto plný štestí a lásky. Už neexistovala žádná omezení. Přitiskl si mě k sobě a já mu zajela rukou do vlasů. Cítila jsem jak se mé srdce opět spojuje v jeden celek. Ještě pevněji jsem se k němu přivinula. Stále jsem se bála, že si to rozmyslí a uteče mi.

     Ale on neutíkal. Tiskl mě k sobě. Líbal na ústa, tváře, oči, krk. Mohla bych být někdy štastnejší než teď? Opatrně mě položil do trávy, jakoby se mi mohlo něco stát. stejně opatrně si lehl na mě a stále mě líbal. Ještě pevněji jsem se k němu přivinula. Nevím jak dlouho tenhle polibek trval, ale přála jsem si, aby to bylo věčně. Nakonec se stejně odtáhl. Pohladil mě po tváři a jemně políbil na nos. Vykouzlil svůj pokřivený úsmev a mě se opět zatajil dech.

“Jsi nádherná.” Zašeptal. “Odpustíš mi někdy?” Zeptal se nejistým hlasem.

“Já už ti odpustila.” Znovu mě políbil. Dlouze a vášnivě. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a těžce  oddechovali. Opřela jsem se o Edwardovu hruď a vdechovala jeho nádhernou vůni. Hladil mě po vlasech a šeptal sladká slůvka.

“Edwarde?” Vzpomněla jsem si na co jsem se chtěla původně zeptat.

“Ano lásko.” Políbil mě do vlasů.

“Neměl jsi náhodou bratra?” Překvapeně se na mě podíval.

“Ano měl ale jak to …”

“Vyprávěj mi o něm prosím.” Přerušila jsem ho.

“Jmenoval se Williem a byl o pět let starší.” Tohle by souhlasilo a mají i stejné příjmení a Willova rodina zemřela na španelskou chřipku. Začínala jsem si být jistá tím, že je to jeho bratr. Zatím jsem, ale nechtěla nic říkat. Kdybych se náhodou mýlila.

“Byli jsme si hodně blízcí. Byl můj vzor. Potom, ale šel do války. Už se z ní nikdy nevrátil. Nikdy jeho tělo nenašli, ale on sám se taky nikdy neozval. Má matka stále doufala, že je naživu, že se jednoho dne objeví.” Byli sourozenci. Už jsem si tím byla jistá. Najednou mu zazvonil telefon.

“Alice.” Zasyčel a zvedl to.

“Edwarde Cullene!!” Zaslechla jsem Alicin rozzuřený hlas. “Jak dlouho si ji jako chceš nechávat pro sebe? My ji chceme taky vidět!!! Navíc dneska bude svítit slunce, tak jsem volala Vanesse a pozvala je k nám. Za chvíli přijdou. Tak sebou pohněte.” Edward zaklapl telefon a stále se usmíval.

“Myslím, že je schopná mě zabít, jestli tě okamžitě nepřivedu.” Oplatila jsem mu úsmev a vyšvihla se na nohy.

“Tak jdeme. Hrozně se na ně těším a ráda bych ti někoho představila.” Řekla jsem nadšeně.

“Koho?”

“Uvidíš. Tak pojď.” Táhla jsem ho směrem k nim domů. To mi však dlouho nevydrželo, protože si mě vyhoupl do náručí a běžel domů.

“Co to děláš?” Vyjekla jsem. “Já už umím taky rychle běhat.”

“Já vím, ale to neznamená, že  se ochudím o tu možnost mít tě takhle blízko u sebe.” Políbil mě na čelo a já se k němu víc přitulila. Nakonec jsem ještě poslala myšlenku Vanesse a Willovi, že se sejdeme u Cullenových. Ačkoliv už sem věděla kdo jsem, ona pro mě pořád byla má milovaná sestra.